Za volantem: Škoda Octavia Tour 1.6 MPI s 36 500 km

Škoda Octavia první generace byl pro českou značku opravdu důležitý model. Jednalo se totiž o úplně první vůz od základu vyvinutý po revoluci, změnách společenských poměrů a hlavně po změně vlastníka automobilky.

Asi víte, že o českou značku po revoluci jevil velký zájem Renault, který od ní už za minulého režimu kupoval technologie (zejména tlakové lití hliníkových bloků motorů a převodovek, v čemž měla škodovka světové prvenství). Nakonec se ale rozhodlo pro Volkswagen, který nabídl lepší podmínky a především slíbil zachovat značku jako takovou, vlastní vývoj a výrobu motorů.

To už je teď ale historie a právě Octavia byl první model, který vznikal na čistém papíře. Tehdejší Felicia totiž ještě stále vycházela technicky z Favorita. Ačkoli se původně zamýšlelo pro Octavii využití platformy Golfu III, jelikož se ale na zcela novém modelu se pracovalo už od roku 1992, tak první Octavia nakonec dostala novou platformu PQ34, se kterou se od roku 1993 počítalo pro nový Golf IV a Audi A3.

Internet byl tehdy vzácnost, mobilní telefon s fotoaparátem byl něco jako sci-fi a sociální sítě ještě neexistovaly. Takže maskované prototypy se jen vzácně dostaly do tištěných médií. Když se pak vůz veřejnosti koncem roku 1996 představil, čekal ho nelehký úkol. Musel vrátit značce dávnou slávu, neboť česká veřejnost v 90. letech toužila spíše po luxusnějších zahraničních vozech. Unifikovaných škodovek měla po čtyřiceti letech socialismu po krk, takže i kradená a z pěti bouraček svařená Sierra byla pro mnoho lidí prostě „lepší“ auto než jakákoli nová škodovka.

Přesto byl, možná i navzdory očekávání, zájem o první Octavii obrovský i na domácím trhu. Výrobce se totiž nebál nabídnout i luxusnější výbavy a výkonnější motorizace, Octavia neměla plnit pouze roli prostornější levné masovky. Poprvé se pod kapotou škodovky objevil turbodiesel, který zřejmě stojí za zrozením mnoha hospodských legend o spotřebě paliva a dynamice. A prvně bylo možné u škodovky koupit i automat, který jsme také nedávno zkoušeli v rámci klasických testů ojetiny

Přitom první Octavia nebyla rozhodně levná, i když úplně chudá také nebyla. Ačkoli se mluvilo o základní ceně 360 700 Kč (Octavia GLX s motorem 1.6 MPI 55 kW), tak výrobce nutil kupce k povinnému příplatku za tzv. „zaváděcí paket“ za 44 200 Kč, který obsahoval ABS, airbag spolujezdce, autorádio typu Verona a výškově nastavitelnou sedačku pro spolujezdce. Octavia tak vlastně stála od 404 900 Kč, za metalízu se připlácelo osm tisíc korun. Motor 1.8 20V 92 kW s výbavou SLX stál 468 300 Kč, motorizace 1.9 TDI 66 kW přišla na 491 800 Kč. A to v době, kdy byla průměrná mzda 10 000 Kč. Tehdy jste na takové auto museli pracovat třikrát déle než dnes!

Chudší základní výbava LX se objevila později, s tou stála šestnáctistovka 349 900 Kč. Naopak luxusní výbava Laurin & Klement přišla na konci roku 1998, lišila se jiným provedením palubní desky a designem předních světel. Základ s motorem 1.8 Turbo 110 kW stál 664 900 Kč, kombi s turbobenzinem a automatem přišlo na 769 900 Kč.

Ale víte co? Na historii ceníků a výbav Octavie se podíváme jindy. Teď se vrátíme k „naší“ testovačce. Zkoušená Octavia je v provozu od roku 2010 a prozatím má najeto jen 36 500 km. Asi nikoho nepřekvapí, že je aktuálně na prodej za 199 000 Kč. Zkoušený kus se objevil v nabídce firmy Louda Auto, kde ho standardní cestou vykoupili do značkového prodeje ojetých vozů. Nabídku k otestování této velmi raritní Octavie Tour v originálním stavu a s tak nízkým nájezdem, který nové Octavie běžně zvládaly za první rok, jsme rozhodně odmítnout nemohli.

Určitě víte, že označení Tour znamenalo vlastně pokračování staršího modelu současně s novou Octavií. V roce 2004 se totiž představila modernější druhá generace Octavie, ale protože škodovce tehdy chyběl nějaký dostupnější model nad Fabií, tak první Octavia po drobných úpravách (například na emisní normu Euro 4) pokračovala dál právě jako Tour. Vydržela tak až do roku 2010, kdy ji definitivně zarazila emisní norma Euro 5. Roli levného modelu po chvíli pokračující druhé Octavii Tour pak převzal Rapid.

