Největší drsňák široko daleko: INEOS Grenadier navazuje tam, kde Defender skončil

Vlídné paprsky slunce zakryly ocelově temné mraky, z nichž se spustil pořádný liják poháněný ledovým větrem. Za pár minut je po něm a zase vykoukne slunce, jen aby ho o chvíli později vystřídala další intenzivní dešťová přeháňka – a takhle pořád dokola celý den.

Díky typicky proměnlivému počasí tak už máte určitě jasno: Vítejte ve Velké Británii! Přesněji ve Skotsku, pár desítek kilometrů od Edinburghu, odkud startuje třetí a závěrečná etapa expedice INEOS Grenadier, 1 200 mil (1 920 kilometrů) dlouhé štreky po cestách i necestách vedoucí ze skotského Invernessu, nejsevernější části Britských ostrovů, až do londýnské hospůdky Grenadier, kde se tento off-roadový drsňák zrodil a podle níž získal své jméno.

Začínáme terénní rozcvičkou na rozlehlých pozemcích hraběte z Roxbourghe. Intenzivní déšť změnil lesní cesty v rozmáčené koleje a kopce na blátivé skluzavky, na nichž by většina SUV zůstala viset bezmocně hrabaje kolečky. Jenže Grenadier na standardně dodávaných terénních gumách se těmito náročnými úseky hravě prosmýkl, ani nepotřeboval zapínat off-roadový režim nebo zamykat zadní nebo přední diferenciál – stačilo prostě zařadit redukovaný převod a zamknout středový diferenciál.

To se tu dělá krátkou pákou na středovém tunelu a vyžaduje to pevnou ruku a použití fyzické síly, jako byste pracovali se závěrem pušky. Což je v dnešní elektronické době velmi neobvyklé. Stejně neobvyklá je i záplava tlačítek na středové konzole a také stropním panelu. Každá funkce tu má vlastní tlačítko, místo aby byla módně ukrytá v digitálních hlubinách infotainmentu – ale nejde o nesmyslně archaické řešení, nýbrž o ryzí praktičnost. Vše totiž nahmátnete i po slepu a můžete to ovládat v rukavicích jako za starých dobrých časů.

Časy staré a ještě starší – konkrétně dávné doby římské nadvlády nad Britskými ostrovy – pamatují kamenné zídky lemující pastviny pokrývající malebné kopečky a údolí skotských Badlands (území na pomezí Skotska a Anglie, jejichž obyvatelé se při tamních občanských válkách přidávali střídavě k té straně, která právě platila lépe), mezi nimiž právě projíždíme ve vymletých kolejích plných bahna a ostrých kamenů. Ani tady se Grenadier příliš nezapotil – aspoň tak nám to připadá zpoza volantu, i když auta v konvoji před námi na terénních překážkách poskakují a naklánějí se do stran. Drsný terén, který sofistikovaná technika dokonale maskuje.

Ačkoliv z pohledu dnešního automobilismu nejde o výkřiky právě těch nejmodernějších technologií – pod kapotou je běžný spalovací motor (jde o benzinový nebo dieselový přeplňovaný řadový šestiválec BMW bez jakéhokoliv elektrického dopingu) spojený s měničovou převodovkou (osmikvalt od ZF) roztáčející permanentně všechna čtyři kola. Uzamykatelné diferenciály jsou tu hned tři, ale čistě mechanické, neřídí je žádná chytrá elektronika. Konstrukce je rámová (INES vám na něj dá 12letou záruku), podvozek má pevné nápravy a o odpružení se starají obyčejné pružiny. Žádné hi-tech nesmysly, Grenadier je drsňák ze staré školy.

