Opel Astra šesté generace propadl hranatým tvarům, vlastnosti solidního vozu pro lidi však neztratil

Astra od Opelu vždy platila za lidovější, avšak stále solidní vůz pro masovou veřejnost. Počínaje generací F přes nadčasové G či hranaté H až po kulatější J i K šlo vždy o poměrně konvenční vozidlo s hromadou dedikovaných tlačítek, což sedělo zejména konzervativním šoférům, nevyhledávajícím divočiny.

Jenže s příchodem šesté generace s písmenem L došlo k pořádné revoluci a konvence je ta tam, zato kubismus a jiné hrany vstoupily do popředí. Dámy, pánové, tohle je úplně jiná Astra, a to nejen tím, že její technika je nyní kompletně francouzská.

Ale jak jezdí? Kolik žere diesel? Lze bezpečně sáhnout po benzinovém tříválci s manuálem? A co plug-in hybrid, dojede někam? To vše jsme zjišťovali v rámci porotcovských jízd SDA ankety Auto roku 2022/21.

Nová Astra všeobecně napříč motorizacemi potěší svižným softwarovým rozhraním, jaké najdete třeba u Peugeotu nebo DS. Celkově je vůz prostorný a slušně odhlučněný, přičemž za pochvalu stojí též on-line navigace i head-up displej. Ostatně podrobněji jsme tyto vychytávky představovali v rámci testu DS 4.

Co se týče interiéru, tak konzervativce či seniory příliš nerozvášní dvě sdružené dotykové obrazovky, sloužící jako přístrojový štít a multimediální centrum. Systém pracuje příjemně rychle, ovšem není kdovíjak superpřehledný, chybí mu krapet intuitivnější ovládání.

Přece jen do Opelu nebudou chodit frankofilové zvyklí na avantgardu, stále jde o německou značku zacílenou spíše na konzervativnější či starší řidiče.

V záplavě digitalizace však konstruktéři nezapomněli na fyzická tlačítka ovládající např. výhřev sedadel, ventilaci sedadel, výhřev volantu, regulaci teploty či na dedikovaný knoflík umožňující rychlý skok do menu klimatizace. Za to rozhodně chválíme a posíláme plusové body.

V neposlední řadě jsou moderní opely proslulé ergonomickými sedadly s AGR certifikací. A hádejte? No jasně, ani u generace L nechybí.

Krátkou testovací jízdu jsme zahájili plug-in hybridem, který se u nás prodává od 799 990 Kč. Pohonné ústrojí nabídne zážehový čtyřválcový motor 1,6 litru podporovaný předním elektromotorem, přičemž práce obou jednotek dá dohromady kombinovaný výkon 180 koní. Poháněná jsou poté přední kola, a to skrze osmirychlostní automat.

Předností Astry do zásuvky je zajisté příjemný odpich, což zajišťuje zejména elektrický motor fungující prakticky od nuly. Pokud jde o čistý (kombinovaný) dojezd na baterie, tak ten nám v rámci hrubých výpočtů a zkoušek vyšel okolo 40 kilometrů.

Nevýhodou je závislost na nabíjecích stanicích/nabíjení, protože bez energie v baterkách vůz nefunguje tak dobře, jak má. Dále absence rychlodobíjení (což zatím má jen pár PHEV vozů na trhu) a vyšší pořizovací cena.

Astrolet s tříválcovým motorem 1.2 Turbo jsme otestovali v silnější 130koňové variantě s šestirychlostní manuální převodovkou a nutno napsat, že jsme byli mile překvapeni. Jednotka je agilní, sbírá se odspodu, nechybí jí dynamika a v rámci jízdy po okresních cestách jsme se z hlediska spotřeby dostali na slušných 6,5 litru na sto.

Za samostatnou zmínku stojí zvláštně tvarovaná řadicí páka manuální převodovky, posazená poměrně vysoko. Technická zvláštnost však v praxi funguje docela příjemně, koresponduje s ergonomií loketní opěrky a nabídne celkem dlouhé řadicí dráhy.

Základní cena Astry se 130koňovým benzinovým tříválcem a mechanicky ovládaným šestikvaltem je 499 990 Kč, nicméně o 20 000 Kč levněji pořídíte variantu naladěnou na 110 koňských sil. Turbobenzinu se každopádně nebojte, silnější provedení s manuálem je rozhodně dostačující kombinace pro každodenní komfortní používání.

Zhruba třetina kupců u aut v segmentu nižší střední třídy vyhledává dieselový motor, za nějž v případě Astry v základu zaplatí 549 990 Kč. Jde o čtyřválcovou patnáctistovku naladěnou na 130 koní, spárovatelnou s manuálem i automatem.

My otestovali právě osmirychlostní automat a vůz podrobili lokální dálniční zkoušce zaměřené na spotřebu paliva. Ve středně hustém dálničním provozu jsme při tempomatových 130 km/h nakonec zakotvili ve dvou lidech na 5,2 litru na sto.

Při cestě nazpět jsme ovšem sjeli na okresní komunikace a na místo výjezdu se vrátili se spotřebou 4,9 litru nafty na sto. Resumé je tedy příjemný standard, navíc se vznětovou pohonnou jednotkou, co se chová tiše a kultivovaně.

Astra s pořadovým číslem 6 a písmenem L si i přes poněkud expresivnější provedení zachovala status auta pro lidi a v kontrastu dnešní doby ji lze označit za cenově dostupnější automobil. Přece jen se příjemně vybavený základ stále motá kolem půl milionu korun s daní.

Mimo komfortu a odhlučnění chválíme ještě (vybrané) ovládání dedikovanými knoflíky a velký generační skok vpřed, který ovšem nemusí šoférům „ze staré školy“ úplně sedět. Totiž kubismus spojený s digitalizací může být pro některé jedince zkrátka až příliš silnou kávou, na druhou stranu si myslíme, že takových lidí nebude zase tolik, aby to prodeje v mnoha ohledech povedené Astry nějak ohrozilo.