Článek
Poslední Ford Mondeo je zářným příkladem auta, které ukazuje, že dobře už bylo a nic lepšího hned tak nebude. Jde totiž o velké, pohodlné a bezproblémové auto, které vás doveze až na konec světa (a zpátky nebudete muset vlakem, nebojte). Jestli to jde, tak si nějaké takové poslední Mondeo s dobrým dieselem kupte, než opravdu nebudou.
Seženete ho už sice jen v bazaru, ale s o to dostupnější cenovkou. Sice to bude chtít dost prověřování a vyškrtávání stočených fleetových aut, ale pokud si dáte záležet, najdete svatý grál – vážně to stojí za tu snahu. Ostatně posuďte sami…
Bývají už za méně než 200 000 Kč
Na test jsme si v Auto ESA půjčili Ford Mondeo ve verzi kombi se silným naftovým motorem 2.0 TDCI o výkonu 155 kW a šestistupňovou automatickou převodovkou. Vůz z roku 2018 měl v době testu na tachometru 162 000 km a prodejce za něj chtěl 435 000 Kč.
Zatímco sedan se slabším motorem a větším nájezdem se dá koupit velice levně, tak takovýto pěkný kombík s vrcholným dieselem je pořád auto za více než 400 tisíc. Slušná nabídka je už ale kolem 300 tisíc Kč.
Mondeo čtvrté generace je v inzerátech zastoupeno hojně a vybírat můžete jen na našem trhu ze skoro tří stovek aut. Nejlevnější kusy už spadly pod 200 000 Kč (obvykle mají diesel, skromnější výbavu a najeto kolem 300 000 km), ale zároveň jsou v inzerátech auta za 800 tisíc (prodej nových vozů oficiálně skončil teprve loni). Rozptyl je opravdu veliký a záleží jen na tom, co vám dovolí rozpočet.
Obrovskou vzácností jsou u nás benzinové verze, jsou jich sotva dvě desítky. Podobně vzácné jsou i zajímavé hybridy. Nejrozšířenější jsou naftové verze a praktická kombi. Vedle poměrně velkého počtu vozů s automatem konečně může mít tohle Mondeo i pohon všech kol. Silný diesel 155 kW s automatickou převodovkou, jako je testované auto, je ale rovněž vzácná verze.
A jak si Mondeo stojí v bazarech? Odpovídá Filip Kučera z Auto ESA: „Ford Mondeo se v Evropě přestal prodávat na jaře roku 2022 a jeho nástupce se nechystá. Mezi ojetinami býval pravidelně zařazen do TOP 10 nejprodávanějších modelů. Loni se umístil na 11. příčce a letos se posunul na 12. příčku poté, co ho sesadila Kia Ceed. Ale 12. příčka není špatné umístění. Můžeme stále říci, že je to velice populární model střední třídy. Kupují si ho lidé, kteří hledají prostorné, pohodlné a spolehlivé auto. Je univerzální tím, že se hodí pro různé účely. Testovaný model může sloužit jako reprezentativní služební auto nebo jako praktický rodinný vůz s velkým zavazadlovým prostorem. Mondeo je auto, které potěší řidiče i cestující.“
Jezdí skvěle, ale maskuje svou rychlost
Mondeo je pořádný kus auta, až si člověk říká, že pod tou americky dlouhou kapotou by mohl být i šestiválec. A skutečně byl, jen ne u nás. To byste totiž museli hledat americkou verzi pojmenovanou Ford Fusion, ve které se nabízel šestiválec 2.7 EcoBoost s výkonem 325 koní. U nás v Evropě byly jen čtyřválce, případně ještě tříválec.
Člověk musí pořád koukat na rychloměr, aby věděl, kolik jede. Mondeo je možná až moc kultivované, pohodlné a tiché. S bi-turbo dieselem pak máte téměř nekonečnou zásobu výkonu.
Zatímco jsme dříve testovali nepříliš oblíbený sedan, dnes tu máme konečně populární kombík, navíc v dieselu. Pochybuji, že nějaké čtyřčlenné rodině nebude tohle auto stačit. Místa je v něm dost a kufr je obrovský (500 l). Zadní sedačky sice nejsou taková „rozvalovačka“ jako Superb, ale když nemáte dva metry dvacet, mělo by vám Mondeo stačit.
