Spolehlivý a úsporný strašák: Automatu CVT Lineartronic v ojetých Subaru se ale řidič bát nemusí

Subaru Forester jsme tady už měli. Před necelými dvěma lety jsme testovali naftové provedení s manuální převodovkou. O tom dieselu od Subaru se už také napsaly stohy papíru (a megabity dat), takže už všechno podstatné víte. Diskutovanou převodovku Lineartronic jsme ale tehdy zmínili spíše okrajově.

Stejně jako na naftový Forester jsme si na další Subaru ve vhodné specifikaci pro test museli počkat nějaký ten pátek. Tato auta se v bazarech běžně nevyskytují, takže to není jako s testy škodovek, kdy přijdete, ukážete někam do prostoru prodejní plochy a řeknete „nějakou Octavii“.

Když se tedy v Auto ESA, kde si půjčuji auta k testům, objevil benzinový Forester právě s automatem Lineartronic, nemohl jsem ho tam nechat jen tak. Tohle Subaru s dvoulitrovým atmosférickým benzinovým motorem mělo v době testu najeto 118 000 km a prodejce za něj chtěl 428 000 Kč.

Čtvrtá generace Subaru Forester byla ve výrobě v letech 2012 až 2019. V Evropě se prodával atmosférický dvoulitr (110 kW a 198 Nm), přeplňovaný dvoulitr (177 kW a 350 Nm) a ještě diesel (108 kW a 350 Nm). V Severní Americe, Rusku a na některých dalších trzích byl k dispozici i čtyřválec 2,5 l (126 kW a 235 Nm). S manuálem šel koupit jen základní benzinový dvoulitr nebo diesel.

I když možná nejsou Foresterů plné bazary, tak v inzerátech jich několik je, zejména v soukromé inzerci. Nejlevnější kusy čtvrté generace aktuálně koupíte od 200 000 Kč. Nezáleží moc na typu motoru, spíše počítejte v takových cenových relacích s nájezdy kolem 300 000 km. V inzerátech převažují benzinové verze, kterých je dvakrát tolik co dieselů. Okolo 300 000 Kč je ale už docela slušná nabídka.

Vozy podobné specifikace, jako bylo testované auto (dvoulitr, automat, nájezd lehce přes 100 000 km) se cenově pohybují okolo těch 400 000 Kč, spíše nad touto hranicí. Mladé Forestery do pěti let stáří a s nízkým nájezdem jsou ale pořád auta třeba za 600 000 Kč nebo i víc, samozřejmě záleží na stavu, výbavě a historii konkrétního kusu.

A jak si ojeté Forestery stojí v bazarech? Odpovídá Filip Kučera z Auto ESA: „Ojeté vozy Subaru Forester čtvrté generace můžeme v Česku počítat v desítkách kusů. Je to tím, že celá Evropa není pro Subaru klíčový trh. Na druhou stranu je Subaru jedna z mála značek, která má skutečně loajální zákazníky. A to jak u nových, tak i u ojetých vozů. Pokud se někdy na Subaru snesla kritika, bylo to kvůli naftovým motorům, které již automobilka nenabízí. Benzínové motory mají i přes vyšší spotřebu pověst dlouhodobě dobrou. Zákazníci oceňují unikátní uspořádání systému pohonu, které přináší mimořádné jízdní vlastnosti u všech modelů. Forester je univerzální SUV, které může dobře sloužit na silnici i v terénu bez kompromisů. I když se vyšší cena nových vozů Subaru na sekundárním trhu významně kompenzuje, stále platí, že si je kupují převážně poučení fanoušci značky.“

Podrobně představovat Forester čtvrté generace není potřeba. Připomenu ale důležité body. Na rozdíl, od většiny jiných SUV je to auto, které nejen, že slušně jezdí na silnici, ale nebojí se ani náročnějšího terénu (kdo to myslí vážně s jízdami mimo asfalt, měl by si přikoupit originální plechový kryt na spodek auta). A na rozdíl od ostatních SUV je z něj parádně vidět. Forester je jako skleník, vidíte na všechny strany a to usnadňuje nejen manévrování, ale i orientaci v provozu. Za zadním sloupkem se vám neschová kmen stromu, ani autobus.

Já mám tohle auto rád, takže mě leckdo nařkne z neobjektivního pohledu, ale člověk si prostě musí vybrat aspoň něco, takže když bych nutně nějaké SUV v cenové relaci kolem 400 tisíc korun se schopnostmi v terénu mít musel, určitě bych hledal Forester. A klidně tento benzinový dvoulitr a klidně i ten variátorový automat. On totiž není v reálném provozu tak špatný, jak se z některých recenzí může zdát.

