Test ojetiny: Fiat Tipo ukazuje, že jednoduchost umí lidé pořád ocenit

Možná jste si všimli, že z dostupné spolehlivé individuální mobility pro široké masy se zase začalo stávat luxusní zboží jen pro bohaté. Nové plnohodnotné auto za necelých 300 tisíc? Tak to jste asi žili posledních pár let v jeskyni. Příšerné zdražování se bohužel týká i naprosto obyčejných, dříve velmi levných aut. Stačí se podívat na ceny Dacie Logan či třeba právě Fiatu Tipo, dříve dostupných vozů pro masy.

Fiat Tipo se ale image „laciného vozu“ dávno zbavil. Zejména facelift přinesl modernizaci detailů, což Tipo posunulo o segment výš. Je ale také dražší. V době, kdy základní Tipo stojí už šílených 530 000 korun (a Golf těžko uvěřitelných 640 tisíc), je tak bazarovka za polovinu vlastně neodolatelná nabídka.

Fiat Tipo jsme v testech už jednou měli, kdysi jsme v bazaru sáhli po trochu neobvyklé, ale o to zajímavější verzi s benzinovou šestnáctistovkou a klasickým automatem. Teď se podíváme na Tipo, které dlouho hrálo roli vstupní verze „cena již od“. Jestli chcete nějaké obyčejné nenáročné auto na denní službu, mělo by vás zajímat.

Na test jsme si v Auto ESA půjčili Fiat Tipo s benzinovým motorem 1.4 16V o výkonu 70 kW s šestistupňovou manuální převodovkou. Vůz z roku 2017 měl v době testu najeto necelých 81 000 km a prodejce za něj chtěl 260 000 Kč.

Když vynecháme nová nejetá auta, tak v inzerátech je aktuálně zhruba stovka Fiatů Tipo s cenami začínajícími u 170 000 Kč. Nejlevnější vozy jsou z prvních let a s vyšším nájezdem, i když aut, která by za sebou měla přes 150 000 km, je málo. Zpravidla jsou to diesely. Naopak nejsou výjimkou vozy s nájezdy hluboko pod 100 000 km i po sedmi letech provozu.

Skromně vybavené Tipo se základním motorem 1.4 16V a nájezdem kolem 50 000 km se dá koupit klidně jen za 220 000 Kč, rozpočet 250 000 Kč by měl stačit na slušný kus. Lze za to sehnat i diesel s nájezdem do 100 000 km. Pokud byste chtěli automat, většinou se jedná právě o dieselovou verzi s převodovkou DCT. Vzácně ale narazíte i na benzinovou šestnáctistovku s klasickým automatem.

A jak si Fiat Tipo stojí v bazarech? Odpovídá Filip Kučera z Auto ESA: „V nabídce ojetých hatchbacků se Tipo oproti Fabii, Golfu nebo Cliu trochu ztrácí. Jeho menší popularitu v našich končinách potvrzuje i mírně nižší cena. Kdo však překoná dnes již ničím nepodložené předsudky vůči italské značce, získá vůz, který se může z hlediska praktičnosti, designu i spolehlivosti s uvedenou konkurencí směle poměřovat. Předposlední generace Fiatu Tipo je na sekundárním trhu k mání ve třech karosářských variantách. Hatchback ocení lidé žijící ve městě pro jeho kompaktní rozměry. Tipo v karoserii kombi dokáže velmi dobře splnit nároky na rodinný vůz. Na trhu je vzácně k dostání také karoserie sedan. Tu si většinou pořizují příznivci klasiky. A protože kupujícími nových vozů Tipo bývají většinou soukromé osoby, tak auta ‚z druhé ruky‘ obvykle nemají vysoké kilometrové nájezdy.“

S podobně jednoduchými auty, jako je toto Tipo, se můžeme rozloučit. Výrobci se před náročnými bezpečnostními a hlavně emisními normami už neschovají a udělat dnes vůz s levnou atmosférickou čtrnáctistovkou bez složitých emisních systémů (a hybridizace) prostě nejde. Mrtvé jsou i levné diesely.

