Test ojetiny: Hondu Jazz chraňte před rzí, odmění se spolehlivým a levným provozem

Vozů s automatem je na trhu dost, ale ne každý má dva miliony na nové luxusní SUV. Trh ojetin samozřejmě lidem přináší širší možnosti, když mají specifické požadavky na typ pohonu, ale zároveň mají velmi omezený rozpočet. Naštěstí už je i mezi ojetinami nabídka vozů s automatem docela velká.

Automatická převodovka představuje pro mnoho lidí vysvobození. Někteří se totiž přepravovat vlastním autem musí (za prací, k lékaři, za nákupy…), neboť jim nedokáže hromadná doprava spolehlivě posloužit. Dvě tašky s nákupem starší paní pohodlně neodnese. Když ale máte s obsluhou spojky problémy, a třeba ji nemůžete ani ovládat ze zdravotních důvodů, automat potřebujete.

Automat tak není vysvobození jen pro lidi, kterým by jinak nic v řízení auta nebránilo. Automatická převodovka je vysvobozením i pro ostatní účastníky provozu, protože řidič mající problémy s dávkováním spojkového pedálu a koordinací nohou se nebude z každého rozjezdu na křižovatce do kopce stresovat. Prostě pustí brzdu a sešlápne plyn.

Na test jsme si v Auto ESA půjčili Hondu Jazz z roku 2019 s atmosférickou třináctistovkou a samočinnou převodovkou. Vůz z programu mladých ojetých aut Premium měl v době testu najeto jen 16 500 km a prodejce za něj chtěl 385 000 Kč.

Minulá generace Hondy Jazz vyráběná pro evropský trh v letech 2015 až 2020 není moc rozšířené auto a v inzerátech je jen pár kusů s cenami startujícími u 300 000 Kč. Většinou si totiž takové auto koupí někdo, kdo už ho nikdy prodávat nebude, aspoň tedy v dohledné době. Právě Jazzy v nabídce patří mezi auta, která mají spíše zmíněný automat. Starší generace jsou ale hojně dostupné i s manuálem. Jazz s dieselem už nekoupíte.

Mladé a málo jeté vozy s automatickou převodovkou nejsou sice nic extra levného, ale co je dnes levné, že? Auta z roku 2018 a mladší, která mají najeto do 30 000 km a zároveň mají samočinnou převodovku, se jen zřídka prodávají za méně než 250 000 Kč. Spíše si připravte tak tři sta tisíc. V takových cenových relacích samozřejmě dominují malé a kompaktní vozy, ale do města to stačí a slibují poměrně levný provoz.

A jak si Honda Jazz a auta s automatem stojí v bazarech? Odpovídá Filip Kučera z Auto ESA: „Honda Jazz není v Česku běžným bazarovým vozem. Překážkou prodeje nových vozů, které by následně sytily sekundární trh, byla vyšší cena. Ta se promítá i do malých počtů dovážených ojetin, zvláště u relativně nové předposlední generace. Honda Jazz je však nedoceňovaný neprávem. Vyšší cenu vykompenzuje svému majiteli hned několikrát – pověstnou spolehlivostí značky, mimořádnou praktičností, agilním podvozkem, nízkou spotřebou a vyšší cenou při následném prodeji. Navíc jako jeden z mála modelů ve třídě malých vozů nabízí automatickou převodovku. U vozů vyšších tříd je dnes automatická převodovka již téměř samozřejmostí. U malých vozů tomu tak ale není. Automaty se v nich začaly objevovat více až s příchodem převodovek CVT a hybridních technologií. Zákazníci to vědí a stále více jich vyhledává malé vozy s automatem.“

Minulá generace Hondy Jazz je pořád to známé praktické auto, které je někde na pomezí mezi klasickým hatchbackem segmentu B a C. Podobně jako kdysi Roomster uměl vždycky i Jazz maximálně využívat vnitřní prostor. I když se sedí výše, nad hlavou je pořád dost místa a zůstávají tu i legendární variabilní zadní sedačky s možností vyklopit podsedáky, takže vznikne opravdu praktický prostor na přepravu větších předmětů. Dokonce jsem viděl Jazz, který měl uvnitř napříč vměstnaný malý skútr. Neptejte se mě, jak ho tam majitel dostal. Kolo se tam ale vejde hravě.

