Poslední dvoutaktní Trabant byl vyrobený před 34 lety. Kübelwagen je rarita, která dnes už stojí velké peníze

Ano, o Trabantu sice píšu už poněkolikáté, ale vlastně je tohle přímo to auto, kvůli kterému jsem se s Pavlem, majitelem plzeňského muzea Příběhy dvoutaktů, seznámil. Vojenský Trabant vám zkrátka padne hned do oka jako velmi netradiční kousek. A netradiční je i na poměry tehdejšího východního Německa. Celkem v letech 1957 až 1991 vzniklo 3,1 milionu trabantů, ale otevřené kübelwageny vyráběné od roku 1966 by se daly počítat na stovky. Vyráběly se až na základě modelu 601, který se poprvé ukázal v roce 1964 a přispěl k motorizaci našich sousedů. Vojenská verze A (armádní) Kübelwagen se samozřejmě volně koupit nedala, byla určená pro pohraničníky. Až později se v roce 1978 objevila civilní otevřená verze 601 Z Tramp. Tyto speciální verze se vyráběly v Halle.

Duroplastová a prakticky nerecyklovatelná karoserie sdílí přední část k A-sloupku s klasickým sedanem, ale od něj dozadu už je vše nové a již ocelové. Ocelová podlahová plošina byla samozřejmě dodatečně vyztužena, aby karoserie držela pohromadě. Proto má Kübelwagen rozpěru mezi tlumiči a také od nich vedoucí výztuhy k A-sloupkům a prahům, další tuhost zajistí ocelové boky a zadní plechové čelo. Celkově je zvýšená tuhost karoserie opravdu cítit. Místo nárazníků jsou ocelové trubky. Jejich tvar je schválně jednoduchý, aby byly odolné a také, aby se za ně dalo auto dobře uchopit a vyprostit například z rozbahněného terénu. A že ho tahat budete, protože slabý dvouválcový motor a pohon jen předních kol by nejspíš neměl v terénu šanci.

Dveře tady nejsou, pouze k látkové střeše jdou přidělat boční díly, které drží na cvočkách. Ale díky tomu se do Trabantu mnohem lépe nastupuje, a to i dozadu. I tak se ale kabina dá docela rychle vyhřát, a to má auto ještě přídavné benzinové topení. Pokud nemáte střechu, je na bocích natažený jen řetěz krytý plastovým zeleným obalem. Z auta také zmizely ozdobné lišty a maska, prý aby odlesk kovu nezmařil maskovací zelenou kamufláž při nějaké bojové akci. I tak ale znalci nejspíš odhalí modernizované provedení. Zvenčí je před spolujezdcem přídavný pátrací světlomet.

Uvnitř toho moc není, jen čtyřramenný volant, koženková sedadla s krátkým sedákem, opěradlem a plastovou hlavovou opěrkou, rychloměr a průtokoměr. Pod ním je přes celou šíři palubky velká polička. Auto dostalo také vysílačku a tady si majitel ještě doplnil palubní telefon české výroby. Vzadu je jakýsi úložný prostor, rezerva se přesunula na zadní čelo a vedle ní je kastlík na maskovací síť a kanystr. Pedály jsou stále vyosené, takže najít za volantem pohodlnou pozici je trochu složitější. Vojenské verze 601 A vzniklo 8 022 tisíc kusů a odlišovala se držákem na zbraně. Dalších 2 022 exemplářů 601 F dostali lesníci a zemědělci. Civilní verze 601 Z se vyvážela do Řecka a Španělska a do roku 1990 vzniklo 926 kusů.

Motor je umístěn vpředu napříč a pohání přední kola. Je to kouřící dvoutaktní dvouválec s karburátorem o objemu 594 ccm s výkonem 26 koní (19 kW) ve 4 200 otáčkách a točivým momentem 51 Nm ve 2 700 otáčkách. S takovým výkonem zabere akcelerace na stovku propastných 21 sekund a víc prý ani nejede. Jeho průměrná spotřeba je kolem sedmi litrů paliva, které do karburátoru teče samospádem z nádrže umístěné nad motorem. Stav paliva se kontroluje plastovou měrkou, kterou do nádrže strkáte. Výhodou motoru je jeho konstrukční jednoduchost a tím pádem i snadná údržba. Nevýhodou pro někoho zase jeho charakteristický zvuk, ale jiné už tento soundtrack nostalgicky baví.

Převodovka je čtyřstupňová s ovládáním pod volantem, díky čemuž je v autě rovná podlaha. Technicky není Kübelwagen nijak odlišný od Trabantu. Také má nezávislé zavěšení všech kol s příčnými závěsy, a proto nabízí slušné průjezdy zatáčkou. Sice v náklonu kvůli listovým perům, ale nechce se mu opustit stopu zvolenou řidičem. Podvozek je tužší a přední část s výměníkem je chráněná tuhým plechovým krytem. Pneumatiky jsou staré zimní diagonálky z DDR, a tak dělají trochu rámus.

Otevřené varianty, ovšem už pouze civilní, se vyráběly i na základě čtyřtaktního Trabantu 1.1 (a to i formou stavebnice), čímž trochu zamaskovaly zastaralost tehdejší konstrukce. Vzniklo jen asi 500 aut zejména pro export do Řecka a Dánska a dalších 60 vylepšených exemplářů Caro Tramp. Vojenské verze definitivně zařízl pád východního režimu a po sjednocení obou německých republik se mohly i východní složky těšit na západní automobily.

Dnes už naláká asi jen nadšence, kteří překousnou cenovku atakující 250 až 400 tisíc korun. Zbývá jich totiž už jen 700 až 900 exemplářů, z toho zhruba 30 na našem území. Ovšem na ulici pak vzbudíte poprask. Už za normálním Trabantem si mohou lidé ukroutit hlavu a ukazují vám zvednutý palec, ale u Kübelwagenu prostě nechápou. A ty jejich pohledy, to je nakonec za jízdy největší zábava.

Vy si můžete konkrétní auto přijít prohlédnout zblízka do plzeňského muzea Příběhy dvoutaktů, kde se můžete potkat i s dalšími trabanty a wartburgy, ale také s Barkasem nebo Ifou F9, které jsme již na našich stránkách představili. Auto se do sbírek dostalo od sběratele z Brna (inzeroval rozprodej několika dalších vojenských aut většinou značek UAZ a GAZ), ale ještě před tím prošlo renovací. Dnes má najeto zhruba 100 tisíc kilometrů a každý rok další dva tisíce přibývají. Všechny exponáty jsou totiž schopné provozu a pravidelně se účastní různých srazů a akcí po republice i v zahraničí, hlavně ve Cvikově.

Muzeum můžete navštívit v úterý a čtvrtek odpoledne a každou sudou neděli, případně si domluvit individuální prohlídku. V přímém sousedství je i skvělá kavárna na menší občerstvení.