Článek
Společnost Aixam-Mega vznikla už v roce 1983 nákupem výrobce Arola a sídlí ve francouzském Savojsku. Zatímco pod značkou Aixam jsou vyráběna malá moped-auta, jako Mega společnost vyráběla i klasické automobily. Dnes už najdete jejich miniauta i pod značkami Mega, Miniauto a Emotion. Celkově pak Aixam patří společnosti Polaris.
Na fotkách vidíte postarší Aixam 400, tedy jedno z aut, jež smíte řídit již od patnácti let. Konkrétní model se vyráběl od druhé poloviny devadesátých let a dnes už nepůsobí moc moderně. Jeho design hodně připomíná devadesátá léta a já tam vidím i inspiraci prvním Renaultem Twingo. Auto vypadá jako dospělé, jen zmenšené a má i jediný stěrač. Jeho konstrukce je nesmírně jednoduchá. Je to třídveřový hatchback s rozvorem 1 710 milimetrů a celkovou délkou 2 585 milimetrů. Není divu, že místo nastupování se spíš cítíte, jako že si auto oblékáte. Pak následuje plastový zvuk zavíraných dveří. Uvnitř ale nemám pocit stísněnosti, jen je legrační, že opravdu dosáhnu na zadní okno. Výhled vzad ale ani tak není nic moc.
Na první pohled je tu vše jako v dospělém autě.
Jinak je dvoumístný interiér jako v každém jiném autě, jen působí lacinějším dojmem. Najdete tu budíky, kontrolky, topení, bezpečnostní pásy, elektrická okna včetně střešního (samo se zavře, když vypnete klíček) i kastlík před spolujezdcem. Jeho dvířka nemají žádné panty, jen se nacvakávají - a to jde dvěma způsoby, takže může zakrýt horní i spodní poličku. A je tu i rádio, což mladé potěší. Pokud tedy ještě vědí, co je to rádio… Ovšem dovedu si představit, že odkládacích prostor by v interiéru mohlo být víc.
Malý prostor, malé rozměry, malý motor a malý výkon
Pozice za volantem není nejpohodlnější a jedinou možností přizpůsobení je posunování sedadla a nastavení sklonu opěradla. Člověk sedí vlastně ve středové ose auta. Sedadla jsou polokoženková a předchozí majitel měl potřebu ozdobit palubní desku imitací dřevěného dekoru. Pravá noha má ale u pedálu dost málo místa. Zavazadlový prostor sice vypadá miniaturně, ale pojme hodně slušných 600 litrů a dá se zvětšit sklopením spolujezdcova opěradla. Nákup nebo jedno větší zavazadlo odveze hravě.
Kufr je prostornější, než byste čekali.
Vozítko pohání maličkatý vznětový řadový dvouválec OHV Kubota Z402 – čtyřstovka s výkonem 5,5 koně (4 kW) v 3 200 otáčkách a točivým momentem 14 Nm v 2 400 otáčkách. Motůrek pohání přední kola. Auto má ale pohotovostní hmotnost pouhých 350 kilogramů, takže by ty parametry nezněly až tak nejhůř. I v kopci se zdá, že by točivý moment vozidlu stačil, kdyby ho neškrtil omezovač. Ostatně maximální rychlosti dokáže Aixam dosáhnout rychle, ale o tom až později. Auto má velmi tuhý hliníkový rám a ten je obalený lehkou plastovou karoserií. Rám je ale velmi kvalitně ošetřený a nejspíš nikdy nezrezne. Kvůli konstrukci se ale musíte smířit s výrazným hlukem a otřesy od motoru. K motoru je připojený trochu kvílející variátor COMEX CVT. Stejná společnost dodala i řízení bez posilovače (ale ten lehké autíčko nepotřebuje), podvozek a brzdy.
Chápu omezení rychlosti, ale limit bych zvýšil
Maximální rychlost je omezená na 45 km/h (nadšení puberťáci píšou na internetu o 70 km/h, ale nevěřte jim) a já si po svezení myslím, že je to spíš špatně. S takovou rychlostí totiž na silnici zdržujete všechny včetně nákladních aut. A i když se jim snažíte uhnout na první možné odbočce, zastávce nebo plácku, stejně mají všichni tendenci vás za každou cenu předjet, a to mnohdy nebezpečně. Kdyby se Aixamu povolilo jezdit třeba 60-65 km/h (ale já bych byl osobně klidně pro 75-80 km/h), tak by nebyl o nic větší brzdou provozu, než sváteční řidiči v hyundaích a daciích, případně ploužící se přepravy koní, které potkáváme už zcela běžně a naučili jsme se s nimi na silnicích žít. Stačilo by jen si pohrát s variátorem, jenže to je proti platné legislativě.