Testované auto má už vylepšenou verzi infotainmentu Sync3, která je rychlejší, přehlednější a celkově uživatelsky příjemnější než předchůdce. Sice si člověk musí na některé detaily ovládání zvykat, ale stačí se chvíli proklikávat palubním menu a najdete všechno, co potřebujete. Chválím, že třeba adaptivní tempomat se dá přepnout do pasivní funkce a zůstane tak. Stejně tak ostatní asistenty, které řidiče spíše otravují (třeba udržování v pruhu). Jenom systém stop/start musíte pořád dokola vypínat, ale co naděláte…
I přes nezbytnosti moderní doby je vlastně Mondeo celkem obyčejné auto, které řidiče moc neštve. A spousta protivností, krom stop/startu a občas zmatkujícího přednárazového poplachu, se dá nadobro vypnout.
Novější infotainment je mnohem lepší než starší verze z prvních ročníků. Umí česky, reaguje rychle a překvapí jednoduchostí a přehledností. A řidiče nerozptyluje, všechny důležité funkce jsou totiž ovládané tlačítkem.
Zajímavost: Občas frustrující adaptivní funkci tempomatu můžete vypnout. Ale musí se to dělat hluboko v palubním menu.
Není sporu o tom, že s Mondeem se jezdí parádně. Podvozek je velmi schopný, ale auto je spíše komfortní. Celkové sladění podvozku a řízení dělá z Mondea příjemné auto, se kterým je radost jezdit. Diesel o sobě sice dává vědět charakteristickým klapáním, ale celkově je ve vozu ticho, a když do něj přesednete z hlučnějšího a ukodrcanějšího auta, bude vám chvíli trvat, než si zvyknete odhadovat jeho rychlost (Tady vám po Citroënu s tříválcem stovka přijde, jako byste jeli tak šedesát.). Takže pozor na pokuty!
Silný bi-turbo diesel trochu maskuje své výkony, což je ale dáno delšími převody a hlavně opravdu dobrým odhlučněním auta. Na dálnici nabírá až neslušné rychlosti, na předjíždění několika aut v řadě má síly dost a vlastně ho na první tři rychlosti omezuje jen trakce předních pneumatik. Ve čtyřkolce jste tuhle silnou verzi bohužel mít nemohli (ani s manuálem). Daní za naprosto suverénní dynamiku bi-turbo dieselu je reálná spotřeba nafty mezi 7 a 8 litry na 100 km. Kdo chce jezdit, ať si koupí standardní verzi s manuálem, ta umí jezdit za 5,5 litru s přehledem.
Zajímavostí Mondea jsou zadní pásy s integrovaným airbagem. A když už jsme u zadních sedaček, je na nich místa dost, to se nebojte. Gigantický je i zavazadlový prostor.
Dvouspojková převodovka řadí plynule a komfortně, až by člověk řekl, že je to klasický automat s měničem. Na popojíždění je rozhodně plynulejší než trochu ostrá DSG u koncernu VW. Ale ono je těžké to u více ojetých aut takhle generalizovat, protože s vyšším nájezdem už mají pohony svůj vlastní charakter a provozní vůle, vozy se pak dost liší. Stejně jako jedno DSG cuká a druhé ne, tak u Powershiftu od Fordu je to podobné. Ale tam je to spíše tak, že buď řadí příjemně, nebo neřadí vůbec. Ale k tomu se ještě dostaneme.
Starý diesel je asi nejlepší
Pokud pod víčkem nádrže není ten druhý modrý uzávěr s nápisem AdBlue a kryt motoru je kus velkého plastu, jedná se ještě o starší motor 2.0 TDCI řady DW10 vzniklý ve spolupráci s koncernem PSA. Je to osvědčená a dobrá jednotka, která potřebuje jen pravidelné výměny oleje, kvalitní naftu a včas nové rozvody. Kdo se stará, tomu by měl tenhle motor přežít půl milionu kilometrů s prstem v nose.