Navíc co v autě není, to se nemůže pokazit. Proto je tu minimum řídicích jednotek (sedm s centralizovanou funkcí, místo desítek s jedinečnou funkcí), proto mají sedačky pouze manuální ovládání, proto není volant vyhřívaný (sedačky však ano), proto nemají okna pulzní stahování, proto je tu klasická páka parkovací brzdy místo elektromechanické varianty s tlačítkem. Že si řadu věcí můžete opravit na koleni, oceníte nejen mezi pouštními dunami, v hlubinách deštného pralesa nebo na rozlehlých pláních dálných krajin, ale klidně i uprostřed rozlehlého lesa Kielder Forest (kudy vedou rychlostní zkoušky klasické RAC Rally, po nichž jsme s Grenadierem svištěli), kde byste se bez mobilního signálu stejně pomoci nedovolali (ačkoliv ne že bychom to potřebovali).

To ale neznamená, že by Grenadier nebyl dost civilizovaný, kultivovaný nebo pohodlný. Laděním podvozku strávili vývojáři strašnou spoustu času a je to poznat – v terénu je zcela sebejistý a nijak schopnosti Grenadieru nelimituje, na silnici pak netrpí typickými neduhy off-roadů jako divokými náklony nebo nestabilitou. Je příjemně pohodlný a ani zatáčky ho nevyvedou z konceptu, po točitých britských silničkách tak můžete slušně uhánět. A to i díky výkonným motorům – šestiválce od BMW jsou vyhlášené svou silou a kultivovaností, navíc jsou skvěle sladěné s hladce řadícím automatem.

Kabina je navíc příkladně odhlučněná, takže motor při běžném tempu moc neruší, neslyšíte ani aerodynamický hluk nebo valení pneumatik, nedočkáte se ani žádného vrzání nebo skřípání (díky tuhosti rámu a karoserie na něm). V Defenderu bylo překonávání delších vzdáleností učiněným peklem, Grenadier zvládá dálkové přesuny s neobyčejnou lehkostí a samozřejmostí. Prostě žádné kompromisy.

Hodinová cesta druhý den ráno nás vede po klikatých, uzoučkých silničkách Lake Districtu přes Kirkstone pass až do kamenolomu Burlington Slate. Včerejší terén byl totiž jen rozcvička, to nejlepší si experti z INEOSu přichystali až na dnešek. Na pozemcích aktivního lomu připomínající měsíční krajinu totiž připravili trať, která otestuje schopnosti Grenadieru naplno.

Navršené hromady kamení tu vytvořily off-roadovou trať s náročnými klesáními (kde přijde ke slovu asistent pro sjezd kopců, jenž si počíná neobyčejně jemně) i strmými stoupáními (což pro silný motor s redukovaným převodem 2,5:1 není žádný problém), s terénními zlomy, jámami a schody, na nichž se Grenadier sice divoce naklání a poskakuje, ale za volantem máte stejně pocit, že se ani nezapotil – i když při pohledu zvenku pak vůbec nechápete, jak to vůbec mohl projet. Taky dojde na drobné brodění, které je tu spíš pro objektivy fotografů než jako terénní výzva. Ta nás totiž čeká jako zlatý hřeb celé akce – překračování Morecambe Bay.

Ta je propojena s Irským mořem a zásobována řekami Leven a Kent. Na její překonání byste normálně potřebovali loď, ale při odlivu a s vedením zkušených místňáků, kteří tuto oblast spravují po generace, se nám dnes dostane výsady překonat její šíři autem. Trasa se mění dle podmínek, ale čeká nás nějakých deset kilometrů vzdušnou čarou přes pole s tvrdým pískem, s mazlavým blátíčkem i povrchem tak měkkým, že svou konzistencí připomíná želé. Jezdili jste někdy v želé? Já taky ne. Tohle by mělo být zajímavé…

Po skutečně neobvyklém řidičském briefingu („Nechte si odstup a nejezděte ve stejných stopách, za žádných okolností nezastavujte. Kdyby se auto začalo kolíbat, to nic, to jsou jen vlny. Kdyby se kolíbalo a krajina před vámi utíkala do strany, tak to už plavete – máte s sebou plavky, že?“) sedáme za volant a ve stopách traktorů se pomalu ploužíme napříč rozlehlou plání, tvrdý písek postupně měkne, což je poznat hlavně na hlubších stopách aut před námi.

