Ford Focus RS MK1 je řidičská perla, kterou nezvládne pilotovat každý. Proto je tolik vozů bouraných

S Liborem, bláznem do všeho, co voní benzinem, se známe už řadu let. Poprvé jsme se potkali, když mi půjčil svou modrou Imprezu STi RA v kopcích kolem tajemného hradu Houska, a já se nemohl nabažit hlasitého brumlání boxeru, sytého nadechování turba a všech těch šílených přetížení, která mým tělem v anatomické sedačce „estéíčka“ házela sem a tam.

A Libor loni přikoupil do své garáže Focus RS, přestože, jak říká, vlastně ani velkým fanouškem modrého oválu není. Možná skoro až „subarácká“ modrá a fakt, že se na vývojovém Focusu RS tehdy proháněl i Colin McRae, ho k této legendami opředené předokolce nakonec přilákaly. Koupil ho trochu náhodou, dlouho si na jeho jízdní vlastnosti ze čtyřkolek Subaru zvykal, ale dnes jsou spolu kamarádi. Důležité je, že mi nyní od svého parťáka půjčil klíčky…

„Chci, abys ho pořádně projel, jen tak se vozit nemá cenu, to nic nepoznáš“, říká Libor, když lezu nesměle dovniř. Ford Focus RS je homologační speciál, vzniklo jich jen 4 501 kusů a každý je označený malou kovovou kulatou plaketkou, kterou najdete v blízkosti řadicí páky. Auto nemá žádné asistenty, jen ABS, monobloky od Bremba, sportovní sedačky Sparco a to je vše.

Řidič je v centru dění, auto za něj neudělá nic samo. A já už hladím konečky prstů docela tlustý věnec sériového volantu, otáčím klíčkem v zapalování, mačkám spojku a zelené startovací tlačítko. Motor se rozeběhne na trochu nevrlém zvýšeném volnoběhu. Člověk pozná úplně okamžitě, že Focus RS je čistě mechanické auto, ostatně stejně jako ono starší japonské STi, které stojí hned vedle něj, i žlutý Lotus Elise, se kterým jsem k Liborovi přijel. Ten dostává klíčky od mého auta a pomalu vyrážíme.

Přeháněl bych. Před nějakým časem, ehm řekněme si to na rovinu, je to už dvacet let, jistý Jeremy Clarkson testoval zbrusu nový Focus RS MK1. A způsob i ochotu zatočení přední nápravy přirovnal k přesným povelům elitních jednotek americké armády, aby pak následně Focus zesměšnil tím, jak při plném boostu turba přenáší točivý moment do řízení. Následně domů odjel z kopcovitých okresek ve Walesu ve stříbrné Impreze WRX a tím celý videospot končí. Ano, ten přenos točivého momentu do řízení ve Focusu RS opravdu je a ne zrovna malý. Ale nelámal bych nad ním hned hůl…

Prvních pár zatáček, zahřátý motor a prvních pár zkušebních prošlápnutí pedálu plynu až na podlahu ve mě vyvolalo dost rozpačité pocity. Do třech a půl tisíc foukaný dvoulitrový čtyřválec příliš nejede, pak se chviličku odmlčí, aby najednou rafička tlakoměru turba divoce vystřelila přes 1 bar a auto mi dalo pěkný kopanec do zad. Řídit ho v ten okamžik jen jednou rukou by se krutě vymstilo. To není auto pro kavárenské typy… Potřebuju trošku víc času a víc najetých kilometrů. Za půl hodiny už totiž začínáme být s Focusem kamarádi.

Dojeli jsme na místo, kde zkoušíme něco vyfotit, ještě dokud bude slušné světlo, a mezitím si povídáme. Libor je nadšený z Lotusu, který předtím nikdy nevyzkoušel, a já mám v hlavě nasazeného brouka. Ten Focus se mi líbí, ale mám pocit, že bych s ním chtěl ještě něco zažít. Bylo jasné, že i na zpáteční cestu a další desítky kilometrů po zakroucených okreskách Máchova kraje si uzurpuji ten tenký kulatý klíček s modrým oválem. A udělal jsem dobře, protože až v podvečer jsem na prázdném úseku z Lobče do Mšena a pak dál přes Katusice až na Bezno zažil to, co jsem dříve jen tušil, že půjde.

Z Fordu Focus RS je totiž cítit motorsport a rally vůbec. Není to celé jen o špičkových komponentech, které tehdy znamenaly, že Ford na každém prodaném kousku pěkně prodělal. To auto ladili lidé, kteří staví závodní auta. Kdybyste do tohoto sériového Focusu RS dali krátkou závodní sekvenční převodovku, v podstatě s ním můžete odjet nějakou asfaltovou rally a auto si jistě nepovede špatně.