Paradoxně se tak některé levné elektromobily jeví jako zajímavá budoucnost pro lidi, kteří budou požadovat jednoduché a spolehlivé auto, jež dnes už automobilky s konvenční technikou vlastně ani vyrobit nemohou. Jenže takový elektrický vůz bude akceptovatelný pro širokou veřejnost jen tehdy, když bude „natankovaný“ za 15 minut na dalších aspoň 300 km dojezdu. A jak asi víte, toho se možná nedočkáme nikdy, protože akumulátorová technologie má prostě svá omezení.

Trh ojetých aut ale ještě možnosti levné svobodné mobility nabízí. Fiat Tipo je totiž jedno z aut, které umělo kdysi ospravedlnit svoji nízkou cenu, ale teď láká především na provozní spolehlivost a celkovou jednoduchost, takže by neměl být problém takový vůz udržet v provozu i v dalších letech, dokud půjde za rozumné peníze koupit benzin, maziva a provoz takového auta nebude zatížen nějakou šílenou daní „z emisí“, jako je tomu ve většině západních zemí.

Těžko někoho bude zajímat, že má Tipo laciné plasty v interiéru, když do něj „cákne“ benzin a jede. Tohle auto jsem si půjčil po elektrickém Golfu, který má sice spoustu pozitivních vlastností, ale zatímco u něj byl stokilometrový dojezd záležitostí desetihodinového nabíjení z domácí zásuvky, tak u Tipa je stejný dojezd záležitostí minutové zastávky na pumpě. A také si v něm můžete zapnout třeba účinné topení.

Mimochodem, paradoxně topení bývalo snad jediným konstrukčním problémem tohoto jinak vlastně velmi spolehlivého modelu, který naprosto boří mýty o (ne)spolehlivosti italských aut. Vozy vybavené plně automatickou klimatizací měly zlobivou jednotku, kdy auto vůbec netopilo. Řešilo se to v rámci záruk a servisních akcí, takže na vadný kus dnes už asi nenarazíte.

Vzhledem k tomu, co se o italských vozech povídá, tohle není pro Tipo zrovna špatná vizitka. Člověk tak může sice remcat, že „to moc nejede“, ale to nemá sedat do atmosférické čtrnáctistovky, která svých 127 Nm odevzdává až v 4500 otáčkách. Stačí podřadit a Fiat se pohne dopředu docela odhodlaně, hlavně právě ve vyšších otáčkách. V těch spodních je sice zdechlý dost, ale dá se tomu přizpůsobit. Navíc na jízdu po městě či pětikilometrové cesty do vedlejší vsi se studeným motorem asi ostrou reakci závodního motoru potřebovat nebudete.

Už trochu unavená spojka, opotřebované stírací lišty a poklepávání od přední nápravy, za což zřejmě mohou táhla předního stabilizátoru (klasika ojetin z českých silnic), je něco, co by nemělo nikoho automaticky od koupi ojetého auta odradit. Je zvykem, že tyhle snadno řešitelné drobnosti prodejci delegují na další kupce, kteří stejně obvykle začnou nějakým větším preventivním servisem „od nuly“, pokud mají v plánu si vůz dalších třeba pět let nechat.

Jinak tohle Tipo fungovalo normálně a nelze proti němu nic zásadního mít. Kdo se chce svézt lépe, stejně asi bude hledat motorizaci 1.4 T-Jet, která díky turbu nabídne přece jen přesvědčivější dynamiku, hlavně pak na dálnici. Zajímavostí testovaného vozu byla nicméně slušná výbava a třeba tempomat, stejně tak šestistupňová převodovka, které se i „luxusnější“ automobilky v základních verzích vyhýbají. Přesto jsou převody krátké a na dálnici auto dost hlučí.

Spotřeba se s Tipem ustálila na necelých sedmi litrech na 100 km, což není nic špatného vzhledem k tomu, že prakticky každá akcelerace vyžaduje podřazení o jeden či dva stupně a pedál na podlaze. Ale znovu říkám, tohle je atmosférická čtrnáctistovka. Kdo jezdí rád svižněji a často po dálnici, ať si koupí verzi s dieselem 1.6 Multijet nebo benzinovou 1.4 T-Jet s přeplňováním.