Octavia Tour měla zjednodušený ceník a výbavu, už nebylo možné objednávat tolik specifikací. Prodávala se s motory 1.4 55 kW, 1.6 75 kW, 1.8 Turbo 110 kW a 1.9 TDI ve verzích 66 a 81 kW. V roce 2006 pak původní tédéíčko nahradil novější motor TDI-PD o výkonu 74 kW. Ke konci výroby se ještě model Tour dočkal drobné modernizace – v roce 2009 dostal nový volant a zrcátka z dvojkové Fabie, motor 1,4 l skončil. Nakonec se výroba zastavila 10. listopadu 2010 a oficiální počet vyrobených kusů se zarazil na číslici 1 442 126. To je na první novodobý počin české značky slušný výkon.

V následujících tabulkách se podívejte na ceny Octavií Tour platné od května 2009 a také na některé zajímavé položky z tehdejšího ceníku příplatků a doplňků

I když nám ve firmě Louda Auto nabídli vůz ke standardní novinářské zápůjčce, tak najíždět na téhle raritní Octavii další a další kilometry nám přišlo přeci jen líto. Řekli jsme si tedy jen o jednodenní svezení. I tak to ale stačilo jako připomenutí toho, jak dobré auto vlastně první Octavia byla a stále ještě je.

I když na karoserii zkoušeného auta byl sem tam nějaký zářez z provozu, celkový stav byl opravdu skvělý. Auto nejeví stopy toho prasáckého používání lidmi, kteří už ke svému vozu nemají vůbec žádný vztah a berou ho jen jako otroka. Interiér je tak u testovaného vozu mimořádně zachovalý, sedačka neprosezená a neprošoupaná, pedály neošlapané a koberečky neprotrhané. Vzadu je rovněž pořádek a čisto, plasty nejsou okopané a takhle čistý a zachovalý zavazadlový prostor první Octavie Combi jsme ještě v bazarech neviděli.

Ačkoli je ráno pořádná zima, tak nám počasí přeje a můžeme vyrazit fotit. I když je sobota ráno, tak provoz kolem Prahy připomíná skoro pondělní špičku. Inu, dříve lidé jezdili do kostela, dnes se jezdí modlit do chrámů konzumu. Necháváme tady Prahu za námi a míříme na okresky na sever. Provoz je silnější, ale aspoň musí tahle Octavia prokázat svoje kvality v reálném světě.

Na spojku je potřeba si trochu zvyknout, ale stačí pár rozjezdů a už je všechno přirozené. Řízení je příjemně mechanické, převodovka jde hladce a motor má spoustu chuti do života a pohotově reaguje na plyn. Rozhodně působí živějším dojmem, než co by napovídaly tabulkové parametry 75 kW v 5 600 otáčkách a 148 Nm v 3 800 otáčkách. Podíl na tom má ale především nakrátko poskládaná převodovka, kdy pětka je prakticky stejně dlouhá jako u současných vozů předlouhá čtyřka.

Pobere cokoli od obecních 50 km/h nahoru. Jistě, pro svižné předjetí je potřeba podřadit, ale dynamicky se nijak neliší od moderních tříválců s tabulkově lepšími parametry, ale s kvalty dlouhými jak Transsibiřská magistrála a turbodírou velkou jako Kazachstán. Tachometrovou stovkou tak jede auto za chvíli a ani s benzinovou šestnáctistovkou se nemusíte bát předjíždět. Teprve až u dálničního limitu začne auto ztrácet dech, ale pro běžný provoz je dynamika tohoto motoru naprosto postačující. Pohodlné cestovní tempo na dálnici je ale tak 110 až 120 km/h, pak už motor točí zbytečně moc a uvnitř je přeci jen více hluku než v moderních a lépe izolovaných autech, jejichž tříválce točí na šestku v dálniční rychlosti „šestiválcových“ 2 500 otáček a ne 4 000.

Spotřebu jsme neměřili, navíc ji kazilo popojíždění během focení a postávání s nastartovaným motorem (ano, tohle auto ještě nemá stop/start a armádu dalších výmyslů a zlořádů). Ale i tak se na konci dne hodnoty na denním počitadle vrátily jižně k sedmičce. Kdo tohle auto zná a má, tak určitě ví, že není problém jezdit za nějakých 6,5 až 7 litru na 100 km, s lehkou nohou mimo město klidně i za šest. I když to se bavíme o indikovaných hodnotách. Palubní počítače ve starších koncernových autech jsou známé svým přehnaným optimismem a obvykle ukazují o půl litru lepší hodnoty, než jaká je skutečnost.

