Nejnovější Mini je samozřejmě elektrické, ale jde o velmi příjemné auto. Dal bych mu šanci

Opět si neodpustím tradiční nostalgické retro okénko. Pokud vás už moje vzpomínání nudí, klidně úvod přeskočte. Nicméně když jsem před dobrými dvaceti lety se zahraničními jízdními prezentacemi začínal, dostali jsme do ruky klíčky (skutečné klíčky, žádné plastové výlisky nebo karty) a itinerář s testovací trasou. Klasický papírový „itík“ s celkovou vzdáleností a vzdálenostmi k dalšímu bodu (odbočce, městu, křižovatce…). Digitální navigace tehdy prakticky nebyly, a pokud ano, nedala se na nich naspecifikovat žádná košatější trasa, vždy vás pouze naváděly nejkratší možnou cestou k cíli. Takto vybaveni jsme tedy vždy ve dvojici vyráželi na „trať“, jeden řídil, druhý navigoval. Na začátku jsme vynulovali kilometry, ale jakmile jsme někde udělali chybu, rozházeli jsme si dosud najetou vzdálenost s tou udávanou v itineráři. A to pak bylo dopočítávání, případně porovnávání reality s nákresem (v lepším případě fotografií) v itineráři. Občas se tak stalo, že někdo domů neodletěl jednoduše proto, že se ztratil… Ti, co se neztratili, vyfasovali kolikrát bez přehánění knihu s tiskovou zprávou a CD s fotkami.

Kodaňský výlet za nejnovějším členem rodiny Mini nemohl být rozdílnější. Na recepci jsme dostali mobilní telefon, který fungoval jako digitální klíč. V infotainmentu jsme našli nejen nejrůznější konfigurace testovací trasy, ale také tiskovou konferenci. Ano, s kolegou Michalem Dokoupilem jsme sedli do Mini Aceman a deset minut koukali na kulatý středový displej. Nutno dodat, že rozlišení středobodu interiéru nejnovějších miníků má pozoruhodné rozlišení, je to regulérní televize. No, a po zhlédnutí produktové prezentace (a potom, co jsem dal přednost asi tisícovce cyklistů) jsme se s Michalem vydali vstříc testovací trase. Mezitím mi tedy ještě pípl mail s fotkami.

Jak jsem napsal ještě před svým vzpomínacím úvodem, nové elektrické Mini Aceman se s délkou 4 079 mm zařadí mezi třídveřovou klasiku s 3 876 mm a větší Countryman, který se natáhl až na 4 444 mm. Malý a na rozdíl od sourozenců výhradně elektrický crossover sdílí platformu s menším (pochopitelně elektrickým) sourozencem, není bez zajímavosti, že tento základ má na svědomí společný podnik BMW a čínského partnera Great Wall (projekt se jmenuje Spotlight Automotive). Proti menšímu z miníků však nabídne pětidveřový crossover delší rozvor (2 606 proti 2 526 mm), dozadu se tak zvládne posadit i dospělý. Taková pohoda jako v Countrymanu to samozřejmě není, ale mrkněte výše na rozdíl v délkách těchto miníků. Na čtyři metry to zkrátka jde.

Podobně bych zhodnotil kufr o základním objemu rovných tři sta litrů – žádné rozhazování, ale vzhledem k předpokládanému spíš městskému zaměření Acemana bych to jako minus neviděl.

Vepředu jsem se cítil naprosto uvolněně, místo mi s výškou 181 cm nechybělo v žádném směru, nestěžoval si ani ještě o pár čísel vyšší kolega Michal. Moc se mi líbila textilem potažená minimalistická přístrojovka, díky Michalovi jsem se okamžitě zorientoval i v prostředí centrálního infotainmentu. Ne že by byl tak komplikovaný, naopak bych jej označil za jedno z těch přehlednějších řešení, ale Michal je přece jenom mladší, šikovnější a nedávno testoval menšího elektrického miníka se stejnou architekturou palubního systému. Zajímavostí je naprosté prázdno v prostoru pod volantem, Mini opravdu vše koncentrovalo do středového displeje (až na těch pár tlačítek pod ním, to je ale spíš taková stylová připomínka klasičtějších časů). Pokud by vás informační podvolantová absence znervózňovala, můžete si pořídit průhledový displej. Tedy známé vyjíždějící sklíčko, levnější forma head-up displeje.