Dvouválec Kubota je nejmenší vznětový motor, který jsem kdy řídil.
Hřebenové řízení má slušnou odezvu a je celkem strmé. Podvozek tvoří vpředu zavěšení MacPherson, vzadu jsou vlečná ramena. Na obou nápravách jsou vinuté pružiny a auto se v zatáčkách docela naklání. Také na hrbolech a výmolech rány a otřesy dost cítíte. Vpředu jsou kotoučové brzdy s jednopístkovými brzdiči, vzadu klasické bubny. Auto má tendenci jezdit trochu trhavě, takže skutečně plynulá jízda chce natrénovat. Aixam totiž okamžitě prudce zpomaluje, jakmile sundáte nohu z plynu, takže vlastně ty zmíněné brzdy prakticky nepotřebuju. Nádrž má objem 16 litrů a spořivým řidičům umožní dojezd až 500 kilometrů. Ti běžní se budou pohybovat nad spotřebou 3 litry na každých 100 kilometrů jízdy, což ale pořád není mnoho.
Pro mladé i staré
Někde mají aixamy výhodu, že je lze řídit zcela bez řidičáku, u nás potřebujete papíry alespoň na moped, ale můžete je tedy řídit od patnácti. V zahraničí jsou kromě mladých populární i u seniorů. Není divu, aixam je mnohem pohodlnější než motorka a také se budete o vaše dítě méně bát. Pořád sedí uvnitř kovové klece a ne venku na sedle skútru, takže je při nárazu o něco lépe chráněno.
Tento pohled nemá většina řidičů ráda, protože je čeká předjížděcí manévr.
Aixamy se vyrábějí i s benzinovými motory Lombardini, které mají čtyřnásobný výkon než tento kousek, a tak budou asi mnohem zajímavější. A i když auto vypadá spíš jako hračka, společnost Aixam samozřejmě dělá i nárazové testy a řeší bezpečnost svých produktů. Výhodou je slušná spolehlivost, motor prý vydrží až 200 tisíc kilometrů. S omezenou maximální rychlostí je ale budete najíždět dlouho. A dost času zabere při studených zimních startech i dlouhé žhavení. Pozor ale na to, že každých 10 tisíc kilometrů byste měli vyměnit řemen ve variátoru. Mimochodem konkrétní auto mělo v minulosti kuriózní závadu. Veverka si totiž pod kapotu přinesla oříšek a ten nešťastně zapadl za táhlo u čerpadla. Nešlo tedy ani ubrat, ani zhasnout motor, protože elektromechanické zhasnutí motoru věčně stávkovalo. Nyní je už upravené na bowden ze sytiče z Trabantu.
Jako nové byly aixamy velmi drahé, a tak se jich na silnicích objevovalo málo. Ostatně i dnes za nový utratíte klidně 250 tisíc korun, za dobře vybavený i půl milionu. Ojeté ale seženete za pár desítek tisíc korun. Pozor ale na to, že nejlevnější exempláře bývají v příšerném stavu. Kupují je nejen rodiče svým patnáctiletým dětem, ale znám spoustu lidí, pro které jsou moped-auta díky nízké spotřebě ideálním parťákem na pojíždění do města.
Je to vlastně jako skútr, sice méně obratný, ale zase pohodlnější, můžete s ním jezdit i v zimě a neprší na vás. Jen musíte zapomenout na výlety po dálnici, a i na hlavních tazích mezi městy nebudete vítáni ostatními řidiči. Ovšem pro naučení správných návyků a pozornosti na silnici je možná nejlepší začít jezdit co nejdřív.
Ze stejného důvodu koupil své dceři tento Aixam i současný majitel a je pravda, že se za ní všichni otáčejí. Jen je škoda, že platný řidičák si musí vaše ratolest odjezdit na motorce a také, že její první auto bude mnoha lidem k smíchu.