Článek
Móda crossoverů dopadla i na segment menších vozů a vytlačila dříve tradiční a u nás oblíbené modely, zejména velmi populární malá MPV. Před časem jsem srovnali třeba Hyundai ix20 a Bayon, abychom ukázali, kam se celý ten segment posouvá a že ne ve všech ohledech je to změna k lepšímu.
Kia Stonic je také takový crossover, který má stát někde mezi segmenty B a C, ale vyložené SUV z něj být nemá. Nevyrábí se ani ve verzi s pohonem všech kol. Spíše ho můžeme chápat jako „zvednuté“ Rio. Ostatně, i platformu má prakticky totožnou.
Zatímco příbuzný model Hyundai Kona se tváří jako SUV a dokonce se prodává i jako čtyřkolka, Stonic zůstal poměrně konvenční a jednoduchý. A to i po stránce designu. Na trhu ojetin tak osloví konzervativní zájemce, kterým přeplácaný design moderních vozů s asi osmdesáti šesti světly vpředu nevyhovuje.
Záruka drží ceny nahoře
Na test jsme si v Auto ESA půjčili Kiu Stonic s motorem 1.4 CVVT o výkonu 73 kW a šestistupňovou automatickou převodovkou z programu ojetých vozů Premium. Vůz z roku 2019 měl zatím najeto jen 33 500 km a prodejce za něj chtěl 453 500 Kč.
Jelikož může být Stonic stále ještě v sedmileté tovární záruce, pomáhá to držet jeho zůstatkovou hodnotu. Tahle auta jsou navíc v módě. Vůz s nízkým nájezdem, v dobrém stavu, s kompletní historií a platnou zárukou nemá důvod být podbízivě levný
Stoniců už je na trhu dost. Aktuálně inzertní portál Sauto.cz nabízí už více než 200 aut, i když mezi ojetiny spadá spousta nových skladových vozů. Vozů s nájezdem přes 5 000 km je zhruba 50. Většina ojetin má najeto relativně málo, jen jedno auto v inzerátech má přes 150 000 km.
Ceny Stoniců místy spadly pod 300 000 Kč, ale ne moc. Okolo 350 000 Kč je slušná nabídka, záleží samozřejmě na stavu, nájezdu, motorizaci (nejběžněji 1.25 CVVT) a výbavě. Velmi vzácné jsou diesely, prodává se jen pár aut. Poměrně dost Stoniců v nabídce má automat, ale jsou drahé (běžně přes 400 000 Kč). Ceny vozů Kia drží nahoře také sedmiletá tovární záruka.
A jak si ojetá Kia Stonic stojí v bazarech? Odpovídá Filip Kučera z Auto ESA: „Osvědčený recept přizvednout malý hatchback, přidat plastové lemy, ochranné panely a střešní ližiny zkusila v posledních letech téměř každá automobilka. Zákazníkům se taková auta líbí, avšak většina z nich není ochotna vybavovat malý vůz tak, aby jeho cena přesáhla cenu základní verze o třídu vyššího modelu. Stává se to jen ve vzácných případech a testovaný Stonic je příkladem přímo exemplárním. Předchozí majitel jej vybavil téměř vším, co je možné si do tohoto modelu objednat. Navíc zvolil nejspolehlivější motor, jaký se v malých vozech Kia a Hyundai Evropě prodával, dokud jeho spanilou jízdu neukončily emisní limity. Po důkladné prověrce jsme vůz zařadili do kategorie Premium, tedy mezi vozy, u kterých zákazníci získávají za vynaložené peníze mimořádně vysokou hodnotu.“
Pořád je jako nový
Uznávám, že tříletý Stonic s nájezdem něco málo přes třicet tisíc kilometrů ještě není dostatečně reprezentativní ojetina, ale tento model není obvyklý služebák, který se fasuje a se kterým se najíždí 50 000 km ročně. Vozy Kia Stonic mívají málo najeto obecně, běžně jen do 10 000 km ročně.