Podvozek žehlí nerovnosti, neodskakuje. Řízení je divočejší, ale dá se zkrotit a s turbomotorem se dá naučit žít. Převodovka je tu kupodivu jen pětistupňová, trochu delší, a i proto zkouším ve vracečkách za Katusicemi s meziplynem podřazovat až na jedničku a to je přesně, oč si Focus žádá. Auto chce, abyste jeho potenciál rozbalili co nejvíc naplno, pak začne fungovat.

Je třeba nebát se plného plynu, ale současně dodržet jemný přístup k ovládání. Zadek se na brzdách za autem rád trochu zavlní, na odstavený plyn reaguje celkem živě, ale předvídatelně. V jedné přehledné zatáčce jsem se přeci jen slušně skouzl. Auto bylo nesmírně dobře řiditelné, i když ve mně v počátku trošku hrklo, klidně vám to přiznám. Focus RS chce zkušenosti a mít rozum v hrsti. Taky jsem si prvních pár desítek kilometrů připadal trochu jako dřevo. Nepadne do ruky hned a dovolím si tvrdit, že nezkušení a přemotivovaní jezdci se v „eresu“ rychle nabourají. Ostatně nikdy neopravovaných dochovaných exemplářů zbylo už jen poskrovnu.

Kamenem úrazu je právě praktická situace s provozováním Focusů RS MK1. Vyrobilo se jich málo, výroba běžela jen jeden rok mezi představením v roce 2002 a ukončením produkce o rok později. Některá auta se dnešních dnů ani nedožila a většina se jich prodala v pravostranném provedení do Británie. Levostranných Focusů RS v evropském provedení zbývá tedy vážně jen málo a začínají na ně chybět náhradní díly. A ty co jsou, bývají neúměrně drahé.

Mechanické díly repasovat lze, často si musíte poradit s aftermarketovými díly. Nové, originální už zkrátka nejsou. Motor je výrazně upravený dvoulitr Zetec přeplňovaný turbodmychadlem, diferenciál je od Quaife, převodovka Ford MTX-75, unikátní tlumiče od Sachsu, spojka AP Racing, monobloky předních brzdových třmenů od Bremba. Některé z dílů ještě seženete, nesmíte auto ale v žádném případě nabourat! Karoserie je totiž oproti standartnímu Focusu jiná, ve skutečnosti je Focus RS z osmdesáti procent úplně nové jiné auto než běžné verze. Nárazníky, mřížky, blatníky, to je nejvíc nedostatkové zboží.

Z auta vylézám na kraji rybníka v Bezně na Mladoboleslavsku utahaný, dlouhý červnový večer se chýlí ke konci a šeří se. Modrá metalíza se v posledních záblescích slunce třpytí a já se s Focusem RS loučím. Je to nesmírně chytlavé auto. Měl jsem štěstí vyzkoušet a dokonce i vlastnit větší množství aut a Focus RS je jedním z těch, které se zaryjí do paměti. Chci ho řídit ještě jednou! Jestli je nejlepším ostrým hatchbackem, který byl kdy vyroben, to popravdě nevím. Divoký a lehounký Peugeot 205 GTI je auto, které obdivuji. Stejně jako zelené dovádivé Mini (R53) John Cooper Works stojí na žebříčku toho nejlepšího sportovního svezení dost vysoko a to nemluvím o produktech divize Renault Sport.

Pro mnohé řidiče bude Focus RS příliš nekompromisní, nezkrotí si ho, nenaučí se využít jeho přednosti a vykroutit se z těch jeho vrtochů, které má. Tomu autu musíte dát chvíli šanci. Nové RS, to jedovatě zelené s pětiválcem pod kapotou, už bylo úplně jiným autem. Tady byla v hlavní roli show, soundtrack přeplňovaného pětiválce a brutální tah, kterým se řítil kupředu. Ale už z něj není tolik cítit motorsport. A poslední verze Focusu RS mne po pravdě vůbec neoslovila. Je rychlejší, ale taková tupá, bez citu, jen brutálně rychlá. Focus RS MK1 je dokonale jiný. Je to auto z doby, kdy se vozy stavěly pro řidiče, který se s nimi musel naučit zacházet, a když to neudělal, nikdy se s nimi neskamarádil.

Dnes je z něj velké fanouškovské auto a jeho hodnota pořád stoupá nahoru. Na velmi dobré kousky už pomalu nestačí ani půl milionu korun. Mnozí majitelé s nimi díky špatné situaci s náhradními díly už pořádně ostře ani nejezdí. To je však velká škoda, protože to auto bylo stvořeno v době, kdy bylo rally víc in a automobilky si mohly dovolit postavit auto tak, aby nevyhovovalo všem, ale jen těm, kteří se o řízení zajímají a nebojí se, že ovládání zůstává jen na jejich vlastním rozhodnutí.