Překračujeme několik hlubších vodních ploch a mazlavý písek pod koly skutečně začne podivně klouzat, ale stačí držet nohu na plynu (zvýšený odpor vody vyloženě cítíte) a Grenadier si dál razí cestu nezvyklým terénem, kam se běžné auto nedostane. Skupina šestnácti Grenadierů za sebou nechává brázdy vody a připomíná spíš konvoj lodí než aut. Nakonec se na druhou stranu zátoky dostáváme suchou nohou a vlastně subjektivně nejtěžší místo přijde až na samotném závěru při výjezdu na souš přes hluboké, blátivé koleje. Ale ani ty nás nezastaví…

Tohle že byly nějaké terénní výzvy?! Je to vážně matoucí, protože na všech terénních překážkách působil Grenadier neobyčejně sebejistým, možná až relaxovaným dojmem. Ale to je pouze důsledek toho, jak skvěle je na všechny náročné podmínky připravený. Off-roadové schopnosti byly pro jeho tvůrce naprostou prioritou a jeho výkony v reálném světě to jen potvrzují – Grenadier ani jednou nezaváhal a ani jednou nechyboval, žádné z šestnácti aut naší expedice nezůstalo nikde viset kvůli tomu, že mu došel dech nebo selhala technika. Nic ho nezastaví, se vším se popere, v každé situaci si poradí. Takový Bear Grylls na kolech. O to víc zamrzí ta jedna jediná chyba…

Řízení – kvůli tuhé nápravě vpředu totiž museli inženýři z INEOSu použít převodku s oběhovými kuličkami a ta prostě není příliš dobrá. Řízení je vágní, má pomalý převod a nulový cit, je polomrtvé kolem středové polohy a ani se mu do ní nechce moc vracet. Pravdou však je, že mimo silnici to může být zároveň výhoda, protože vám při kmitech na terénních překážkách nevykloubí prsty, a na silnici si prostě časem zvyknete. Zaručeně vás to nebude příliš trápit, když je zbytek auta tak dobrý!

INEOS popisuje svůj Grenadier jako užitkové auto, ale tím se nenechte zmást, protože kvalita jízdy je prémiová, zpracování perfektní, pohonné ústrojí špičkové a rozsah schopností nevídaný. Daleko víc tak sedí označení „profesionální nástroj“ – dokonale navržený, robustně zkonstruovaný, precizně sestavený z těch nejlepších komponent a široce otestovaný v těch nejtěžších podmínkách, aby nezklamal ani ty nejnáročnější uživatele. Působí spartánsky, ale najdete v něm vše, co budete potřebovat (a spoustu chytře praktických nápadů navíc).

Nebude vás rozmazlovat luxusem, ale promyšleností řešení pro všechny možné i nemožné způsoby použití. Tohle je auto od pravých off-roadistů pro pravé off-roadisty. Nenarazíte na něj v Pařížské, spíš někde v lomu nebo v lese, v buši nebo v poušti. Chcete ho? Tak hlavně abyste ho vůbec dokázali naplno využít!

INEOS Grenadier dováží do Česka firma Dajbych, showroom naleznete v Plzni a servisovat můžete nejen tam, ale i na pobočce v Praze. K dispozici jsou dva motory (přeplňovaný třílitrový řadový šestiválec), ale cenu mají vždy shodnou. Začíná se na částce 1 732 934 Kč za dvoumístnou užitkovou verzi N1, pětimístná užitková N1 vyjde na 1 771 826 Kč (pevná přepážka ubere 7 cm místa pro nohy cestujícím na zadních sedadlech). Osobní verze stojí 1 974 069 Kč a k dispozici jsou dvě varianty: drsnější teréňák Trailmaster (v základu má uzávěrky předního a zadního diferenciálu a terénní gumy BF Goodrich) a komfortnější Fieldmaster (v základu má kožená sedadla Nappa s vyhříváním).