Test ojetiny Mercedes-Benz Viano: Když nemáte milion na Multivan

Můžete si říct, že nikdo už přece větší auto než třeba Ford Galaxy nebo Volkswagen Sharan nepotřebuje. Jenže jsou situace, kdy potřebujeme odvézt osm lidí, a s tím už obyčejné sedmimístné MPV nepomůže. Řešením je osobní verze kompaktní dodávky. Na minibus do 3,5 tuny s kapacitou 8+1 vám stále stačí obyčejný řidičák skupiny B.

Mercedes-Benz Vito či luxusnější Viano je u nás docela hojně rozšířené auto. Oblibu našlo jak ve firmách při rozvozu dělníků po stavbách (to nejčastěji ve verzi Vito), tak i jako luxusnější dodávka pro početnější rodiny či dokonce jako komfortní malý obytňák, který svou pořizovací cenou překonával tehdejší luxusní Mercedesy třídy E a S.

První generace W638 s označením Vito se začala prodávat v roce 1996. Druhá generace s kódovým označením W639 začala sjíždět z montážní linky ve Španělsku už v roce 2003, v roce 2010 prodělal model rozsáhlejší modernizaci. Ačkoli výroba evropské verze skončila v roce 2014, v Číně pokračovala výroba do roku 2015 a v Mexiku dokonce ještě déle. Od roku 2014 se prodává generace třetí (W447), která je v nabídce dodnes.

Na test jsme si v Auto ESA půjčili Mercedes-Benz Viano s naftovým motorem 2.2 CDI o výkonu 110 kW a s šestistupňovou manuální převodovkou. Vůz z roku 2010 měl v době testu na tachometru přes 133 000 km a prodejce za něj chtěl 440 000 Kč.

Nejlevnější Viana druhé generace začínají pod 200 000 Kč a už kolem 300 000 Kč je docela slušná nabídka. Hojně rozšířena je motorizace 2.2 CDI a dost ojetin má i automatickou převodovku. Sehnat se dá i naftový šestiválec, dokonce se vyskytují i verze s benzinovým motorem, ale ten asi nebude v hlavním proudu zájmu.

Za půl milionu se dá sehnat modernizovaná verze z roku 2011, ale nejsou výjimkou ani luxusně vybavené verze za milion, i když mají docela vysoký nájezd. Rozhodující tady bývá především celkový stav, výbava, servisní historie a původ auta. Kdo potřebuje třeba do firmy přepravní kapacitu a nemusí mít luxusní výbavu, určitě ho uspokojí i verze Vito s trochu utilitárnějším interiérem. Ta se dá koupit i po faceliftu do 400 000 Kč.

A jak si Mercedesy Viano stojí v bazarech? Odpovídá Filip Kučera z Auto ESA: „V nabídce ojetých vozů Viano převažují naftové motorizace 2,2 litru s pohonem zadních kol a automatickou převodovkou. Najdou se však i atraktivní šestiválcové turbodieselové verze, obvykle s pohonem všech kol nebo i prodloužené. Hlavní konkurent Volkswagen Multivan/Caravelle naftové šestiválce nenabízí, a tak řada zákazníků požadujících výkon, a přitom rozumnou spotřebu, hledá právě zde. Pokud porovnáme celkovou nabídku Viana druhé generace a Multivanu/Caravelle generace T5, větší výběr nabízí Volkswagen. Zajímavé je, že i když je Mercedes-Benz prémiová značka, ceny ojetých vozů jsou mírně nižší než u Volkswagenu. Kvalita a servisní náklady u takto ojetých vozů jsou však srovnatelné. Zákazníkům, kteří hledají vícemístnou osobní dodávku, doporučujeme Viano jako zajímavou alternativu k žádanějším Volkswagenům.“

Důvodů, proč si koupit raději prostornou dodávku než velké MPV může být mnoho. Nejčastěji to bývá potřeba velké přepravní kapacity. Když má někdo tři děti a dva velké psy, tak i nějaké slušné velké MPV už je opravdu na hraně. Anebo když se potřebujete v autě v nouzi vyspat, i s tím bývá u MPV někdy problém kvůli často nerovné podlaze.

To u dodávek je k tomu prostor uzpůsoben a byl to přesně důvod, proč jsem si na test ojeté Viano půjčil. Mělo sloužit jako záložní možnost, aby byla kde o víkendu složit hlava. Navíc jde do auta naložit ještě plno věcí. Kdo třeba jezdí o víkendy po závodech s motorkami, tak podobné auto využije jako přepravník, dílnu, úschovnu zavazadel a věcí, převlékárnu, jídelnu a samozřejmě i jako noclehárnu.

