Článek
Když se japonská automobilka kdysi prvně pochlubila zbrusu novou platformou s pohonem zadních kol a možností šestiválců, brali jsme za hotové, že se stane základem nové generace vlajkového sedanu a kombíku Mazda 6. Jenže obzvlášť u menších automobilek rozhoduje o složení nabídky primárně zákazník. A ten jako zběsilý už roky kupuje SUV a crossovery.
A tak novou vlajkovou lodí Mazdy není vůz klasického karosářského střihu, ale skoro pět metrů dlouhé SUV pro až sedm cestujících. Že je vám povědomé? Nedivíme se. Největší Mazda pro Evropany se jmenuje CX-80 a až po druhý pár sloupků je prakticky totožná s menším sourozencem CX-60, který je ale výhradně pětimístný.
Výrazné změny se odehrávají až od poloviny vozu dále. Rozvor si polepšil o pětadvacet čísel, takže „osmdesátka“ nejenže nabídne více prostoru uvnitř, ale vychytala i jeden docela zásadní nedostatek menší sestry – nástupní prostor vzadu. Ani „šedesátka“ není žádný drobeček, přesto se na zadní lavici nenastupovalo zrovna komfortně, hlavně kvůli malému úhlu otevření dveří. Tady se otevírají skoro na devadesát stupňů a rovněž nástupní prostor jako takový je velkorysý. Rodiny mohou jásat!
Bronzové lakování Melting Copper najdete jen a pouze na Mazdě CX-80, stejně jako specifická dvacetipalcová kola.
Ale měnilo se toho více. Jiné jsou zadní boky vozu, hlavně pak zakončení okének. A designéři přeskládali i záď samotnou, kde najdeme třeba novou světelnou techniku. Po otevření víka na vás vykoukne zavazadelník, jehož objem se v závislosti na zvolené verzi (pět, šest nebo sedm míst) pohybuje od 258 do 687 litrů. Nějaký prostor tu tedy zůstává i se vzpřímenou třetí řadou. A když sklopíte všechna sedadla, dostanete stěhovák s rovnou ložnou plochou a skoro 2 000 litry!
Zvolíte-li si luxusnější provedení se šesti místy, dostanete ve druhé řadě pohodlná kapitánská křesla, mezi nimiž je standardně průchod, nebo za příplatek chytrá středová konzola. A místo zcela vzadu? S výškou 178 centimetrů se „sám za sebe“ poskládám a pořád mám maličkou rezervu před koleny i nad hlavou. Na nějaké dlouhé štace to úplně nebude, ale že bych tu vyloženě trpěl, to rozhodně ne.
Ve druhé řadě lze cestovat jako v první třídě.
Pracoviště řidiče vychází ze „šedesátky“ jedna ku jedné. Okamžitě cítíte, že sedíte o dost výše než v klasickém autě. Všude kolem vás jsou na dotek velmi příjemné materiály a střízlivý poměr digitálních obrazovek vůči fyzickým tlačítkům a ovladačům. Chcete například vypnout otravné pípání při překročení maximální povolené rychlosti? Stačí jediný stisk čudlíku vlevo od volantu. Hurá! A ano, středová obrazovka je pořád nedotyková a ovládá se kolečkem, takže si ji nikdy neuťapkáte.
Mazda pro svá velká SUV původně počítala se třemi motorizacemi – plug-in hybridem a benzinovým i naftovým šestiválcem. Ten benzinový nakonec Japonci pro naše trhy skrečovali, i tak ale přežití alespoň jednoho šestiválce považujeme v dnešní době za obrovský úspěch.
V kabině se zabydlíte raz dva. Od zvolené výbavy se odvíjí dekor interiéru, na výběr je i vícero barevných variant sedadel a přístrojovky.
Turbodiesel má objem 3,3 litru, 254 koňských sil a 550 newtonmetrů točivého momentu. Pojí se výhradně s osmistupňovým automatem a pohonem všech kol. Menší „šedesátka“ umí ještě slabší verzi se zadokolkou, ale tu si stejně zas až tolik zákazníků nepořizuje. Aby řadová šestka alespoň trochu potěšila bruselské úředníky, má mild-hybridní výpomoc se 48V systémem, maličkou baterkou a elektromotorem uloženým v převodovce.
To vás ale jako řidiče vůbec nemusí trápit, protože miniaturní elektrický doping prakticky nevnímáte. Šestiválec má staromilský charakter. Při klidné jízdě za minimálních otáček jen ševelí někde vpovzdálí, ale když na něj dupnete, stádo koní se probere k životu a za doprovodu malebné akustiky vystřelí vpřed. Tedy vystřelí na poměry velké 2,8tunové krabice, stovku tohle auto ostatně dává za 8,4 sekundy.
Vedle naftového šestiválce můžete pořídit plug-in hybrid. Jeho srdcem je 2,5litrový čtyřválec s elektromotorem, dohromady produkují 327 koní, auto je na stovce za 6,8 sekundy. Pro leckoho může být výhodou až 60 km čistě elektrického dojezdu.
No jo, není to žádný drobeček, přesto vás možná překvapí, jak komfortní a zároveň jistá umí „osmdesátka“ i na velkých dvacítkách být. On se totiž podvozek proti CX-60 měnil nejen co do naladění, ale i samotných komponent (dostal třeba zcela jiná ramena). Mazda chtěla, aby auto bylo ještě pohodlnější, vždyť má na dlouhých cestách přepravovat celé rodiny.
Podvozek nástrahy okresek kolem Mnichova – kde se autem prvně projíždíme – vstřebává jedna radost, na druhou stranu nejsou ani zdaleka tak nedokonalé jako cesty české. A když už se nějaká série nerovností najde, nelze si nevšimnout pořád dost tuhého naladění. To znamená, že o dírách pod koly víte, výhodou je ale zase prima chování v zatáčkách, kde CX-80 ochotně zatáčí a ani při svižnějším tempu se přehnaně nenaklání. A když se po mixu města, okresek a dálnice podíváte na počítadlo, zjistíte, že tahle objemná strojovna si z nějakého důvodu slupla z nádrže jen 5,5 l / 100 km.
Nebudeme chodit kolem horké kaše, Mazda CX-80 s oběma motorizacemi startuje někde kolem 1,4 milionu korun. Není to málo peněz, na druhou stranu dostáváte plnohodnotné rodinné SUV pro sedm lidí se skvělou výbavou a kabinou, u které bychom se nebáli skloňovat slovíčko luxusní. A hlavně je tu ten šestiválec. Mimochodem vrcholná Škoda Kodiaq se 190koňovým 2.0 TDI, automatem a čtyřkolkou dnes v závislosti na výbavě stojí 1,2 až 1,4 milionu korun. To jen tak pro srovnání…