Změny na trhu, které nepotěší. Tato auta u nás už skoro vůbec neseženete. Ani jako ojetiny

Jsou automobily, které se možná někdy vyskytovaly v ceníku, ale koupit dnes prakticky nejdou. Dnes se vlastně nedá sehnat nic, když nechcete SUV nebo podobný designový přeplácaný paskvil vyvinutý primárně pro Číňany. Jako by se svět dočista zbláznil, když už se naprosto normální a obyčejná auta, která jsme měli tak rádi, přestala vyrábět.

V Evropě je navíc poslední desetiletí osobní vůz považován za nepřítele všeho dobra a jeho řidič za nezodpovědného zločince. Auta jsou nudnější, plná naprostých zbytečností a nesmyslů a jejich vývoj byl zřejmě delegován na někoho, kdo o tom, jak má automobil jezdit, vůbec nic neví. Až máme někdy pocit, že auta jsou schválně horší proto, abychom s nimi pro jistotu nechtěli jezdit vůbec. My nechceme jezdit tabletem a „ájfounem“. My chceme normální auto!

Doslova vymřelý druh jsou klasická rodinná MPV. Evropané se přestali množit a mladí děti nechtějí, protože jim všude vtloukají do hlav, že přivést na tento svět dítě je přece ekologicky nezodpovědné. Poptávka po velkoprostorových autech s pěti až sedmi sedačkami tak upadla a nahradila je nevzhledná zbytečná oteklá SUV.

Ještě se dají splašit poslední Citroëny Grand C4 Space Tourer, ale s populárním dieselem 2,0 l jich moc není. Když už, tak i pětiletá auta jsou pořád za minimálně 400 tisíc korun. Ford Galaxy také ještě drží otěže klasických MPV, ale na maximálně pětileté auto potřebujete pořád tak půl milionu.

Posledním levným MPV je Dacia Lodgy, aktuálně je v nabídce model Jogger. Ten lze mít od nějakých 320 tisíc korun (auta z roku 2022 a mladší), starší pětiletá Lodgy se dá koupit klidně za 170 000 Kč. Na málo ojetý diesel ale také potřebujete pořád tak 300 tisíc. Jinak už musíte jít do osobní verze dodávky, těch je zatím na trhu dost, ale v porovnání s klasickými osobáky nejezdí tak pěkně.

Tahle nadšenecká klasika už také neexistuje. Když si dnes zadáte do vyhledávání ojetin nějaký bavorák s pohonem zadních kol a manuální převodovkou, do maximálně desetiletého stáří na vás vypadne jen pár aut, a spíše vrcholných verzí M za velmi vysoké částky mimo dosah většiny lidí. Mezi běžnými modely a motorizacemi není skoro nic. Štěstí lze zkusit v zahraničí, tam je přece jen nabídka širší. Ale ne o moc.

Poslední generace řady 3 hojně nabízená s benzinovým motorem, manuální převodovkou a pohonem zadních kol byla E90. Nástupce už byl častěji ve zdegenerované verzi se čtyřkolkou, s níž nejen hůře jezdil, ale také se víc kazil. Naftová čtyřkolka s automatem v M-paketu? To už si rovnou můžete koupit Audi. A dnes už „trojku“ v klasické zadokolce a se silným benzinovým motorem nekoupíte vůbec.

Když opustíme generaci F30 a půjdeme dál, tak u nástupce G20 už takto koupíte reálně jen diesel. A to zrovna nadšenecká kombinace není. Pak už jen zůstává pár hatchbacků řady 1, obvykle se základním tříválcem. Posledním relativně moderním BMW v klasické konfiguraci jsou kupé řady 2 dostupná s přeplňovaným motorem 3,0 l, desetileté ojetiny s 200 000 km ale stojí kolem půl milionu. Občas koupíte řadu 3 s přeplňovaným dvoulitrem ve verzi 330i nebo odvozenou verzi 430i za 500 až 700 000 Kč podle nájezdu a stáří. Sportovní kupé ještě jsou, ale když potřebujete čtyři plnohodnotné sedačky, máte už smůlu.

Doba, kdy jste si koupili technicky jednoduchý kombík s atmosférickým motorem s nepřímým vstřikováním, na kterém se nemá co rozbít, je dávno pryč. Takové auto teď nabídne jen Hyundai. Model i30 SW s motorem 1.5 DPI je naprostá motoristická klasika s technikou tak jednoduchou, že člověk zavzpomíná na Focus 1.6 16V.

My víme, že jsou nová auta povinně vybavená nesmysly, které nikdy nebudete potřebovat, ale pokud jde o motor, nikdo už vám takto jednoduché a hlavně bezrizikové vozidlo nenabídne. Tříletá i30 s tímto motorem stojí od asi 300 tisíc korun, což je pořád docela dost. Mezi staršími auty se ještě občas objeví Kia Ceed 1.4 CVVT, případně Fiat Tipo rovněž se čtrnáctistovkou. Dacia Logan s litrovým tříválcem už je v tomto případě trochu sebemrskačství, zejména když chcete s autem občas vyrazit někam dál v plném obsazení.