Vyjmenovávat všechny možné verze a motorizace Mercedesu Vito a Viano by vydalo na celou knihu. Jen na německém trhu bylo k dispozici skoro 30 různých verzí motorů, k tomu široká nabídka převodovek, pohonů všech kol, délek karoserie (4 748, 4 993 a dokonce 5 223 mm) a rozvorů (3 200 nebo 3 430 mm) a samozřejmě konfigurací interiéru. Naše testovací auto mělo sedmimístné uspořádání 2+2+3.

Viano se v devítimístné konfiguraci nevyskytuje, nejčastěji je právě v sedmimístném provedení 2+2+3 (jsou i šestimístná s luxusními sedačkami ve druhé a třetí řadě). Devítimístná verze se prodávala jen u verze Vito a navíc ne všechna osobní Vita jsou taková, i u nich se spíše setkáte s uspořádáním 2+3+3. Ta prostřední sedačka vpředu je opravdu nouzová a použitelná reálně jen jako odkládací prostor.

Jak je u těchto aut zvykem, zadní sedačky jsou posuvné, sklopné a dá se s nimi různě manipulovat, dvě sedadla ve druhé řadě jdou většinou otáčet, což zase s trojmístnou lavicí neuděláte. Pro naše potřeby jsme trojmístnou lavici ve třetí řadě vyndali a nutno říci, že manipulace s ní není zrovna jednoduchá. Lavice je rozdělená na dva díly 2:1 a zejména ta větší část je příšerně těžká. Pochybuji, že si s tímhle třeba drobnější ženy poradí.

Zapotí se u toho i dva chlapi. U starších aut, ve kterých se s mechanismem dlouho nehýbalo, pak bývají pojezdy zatuhlé a snadno se při manipulaci a snaze uvolnit potřebná táhla a zámky něco zlomí. To u testovaného auta s tím šlo aspoň pohnout a nic se nezlomilo.

Zajímavostí této generace Vita a Viana je koncepce s pohonem zadních kol, zatímco předchozí generace měla pohon přední nápravy. Nástupce je pak k dispozici jako předokolka, zadokolka i čtyřkolka. Při jízdě ale zadní náhon moc vnímat nebudete, zejména se slabšími motorizacemi. Viano je především komfortní a houpavé a o nějaké rychlejší průjezdy zatáčkami se určitě snažit nebudete.

Pro dálkové cestovatele asi bude nejzajímavější naftový šestiválec 3,0 l, který nabízel 150 až 165 kW výkonu a především 440 Nm točivého momentu, což jsou už slušné parametry na pohodové přesuny. Dynamické jsou i benzinové šestiválce, ale pochybujeme, že je průměrný kupec ojetiny bude chtít živit. Pro zájemce, kteří hledí na spotřebu a servisní náklady, asi bude stejně nejlepší naftový čtyřválec 2,1 l, který se prodával ve verzích o výkonu od 65 do 120 kW.

Automatická převodovka, zde pětistupňová, se samozřejmě k charakteru Viana a Vita hodí, ale přežít se to dá i s manuálem. Stejně najedete na dálnici, necháte tam šestku a ta pak pobere všechno. Převody jsou kratší, takže pohodlná cestovní rychlost na dálnici je tak do 120 km/h. Pak už je v autě od motoru hluk a dlouhodobé vysoké provozní otáčky třeba na dálnici nesnášejí diesely moc dobře.

Jinak je ale odhlučnění slušné, hlavně tedy ve verzi Viano s velkorysejším polstrováním a odhlučněním. Provedení Vito je přeci jen spíše pracovní a akustika uvnitř je horší. Pokud jde o ovladatelnost, Viano nijak nevybočuje ze zvyklostí podobných dodávek. Sice ovládací prvky připomínají co nejvíce klasické auto, ale řízení je pomalejší a rozměry vozu vyžadují větší pozornost a zvyk. Zajímavé je, že Viano dostalo poměrně malá zpětná zrcátka, zatímco Vito mělo vždy zrcátka větší. Na trhu ojetin má dost kusů právě dodělávaná větší zrcátka, která se mohou hodit.

