Test ojetiny: Dacia Sandero pod 200 tisíc už jedině z druhé ruky

Doba, kdy nová Dacia stála pod 200 000 Kč, je dávno pryč. Ještě před deseti lety se totiž druhá generace modelu Sandero, které tady teď máme, dala koupit od 159 900 Kč. Dnes je základní Sandero o skoro 100 % dražší, ale to můžeme svádět vedle inflace také na tzv. „emisní pokuty“.

Ceny nových aut tak vystřelily a i nejlevnější vůz na trhu už dnes stojí 300 tisíc. A nová Fabia, aby za něco stála, stojí půl milionu. Už to psal kolega Petr Krab Jeřábek a ono to vlastně platí pořád. Dacie jsou auta, která jako ojetiny na ceně moc neztrácí. Navíc jsme se dnes dostali do situace, kdy slušně vybavená ojetina stojí víc než kdysi stálo nové auto.

Asi si pamatujete, že Sandero druhé generace jsme tu už měli, šlo o verzi s dieselem 1.5 dCi. Dokonce mělo i stejnou barvu. Ale tohle upřímné lidové auto stojí za to si připomenout. Oslovit totiž může kohokoli, kdo chce slušný a spolehlivý vůz za rozumné peníze na denní „otročinu“ a krátké cesty „kolem komína“ a nemá přehnané požadavky na komfort a výbavu.

Na test jsme si v Auto ESA z programu ojetých vozů Premium půjčili Dacii Sandero s motorem 1.0 MPI o výkonu 54 kW s pětistupňovou manuální převodovkou. Vůz z roku 2019 měl na začátku testu najeto jen něco málo přes 10 500 km a prodejce za něj chtěl 233 000 Kč.

Dacia Sandero druhé generace je hojně rozšířeným vozem i na trhu ojetin. Když vyřadíme zcela nové vozy, tak aktuálně v inzerátech najdete kolem dvou stovek aut s cenami začínajícími už pod 90 000 Kč. Z dieselů se stává vzácnost a jen asi 10 % ojetých vozů Dacia Sandero má pod kapotou naftový motor.

Jelikož nové Sandero stojí už téměř 300 000 Kč (ano, malá Dacia zdražila za 10 let o skoro 100 %), tak se to projevilo i do cen velmi málo ojetých vozů s kompletní historií, které mohou být ještě v záruce. Vozy s nájezdem do 15 000 km stojí od 230 000 Kč, závisí samozřejmě na výbavě a motorizaci. Přes 300 000 Kč už ale druhá generace obvykle nestojí, neboť tam jsou už nová Sandera generace třetí.

A jak si Dacie Sandero stojí v bazarech? Odpovídá Filip Kučera z Auto ESA: „Sandero je velmi oblíbené jako cenově dostupný vůz vhodný pro každodenní použití. Podle registrací nových vozů v loňském roce je 14. nejprodávanějším modelem v ČR. Na sekundárním trhu jeho úspěch již není tak výrazný, protože se poměřuje nejen s modely původem z ČR, ale i s modely z dovozu. Výhodný poměr ceny a kvality je i na trhu ojetých vozů stále zachován. Sandero vždy pořídíte levněji než jeho sourozence Clio a další nejen francouzské, ale i německé a korejské hatchbacky. Zajímavý je také rozdíl v ceně mezi novým vozem a testovaným vozem zařazeným do kategorie Premium.“

Druhá generace Dacie Sandero je na trhu od listopadu 2012. Jako základ sloužil čtyřválec 1,2 l s výkonem 55 kW, který byl k dispozici i ve verzi na LPG. Odporoučel se na začátku roku 2017 a na jeho místo přišel tříválec 1,0 l s výkonem 54 kW, který tady dnes máme. Sandero se ale prodávalo i s přeplňovanou tříválcovou devítistovkou, od března 2020 s přeplňovaným „litrem“. V nabídce byl také diesel 1.5 dCi, v posledních letech ale již vybavený systémem SCR vyžadující doplňování AdBlue.

Dacia Sandero druhé generace využívá platformu M0, která je evolucí technického základu předchozí generace. Ten vycházel z alianční platformy pro segment B, ale pro potřeby Dacie byl prodloužen. Přesto je Sandero poměrně malé auto a třeba na zadních sedadlech se nikdo moc rozvalovat nebude. Na kratší cesty je ale zcela dostatečné.

