Test ojetiny: Suzuki Vitara je asi nejlepší malé SUV, s motorem 1.4 Boosterjet navíc jede parádně. A pořád je spolehlivá!

Vitaru máme rádi. Je to jednoduché, spolehlivé a vlastně velmi příjemné kompaktní SUV, které se nelekne ani lehčího terénu. Na rozdíl od nejbližší konkurence se totiž prodává i s pohonem všech kol a mezi ojetinami je dost atraktivních verzí pro horaly a dobrodruhy, kteří občas potřebují někam vyjet a nemohou čekat, až se podmínky zlepší.

Pro ty, kteří nejezdí tolik do terénu a spíše chtějí jen vyvýšenou sedačku SUV a také trochu té dynamiky v přímce, mělo Suzuki v nabídce také jednu atraktivní verzi - přeplňovanou čtrnáctistovku Boosterjet. I ona ale mohla mít pohon všech kol, a dokonce automat, spoustě lidem ale bude stačit obyčejná předokolka.

Ojetému Suzuki Vitara jsme se v naší rubrice už jednou věnovali. Velmi podrobně jsme se podívali na oblíbený jednoduchý motor 1,6 l s atmosférickým sáním a nepřímým vstřikováním. Odkaz na článek najdete výše. Dnes se podíváme na vrchol nabídky, který nabízí o dost lepší dynamiku. Ale do terénu s ním v tom hlubokém sněhu jezdit nebudeme. Bez čtyřkolky bychom si totiž dost koledovali.

Na test jsme si v Auto ESA z programu ojetých vozů Premium půjčili Suzuki Vitara s přeplňovaným motorem 1,4 l o výkonu 103 kW s šestistupňovou manuální převodovkou a pohonem předních kol. Pěkně vybavený vůz z roku 2019 měl v době testu najeto jen 48 000 km a prodejce za něj chtěl 430 000 Kč.

Suzuki Vitara je velice oblíbené kompaktní SUV a trh ojetin se začíná utěšeně plnit. Velké množství aut je k dispozici i jako nových u dealerů. Nejdostupnější vitary z prvních let výroby se pohybují lehce nad 200 000 Kč, zpravidla mají hodně ojetý diesel nebo benzinový motor 1,6 s přestavbou na LPG a vysokým nájezdem. Čtrnáctistovky s vysokým nájezdem pod 250 tisíc ještě jít nechtějí.

Do 300 000 Kč je slušná nabídka více ojetých aut, vozy s nájezdy do 50 000 km stojí od 350 000 Kč v závislosti na motorizaci a výbavě. Kolem 400 000 Kč je poměrně dost přeplňovaných čtrnáctistovek s nízkými nájezdy. Mezi skoro dvěma stovkami ojetých vitar v inzerátech převládají manuální převodovky, benzinové motory a pohon předních kol. Dieselů je sotva desítka, automatů je něco přes dvacet, čtyřkolek ale asi osmdesát.

A jak si Vitara stojí v bazarech? Odpovídá Filip Kučera z Auto ESA. „Model Suzuki Vitara všech generací je mezi našimi zákazníky vysoce hodnocen pro svou spolehlivost a dlouhou životnost, což potvrzuje naše dlouholetá zkušenost. V rámci našeho programu Premium nabízíme zánovní vozy, které představují ideální kombinaci kvality a výhodného nákupu. Testovaný model je skvělým příkladem všech výhod, jaké náš Premium program nabízí – od pečlivě prověřeného technického stavu až po nadstandardní záruky, které zajišťují klidnou a bezstarostnou jízdu na dlouhé roky. Suzuki Vitara je ideální volbou pro každého, kdo hledá bezporuchový a odolný vůz jak pro každodenní městský ruch, tak pro víkendové výlety do přírody.“

Podrobně Vitaru dnes rozebírat nebudeme. Projděte si starší článek, kdy jsme testovali atmosférickou šestnáctistovku s pohonem všech kol. Spíše si představíme jen výkonnější přeplňovaný motor a připomeneme nejdůležitější servisní záležitosti a pár choulostivých míst, která si musíte pohlídat.

Jelikož je Vitara opravdu kompaktní auto (je dokonce o trochu menší než Dacia Duster), skromné motory mu stačí k důstojnému dopřednému pohybu. S touto čtrnáctistovkou o výkonu 103 kW se Vitara promění v juniorský „hot-hatch“. Na stovku se dostane za necelých deset sekund, ale to o reálné dynamice moc nevypovídá. Skvělá je pružnost motoru, bezstarostnost předjíždění a celková pohoda při delších cestách. I když atmosférická šestnáctistovka rozhodně žádný lenoch není, tenhle motor je prostě o třídu výš.