Stonic nebývá typickým služebním autem, takže za sebou nemívá brutální nájezdy. Lze narazit na pětiletá auta, která ještě ani nemají najeto 50 000 km. I to je důvod, proč ceny ojetin neklesají tak rychle
U testovaného vozu také nebylo nic, co by jevilo známky nějakého většího opotřebení. Auto sice mělo sem tam nějaký zářez z provozu a používání, ale tomu se člověk jen těžko vyhne. Uvnitř bylo všechno v pořádku, zrovna s kvalitou zpracování korejské značky nyní problémy nemají.
Osobně mám rád tu příjemnou ergonomii a stále ještě klasická tlačítka na všechny důležité funkce. Vadí mi hromadný přechod na dotykové infotainmenty, které poutají příliš mnoho pozornosti a jsou, podle mého názoru, prohřeškem proti bezpečnosti. Tady se ale dají důležité funkce obsluhovat poslepu a to je dle mého názoru, utvářeného více než patnácti lety testování aut, správné.
Interiér vozů Kia této doby má sice moderní prvky, ale pořád se drží klasických ovladačů a tlačítek, takže lze všechny důležité funkce obsluhovat poslepu. Celková ergonomie je opravdu zdařilá a osobně ji považuji za jednu z nejlepších vůbec
Prostorností a praktičností je Stonic někde na půl cesty mezi segmenty B a C. Dost připomíná třeba Fabii druhé generace. Vzadu je místa dost a kufr je obstojný
Motor 1.4 CVVT je příjemně živý a svižný, což už ukázal i pod kapotou nedávno testovaného Ceedu. Ve srovnání se Ceedem je zde ale trochu hlučnější. V testovaném Stonicu ho trochu tlumí klasický automat s měničem točivého momentu, ale auto pomalé není, stačí dát prostě plný plyn a vyrazí vpřed. Dá se s tím i předjíždět. Nastavení převodovky je nicméně „na spotřebu“, takže rychle odřazuje nahoru a jak motor nemá nadbytek točivého momentu, často musí podřazovat i při jemném přidání plynu, nebo když si jen kliknete tempomatem o 5 km/h nahoru. Přitom takové zrychlení by auto zvládlo i bez podřazení.
Převodovka má i manuální režim a můžete si řadit sekvenčně ručně, ovšem za pár dní si na projev převodovky zvyknete a naučíte se dávkovat plyn tak, abyste rozhodovali o tom, zda bude auto podřazovat. Dá se tomu přizpůsobit, a i když bych dokázal ukázat na lepší kombinace motorů a převodovek, tak pro někoho, kdo prostě potřebuje samočinné řazení (například ze zdravotních důvodů), je tohle skvělé řešení.
Pod kapotou bez problémů
Nejrozšířenějším motorem ve Stonicu je atmosférický čtyřválec 1.25 CVVT a naštěstí jde o velmi spolehlivou jednotku. Je to již motor z velmi povedené série Kappa II. Má nepřímé vstřikování paliva, hodí se pro krátké trasy a spíše jen narazí na své limity na dálnici kvůli trochu větším jízdním odporům než jaké má Rio. Překvapivě je Stonic proti Riu jen o asi 50 kg těžší, takže zas o tolik více práce s ním tento motor mít nebude.
Motory 1.25 a 1.4 CVVT z řady Kappa II jsou velmi spolehlivé a krom běžného servisu (olej po roce či maximálně po 15 000 km) nic nepotřebují. Díky nepřímému vstřikování paliva se hodí na krátké trasy a příměstský provoz
V testovaném autě je ale o něco zajímavější motorizace. Motor 1.4 CVVT má sice tabulkově jen nepatrně lepší parametry proti příbuznému menšímu motoru (73 kW proti 62 kW a 133 Nm proti 122 Nm), ale s autem hýbe citelně lépe, čemuž pomáhá i vždy šestistupňová převodovka. S manuálem je auto mrštnější, automat má zas docela nízké provozní otáčky (v 90 km/h jen 2 100 ot/min), což pomáhá spotřebě a akustickému komfortu při ustálené jízdě.