Pod tímto velkým plastovým krytem je ještě starší diesel řady DW10 vzniklý ve spolupráci s koncernem PSA. Je to dobrý motor a jednoznačná volba.
Když netrápíte auto jen ve městě, neměly by být ani potíže s částicovým filtrem. Jistě, po 300 000 km už riziko zlobení emisních systémů bude růst, ale všechno by mělo jít řešit. A také se začne projevovat stárnutí různých těsnění a periferií. Musíte to řešit včas a nenechat rodící se problém napáchat více škod. Díly nejsou přemrštěně drahé a tohle je poslední naftový motor, který se dá udržet při životě s rozumnými náklady.
Největší problém fordů (když tedy vynecháme systémové stáčení tachometrů kvůli horší transparentnosti oficiálních záznamů) byl vždycky v neodborném servisu, zde ještě umocněný některými servisními komplikacemi. O fordech se říkalo, že i naprosto běžné věci neuděláte domácím nářadím, ale že na všechno potřebujete nějaký speciální přípravek, třeba i na výměnu olejového filtru.
Starší diesel ještě nepotřeboval AdBlue, takže máte o starost méně. Pomáhejte mu ale kvalitní aditivovanou naftou. A hlavně včas měňte olej, hlídejte rozvody a pozor na úniky provozních kapalin.
Takže i jinak mechanicky velmi spolehlivý diesel starší řady DW10, který ještě pamatuje peugeoty a citroëny minulého tisíciletí, se umí porouchat, pokud servis nedělá přesně to, co má, ale raději experimentuje a pospíchá. Udržované kusy s pravidelnými výměnami oleje a rozvodového řemenu na tom asi budou stále dobře i po vysokých nájezdech, ale pokud už se někdo v motoru hrabal, je riziko, že napáchal více škod než užitku.
V motoru je 6,1 l oleje, používat by se mělo mazivo SAE 0W-30 plnící tovární normu WSS-M2C950-A. Protože je v motoru oleje dost, takže nedegraduje tak rychle, interval je tu až dvouletý ohraničený 30 000 km. Je to moc, raději zkraťte interval na rok nebo 20 000 km. Motoru tím pomůžete. Palivový filtr se má měnit až po čtyřech letech nebo 60 000 km (raději zkraťte na dva roky), rozvody včetně pomocného řemene mají interval výměny 210 000 km nebo 10 let. Každých 10 let bez ohledu na nájezd se má také měnit chladicí kapalina.
Novější diesel je strašák
Nový diesel 2.0 EcoBlue z vlastní produkce se neuvedl moc dobře, především kvůli problémům v užitkových modelech. Stejně jako ostatní moderní motory s rozvodovým řemenem máčeným v oleji (1.2 PureTec od PSA, 1.0 EcoBoost od Fordu…) je velice citlivý na specifikaci a stav oleje, kdy nevhodné či zdegradované mazivo řemen velice ohrožuje. Zde je navíc ještě malým samostatným řemenem poháněné olejové čerpadlo. A tak se už dost motorů potkalo či zadřelo kvůli přetrženému či rozpadlému řemenu.
O novějším dieselu 2.0 EcoBlue se neříká nic hezkého, ale nejvíce starostí s ním bylo v užitkových modelech. Přesto má hodně choulostivých míst a prvním ročníkům bude lepší se vyhnout. Auta vyrobená od začátku roku 2020 snad už budou v pořádku.
První ročníky také měly zlobivé vstřikování (vadná série vstřikování Continental byla ve výrobě do 13. září 2019), trpěly na úniky maziva a chladicí kapaliny, praskaly jim hadice u turba, docházelo k závadám okruhu SCR. Jelikož se to objevovalo brzy a Ford byl nucen zákazníkům měnit motory v záruce, je šance, že v bazarech už budou jen opravené kusy. Ale je potřeba mít se na pozoru.