Zdařile naladěný podvozek a řízení Vitary pak mohou s tímto motorem opravdu vyniknout. Je jen škoda, že na autě byly podprůměrné zimní Laufenny, o které se Vitara nemohla moc opřít. Ale zas to v té sněhové nadílce byla zábava a dalo se s autem hrát i v nízkých rychlostech. Není moc předokolek (a SUV už vůbec), které by šly tak snadno řídit plynem a v nichž by byly tak krásně cítit přesuny hmotnosti mezi nápravami. Musím říct, že tohle je opravdu dobře odladěné a zábavné auto. Ano, pořád se bavíme o tom malém japonském SUV. Kdyby šel stabilizační systém zcela vypnout, bylo by to ještě lepší.

Překvapivě vám Vitara 1.4 Boosterjet ani neudělá díru do peněženky. Zimní průměr se dařilo držet kolem 6,5 litru na 100 km, delší trasy šly zvládat za méně než šest litrů. Ani na dálnici, kde jsou zvednutá SUV s vyššími jízdní odpory v nevýhodě, nebudete mít vír v nádrži. Úplně v pohodě se vejdete do sedmi litrů na 100 km. Se čtyřkolkou a automatem ale počítejte s horšími výsledky.

Jedinou pihou na kráse Vitary tak zůstává její výhradně dotykový infotainment s nemožností ovládat hlasitost klasickým kolečkem. Ovládání klimatizace sice zůstalo u tradičního rozvržení, ale nikdy jsem nepochopil logiku japonských automatických klimatizací, které vám sice proudem horkého vzduchu taví podrážky bot, ale okna máte zamlžená a na hlavě musíte mít narvaného kulicha. Takže si stejně musíte ručně nastavit intenzitu a směr vzduchu. Ale to je z těch drobností asi tak všechno. Chválím i možnost přepnout adaptivní tampomat z aktivní funkce na pasivní prostým stisknutím tlačítka.

Motor 1.4 Boosterjet je modernizovaná jednotka řady K, přesněji tu má označení K14C. Motor má přímé vstřikování a proměnné časování ventilů, rozvody jsou řešené řetězem (zde podle všeho spolehlivým). Konstruktéři zvolili řešení se svody integrovanými v hlavě válce, což pomáhá rychlému ohřívání motoru a snižuje to riziko ředění oleje benzinem, na což z principu motory s přímým vstřikováním trpí. Servis určitě usnadňují hydraulicky vymezované ventilové vůle, takže tohle už tady řešit nemusíte.

Zdá se, že mechanika tohoto motoru je velmi spolehlivá. Dokonce si ani majitelé nestěžují na usazování karbonu v sání. Přesto byste si dávali pozor, kde tankujete a co. A pak především měnit včas olej. I když se motor opravdu rychle ohřívá, výhradně krátkým trasám a městskému provozu bychom se vyhnuli. Na to by byl vhodnější motor 1.6 VVT s nepřímým vstřikováním. Jednotka 1.4 Boosterjet chce prostě jezdit spíše mimo město a delší trasy. Při nich funguje parádně.

Suzuki ale i u tohoto motoru řešilo pár problémů. Do 31. května 2018 se vyskytovala chyba v řídicí jednotce, kdy motor při zrychlování z nízkých otáček škubal. Pozor, tohle může být i projev samozápalů LSPI, pokud se na pístech nahromadí karbon. I když není známo, že by to byl u těchto motorů systémový problém, prostě tady z principu jisté riziko bude. Hlavně u dovozů bez jakékoli historie, které možná nikdy neviděly servis.

Přeplňované motory mohou mít také vadný snímač měřiče hmotnosti vzduchu (obj. č. 13800-69L00), kdy motor cuká a netáhne. Obvykle se spolu s tím v paměti objeví chyba P0607. Do března 2019 se pak u aut vyskytovalo špatně namontované víko ventilů, kudy mohl unikat olej (mění se celé, obj. č. 11189-68M01). Jelikož se ale tyto vady obvykle už projevily hned, byly vyřešeny v rámci záruk a servisních opatření.

Především soukromí majitelé se o svá suzuki obvykle dobře starají a pro olej jezdí včas. A to se na spolehlivosti také podepisuje kladně. Automobilka předepisuje roční prohlídky s maximem 20 000 km (do roku 2018 byl pevný interval 15 000 km), ale Suzuki si je počítá i podle vlastního algoritmu, takže některá auta žene pro nový olej klidně už po půl roce a 7 000 km. A rozhodně to u přeplňovaného motoru s přímým vstřikováním neignorujte, neboť olej naředěný benzinem už nemaže tak, jak by měl.