My samozřejmě víme, že jsou na trhu slušné kombíky s moderními přeplňovanými motory (nebo třeba spolehlivé hybridy od Toyoty), ale jsou prostě lidé, kterým taková technika do domu nesmí a chtějí klasiku. Určitě vás napadne, že se přece dovážejí americká auta, třeba Chrysler Pacifica (což je velice zajímavé MPV), ale to se svým šestiválcem a cenou ojetiny od nějakých 800 000 Kč úplně nekoresponduje s představou „dostupného rodinného auta s nízkou spotřebou“.

Z trhu zmizely také opravdové teréňáky. Do půl milionu se dá sehnat Lada Niva, mladé Suzuki Jimny se jen vzácně objeví za méně než 400 tisíc, spíše si na něj připravte přes půl milionu. Klasika ve formě Toyoty Land Cruiser je i se 100 000 km pořád auto za 1,3 milionu.

Kdo potřebuje opravdu terénní auto a nejen nazdobené SUV, které v první louži zapadne, musí hledat mezi pick-upy. Ty se dají koupit od nějakých 440 tisíc korun, pokud chcete slušný motor, nájezd do 200 000 km a stáří maximálně do sedmi let. Nejvýš pětiletá auta s nižším nájezdem ale přijdou tak na 650 tisíc korun a víc.

Další teréňáky na trhu už jsou spíše drahé stylovky za více než milion a ne vyloženě pracovní auta. Samozřejmě vám nikdo nebrání tahat Jeep Wrangler do lesa, ale tyto vozy u nás skutečně slouží spíše jako stylové hračky než jako auto pro někoho, kdo potřebuje denně vyjet v náročném terénu za prací a odvézt si nářadí a materiál.

Určitě si pamatujete na dobu, kdy byl trh plný kupé-kabrioletů, celkem dobře dostupných mladých aut se stahovací střechou. Jenže tyto vozy zcela vyklidily trh a aktuálně nejdostupnější klasické kabrio je Mazda MX-5 a Mini Cooper. A pokud se má jednat o mladá auta do pěti let stáří, tak si na ně připravte hodně přes 600 000 Kč. To není úplně lidová cena.

Kdo má omezený rozpočet a třeba víc než 400 000 Kč za kabriolet dát nechce, musí mezi starší auta. Aktuálně se mezi desetiletými kabriolety dá sehnat pár Volkswagenů Golf Cabrio, Opel Cascada a již zmíněná mini. Když budete mít štěstí, narazíte i na Mazdu MX-5, a dokonce BMW řady 2.

Je až s podivem, kolik těchto kabrioletů má pod kapotou diesel. Lidé mají opravdu zvláštní chutě, ale když se podíváme na zcela zvrácenou módu SUV, cpaní pohonu všech kol do skoro každého auta a zaplevelení vozů digitálními zbytečnostmi, vlastně nás ani nemůže překvapit, že je mezi ojetinami víc naftových než benzinových kabrioletů.

Tohle se možná brzy zlepší, ale i přes všechnu tu propagandu a masáž, jak jsou elektromobily budoucnost, se jaksi zapomíná na to, že většina motoristů nejsou milionáři a prostě nemají na to, aby si koupili luxusní elektromobil za milion a půl ke svým dalším několika autům, obvykle velkým naftovým SUV. Až to celé vypadá, jako by se se svobodnou individuální mobilitou i pro lidi s nízkým příjmem do budoucna nepočítalo.

Aktuálně drží otěže „levné“ elektromobility jen Renault, který nabízí Dacii Spring a modely Renault Twingo a Smart. Ještě občas seženete VW e-Up, ale těch je málo. Kdo tak chce relativně dostupný, ale mladý elektromobil, moc jiných možností nemá. Do 400 000 Kč se nic jiného koupit nedá. Mladé BMW i3 je pořád dost drahé (klidně přes 600 000 Kč), ostatní elektromobily jsou spíše větší a hodně drahá auta.

Zajímavé je, že první i druhá generace Nissanu Leaf, elektrická Škoda Citigo a další starší typy elektromobilů z trhu zmizely a ve velkém se na něj nevracejí. Evidentně spousta rodin pochopila výhody elektrického auta pro krátké trasy a každodenní použití. Jistě, musíte mít kde nabíjet a zcela rezignovat na dlouhé trasy. Nebo musíte mít ještě jedno klasické auto. Ale dnes plno rodin dva vozy uživí, takže nějaký levný elektromobil je pro ně dobrá volba.