Zvenčí je to typické Mini, řekl bych, i když svébytný Aceman umí být. Stačí se podívat na přední světlomety, které typický ovál rozhodně nekopírují, přitom si čumák s jinou značkou určitě nespletete. Tohle je bezesporu dobrá práce polského šéfdesignéra exteriéru Thomase Sycha a jeho týmu – na první pohled poznáte, že jde o produkt značky Mini. Ale také je vám hned jasné, že je to trochu jiné Mini.

… i jízdně. Respektive, kdybych měl být zcela upřímně stručný, napsal bych, že je to další pohodově, ale trochu zaměnitelně jezdící elektromobil. Vlastně nemáte objektivně co vytknout, dokonce bych pochválil, že poháněná přední náprava neztrácí trakci ani na mokru (elektromobily přitom posílají všechen ten okamžitě dostupný točivý moment častěji na zadní, nebo rovnou obě nápravy). Že bych si ale za volantem řekl „pecka, řídím miníka a hrozně se u toho bavím“ to ne.

Je to velmi příjemné a komfortní auto, to rozhodně, jízdně ovšem poněkud ploché. Popravdě si však asi neumím představit typického zájemce o elektrický crossover, který by toto svému novému vozu vyčítal. A stejně tak si neumím představit vyznavače typického projevu klasických miníků, který si jako víkendovku pořídí Aceman. Tohle jsou dva světy.

V okolí Kodaně jsme s Michalem proháněli prostřední verzi SE s výkonem elektromotoru 160 kW a zrychlením na stovku za 7,1 s. Vzhledem k hmotnosti 1,8 tuny a zacílení Acemana je toho výkonu za mě víc než dost, určitě by mě nepohoršovala ani slabší varianta označená písmenem E a s výkonem 135 kW, která je na stovce jenom o osm desetin pomaleji. Naproti tomu nejsilnější JCW se 190 kW a zrychlením za 6,4 s bych si dovolil považovat za zbytečně excentrickou verzi.

Čím Aceman ještě velmi potěšil, to byla střídmá spotřeba. Velmi chladnému, až nevlídnému podzimnímu severskému počasí navzdory. A ti blázni dánští v tomhle marastu jezdili na kole a třeba i bez pokrývky hlavy. A přilba? O tom ještě v Dánsku asi neslyšeli. No nic, spotřebu jsme každopádně s Michalem stlačili s přehledem pod 14 kWh na 100 km, a to jsme si samozřejmě občas rádi vyzkoušeli, jak ten Aceman SE vlastně jede. A hezky svižně zrychluje.

Že Aceman jezdí za málo, se velmi hodí hlavně kvůli podprůměrně výkonnému nabíjení. Stejnosměrným proudem totiž v případě větší baterky s kapacitou 49,2 kWh dobíjíte maximálními 95 kW, u menšího, 38,5kWh akumulátoru (pouze pro nejslabší Aceman E), vám musí stačit dokonce jen 70 kW. Přepočteno na čas tedy v obou případech potřebujete na osmdesát procent kapacity minimálně půlhodinu. Nic moc.

Zakončíme to však pozitivně. Mini Aceman totiž v základní a nepochybně dostačující variantě E koupíte za velmi příznivých 845 000 Kč. Vzhledem k výkonu 135 kW, proklamovanému dojezdu kolem tří set kilometrů a přece jen prémiovějšímu statusu značky Mini bych tuhle částku považoval za celkem příznivou. Pokud jinak nedáte a budete trvat na vyšším výkonu 160 kW, větší baterce a tím pádem vyšším dojezdu kolem čtyř set kilometrů, zaplatíte za Mini Aceman SE 954 200 Kč. A vrcholný Aceman JCW? Připravte si alespoň 1 150 000 Kč.