Zatím se zdá, že novější Mondea jsou už lepší a potíže motorů EcoBlue se týkají především dodávek, ve kterých jsou jednotky extrémně vytěžované a ne vždy pečlivě servisované. Ale zájemce o ojetinu musí vědět, že se jedná o extrémně složité pohonné jednotky s komplikovanými emisními systémy, se kterými nebude dlouholeté soužití zcela bez rizik. Hlídejte si, ať servis používá jen schválený olej SAE 0W-30 plnící normu WSS-M2C950-A (v motoru je 6,4 l oleje) a nechte ho měnit včas (20 000 km nebo jeden rok). Na zvážení je pak preventivní kontrola/výměna rozvodového řemenu a řemenu pohonu olejového čerpadla.
A nechcete raději hybrid?
Hybridnímu Mondeu jsme se už věnovali v samostatném článku a rádi ho připomeneme. Ford totiž v rámci modernizace konečně nabídl hybrid i u jiných variant než u nepopulárního sedanu. A je to dobrý pohon. Ford si „půjčil“ nápad od Toyoty a spojil spolehlivý a jednoduchý benzinový motor s nepřímým vstřikováním a atmosférickým sáním s nekonečně spolehlivým planetovým automatem. Tohle je prostě velký Prius. A to neberte jako hanobení, ale jako pochvalu.
Hybridu se nebojte. Naopak by mohl být z dlouhodobého hlediska lepší volba než diesel, zejména pokud často jezdíte po městě. Nepočítejte ale s tím, že na dálnici bude šetřit palivo – reálně bere klidně osm litrů na 100 km. Ve městě a blízkém okolí ale umí jezdit i za čtyři litry, a navíc je opravdu spolehlivý.
Hybrid sice vyžaduje specifický plynulý styl jízdy, ale umí využívat akumulátor častěji a na rozdíl od toyot, které donedávna neuměly na elektřinu jezdit víc než 50 km/h (pak 70 a dnes už umí plachtit i stovkou bez motoru), zvládá Mondeo i na dálnici občas vypnout motor a „plachtit“ jen s občasnou asistencí motoru. Kdo se naučí s hybridem jezdit, srazí spotřebu k zázračným čtyřem litrům na 100 km, což je u skoro dvoutunové stodoly opravdu kouzelná hodnota. Škoda, že jich je v inzerátech tak málo. A když je to pěkné auto s historií, bývá dost drahé. I přes Li-Ion akumulátor a složitý systém pohonu je to ale do budoucna asi nejméně riziková alternativa. Závady baterií, invertoru a dalších věcí jsou tu opravdu velmi vzácné a ani z trhů, kde těchto aut jezdí hodně, nepřichází žádné katastrofické historky.
Hybrid má zkrácený servisní interval (20 000 km nebo 1 rok na olej, 160 000 km nebo 6 let na chladicí kapalinu hybridního pohonu, 3 roky nebo 60 000 km na svíčky), o ojetiny obvykle bývalo dobře postaráno. Jen olej v převodovce bychom vyměnili dříve než po 240 000 km či 12 letech – zkrátili bychom to na polovinu.
Automat? Dvouspojka umí zlobit
Dvouspojková převodovka Fordu proslula drahými závadami, ale většinou proto, že firmy a lidé vynechávají důležitý olejový servis. Dvouspojkový automat má předepsané výměny oleje po čtyřech letech nebo 60 000 km podle toho, co přijde dříve. A pro životnost převodovky jsou skutečně zásadní! Ale protože to některé služební kusy najezdily za rok a půl, začal první uživatel přemýšlet, jestli to opravdu musí dělat, když stejně auto půjde za půl roku „z domu“.
Dvouspojkový automat Powershift je trochu rizikový. Potřebuje odborný servis a včasné výměny oleje (po čtyřech letech nebo 60 000 km). Bohužel mnoho dovozů bez servisní historie tohle nikdy udělané nemělo.
No, a pak už to nikdy neudělal. Takže převodovka, která má mít ve 160 000 km už třetí olejovou náplň a brzy ji bude čekat další, jezdí pořád na tu první. Tedy, pokud vůbec jezdí… U dvouspojky se používá olej plnící normu WSS-M2C936-A, je tu 7,3 l náplně a mění se i filtr. Ačkoli by mělo být možné to udělat svépomocí, raději to nechte na servisu, který s tím má zkušenosti.