Jazz má také dostatečně velký zavazadlový prostor a vůbec je to velmi praktické auto, které může potřebám menší rodiny ve městě naprosto vyhovovat. Vlastně nevím, na co se po městě a blízkém okolí pohybovat v nějakém SUV, když tohle auto úplně stačí. A jezdí ve srovnání s SUV skoro zadarmo.

Škoda jen, že v rámci povinného zamořování auty všelijakými „bezpečnostními“ systémy tenhle Jazz trochu plaší a vydává neustále varovné poplachy o překážkách před autem. Ono to sice funguje pro lidi, kteří nedávají pozor, ale když víte, že to auto před vámi odbočí vlevo nebo vpravo a vy můžete pokračovat, tak je to řvaní poplachu opravdu otravné. Aspoň že systém pro udržování v pruhu se dá vypnout a zůstane vypnutý trvale, takže vám pak nesahá do řízení.

Třináctistovka vpředu sice není žádný drak, ale jen se nesmíte bát na plyn pořádně šlápnout. Variátorová převodovka se sedmi předvolenými stupni se snaží udržovat motor v nízkých otáčkách a ekonomickém jízdním režimu, což samozřejmě dynamice moc neprospívá. Ale když na plyn dupnete, Jazz se hrne dopředu, co jen mu těch 100 atmosférických koní dovolí. Zvládá i dálnici, ale nad 130 km/h už má v táhlém stoupání citelně problém.

Když ale nebudete autu stát na krku, budete jezdit s okolním provozem a spíše vyznáváte plynulost, dá se s tímhle autem a s automatem jezdit za nějakých 5,5 litru na 100 km. Na konci testu mi svítilo na palubním počítači 5,3 l/100 km a to jsem se rozhodně neloudal. Některé denní průměry šlo absolvovat za méně než pět litrů dle palubního počítače.

Při současných cenách paliva si tak asi mnoho lidí rozmyslí, jestli živit po městě nějakou obludu, která žere dvanáct, nebo malé a lehké auto, které bere ani ne polovinu. Stejně pořád budete stát na červené v koloně, motat se mezi cyklisty, pouštět chodce a hledat parkovací místo. Na to velké auto vážně nikdo nepotřebuje. A jak už jsme zmínil, stačí v Jazzu pořádně šlápnout na plyn a on od semaforu odjede důstojně, jen při tom bude chvíli hučet jako skútr. Ale osobně mi to nijak nevadí. Akustická izolace motoru je totiž na poměry kategorie malých vozů docela dobrá.

Zajímavé je, že Honda také u tohoto CVT nabídla možnost „řazení“ pod volantem, čímž lze u převodovky vyvolat chování podobné klasickému automatu s možností sekvenčního řazení. Ale dojem nikdy nebude takový jako z moderních dvouspojkových převodovek. Jenže na rozdíl od nich je tohle malé CVT velmi plynulé, necuká při rozjezdech, a pokud se o něj budete starat, mělo by opravdu dlouho vydržet. Tady totiž netrpí pod náporem vysokých točivých momentů jako třeba v šestiválcových modelech Audi a Nissan, které jsou závadami opotřebovaných CVT po 100 000 km proslulé.

Atmosférická třináctistovka pod kapotou Jazzu je poměrně jednoduchý a hlavně velmi spolehlivý motor. Díky nepřímému vstřikování mu nevadí krátké cesty a absence turba zase znamená méně potenciálních starostí a citlivých součástí. Vlastně jediné, co by tenhle motor mohlo potkat, je únava vlivem zanedbávání základního servisu.

Honda nastavila servisní plán na 20 000 km nebo jeden rok v případě pevných intervalů, kterých se doporučujeme držet. Určitě nic nezkazíte zkrácením toho intervalu na maximálně 15 000 km. Pokud toho za rok najedete málo, třeba do 10 000 km, stejně nechte olej vyměnit. Honda používá vlastní olej viskózní třídy 0W-20 vyhovující normám API/ACEA A3, A5. Alternativně lze použít olej 0W-30 anebo 5W-30 vyhovující stejným normám.

