Lexus NX vypadá v terénní verzi Overtrail jako zbytečnost. Ve skutečnosti ale dává velký smysl

Na prezentaci k uvedení terénního provedení Lexusu NX s názvem Overtrail mi to krásně marketingově vysvětlili - tohle je verze pro aktivní lidi, co jezdí přes týden normálně do práce, ovšem o víkendu, to je jízda! To je jedna adrenalinová volnočasová jízda za druhou, kde prostě ten teréňák nutně potřebujete!

Ale zaprvé, Lexus nezůstal jen u několika přidaných černých plastů a nějaké té plaketky, ale auto skutečně upravil (kromě světlé výšky, která nabrala 15 mm – nově tak činí 200 mm, sáhli v Japonsku po adaptivním podvozku a zmíněných balonech). A za druhé, Overtrail skutečně smysl dává. I bez těch marketingových kudrlinek.

Také nesnášíte na autě jakoukoliv sebemenší oděrku? A trefené kolo o obrubník je pro vás životní tragédie? A také trnete v nájezdech do podzemních garáží, že si to kolo o ty příšerně vysoké a ostré hrany podřete? Na to se někdy zeptám, to musí být nějaký zlomyslný předpis. „Udělejme ty obrubníky tak, aby se co nejlíp zařezávaly do liťáků. To se bude líbit.“ Tak nějak bych si představoval komunikaci projektanta garáží nejen u nákupních center.

A teď vám na auto někdo dá pořádné osmnáctipalcové balony 235/60. To se pak bude parkovat podélně u obrubníku, případně jej překonávat. Vyšší profilové číslo se hodí samozřejmě i na nerovnostech, kde taková pneumatika funguje daleko lépe než nízkoprofilová slupka. I NX Overtrail zůstává celkově spíš tužší, neměl jsem pocit, že by se víc nakláněl, houpal, ale na dírách a kamenech (nespočtu, vysvětlím…) zkrátka vyšší profil odvedl svou práci skvěle. A vzorek.

To jsem si říkal, jestli nebude problém, pneu Dunlop Grandtrek AT5 má opravdu poctivý, hrubý vzorek. Což je na těch kamenech fajn, ale na kvalitním asfaltu… aby nám ten asfalt nešuměl pod koly víc, než by u téměř vždy skvěle odhlučněných lexusů odpovídalo zvyklostem. Po několika desítkách kilometrů po velmi kvalitních silnicích ostrova Lanzarote bych si troufl napsat, že bychom měli zůstat v „lexusích“ mantinelech. Popravdě jsem ani jednou nezaznamenal, že bych měl mít obuto cokoliv jiného než klasické silniční letňáky. A to umí být při ustálené jízdě hybridní pohon prakticky úplně zticha.

Kromě zmíněných kvalitních silnic jsme si na Lanzarote vyzkoušeli i silnice… no, silnice to úplně nebyly, vlastně jsme na ně mohli najet jen díky speciálnímu povolení. Zkrátka jsme z páteřní komunikace odbočili na něco písčitého, co směřovalo k oceánu a vlastně od začátku bylo víc pláží než „silnicí“. Kdyby zůstalo jen u toho písku, byla by to pohodová, lehce terénnější projížďka po pobřeží. Postupem kilometrů se však přidávalo stále víc kamenů a z lehkého terénu se stával za mě už poměrně obtížný. Těch patnáct milimetrů světlosti podvozku navíc jsem najednou velmi, velmi kvitoval a zmíněné hrubé pneumatiky ještě víc. S normálním obutím bych si do toho kamenolomu netroufl ani náhodou, popravdě jsem byl po tomto dost dlouhém výletu (mezi ostrými kameny jsem vrávoral přes půl hodiny) hodně překvapený, že jsem takto náročnou pasáž zvládl bez defektu.

Takže, pokud najdete pro Overtrail i jiné než městské, obrubníkové využití, tento Lexus by měl být připraven i na dost divoké, dobrodružné podmínky.

Jinak je to typický Lexus. O vynikajícím odhlučnění jsem se zmínil, to lehce – a nutno říct, že tradičně - naruší jen spalovací motor v zápřahu. Známe věc u hybridních systémů Toyoty, šlápnete na plyn, spalovací motor vyletí do otáček, v nichž setrvává po celou dobu akcelerace. Tento charakteristický projev je zde daleko potlačenější než u některých levnějších toyot, ale čtyřválec se v zátěži zkrátka ozve.

Na druhou stranu, zrychlení a pružnost jsou slušné, nejvíc mě však hybridní soustava verze 350h se systémovým výkonem 179 kW potěšila spotřebou paliva. Testovací okruh po Lanzarote včetně obtížné terénní vložky jsem absolvoval s průměrem jen kousek nad sedmi litry. Nebýt „pláže“, věřím, že bych se v pohodě dostal pod sedm.

Ještě bych zvlášť pochválil jednoduché odstavení jízdních asistentů, u japonské značky jsem se docela obával, ale stačilo vyvolat krásně přehledné menu na středovém displeji a bylo rychle odklikáno. U NX je tento úkon obzvlášť důležitý, takovou míru otravného pípání jsem zažil naposledy v Hyundai Kona. A ty „citlivé“ zásahy do řízení, to je také chuťovka. Ona se mi totiž stala hrozná věc – když jsem vyrážel na trasu, poprosil jsem o deaktivaci asistentů jednoho z organizátorů. Bohužel jsem měl štěstí na zjevně méně erudovaného lexusáka, a tak jsem první část trasy absolvoval s plnou náloží aktivních asistentů. V nijak složitém prostředí, v minimálním provozu. A stejně to bylo bez přehánění příšerné. Já fakt nechápu, jak tohle mohl někdo schválit do provozu, jak někdo může toto považovat za příspěvek k bezpečnosti. Ale tohle moje stařecké lamentování pochopitelně neberte tak, že směřuje na Lexus, takto to plus minus mají všechna nejnovější auta, NX Overtrail spíš znovu pochválím za jednoduchou deaktivaci těch nejotravnějších systémů.

Zvýšený podvozek a pořádné obutí opravdu nemusí být od věci ani v podmínkách, které zamýšlenému marketingovému zařazení Lexusu NX Ovetrail úplně neodpovídají. Klidně tohle auto prezentujte jako jasnou volbu pro aktivně žijící svobodné páry, co jezdí do přírody nebo na expedice, já bych však odolnější vlastnosti modelu Overtrail ocenil hlavně ve městě. Tam budou osmnáctipalcové balony s vyšším profilem teprve užitečné a proti všem těm nizoučkým pneumatikám s obnaženými ráfky litých kol vyloženě osvěžující.

Co by zájemce o tuhle vlastně praktickou verzi mohlo odradit, to je postavení novinky Overtrail v rámci modelové řady, kde se řadí k těm vůbec nejdražším. Zatímco za nejlevnější a stejně motorizovaný Lexus NX 350h AWD zaplatíte 1 440 000 Kč, na Overtrail si připravte minimálně 1 920 000 Kč (kromě terénních úprav samozřejmě dostanete i kopec výbavy navrch). K dispozici je ještě plug-in hybrid 450h+ AWD s výkonem 227 kW a elektrickým dojezdem nějakých 70 kilometrů, ten už však jako Ovetrail stojí nejméně 2 220 000 Kč.