Verze s klasickým automatem s hydrodynamickým měničem používají náplň vyhovující normě WSS-M2C949-A, v převodovce je 8 litrů oleje. Ford výměny striktně nepředepisuje a nařizuje jen kontrolu. Ale každý servis vám řekne, že i méně namáhaný automat by měl dostat nový olej nejpozději po 90 až 120 000 km. Když to uděláte dříve, určitě tím převodovce nijak neublížíte.
Asi nemusíme připomínat, že tyto drobné detaily, jako třeba perfektní LED světlomety, jsou jako náhradní díly příšerně drahé. A prakticky se nedají opravovat (i když Češi se učí rychle a specialisté opravující LED světla rostou jak houby po dešti).
Je škoda, že to Ford trochu pomíchal. Když chcete dobrý spolehlivý automat, musíte se smířit s rizikovým motorem 2.0 EcoBlue. Anebo si vezmete spolehlivý starší diesel, ale k němu dostanete jen rizikovou dvouspojku, u které budete trnout, co se kdy stane. Kdo se bojí, asi si raději vezme starší diesel s manuálem a prostě se bude namáhat se spojkou.
Vedle klasických věcí, jako jsou nefunkční vysílače monitorování tlaku pneu v kolech, vybitého klíčku či zmatků staršího palubního infotainmentu, se zatím Mondeu systémové potíže s elektroinstalací vyhýbají. Modernější systém Sync3 je uživatelsky o dost příjemnější, navíc umí i česky. A zdá se být velmi spolehlivý.
Podvozky fordů jsou tradičně odolné a pro Mondeo to platí také. Jen je potřeba u zadní nápravy hlídat korozi, hlavně u vozů s těžko ověřitelným nájezdem. Po 300 000 km to už vzadu nebude žádný zázrak. Velmi ale záleží na podmínkách, ve kterých se auto provozuje. Pozor také na karoserii. Ačkoli je antikorozní ochrana slušná, tak osekané laky od kamínků jsou po jedné dvou zimách ideálním místem pro vznik oranžového moru. U tohoto modelu nejvíce trpí kapota a také hrana střechy nad čelním oknem. Ale to není problém jen Mondea. Spíše chceme upozornit, že když má auto reálně najeto přes 200 000 km, jeho lak už určitě nebude špičkový.
Mondea celkově nejsou garážované leštěnky, ale auta, která ročně naběhají třeba 50 000 km. Podle německých statistik z jejich „STK“ jsou to vozy s vůbec největšími průměrnými nájezdy. A protože se historie ojetých fordů z dovozu špatně ověřuje, bývají vhodným terčem podvodníků, kteří se je nestydí stáčet. Týkalo se to i předchůdce, který byl mnohdy stočený o stovky tisíc dolů, a lidem přišlo normální, že Mondeo se 125 000 km na tachometru má ošoupaný volant, prosezenou sedačku, prodřené koberečky a zakalená světla. Mějte soudnost, takhle vypadá auto, které má najeto čtyři sta tisíc a víc.
Celkové hodnocení: Ojetý Ford Mondeo IV 2.0 TDCI
Poslední Mondeo se „starým dobrým“ dieselem 2.0 TDCI je parádní auto, a i když to není kvůli složitým emisním systémům úplně bezrizikový vůz, můžeme ho směle zařadit mezi ta lepší a spolehlivější auta. Úplně naslepo bychom ho ale nekupovali, protože s ojetými fordy se často podvádí a bohužel ne všechna auta z dovozu prošla zcela transparentním a hlavně kvalitním servisem. Některá dokonce umí být příšerně zanedbaná.
Hledejte jen mezi zavedenými prodejci, auto vždycky dobře prohlédněte a nebojte se pozvat si na pomoc odborníka, který umí najít drobnosti a stanovit vám přibližný rozpočet nutných investic. Hezké Mondeo pořád stojí 400 000 korun a to je dost peněz na to, abyste je jen tak vyhodili z okna. Navíc je na trhu z čeho vybírat, takže není nutné brát první auto, na které narazíte. Slušný kus s historií má šanci sloužit další dlouhé roky naprosto spolehlivě jen s běžným servisem.