Test ojetiny: Fiat Freemont je spolehlivý Multivan pro chudé

Koukám, že mám u vás čtenářů vroubek. Na tuhle ojetinu jsem totiž dočista zapomněl. Do redakce ale dorazil e-mail od jednoho z vás, který psal: „Chtěl bych poprosit, zda byste nemohli udělat test ojetiny Fiat Freemont, přinejlepším ve verzi 4×4 a s automatem.“ Dále čtenář uvádí: „Z mého pohledu je to velmi praktické rodinné auto, nemající v této cenové relaci konkurenta, který by byl tak velký a nebylo to obyčejné MPV. Protože když člověk potřebuje 4×4, tak si ve starších MPV nevybere.“

Inu, na rozdíl od politiků vám opravdu nasloucháme, takže jsem si posypal hlavu popelem, že jsem na takové auto úplně zapomněl, a začal ho shánět. A protože se shodou okolností zrovna jeden zajímavý Freemont, ještě s dieselem, automatem a čtyřkolkou, v bazaru objevil, zamluvil jsem si ho hned na další test.

A ještě abych vysvětlil ten titulek. Tohle sice není tak praktické auto jako Multivan. Nicméně spoustě lidí, kteří potřebují pět až sedm sedaček a velký vnitřní prostor, ale nemají tři čtvrtě milionu na ojetý stočený Multivan, by mohl Freemont vyhovovat. Tak se do toho dejme.

Na test jsme si v Auto ESA půjčili Fiat Freemont s žádaným dieselem 2.0 Multijet o výkonu 125 kW, kombinovaný s automatem a pohonem všech kol. Sedmimístný vůz v prakticky úplné výbavě, včetně vícezónové klimatizace i pro zadní sedadla, byl z roku 2015, v době testu měl na tachometru 177 000 km a prodejce za něj chtěl 348 000 Kč.

V inzerci je logicky více Fiatů Freemont než příbuzných aut značky Dodge, aktuálně jich je na inzertním portálu Sauto.cz více než 80. Příbuzných modelů Dodge Journey je jen pár. Nejlevnější kusy se dají koupit od 150 000 Kč, perspektivní ojetiny začínají u dvou set tisíc. Překvapivé jsou docela nízké nájezdy většiny aut, obvykle do 150 000 km.

Logicky má nejvíce ojetin pod kapotou diesel, čtyřkolek je většina a naprostá většina vozů má také automatickou převodovku. Okolo 300 000 Kč je opravdu slušná nabídka, nejdražší kus v inzerci stojí aktuálně pod 430 000 Kč. Tedy tam, kde teprve začínají utahané Multivany.

A jak si ojeté Freemonty stojí v bazarech? Odpovídá Filip Kučera z Auto ESA: „Fiat Freemont je americký Dodge Journey upravený pro evropský trh. Jedná se o crossover SUV a MPV se sedmimístným uspořádáním. Testovaný vůz přišel na trh v roce 2015 jako novinka s dodatečným označením Black Code, která nabízela nejvyšší možnou výbavu v ceně okolo 800 tisíc korun. Už tehdy byl Freemont levnější než konkurence, protože o něj nebyl příliš velký zájem. Po šesti letech je vůz k dispozici již za méně než 300 tisíc korun. S bohatou výbavou, solidní nabídkou prostoru a zajímavou variabilitou sedaček představuje nyní Freemont ideální rodinný vůz za dobrou cenu. Nejčastějším motorem pod kapotou je vznětový čtyřválec 2.0 Multijet 125 kW. Většina vozů má nájezd do 150 tisíc kilometrů, což je pro tento spolehlivý a úsporný motor jen malá porce toho, co ve skutečnosti vydrží.“

Tím je asi řečeno vše, co potřebujete vědět, ale zas by byla škoda to sfouknout takhle. Navíc i já mám po tom týdnu ježdění s Freemontem k tomu co říct. Ačkoliv zdá se, že vy už o tom autě také víte všechno. „Tohle levné a funkční auto je produkt minulé finanční krize. Vyrábělo se v letech 2012 až 2015 jako přeznačkovaný Dodge Journey v Mexiku. Je velmi praktické, má sedm sedaček jako velká SUV a k tomu prostorný kufr. A navíc je levné, slušné ojetiny stojí kolem 300 000 Kč,“ uváděl čtenář ve svém e-mailu do redakce.

