Nové Suzuki Swift je lék pro rozervanou duši automobilového staromilce. Funguje jako kdysi, s jedinou výjimkou

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Určitě je fajn, že na nás nejrůznější instituce a automobilky myslí a snaží se nás novými bezpečnostními systémy chránit. Rozhodně je lepší přežít než se v autě zabít. Jenže tenhle bohulibý záměr se minimálně u aktuálně homologovaných modelů změnil ve změť digitálního a akustického smogu, který řidiče častěji do nebezpečných situací dostává, než aby jim zabraňoval.

Alespoň tolik moje zkušenost. Nevybavím si, kdy bych si za volantem řekl: „Uf, díky za ten a ten asistent, tohle mohlo skončit blbě.“ Ale mohl bych napsat knihu o tom, kolikrát jsem nesmyslně a bez jakékoliv příčiny stál na metru a modlil se, aby to chudák řidič za mnou dobrzdil. Nebo nejnověji přesvědčoval německou prémiovku, že jsem za volantem neomdlel a že skutečně nechci, aby auto samo nouzově zastavilo na krajnici. Před tím kamionem, který se už docela blížil.

Nejnovější Suzuki Swift bylo nejen v tomto směru pohlazením po duši. Otevřete dveře a skoro máte tendenci promnout si oči, jestli vás nešálí zrak. Klasická ruční brda, řadicí páka manuální převodovky, samostatný panel ovládání ventilace s tlačítky, volant s tlačítky a teď třikrát pozor – přístrojový štít s analogovými ukazateli! Tedy klasický rychloměr a otáčkoměr s ručičkami! U nejnovějších modelů prakticky nevídaná věc.

A nirvána pokračuje. Samostatným tlačítkem vypnete udržování v jízdním pruhu, hned vedle nacházím tlačítko pro deaktivaci stop/startu. Ale nechybí samostatný dotykový displej infotainmentu, na který si můžu díky bezdrátovému Apple CarPlay promítnout svůj mobil. Vesmír chtěl, aby se tohle stalo. A já byl znovu za volantem šťastný.

S jedinou výjimkou. Že jsem ještě nepsal o tom nejotravnějším z nejnovějších systémů, tedy pípání překročení rychlostního limitu? Že by ho Swift neměl? Co myslíte? Měl ho tam! A takovou tu obzvlášť vypečenou verzi, která oznamuje nejen překročení limitu, ale jiným tónem avizuje i změnu nejvyšší povolené rychlosti. Tohle se bohužel týká všech nově homologovaných aut, s tím Suzuki mnoho nezmůže. Ale že jsem během hodiny za volantem neobjevil, jak se „bezpečnostní asistent“ vypíná, to už za Suzuki jde.

Evidentně jsem nebyl sám, když jsem parkoval auto po první etapě testovacích jízd, organizátoři od Suzuki místo pozdravu hlásili, že netuší, jak se systém deaktivuje.

Pomohli až japonští konstruktéři, které jsme i s kolegy oblehli hned po jejich příjezdu. Ještě zkusím třeba znalce japonských aut, jestli vás něco netrkne. Jakým způsobem by se asi tak mohlo pípání vypínat? Žádný nápad? Kolíčkem v přístrojovém štítu, přece! Popravdě já si ani nevšiml, že tam tahle relikvie stále vyčuhuje, ale skutečně tam je a touhle tyčinkou se pak proklikáte až do menu asistenčních systémů (zobrazují se na palubním počítači mezi budíky) a pípání se zbavíte. A pak bohužel stejným počtem kroků nazpět do hlavní nabídky palubního počítače. Vlastně je velmi dobře, že tuto anabázi nelze absolvovat za jízdy, to by s bezpečností nemělo společného už vůbec nic.

Inženýři od Suzuki se mě pak ptali, jestli by nebylo lepší pípání umlčet stiskem jediného tlačítka, případně na jeden dotyk v infotainmentu. Zamyslel jsem se, zvážil všechna pro a proti… ne, to si dělám srandu. Samozřejmě že jsem okamžitě odpověděl ANO!

Škoda, jediná kaňka na jinak vzorně uspořádaném, vymyšleném a uživatelsky přívětivém ovládání Swiftu. Tohle až se povede v Japonsku odladit, bude Swift jedním z nejpříjemnějších aut nejen ve svém segmentu.

On je totiž i vnitřek celkově moc fajn místo k žití, na konzervativní poměry Suzuki je design přístrojovky atraktivní a dekorativní. A správně, vidíte v podstatě dokonale kulatý volant s takřka neznatelným zploštěním ve spodní části. Swift je boží.

Jakmile jsem se vypořádal s rychlostním asistentem, bylo všechno růžové jak kdysi. Nedostižně jednoduché ovládání jsem už rozebral, po x měsících jsem také měl k dispozici auto s manuálem a znovu třikrát pozor – atmosférickým motorem! Dokonce! Už teď vám můžu říct, že japonský prcek mě bavil nejvíc za hodně dlouhou řádku testovacích aut. Kdo by to byl řekl, malé auto s tříválcem…

K motorizaci. Swift koupíte výhradně se zbrusu novou tříválcovou dvanáctistovkou o výkonu 61 kW (83 k), točivý moment dosahuje 112 Nm. V dnešní době je pozoruhodný nepřímý vstřik, městské poskakování by tedy tříválci problém dělat nemělo. Přítomen je zde i elektromotor, vzhledem k jeho výkonu 2,3 kW je jasné, že auto nezvládne rozpohybovat sám. Swift je tak mild-hybridem, elektromotor plní funkci startér-generátoru.