V motoru K14C jsou necelé čtyři litry oleje, používá se olej specifikace 5W-30 vyhovující normám ILSAC GF-3 nebo API SL, případně ACEA A1, A3, A3+B4 a A5. Samozřejmě lze olej nahradit modernějším plnícím přísnější normu, například API SN, SN+ či SP pro lepší ochranu před samozápaly LSPI.

Zajímavé je, že Suzuki doporučuje každé dva roky nebo 40 000 km vyměnit olej v mechanické převodovce, čtyřkolky pak mají interval výměny oleje v diferenciálu a rozdělovací převodovce 160 000 km nebo osm let. Ale je doporučeno tento interval zkrátit aspoň na polovinu. Používá se olej SAE 75W-80 klasifikace GL-5, dohromady se použijí necelé dva litry. Každé dva roky se také mění samozřejmě brzdová kapalina a spojková kapalina u manuálních převodovek.

Zapalovací svíčky mají interval výměny 60 000 km nebo tři roky, používají se výhradně iridiové svíčky NGK ILZKR7D8 (jedna stojí skoro šest stovek). Chladicí kapalina motoru se mění po 160 000 km nebo osmi letech, pak každých 80 000 km nebo čtyři roky. Řemen pohonu agregátů se mění po 120 000 km nebo šesti letech.

Automatická převodovka (zde je šestistupňový Aisin s měničem) nemá pevně stanovený interval výměny oleje, asi bychom nepřekračovali obvyklých 60 000 km nebo čtyři roky, což je taková univerzální poučka pro všechny konvenční automaty s měničem momentu od Aisinu. V automatu je něco přes šest litrů oleje Suzuki AT OIL AW-1, při výměně se doplňují obvykle maximálně čtyři litry, neboť všechna stará náplň z převodovky nevyteče. Vozidla s automatem mohou mít chybu v řídicí jednotce převodovky, kdy kolísá tah, vozidlo škube nebo mu dokonce při zpomalování zhasne motor (například při dojíždění ke křižovatce), řešilo se to přehráním programu řídicí jednotky.

I když jsou Suzuki velmi spolehlivá auta, pár věcí se u Vitary řešit muselo. Už dříve jsme uvedli, že se občas vyskytuje problém s vibracemi kardanu u čtyřkolek, což se ale stihlo projevit už v záruce a auta dostala nový kardan. U čtyřkolek se také objevovaly vibrace a hučení zadního diferenciálu, což mohlo být způsobeno vadným montážním ramenem diferenciálu. Měnilo se celé (obj. č. 29651-61M10) včetně tlumiče kmitů (obj. č. 27471-71L00 plus matice 09159-08075). Pokud Vitara ojíždí nadměrně vnější hranu zadních pneumatik (dělo se to u vozidel do modelového roku 2018), musela se měnit sestava zadní nápravy (obj. č. 46500-61M62) a seřizovat geometrie.

Vitarám také rády přirezávají zadní brzdy po delší odstávce zejména ve vlhkém prostředí. Řešením je jen použití jiných brzdových segmentů. Nebo prostě pravidelně jezdit a občas brzdy pořádně přišlápnout, ať se obrousí. Občas se vyskytují vadné plynové vzpěry pátých dveří, kdy nejdou dveře otevřít úplně. Oprava je snadná, ale pozor, litrový tříválec má jiný typ vzpěr (obj. č. 81850-86RV0 pro pravou a 81860-86RV0 pro levou stranu) než ostatní motory (81850-54P03 a 81860-54P03). Auta do roku 2018 s panoramatickým střešním oknem trpí na zatékání vody, zejména pokud je rádi oplachujete tlakovou myčkou. Lepil se tam dodatečný těsnicí pásek (obj. č. 78714-61MV0).

Suzuki Vitara s přeplňovanou čtrnáctistovkou je opravdu zdařilé auto a na rozdíl od ostatních podobných SUV také dobře jezdí, takže potěší i řidiče, kteří jízdu neberou jako nutné zlo a chtějí si ji i užívat.

Díky lehké konstrukci a povedenému podvozku se svezete parádně, což podporuje právě i velmi pěkná dynamika přeplňovaného motoru 1.4 Boosterjet. Zdá se, že motor je také velmi spolehlivý, a pokud budete dodržovat servisní plán, snad tomu tak bude i nadále. Není známo, že by i více ojeté kusy měly nějaké vážné problémy.

Když se podíváme na ceny ojetých Dacií Duster, tak se testovaná Vitara v dané cenové relaci a s tímto nájezdem jeví jako opravdu atraktivní koupě. Je to totiž výrazně lepší auto, pokud jde o komfort a dynamiku.