Vlastně tak máme hotový úvod a já jsem skoro bez práce. A můžu se vrhnout na ty své dojmy a na techniku. Freemont je opravdu pořádný kus auta. Je skoro pět metrů dlouhý, má rozvor 2 890 mm a široký je skoro dva metry. Sedí se trochu výš jako v SUV a rozhodně se nikam neztratí ta skoro dvoutunová hmotnost. Hlavně brzdy jsou takové… No, rozvážné je asi nejkorektnější termín, který k tomu lze použít. Na nějaké kličkování pražským provozem to také není úplně optimální auto. Vpředu dokonce nejsou ani parkovací senzory (alespoň že vzadu je couvací kamera).

Za městem na dálnici je ale Freemont jako doma. Nemá nicméně rád pospíchání, při kterém automat působí trochu zmateně. Říká se, že v rámci šetření prostě jen výrobce přehodil převodovku původem z benzinového motoru, takže si s dieselem moc nerozumí. Když ale nebudete auto honit, jezdí se s ním příjemně. Jen je potřeba si zvyknout, že občas automat zazmatkuje, při jízdě z mírného kopce na tempomat najednou podřadí na čtyřku a někdy prostě zapomene odřadit nahoru a nechá motor trápit u tří tisíc otáček. A na pokyny voličem moc nereaguje.

I nová auta byla takhle zmatená, takže to není o mechanických problémech konkrétního kusu. Ten se zdál, že funguje vlastně naprosto normálně. Podle mě by mu stačil jen běžný servis, nechal bych ještě preventivně v automatu a čtyřkolce vyměnit olej a u převodovky resetovat její adaptace. Smířit se musíte ale s trochu vyšší spotřebou. Velké a těžké auto, navíc s klouzavým automatem a čtyřkolkou, si vezme tak 8 až 9 litrů nafty na 100 km, klidné mimoměstské etapy se dají zvládnout tak za 7 až 7,5 litru na 100 km. Předokolka s manuálem prý umí jezdit za 6,5 litru na 100 km.

Pochybuji, že budete uvažovat o jiném než naftovém motoru. A ono stejně těch možností moc není, protože naprostá většina bazarovek má právě tenhle dvoulitrový diesel. Vzácně (spíše z dovozu) koupíte čtyřválec 2,4 l, případně šestiválec 3,6 l.

Základní benzinový čtyřválec 2,4 l je slabý (125 kW a 220 Nm), s automatem se na 100 km/h dobelhá za skoro 14 sekund a vezme si svých 10 litrů na 100 km. Ten by měl smysl snad jen pro někoho, kdo potřebuje každý den popojet s šesti dětmi někam pár kilometrů. Bohužel to není žádný etalon spolehlivosti, motor umí natáhnout rozvodový řetěz a špatně provedenými přestavbami na LPG podpaluje ventily.

Šestiválec má o poznání důstojnější dynamiku, těch 206 kW a 342 Nm je přeci jen znát. Standardně má čtyřkolku a automat a překvapivě nežere o tolik víc než čtyřválec. Mimo město umí jezdit za deset, v kombinaci za dvanáct litrů. Pozor ale na přestavby na LPG. Ne vždy fungují dobře a motor pak zbytečně trpí. Olej u benziňáků měňte po amerických 10 až 12 000 km. Jinak u všech verzí potěší velká, skoro osmdesátilitrová nádrž. U benzinových motorů ji budete potřebovat, u dieselu pak nebudete muset pořád stavět u pumpy.

Nejrozšířenější je ale diesel 2.0 Multijet. Prodával se ve verzích 103 kW (předokolka, manuál) nebo 125 kW (předokolka s manuálem nebo čtyřkolka s automatem). Zatímco předchůdce Dodge Journey dostal trochu zlobivý diesel 2.0 TDI-PD 16V od Volkswagenu, tady už byl motor z dílny Fiatu a je to asi nejlepší možná jednotka, kterou můžete najít.

Samozřejmě bude záležet na pečlivosti údržby a servisu, ale základ tohoto motoru je velice slušný a s běžným servisem tyhle motory najíždí přes půl milionu kilometrů bez poruch. Stačí jen měnit olej (maximálně po 20 000 km nebo jednom roce), tankovat slušnou naftu a netrápit auto za studena. Je otázkou, proč se tady nevyskytuje tak často problém s praskajícím těsněním olejového čerpadla, což postihuje Opely Insignia, Zafiry a další se stejným typem motoru.