Atmosférická čtrnáctistovka je jednoduchý motor, vystačí si s nepřímým vstřikováním. Díky tomu není náročný na kvalitu paliva, nevadí mu občasné krátké trasy, a protože nemá tendence ředit olej benzinem, ani u něj nedochází k rychlé degradaci náplně. Přesto bychom nešetřili a olej měnili včas. V motoru jsou totiž jen tři litry oleje jak v motocyklu a každý motorkář vám řekne, že by ho měnil po 6000 km, zejména když se motoru často stojí na krku.

Tady je servisní interval naštěstí jen 15 000 km nebo rok, ale zkrácením na 10 000 km určitě nic nezkazíte. Italské motory jsou na množství a kvalitu maziva velice citlivé. Kdo si tohle hlídá, motor mu celé auto přežije. Kdo na to kašle, zadělává si na problémy.

O tom, že byste měli používat ideálně originální olej Selenia plnící tovární normu Fiat 9.55535-S2, se píše už v předškolních čítankách. Doporučená specifikace je pak SAE 5W-40. Svíčky se mění každých 60 000 km nebo čtyři roky, interval výměny rozvodů je tu 120 000 km nebo pět let. Spolu s nimi měňte i pomocný řemen agregátů a také vodní čerpadlo. Někdo doporučuje u rozvodů interval maximálně 90 000 km, ale to stejně za těch pět let najede s tímto motorem málokdo.

Motor 1.4 16V nic vážného netrápilo. K velké spotřebě oleje tendence nemá, ale s touto malou náplní znamená i spotřeba půl litru na 10 000 km, což lze u pístového spalovacího motoru považovat za konstrukční vlastnost a ne vadu, problém. Každý měsíc to kontrolujte a když tak dolijte per deci. Časem se také bude olej ztrácet přes unavená těsnění, což je přirozený jev, jakmile stáří aut překročí deset let. Samozřejmě ojetinku dobře prověřte, ale tady systémově zlobila jen řídicí jednotka, kdy motor cukal za studena a nedržel stabilní volnoběh. Zpravidla se to podařilo vychytat v záruce.

Přeplňovaná verze 1.4 T-Jet je na tom podobně. I ona má nepřímý vstřik a díky tomu zbaští cokoli, i když platí pro ni, že vždycky jezdila lépe na osmadevadesátku, hlavně v letních vedrech. S reálnou spotřebou mezi 7 a 8 litry na 100 km by vám nemuselo být líto tankovat lepší benzin, zejména pokud najezdíte jen kolem 15 000 km ročně.

Přeplňovaná verze má v sobě 3,4 l oleje, interval je také 15 000 km nebo rok. Olejová norma je tu stejná jako u atmosférické verze. Je tu ale doporučené zkrátit interval na 10 000 km, hlavně pokud jezdíte často svižně. Vyhněte se také krátkým trasám. Pár fiatů s těmito motory už oddělalo katalyzátory, jak motor za studena obohacuje směs.

Přeplňovaný motor se prodával také ve verzi na LPG, která má používat motorový olej SAE 5W-40 plnící normu Fiat 9.55535-T2. Interval je tu také stejný. Navíc se ale mění filtr nízkotlaké fáze plynu po 30 000 km nebo dvou letech, filtr vysokotlaké fáze se mění po 90 000 km nebo pěti letech. Přeplňovaným verzím zůstává riziko nevyrovnaného chodu za studena, ale než půjdete po řídicí jednotce, je potřeba ověřit, jestli to není něco jiného, třeba svíčky nebo cívky. Známý problém s praskající hadicí sání verzí T-Jet bude dnes u většiny ojetin už zřejmě vyřešený.

Tady krom běžného servisu opravdu moc věcí řešit nemusíte. I s pneumatikami máte o starost méně díky tomu, že povinný systém monitorování tlaku tu není řešen vysílači ve ventilcích, ale jen snímáním otáček kol ze senzorů ABS. Je to jednoduché, levné a funkční. Někteří si stěžují na kratší životnost brzd, ale to může souviset i se stylem jízdy.

Když se smíříte s některými lacinými detaily, budete mít Tipo určitě rádi. Je to takový hodný věrný pes, který chce jen to, abyste ho moc netloukli a občas mu dali nažrat. Díky velmi dobré antikorozní ochraně mu ani nebude vadit, že je v noci venku. Už jen to, že bych si tohle obyčejné lidové Tipo dovedl představit i u sebe doma na denní službu a kratší cesty, je pro tohle auto asi dostatečná pochvala, nemyslíte?