Šetření poznáte hlavně na detailech, ale pokud si někdo myslí, že Sandero je příšerně laciný krám, bude možná překvapen, že třeba zpracování interiéru je solidní a použité materiály i přes levnější původ jsou docela odolné. Třeba čalounění sedaček se hned neprodře, a pokud se člověk k autu nechová jeho dobytek, neodnesou to ani plasty a koberce. Schválně si v bazarech projděte Dacie, které mají najeto třeba 150 000 km a uvidíte, že to s jejich kvalitou úplně špatné není.

Spíše zamrzí laciné drobnosti, jako nemožnost u některých verzí nastavit intenzitu podsvícení přístrojů. Mě osobně překvapuje, že Dacie u tohoto Sandera nepoužila podélně nastavitelný volant a sedačky připomínají nějakou lavici z jídelny, ale v autě je moderní dotykový infotainment a teleskopická vzpěra kapoty, kterou nemají ani mnohem dražší auta. Obě dvě posledně jmenované věci bych vyměnil právě za nastavitelný volant a lepší sedačky vpředu.

To je třeba důvod, proč bych se do žádných „větších akcí“ se Sanderem nepouštěl. Ono sice bez problémů dojede do Rumunska a zpátky, ale člověk si tím odrovná záda. Na krátké cesty po okolí by mi to však nevadilo. Já mám vlastně tohle auto rád, líbí se mi jeho upřímnost a jednoduchost. Nekecá mi do řízení, nepípá na mě, netahá mě za volant. Motor se rychle ohřeje a auto hned topí. A i přes levnou povahu nemá úplně marně odladěný podvozek, který si poradí i s hodně špatnou silnicí. Těch tady ve Středočeském kraji a kolem Křivoklátska máme dostatek.

Ačkoli se řadím mezi ty, kterým tříválce (hlavně ty přeplňované) vadí, tak v Daciích to tak strašné není. Starší čtyřválec byl sice plynulý a celkem příjemný motor, ale jednotka 1.0 MPI (uvádí se i označení 1.0 SCE) ho překonává pohotovostí reakce a pocitovou dynamikou. Auto vážně lépe jede a je jadrnější. A proti očekávání je i docela dobré odhlučnění motoru. Spotřeba se dá spolehlivě držet kolem 6 litrů na 100 km, při snaze o plynulou jízdu, aniž byste ostatní omezovali, se dají zobrazované hodnoty na palubním počítači srazit k pěti litrům. Za 4,5 litru už pojede jen ten, komu dělá zvrácenou radost svou přítomností na silnici všechny normální řidiče obtěžovat.

Motor 1.0 MPI (či chcete-li SCE) není zcela primitivní pohonná jednotka, jak se o motorech Dacií říká. I když disponuje nepřímým vstřikováním paliva, což je pro dlouhodobou spolehlivost samozřejmě dobrá zpráva, má také proměnné časování sacích i výfukových ventilů. Přesto má motor stále pevně vymezené ventilové vůle, na straně sání 0,24 až 0,36 mm, na straně výfuku 0,44 až 0,56 mm.

U vozidel vyrobených do 16. února 2019 byl servisní plán stanovený na rok nebo 20 000 km, pak byl prodloužen až na 30 000 km. My bychom se drželi mnohem opatrnějšího plánu a těch 3,4 litru oleje měnili nejpozději po 15 000 km nebo jednom roce. Kdo jezdí často po dálnici, s větším zatížením či motoru neustále „stojí na krku“ (což u atmosférického litru asi bude často), nic nezkazí zkrácením intervalu na 10 000 km. Vozy vyrobené do 18. 2. 2019 mají používat olej 0W-40 (alternativně lze 5W-40 nebo 10W-40) plnící normu RN0700 případně API/ACEA A3 a B4. Od tohoto data je předepsaná norma RN17 a SAE 0W-40 nebo 5W-30.

Svíčky se mění každých 60 000 km nebo čtyři roky, po 120 000 km nebo pěti letech se mění chladící kapalina motoru. Stejných 120 000 km nebo šest let je interval na výměnu řemene a kladky pomocných agregátů. Od 16. 2. 2019 se to trochu změnilo (kratší interval na brzdovou kapalinu ze čtyř na tři roky, naopak delší interval na řemen a kapalinu chladící až 150 000 km).