V motoru je pouze 3,3 litru oleje, takže určitě výměny nepodceňujte. Ačkoli zde nebude docházet k velké kontaminaci oleje nespáleným palivem či jeho zrychlenou degradací teplotním namáháním (termostat tady otevírá už při 76 až 80°C), ten původní dvacetitisícový interval je na tak malé množství oleje opravdu hodně. Na kvalitě oleje je pak závislá hlavně funkce systému i-VTEC.

Kdo má vůz s manuálem, tak ho čeká výměna oleje v mechanické převodovce po 120 000 km nebo pěti letech. Ale u vozů s automatem CVT je ten interval kratší a olej se mění každé dva roky nebo po 40 000 km. Je to ale jednoduchý úkon, převodovka má vlastní vypouštěcí a napouštěcí otvor. Teoreticky by to člověk zvládl i sám. Při výměně oleje se doplňuje jen 3,4 litru oleje, v převodovce je ho skoro šest litrů. Honda doporučuje vlastní mazivo Honda HCF-2.

Z dalších servisních úkonů je na zváženou zkrácení intervalu výměn zapalovacích svíček ze 120 000 km na polovinu, ale stejně je asi budete měnit po pěti letech, což je také hraniční interval. Palivový filtr v nádrži se mění každých 120 000 km nebo pět let. Právě po těch pěti letech čeká Jazz asi nejrozsáhlejší servis.

Motor má sice mechanické vymezování ventilové vůle, ale pochybujeme, že bude kdy potřeba s nimi něco dělat. Pro klid na duši můžete nechat vůle při tom velkém servisu po pěti letech překontrolovat, ale není hlášeno, že by s těmito motory provozovanými na kvalitní palivo měly být problémy.

Pro větší motor 1,5 l s přeci jen zajímavějšími dynamickými parametry (96 kW a 155 Nm) platí prakticky to samé, pokud jde o údržbu. Ovšem patnáctistovka má navíc přímé vstřikování paliva, což je prostě choulostivější systém. Potřebuje kvalitní palivo a hlavně vhodný styl jízdy bez převahy krátkých tras. Jestli většinu času jezdíte jen pár kilometrů, kupte si raději motor 1,3 l. Větší motor ocení jen ten, kdo pravidelně jezdí po dálnici a delší trasy.

Vlastně jediné, co se u téhle velmi spolehlivé Hondy objevuje, bývají váznoucí navíječe bezpečnostních pásů. Na funkci pásů to vliv nemá, ale když pak pospícháte, vystoupíte a pás se pořádně nenavine zpět, stává se, že lidé zabouchnou kovovou sponu do dveří a vymáčknou si v prahu nebo B sloupku díru. A pak tam auto začne reznout.

Při tom antikorozní ochrana špatná není a koroze spíše napadne jen plechové díly podvozku a samozřejmě narušená a poškozená místa. Ačkoli Jazz není nijak staré auto, doporučujeme nechat si vůz zvednout a důkladně spodek prověřit. Hlavně auta, která parkují celý rok někde v trávě, budou na korozi náchylná.

Jelikož Jazz není auto, které by za sebou mívalo vysoké nájezdy za pár let, s podvozkem problémy nebývají. Navíc je velmi jednoduchý a poměrně levný na opravy. Pár majitelů si stěžuje na životnost brzd, ale bude to také možná záviset na stylu jízdy a používání auta. Když se s autem dlouho nejezdí, kotouče proreznou a pak doslova žerou destičky, než se obrousí. A stejně pak už nebudou nikdy fungovat pořádně.

Třetí generace Hondy Jazz je povedené univerzální auto, které má jen velmi málo slabých míst. Po mechanické stránce je to pak velmi spolehlivý vůz, který krom pravidelné běžné údržby nic víc nepotřebuje. S automatem představuje velmi zajímavou volbu pro ty, kteří potřebují vůz se samočinným řazením, ale nechtějí utrácet za zbytečný servis či velké opravy. Jazz naštěstí slibuje opravdu nízké provozní náklady a výměna oleje v automatu jednou za dva roky je to nezbytné minimum, které rádi uděláte. Při spotřebě do šesti litrů na 100 km se auto s automatem jen sotva dá provozovat dlouhodobě levněji. To byste se museli plácnout přes kapsu a pořídit si už snad jen elektromobil. Jenže to pak zase řešíte jiné problémy, především každodenní dobíjení. A to třeba bývá pro lidi na sídlišti neřešitelný problém.