My tu máme právě automat a musím říci, že ten Stonic proměnil vlastně ve velmi příjemné příměstské auto. Poskakování v kolonách už není taková otrava, zejména díky plynulé a měkké reakci klasického hydrodynamického měniče. Ten si sice vybere svou daň v nižší účinnosti a trochu horší dynamice ve srovnání s dvouspojkovou převodovkou, ale měl by to vynahradit právě komfortem a snad i dlouhodobou spolehlivostí. Spotřeba paliva nebyla nijak katastrofální, šlo jezdit za 7 litrů na 100 km.
Pořád lze ještě najít kompaktní auto, které má klasický automat. Stonic sice u některých verzí měl i rychlou dvouspojku, ale motor 1.4 CVVT měl na přání právě hladký a ve městě velmi komfortní automat s měničem točivého momentu. Kia použila převodovku vlastní konstrukce. V servisním plánu výměny oleje nejsou, určitě je ale lepší je nechat pravidelně dělat (po 4 letech nebo 60 000 km)
Stejně jako menší motor 1.25 CVVT má i čtrnáctistovka proměnné časování ventilů, nepřímé vstřikování a zde už hydraulicky vymezované ventilové vůle. Jsou to motory, které slibují asi nejméně problémů do budoucna, a pokud dostanou každý rok nebo maximálně po 15 000 km nový olej, měly by celé auto přežít.
Dřívější potíže starších generací motorů s tímto označením (spotřeba oleje, rozpad katalyzátoru, zničení motoru) už se tu nekonají a nové jednotky spolehlivě slouží ve služebních autech už druhou nebo i třetí stovku tisíc kilometrů jen s běžnou údržbou. Ověřit je jen potřeba, jestli vůz nespadá do série s vadnou škrtící klapkou, byla na to servisní akce. Ale ojetiny už budou zpravidla opravené. Podle VIN auta to ve značkovém servisu zjistíte hned.
V našem případě se ani není třeba bát automatu. Jen bychom doporučili v něm každých 60 000 km nebo čtyři roky nechat vyměnit olejovou náplň. Podle značky je totiž převodovka bezúdržbová, což ale z principu funkce není možné a po letech a kilometrech bez servisu si začnete zadělávat na drahý problém.
Alternativou ve Stonicu byl i přeplňovaný litrový tříválec 1.0 T-GDI, který se zatím ukazuje jako velice spolehlivý, i když řidičsky to nebude tak vděčný motor jako plynulé atmosférické jednotky. Výkonu a točivého momentu má dost, ale zamrzí schodovitý průběh výkonu. Navíc litrový tříválec není nijak zázračně úsporný, běžně také jezdí za sedm litrů, což atmosférické jednotky zvládají s přehledem. Dokonce i čtrnáctistovka s automatem umí jezdit za 7 až 7,5 litru na 100 km, s manuálem i o litr méně. Motor s turbem a přímým vstřikem také není moc vhodný pro trvalý městský provoz a krátké trasy.
Nejrozšířenější motorizací ve Stonicu je základní atmosférický čtyřválec 1.25 CVVT a to je také velmi dobrý motor. Jen od něj nečekejte dynamické zázraky
Vzácně lze starší Stonic koupit i s dieselem. Lepší je rozhodně starší verze jednotky 1.6 CRDI označovaná jako U2. Má spolehlivý rozvodový řetěz, prakticky bezproblémové emisní systémy (pokud se jezdí pravidelně mimo město) a ještě nevyžadovala AdBlue. Do nějakých 300 000 km to bude skvělý motor s reálnou spotřebou okolo 5 litrů na 100 km. Jednou ale přijde potřeba řešit částicový filtr, který podle korejské tradice stojí oficiálně hodně přes 100 000 Kč.
Po faceliftu více složitostí
Od roku 2021 nasazuje Kia modernizované motory s emisními složitostmi, které neslibují zrovna bezproblémové stáří. Malý motor 1.2 DPI má dvojité nepřímé vstřikování (to snad bude spolehlivé), ale také složitější systém stop/start s pomocným alternátorem s řemenem. Je otázka, co tohle udělá po letech městského provozu.