Z nejnižších otáček vám ve Swiftu sice nepomůže přeplňování, na druhou stranu proti 61 kW a 112 Nm stojí jenom něco přes devět metráků hmotnosti, což je v dnešní automobilové produkci hodnota naprosto výjimečná. Vzpomínám na nedávné svezení se sportovním Hyundaiem Ioniq 5 N, jehož provozní hmotnost atakuje 2,3 tuny. Vím, hrušky s jablky, ale je to další důvod, proč byla jízda ve Swiftu tak osvěžující.

Jak jsem napsal, turbo vás sice z otáček nad volnoběhem nevytáhne, na druhou stranu se však nemusíte bát nechat spadnout motor po dva tisíce. Kolem 1 700 je už tříválec sympaticky probraný, nad dva tisíce hezky svižný, s vyššími nic zásadního nepřichází, k maximu výkonu v 5 700 otáčkách vlastně nemá moc cenu tříválec posílat, žádná gradace se už nekoná. Omezovač se navíc ozve velmi nevybíravě, takže skutečně není důvod, proč tříválec hnát k červenému.

Opravdu není potřeba nic víc než 61 kW atmosférické dvanáctistovky, Swift je ve městě a za ním víc než dostatečně čiperný, což bude nepochybně jeho hlavní pole působnosti. Pětistupňová převodovka pracuje přesně a lehce, kvalty nejsou nesmyslně dlouhé, což lze také považovat za příjemné překvapení. Jasně, emise… Pochválit musím i zvuk. Tříválec sice poznáte, ale jeho zvuk není nepříjemně jadrný ani ve vyšších otáčkách. Suzuki si na utlumení a zvukovém projevu dalo záležet.

Swift zkrátka jede příjemně, nemáte pocit, že by se v Japonsku museli stavět na hlavu a pohonnou soustavu nesmyslně přiškrtit, aby dosáhli kýžených tabulkových hodnot. Vyrobili malé a lehké auto a ono to, představte si, funguje. A dokonce lépe, než udává samo Suzuki – podle tabulek jsem měl jezdit za 4,4 litru, zvládl jsem 4,2. Komplet bez dálnice, musím doplnit, tady bych si i kvůli pětistupňové převodovce a tím pádem vyšším otáčkám dovolil tipnout, že spotřeba přece jenom poroste. Ale už jsme si napsali, že Swift se bude s největší pravděpodobností pohybovat hlavně ve městě a příměstě.

Z malého auta s tříválcovou atmosféricky plněnou dvanáctistovkou nikdo nemůže dělat byť jen raketku, řízení nového Swiftu ale stejně bylo zábavné a kolikrát sportovnější než u aut, která ze sebe ty raketky a rakety dělají. Nebo se snaží. Stejně jako u spotřeby zafungoval prostý fakt, že autíčko skoro nic neváží. Srovnat těch devět metráků do zatáčky nechce vůbec nic, prostě tam nasměrujete kola, malé Suzuki bleskově zareaguje a po apexu skočí. Nepochybuju, pokud by se Suzuki v budoucnu rozhodlo pro výkonnější verzi Sport (tohle už ale emisně těžko klapne), že by to bylo naprosto fantastické svezení. Už takto, s tříválcem a 61 kW, mi Swift svou lehkostí dělal obrovskou radost.

Také jste měli pocit, že normální malý vůz už nejde vyrobit? No nejedna automobilka se nám to snažila namluvit. Stále přísnější emisní limity, stále víc nutných bezpečnostních systémů… Malé auto tedy musí být komplikované, těžké a drahé.

Evidentně nemusí. Respektive, na tu drahotu si musíme ještě počkat, ceny nového Swiftu zatím neznáme, jasno budeme mít nejpozději začátkem června, kdy se novinka objeví na českém trhu. Už teď však máme jasno v tom, že tradiční recept v podobě nepřetechnizované malé spalovací jednotky a nízké hmotnosti zafungoval (jaký to šok!). Swift jezdí svižně, úsporně, přiměřeně komfortně a v zatáčkách se tváří, jako by neměl ani těch devět metráků.

Přitom je to soudobý vůz s konektivitou, všemi povinnými bezpečnostními prvky a současným designem. Pravda, na spáru u kapoty jsem si zvykal a zatím moc nezvykl, ale je to zkrátka moderní auto, „jenom“ udělané tak, aby řidiče neštvalo. S výjimkou vypínání hlídání překročení rychlostního limitu, to jsme si řekli.

Super je také to, že jde pořád o malé vozidlo, proti předchůdci narostla novinka jen o 15 mm, pořád se tak v pohodě vejde do 3,9 metru. Fakt je nutné, aby auto primárně do města přerůstalo čtyřmetrovou hranici?

Suzuki Swift je jednoduše lékem pro rozervanou duši všech, kteří si mysleli, že na nové malé auto bez přeplňování, obřích displejů, komplikovaného dotykového ovládání a svéhlavých automatických převodovek už nikdy nenarazí.

Navíc ten automat mít můžete, dvanáctistovka je sice jediným motorem v nabídce, kromě manuálu však koupíte i variátor CVT. A znovu třikrát pozor, v kombinaci s manuálem pořídíte dokonce i pohon všech kol! Musel jsem se štípnout, jestli se mi to celé vlastně nezdálo…