Co ale rozhodně musíme zmínit, je naprostá pevnost a stabilita podvozku. Octavia nikdy nebyla žádný sporťák a zejména první generace z prvních let při prudších změnách směru trpěla na nestabilitu a uměla se přetáčet. Postupně se to zlepšovalo, i díky použitým pneumatikám. S věkem a kilometry pak ovšem každá Octavia vyměkne, podvozek se vymačká a auto následně po silnici plave a vlní se jak zahradní hadice.

Lidé pak do svých starých aut nechtějí vrážet peníze navíc, a když jim stát prostřednictvím vysokých daní, povinných STK, dálničních poplatků a obecní radarové a parkovací politiky, tahá z kapes další stovky a tisíce, nemají už na to, aby dopřáli svému autu jednou za pár let třeba nové silentbloky, tlumiče a seřízení geometrie. Takže starší a ojetá auta většinou nejezdí tak, jak by mohla (a měla).

Tahle Octavia ale nevrže, nekroutí se, při přejetí každé díry se nerozklepe jako drahý pes a od podvozku a útrob auta se neozývají žádné pazvuky. Škoda, že se tímhle už dnes nemohou pochlubit ani všechna zcela nová auta, která už z výroby často vržou a skřípou, mnohdy vinou nesmyslně tvrdého podvozku a širokých nízkoprofilových pneumatik na obřích kolech. Vážně někdo potřebuje na litrovém tříválci pneumatiky 235/40 R18? Jestli tedy chcete zažít, jak má i starší auto jezdit, potřebujete se svézt touhle Octavií na klasických pneumatikách 195/65 R15. Ve srovnání s těmi dnešními žebřiňáky je to jak přesednout do Mercedesu třídy S. Škodovka byla tichá, pohodlná, ale stabilní a snadno řiditelná.

Když jsme touhle Octavií jezdili, auto ještě nebylo v nabídce. Tak jsme trochu filozofovali nad tím, kolik by vlastně mohlo stát. Dnes se staré Octavie prodávají i za dvacet tisíc, do 50 000 korun se dá koupit dost aut včetně těchto verzí Tour. Octavie Tour ve slušném stavu s populárním tédéíčkem se ale inzerují běžně za 80 až 100 tisíc korun, klidně i víc, když jsou pěkné. Takže nám bylo jasné, že tenhle unikát s tak nízkým nájezdem a v takovém stavu nebude prodejce posílat do světa zadarmo.

Nakonec je dnes v inzerátu tahle Octavia skoro dvě stě tisíc korun. Můžete si ťukat na čelo, že za to přece koupíte ojetou trojkovou Octavii, tedy o dvě generace mladší auto. Ale já vám řeknu, že tenhle kousek za to zřejmě stojí. Jede opravdu pěkně a zmíněná motorizace není takový průšvih, jak se o ní říká. Pokud se budete o auto starat, budete včas měnit olej a pohlídáte si i další věci, vydrží fungovat už navždy. Nenechte ho shnít někde v kopřivách, byla by to škoda. Tohle je opravdu mimořádně zajímavý exemplář a pro někoho, kdo má k první Octavii vztah a vyvolává v něm nostalgické vzpomínky, je to jistě zajímavá nabídka.

Za volantem Octavie Tour 1.6 MPI s nájezdem 36 500 km jsme si připomněli, jak dobré tohle auto vlastně bylo a jak i dnes stále dokáže plnit roli plnohodnotného rodinného přibližovadla. Nic zásadního téhle Octavii skutečně nechybí. Svítí, brzdí, topí, hraje jí rádio… Je to zkrátka pořád zcela použitelné auto bez velkých kompromisů v oblasti komfortu, ovladatelnosti nebo bezpečnosti.

Až si tak člověk říká, že je vlastně smutné, že už se taková auta nedají koupit nová. My novináři jsme zhýčkaní všemi těmi testovačkami s plnými nádržemi a luxusní výbavou. Ale když pak člověk jede úplně novou Octavií s tříválcem, která je plná zbytečností a cenu má skoro milion korun, nelze se ubránit dojmu, jestli vlastně vůbec někdo něco takového dobrovolně chce. Já pevně věřím tomu, že i kdyby se dál tahle „stará“ Octavia prodávala jako nové auto, spousta lidí by jí pořád dala přednost před těmi přeplácanými novými auty prolezlými dotykovými displeji a jinými zločiny proti automobilové přirozenosti.

Tady ale máte volant, kola, řadicí páku a pár tlačítek. Nic víc člověk k životu nepotřebuje. Takže jestli chcete nějaké klasické obyčejné auto, se kterým zřejmě nikdy nebudou starosti, ale aby to zároveň nebyl unavený „olítaný střep“ prolezlý korozí, měli byste o téhle bazarové raritě aspoň přemýšlet.