Parkovací senzory, alespoň vzadu, bývají vítaným doplňkem, který usnadňuje soužití s touto dodávkou ve městě, ale i při běžných cestách. Některá auta mají dodělávanou i couvací kameru, ale s funkčními parkovacími senzory je kamera už trochu zbytečná. Běžnou výbavou bývá také nezávislé topení, ale je dobré vyzkoušet jeho funkci. Stejně tak ověřte funkci dalších komfortních systémů. U těchto dodávek je také běžné, že auta procházejí individuálními úpravami podle potřeb předchozích majitelů. A často pak narazíte na kus, u kterého se vkus a potřeby předchozího majitele zcela rozcházejí s vašimi potřebami a vkusem. Je to tedy o tom, co jste ochotni překousnout, a jestli to jde případně vrátit do původního stavu.

Vito a Viano už jsou skoro dvacet let stará auta, takže u nejstarších kusů se musíte smířit mnohdy už se zbídačeným stavem. Ovšem stále lze narazit na docela zachovalá auta. U vozů do roku 2006 ale byla mizerná protikorozní ochrana, takže taková auta budou už prakticky úplně zrezlá. Teprve až v roce 2006 Mercedes nasadil vylepšenou antikorozní ochranu. Doporučujeme tak hledat auta z roku 2007 a mladší, mají i lepší odhlučnění. Ale hlavně už tolik nereznou.

Je to všechno o údržbě a když Viano dostává pravidelně a včas aspoň základní servis, může fungovat opravdu hodně dlouho. Udržované diesely naprosto s přehledem najedou přes 500 000 km. Samozřejmě vrásky na čele mohou způsobit případné částicové filtry, které se při nevhodném provozu do 300 000 km vždy zaplní a vyžádají si čištění nebo rovnou výměnu. Nedokončené regenerace také mohou způsobovat ředění oleje naftou a jeho přibývání. Starší verze ještě bez DPF tak může být jistou výhodou, kdy odpadá asi největší hrozba.

Nejrozšířenější jsou čtyřválcové diesely 2,1 l. Do roku 2010 byl pod kapotou motor OM 646 DE 22 LA, který má zdvihový objem 2148 cm3 a výkony od 65 do 110 kW. Kombinovat šel s manuálem, automatem a také pohonem všech kol. V roce 2006 dostal motor sníženou kompresi a nové vstřikování.

Tento motor vždycky platil za spolehlivý, ale je potřeba počítat s tím, že u starších aut s vysokými nájezdy bude docházet k únikům oleje přes unavená těsnění a gufera. Vstřikovače jsou citlivé na kvalitu nafty a zanesený vstřik, který špatně rozprašuje, může propálit píst. U vytěžovaných kusů není nouze o přidřená ojniční ložiska a dokonce i ohnuté ojnice. I přes bytelnou konstrukci mívají auta s reálným nájezdem okolo 500 000 km už volnější rozvodový řetěz, tak pozor na to.

Od roku 2010 je pod kapotou modernizovaný diesel OM 651 DE 22 LA, který má objem 2143 cm3 a jedná se o známý motor i z běžných mercedesů, i když zde je upraven pro použití v užitkových vozech. Má třeba jiné vstřikování a evidentně mnohem spolehlivější než svého času velmi zlobivý systém z osobních vozů. Citlivost na kvalitu paliva ale zůstává i jemu.

S vysokými nájezdy jsou i tady běžné úniky provozních náplní, poměrně často dochází k únikům chladiva. Selhává regulace plnícího tlaku turba, unavené turbo propouští olej. A i u této dodávkové verze se běžně objevuje vytahaný rozvodový řetěz, klidně už po 250 000 km. Sada řetězu sice stojí v druhovýrobě do 4 000 korun, ale je s tím pak spoustu práce, takže si připravte řádově vyšší rozpočet.

Atraktivní naftový šestiválec OM 642 s výkony 150 nebo 165 kW sice poskytuje špičkovou dynamiku (i přes točivý moment omezený na 440 Nm), ale jeho údržba se může příšerně prodražit. Jen výměna řetězových rozvodů tu stojí tak 50 až 70 tisíc korun, běžné jsou úniky oleje a závady turbodmychadel či regulace plnícího tlaku. A i tady je poměrně citlivé vstřikování.

Docela bezproblémové jsou benzinové motory, především starší šestiválce řady M 112 ve verzích E 32 (objem 3,2 l, výkon 140 nebo 160 kW) a E 37 (3,7 l, výkon 170 kW). U novějšího šestiválce 3,5 l generace M 272 E 35 je vyšší riziko vytahání rozvodové řetězu, občas mu zlobí zapalování. Ale nejčastěji bývají důvodem neměněné svíčky.