Pro běžný provoz a dojíždění je automat vždycky moc příjemné řešení a výhodou převodovek s kontinuálně proměnným převodem je absolutní plynulost a jemnost záběru. Ono se to může hodit i v terénu, kde vůz mnohem jemněji přenáší výkon a méně zkušený řidič pak může auto snáze ovládat například na povrchu se zhoršenou trakcí. Plynulost převodovky se ale hodí i na silnici, protože manuály Subaru mají typicky ostré spojky, krátkou jedničku (dříve tradiční redukce už tu není) a ne každý se zvládne (nebo chce) adaptovat na trochu svérázný charakter pohonu. Forester s Lineartronicem se prostě více chová jako běžné auto, zatímco verze s manuálem vyžadují více zvyku a citlivější práci řidiče.

Při plynulé jízdě sice otáčky převodovky kolísají a občas se chová jako skútr, ale s tím já problém nemám. Ani pokud jde o akustiku. Naopak mi přijde, že pro plynulou jízdu je tohle řešení dobré. Auto si samo hlídá optimální otáčky a vypadá to, že se to kladně podepisuje i na spotřebě paliva.

Hodnoty spotřeby na palubním počítači se držely mezi 8 a 9 litry na 100 km, dokonce šlo při klidnějším provozu projet Prahu s hodnotou 7,2 litru na palubním počítači. A to není na velké SUV ve čtyřkolce s benzinovým motorem a automatem vůbec špatné.

Při požadavcích na větší akceleraci pak převodovka přejde do režimu simulace převodových stupňů, takže její chování začne více připomínat klasický automat. Proto akcelerace pod plným plynem řidiči přijde přirozenější. Převodovce můžete pomoci i pádly pod volantem, kterými lze vybírat z šesti předvolených převodových poměrů, ale při běžné jízdě pravděpodobně necháte převodovku v režimu plně automatickém, protože se chová celkem rozumně.

Variátorovou převodovku Lineartronic představilo Subaru v roce 2009 a poprvé ji nasadilo do výroby v rámci modelových roků 2010 a novějších. Od počátku se počítalo se zástavbou do větších a těžších modelů. Ačkoli se volba převodovky CVT může zdát podivná a nevhodná, tak Subaru potřebovalo dodržet dvě věci: především bylo nuceno snižovat tabulkové emise a spotřebu (a variátorová převodovka má v tomto ohledu velkou výhodu), ale také potřebovalo zachovat velmi kompaktní stavbu celého systému.

Lineartronic je převodovka vlastní konstrukce. Subaru si ji navrhlo samo pro své potřeby, takže se nejedná o nějakou univerzální skříň, kterou byste našli i v jiných autech. Japonská automobilka potřebovala také do převodovky integrovat svůj systém pohonu všech kol. Celé to vypadá tak, že z motoru putuje síla na měnič točivého momentu, z něj na primární redukční převod a primární kužel. K němu je přes ocelový řetěz připojen sekundární kužel. Dva řetězem spojené kužely pak fungují vlastně jako přehazovačka na bicyklu, jen s nekonečným množstvím převodů. Pak síla pokračuje dál na sekundární redukční převod a následně „teče“ přes zařízení pro jízdu dopředu či dozadu (planetové soukolí a vícelamelová spojka), dále ho posílá na přední diferenciál a také k integrované rozvodovce, která zbytek výkonu pošle dozadu k zadnímu diferenciálu.

Subaru ve svých automatech používá místo řemenu ocelový řetěz, který by měl snášet větší točivé momenty a zatížení a také ho lze více ohnout bez rizika poškození, což se hodí, pokud chcete převodovku udělat kompaktní a s velkým převodovým rozsahem. Řetěz také slibuje vyšší provozní spolehlivost, aspoň při normálním používání.

Ačkoli má variátor nekonečně mnoho převodů, jsou tu nějaké hranice. Převod se mění v rozmezí 3,525 po 0,558. V plně automatickém režimu a při normální jízdě vždycky převodovka hledá optimální převod vhodný pro aktuální jízdní situaci a požadavek na výkon. Proto při ustálené jízdě mohou otáčky různě kolísat. Když nastavíte tempomat na určitou rychlost a auto jede do kopce, otáčky začnou obvykle růst, naopak při nižším zatížení o něco klesnou.