U ventilů pevně stanovený interval není, takže se to jen hlídá poslechem, dokud nezačnou hlučet. Auta provozovaná jen na benzín s tím problémy nemají ani po vyšším nájezdu. A pokud jde o další věci, tak brzdovou kapalinu bychom stejně měnili jednou za dva roky bez ohledu na nájezd a nechali pravidelně (každoročně, co vy na to?) čistit zadní brzdové bubny, na což je tady dlouhý interval až 80 000 km.

Celkově je tento litrový tříválec už velmi spolehlivý. První ročníky mívaly problémy s netěsností ventilového víka a také docházelo k rychlému poškození katalyzátoru při neustálých krátkých cestách do pár kilometrů, kdy se motor i přes svody integrované do hlavy válců nestačil ohřát a běžel dlouho na bohatou směs. Vše se ale podařilo vyřešit a dnes s tímto motorem už potíže prakticky vůbec nejsou. Zůstává tak jen občasné škubání při šimrání plynu, což je evidentně vlastnost, která trápí všechny tříválcové Dacie.

Převodovka je tady celkem odolná, životnost spojky se pak odvíjí od toho, jak s autem jezdíte. U více ojetých kusů si dejte pozor na úniky oleje, hlavně pak mezi motorem a převodovkou. Když ale zůstaneme u mladých a málo jetých kusů, nemělo by tu nic zásadního hrozit. Dnes byste měli u takovéhoto auta řešit jen běžnou údržbu.

Ze systémových věci se v servisech opravuje jen vadná spínací skříňka, kdy nejde hnout klíčkem nebo motor nestartuje. U dieselů pak ještě může dojít k prodření palivového vedení v motorovém prostoru, kdy pak může unikat nafta. Jakmile budete v motorového prostoru cítit čerstvou naftu, řešte to hned. Ale pochybujeme, že při složitosti moderního dieselu i v Dacii bude vůbec někdo o verzi 1.5 dCi dnes stát. Je už moc komplikovaná a do budoucna dost riziková.

Uživatelskou komplikací je povinné monitorování tlaku v pneu pomocí vysílačů v kolech, na což pozor při výměnách gum. Životnost baterie je zhruba osm až deset let a pak je potřeba zařízení zkalibrovat pomocí diagnostiky.

Díky jednoduché konstrukci se toho na Sanderu ale moc nekazí. Spíše se setkáte jen s klepáním a vůlemi přední nápravy (po vyšších nájezdech), ale vše se dá řešit v rozumných mezích. Diskutovaným problémem Dacií je koroze, ale ta se týká prakticky jen zanedbaných aut. S trochu pečlivějším přístupem Dacie rezavět nebudou, ani když za sebou mají vysoké nájezdy. Choulostivé jsou nicméně nechráněné podběhy kol (dá se ale dokoupit plastový kryt), spodek, výfuk a rohy dveří. Vnější poškození řešte hned, ať se oranžový mor hned nerozleze.

Hrozí u tohoto jednoduchého auta vůbec něco? Tady snad může být jedinou hrozbou nepořádný uživatel, který autu nic nedaruje a doslova ho cíleně ničí, aby celému světu ukázal, jaké jsou ty Dacie krámy. Bohužel některé ojeté Dacie tak za sebou mívají opravdu těžký život a čím víc mají najeto, tím jsou ta rizika vyšší. Stav interiéru vám napoví dost, ale samozřejmě neřekne plně všechno. I proto je takto málo ojeté auto vlastně docela atraktivní, neboť se na něm případné hrubé zacházení nestačilo ještě tolik podepsat.

Druhá generace Dacie Sandero vůbec není špatné auto. Sice je na něm místy vidět nadměrné šetření, ale jeho funkci toho moc vytknout nejde a i jeho provozní spolehlivost se zdá být velmi vysoká. Nevšiml jsem si, že by byly servisy plné nepojízdných Dacií. Osobně si takové auto dovedu představit i pro někoho, kdo nechce na krátké trasy tahat svůj šestiválec, který se ani pořádně neohřeje a při tom městském pocukávání jen trpí. S takto nízkým nájezdem se v případě Dacie Sandero také jedná o zcela bezrizikovou koupi. Bude stačit jen dodržovat opatrný servisní plán a pak tohle auto vydrží jezdit třeba dvacet let. Jestli si nějak představuji spolehlivou, ekologickou a pro všechny dostupnou mobilitu, tak jedině takto.