U verzí před faceliftem lze doporučit jakýkoli motor, dokonce i diesel. Naopak po faceliftu už jsou pod kapotou složitější motory. Kvůli emisním normám mají mnohem více „zbytečností“, které přinášejí nová rizika
Složitější je i litrový tříválec, oba motory spadají pod novou generaci jednotek s označením Smartstream. Prozatím jsou moc nové na to, aby šly dělat nějaké závěry o jejich spolehlivosti. Servisy zatím neplní, ale je prostě otázka, co ty pomocné alternátory, baterie a další věci udělají v dalších letech.
Jistou nápovědou mohou být třeba potíže s novým dieselem, který přišel v roce 2018 a z nabídky už naštěstí vypadl. U nás se snad ani neprodával, ale dorazit k nám může ze západních trhů, kde byl malý diesel kvůli nižším tabulkovým emisím CO2 stále nutnost. Má řemenové rozvody, potřebuje AdBlue a už je tak strašně složitý a všechno je na něj příšerně drahé, že se v malém crossoveru nikdy nemůže vyplatit. V druhovýrobě nebude nic, protože Korejci si tady vše udělali sami a nevyužívají „univerzální“ komponenty třeba od Bosche. My bychom se tomuto motoru raději vyhnuli.
Komfortní funkce a důležité věci u současných vozů Kia obvykle fungují a problémy s nimi nejsou. Po faceliftu občas zlobí infotainment, klasikou jsou vybité baterie v klíčku, takže pak nefunguje bezklíčový přístup. Mimochodem, vyhřívaný volant je věc, kterou jakmile jednou v zimě vyzkoušíte, tak už bez ní nebudete moci žít
Když to shrneme, tak největší jistotou jsou motory 1.25 CVVT a 1.4 CVVT, tříválec 1.0 T-GDI se hodí spíše pro delší jízdy a mimo město. Úplně zakázat nemůžeme ani starší verzi dieselu ještě bez AdBlue, ale až se bude blížit 300 000 km, bude lepší se ho zbavit. Pochybujeme totiž, že se na trhu objeví nějaká cenově dostupná alternativa jeho částicového filtru.
Prozatím se neobjevují problémy na mechanice, což snad dokládá, že po kvalitativní stránce jsou na tom korejské značky posledních pár let dobře i v segmentu malých vozů. Ložiska jednou hučet budou, ale tady ne po 60 000 km, to spíše tak po 260 000 km. Překvapivě dlouho drží i obvyklí podezřelí, například táhla předního stabilizátoru. Ani v zavěšení se nevytváří rychle vůle. Ale zase je potřeba upozornit, že vozy Kia Stonic mají najeto relativně málo a není k dispozici velký vzorek aut s nájezdy přes 200 000 km.
Řeší se tak spíše jen klasické bolesti nových moderních vozů: stávkující infotainment, sporadické potíže bezklíčového přístupu, falešné poplachy asistenčních systémů a podobně. „Náš“ Stonic ale neměl tyhle „opičárny“, dokonce ani systém stop/start. A i to z něj dělá opravdu velmi příjemné auto, které člověka ničím neštve. Je to taková novější dvojková Fabia, jen hezčí. Jedinou bolestí jsou příšerně vysoké ceny specifických dílů, které navíc prakticky nejdou sehnat v druhovýrobě. Zvažte tedy dodatečné pojištění vozu proti nehodě.
Celkové hodnocení: Ojetá Kia Stonic 1.4 CVVT AT
Kia Stonic není klasické SUV, a i když ho lze kvalifikovat jako crossover, má blíže k obyčejnému hatchbacku segmentu B. Nejrozšířenější motory, tedy atmosférické čtyřválce 1.25 CVVT a 1.4 CVVT jsou velmi spolehlivé a úsporné, dobrý je i litrový tříválec 1.0 T-GDI. Po stránce spolehlivosti a kvality je tady všechno zatím v pořádku a zejména s těmi atmosférickými benzinovými motory by to tak mělo i zůstat, pokud jim dáte alespoň základní servis. Testovaná verze s hladkým a pohodlným automatem je pak velmi zajímavá možnost pro někoho, kdo chce (nebo potřebuje) samočinné řazení. Ačkoli nejsem fanoušek moderních crossoverů, tak Kia Stonic je povedené auto.