U benzinových šestiválců je na evropském trhu spíše pravidlo dodatečná přestavba na LPG. Samozřejmě je potřeba ověřit stav celého systému a jeho těsnost. A také samotnou kvalitu přestavby. Šestiválec potřebuje dostatek paliva a u většiny běžných přestaveb se s jedním malým reduktorem nespokojí. Potřeba bývají aspoň dva, aby stačily dodávat potřebné množství plynu.

Čtyřválcový diesel si veze devítilitrovou zásobu oleje, šestiválce na benzín i naftu vozí dokonce desetilitrovou zásobu maziva, takže k degradaci náplně nedochází zas tak rychle. Přesto bychom, zejména u starší kusů, nepřekračovali na oleji dvacetitisícový interval. Maximum bylo dle servisního plánu 30 000 km, na některých trzích až 40 000 km.

Mercedes údržbu rozděluje na „malý servis A“ a „velký servis B“. V rámci prohlídky A se vlastně dělá jen kontrola auta, výměna oleje a jeho filtru a to je vlastně všechno. Kabinový a sací filtr se pak mění v rámci velké prohlídky B. Pozor, osobní verze Viano mají kabinové filtry dva. Jeden je vpředu pod čelním sklem a druhý je vzadu vlevo v kabině.

Vedle výměn oleje v motoru je potřeba měnit i další náplně. Podle původního plánu se olej v manuální převodovce mění po 300 000 km nebo deseti letech, ale to určitě zkraťte na 120 000 km nebo 6 let. Olej v manuálu se používá SAE 75W-80 a musí plnit normu MB 235.10. Podle typu převodovky se liší objem náplně. Převodovka 711.680 má 2,1 l oleje, převodovka 716.637 vozí 1,2 l a převodovka 716.652 potřebuje 1,5 l.

V automatické převodovce 722.6 je 7,3 l oleje, používá se mazivo ATF 134 a musí plnit normu MB 236.14. Olej v automatu se měl dělat poprvé při servisu B a pak každých 120 000 km. Pětistupňový automat platí za spolehlivý a kdo v něm olej měnil, tak celá převodovka auto přežije. I u naprosto zubožených kusů s reálnými nájezdy k milionu kilometrů může být převodovka stále funkční. V zanedbaných autech bez měněné náplně ale převodovka většinou nepřežije půl milionu kilometrů.

Interval výměny oleje v zadním diferenciálu (1,5 l maziva) je jako u manuální převodovky 300 000 km nebo 10 let, ale u čtyřkolky se olej v předním diferenciálu a rozdělovací převodovce (0,8 l) mění při každé druhé prohlídce B, tedy nejpozději po 4 letech.

Zajímavé je, že výměnu chladící kapaliny Mercedes předepisuje až po 15 letech nebo 300 000 km, kdy se má současně udělat i proplach a čištění systému. Používá se náplň vyhovující normě MB 325.0, standardně je v autě 6,5 l chladiva, ovšem u vozů s topením vzadu je 7,5 l chladiva. Každé dva roky se mění brzdová kapalina bez ohledu na nájezd.

Opatrně s koupí čtyřkolky. Mercedes použil systém od rakouské firmy Oberaigner, která se specializuje i na dodatečné úpravy. Čtyřkolka měla proti standardní zadokolce také vyšší světlost a vlastně docela slušnou průchodnost lehčím terénem. Bohužel u čtyřkolky docházelo docela rychle k opotřebení předního diferenciálu, především při převážně dálničním provozu vyšší rychlostí. Klasická zadokolka bude bezpečnější koupě. Teprve od roku 2010 je systém pohonu všech kol o něco spolehlivější, ale i tak se pro dálniční přesuny moc nehodí.

V cenách okolo 200 tisíc korun nesmíte čekat zázraky, ale udržované Vito a Viano, které aspoň dostalo včas nový olej, bude vždycky fungovat. Rozpočet 400 000 Kč by měl ale stačit na relativně slušný kus, který bude vyžadovat jen běžnou údržbu. Nabídka sice není tak široká, aby si člověk mohl vybírat, ale pokud auto není zbídačené a vybydlené, plně funguje a diagnostika neukáže na nějaký rodící se vážný problém, není důvod ojeté Viano zakazovat. V téhle cenové relaci těžko sežnete takto pohodlnou a příjemnou osobní dodávku.