Zase služební Opely s tímto motorem běžně naběhaly už přes 250 000 km, takže se závada stihla relativně brzy projevit. Freemonty, a potažmo další Fiaty, za sebou obvykle takové porce nemají. Konstrukce by měla být stejná, takže možná Fiat použil z výroby jiné, bytelnější těsnění. Podle čísel dílů jsou to ale stejné, zaměnitelné kusy. Kdo chce mít jistotu, nechá si samozřejmě čerpadlo po 150 000 km přetěsnit (spolu s olejovou vanou, stejně by se musela sundat). Rozhodně tedy varování na nízký tlak oleje prvních několik sekund po startu berte vážně.

Pokud vše funguje (termostaty, čidla), tak motor nemá ani problémy s regenerací částicového filtru a majitelé doposud hlásí spíše sporadické závady. Nevypadá to na nějaké velké systémové problémy. Pamatujte jen na preventivní výměny rozvodů, ideálně po šesti letech nebo maximálně 120 000 km, měňte vždy i vodní pumpu a raději i řemen pohonu příslušenství. Olej v automatu nechte vyměnit každých 60 000 km nebo tři roky. To u ojetiny ale pravděpodobně ještě nikdy nikdo neudělal.

Čtyřkolka je tady řešená elektromagneticky ovládanou spojkou od výrobce Borg-Warner a problémy s ní prakticky nejsou. Potěší i relativně rozumná cena, kdyby se zařízení muselo měnit. Celé by to mělo stát do 15 tisíc korun i s prací. Žádný speciální servisní plán na čtyřkolku není, spíše si jen hlídejte olej v zadním diferenciálu. Po letech a kilometrech to tam už často dost „rosí“, tak ať se diferák netočí na sucho.

U verzí s manuálem pozor na stav spojky, ale obecně se má za to, že tady zrovna spojka s dvouhmotou vzhledem k velikosti a hmotnosti auta vydrží docela dost. Dobře prověřte spodek vozu, ať tam není žádné velké poškození. Pozor na úniky oleje z motoru a převodovky, možná to bude chtít citlivá místa už přetěsnit. Podvozek je docela bytelný, ale než začnete případně nějaké díly nakupovat, tak si dobře zjistěte, co na vaše auto pasuje. Všechno není s modelem Dodge Journey zcela zaměnitelné.

Elektronika tady moc nezlobí, jen občas začne stávkovat rádio či bezklíčový přístup. Prověřte dobře funkci klimatizace, zejména u vozů s vícezónovou klimatizací i pro zadní sedadla. A v servisu se nedivte, že pak údržba klimy bude stát víc, protože je tady poměrně velká náplň jak u chladicího vozu. Inu, Američané mají rádi, když jim ve čtyřicetistupňovém horku fouká mrazivý vzduch přímo na hlavu. A věřte, že s těmi lepivými černými koženými sedačkami budete účinnou klimu v létě potřebovat.

Mimochodem, když jsme u sedaček, tak vyhřívání se ovládá dotykovým displejem a vyzkoušejte, jestli funguje. Sedačky jsou pak variabilní, posuvné a sklopné, tak ověřte chod mechanismu. Draze a komplikovaně se to pak opravuje, pokud někdo někde něco zlomí.

Dražší mohou být i opravy karosářských dílů. V druhovýrobě toho v Evropě moc není a některé specifické věci se také prodraží (třeba vystřelovací hliníková kapota s nezbytným příslušenstvím stojí více než 30 tisíc korun). Alespoň že i přes levnou povahu auta nemá Freemont problémy s korozí, pokud nebyl poškozený a lajdácky opravený.

S dvoulitrovým dieselem, automatem a čtyřkolkou je sice Freemont trochu lenoch, ale tohle auto si na dobývání dominance v levém dálničním pruhu nikdo stejně kupovat nebude. Vnitřní prostor je obrovským bonusem, stejně tak vysoká provozní spolehlivost této verze a vlastně také velmi příznivé ceny ojetin. Zamrzí omezená přepravní kapacita, pokud jde o užitečnou hmotnost (610 kg není na sedmimístné auto moc) nebo limit pro přívěs jen 1 100 kg. Ale pokud chcete hlavně vozit lidi v pohodlí, nechcete moc utrácet za servis a nechcete se zadlužit na dvacet generací dopředu, tak moc lepších aut v téhle kategorii na trhu není.