Když sešlápnete plyn zhruba do dvou třetin nebo víc, přejde převodovka do režimu virtuálních stupňů, kdy se chová podobně jako klasická skříň a řadí v přeskocích, jako by tu byly klasické pevné převody. Prý je to kvůli akustickému projevu a lepšímu pocitu řidiče, ve skutečnosti to pro dynamiku reálný přínos nemá.

Pokud jde o spolehlivost, nebývají s převodovkami Lineartronic problémy, aspoň tedy pokud se bavíme o vozech s nájezdy do nějakých 300 000 km, což se o jiných CVT rozhodně říci nedá. Subaru používá dvě skříně, které se liší limity točivých momentů. Přeplňovaný dvoulitr, dvouapůllitr a diesel mají „větší“ převodovku TR 690, atmosférické dvoulitry si ale od roku 2012 vystačí s „menším“ typem TR 580.

Opotřebení se objevuje jen u skříní, ve kterých nikdo nikdy nevyměnil olej, ale na zanedbanou údržbu klekne každý moderní automat. Například kolapsy jinak výborných osmistupňových převodovek ZF pod kapotami ojetých bavoráků (a jiných aut, ve kterých jsou použity) s nájezdy okolo 200 000 km jsou jen a pouze důsledkem neměněného oleje. A tady tomu bude stejně.

Je tu ale také riziko poškození nevhodným způsobem jízdy, ale k němu může dojít jen v extrémních situacích. Typicky se jedná o situaci, kdy kola nemají přilnavost (na velmi kluzkém povrchu nebo když jsou ve vzduchu), řidič dá plný plyn, auto začne hrabat všemi čtyřmi a pak najednou kola zaberou (když se auto vrátí na zem nebo kola najednou najdou trakci). Setrvačné síly pak mohou smýknout řetězem v kuželových kolech variátoru, což může být pro převodovku fatální.

Nepředpokládá se, že budete s Foresterem (či jiným Subaru s automatem) skákat v terénu na motokrosové trati (nebo v 60 km/h přeskakovat příčné prahy na silnici), ale mnoho lidí by si třeba mohlo chtít vyzkoušet otočku přes ruční brzdu na ledu a sněhu někde u obchoďáku nebo staré letištní ploše. A pokud není na zemi souvislá vrstva se stejnou trakcí, ale třeba ledové plotny a vyježděné koleje, to je přesně ten případ, kdy si může převodovku těmi rázy zničit. Subaru s CVT ani nemají klasický středový diferenciál, ale jen mezinápravovou spojku, takže efektní otočky na místě jako s rally autem tady dělat stejně nejdou. Pokud budete s autem jezdit normálně, Lineartronic si nezničíte. Při normálním používání a pravidelném servisu najede klidně přes 300 000 km.

V případě testovaného Foresteru je servisní plán jasný. Prohlídky se střídají po roce nebo 15 000 km, což má samozřejmě pro spolehlivost auta pozitivní přínos, na rozdíl od těch dvouletých třicetitisícových intervalů jiných aut, během kterých si většina uživatelů ani nezkontroluje každé dva měsíce hladinu oleje. U tohoto obyčejného Foresteru si ale servisní prohlídky musíte hlídat, auto vám je nepřipomene na palubním počítači. To jen vyšší výbavy s multifunčním displejem uprostřed palubní desky mají informaci o servisním intervalu.

„Malý“ servis za 4 060 Kč, který se dělá poprvé po roce a po 15 000 km a pak každé dva roky v intervalech 45 a 75 a zabere jen hodinu. Dělá se jen olej s filtrem a prohlídka, později se k tomu přidá i vzduchový filtr. Na zvážení je pak rozšířit každoroční prohlídku i o výměnu kabinového filtru (za 768 Kč). Ten se mění v dvouletých intervalech nebo po 30 000 km v rámci „velkého“ servisu za 6 443 Kč, kdy se ještě přidává výměna brzdové kapaliny. Ceny jsou samozřejmě jen orientační a vycházejí z republikového průměru ceny práce.

Každých 60 000 km nebo čtyři roky je pak „velký“ servis rozšířený ještě o výměnu oleje v diferenciálech, což je navýšení ceny o 758 Kč a je tam i o kousek vyšší časová dotace. Ve 105 000 km se pak mění ještě zapalovací svíčky, což je akce za 3 148 Kč nad rámec malého ročního servisu, plus tedy ještě 0,7 časových jednotek navíc. A pak se to zas opakuje. Servis po 120 000 km je podobný jako prohlídka po 60 000 km, jen s rozdílem výměny palivového filtru.

Pokud jde o servis automatu CVT, tak i když v plánu povinné výměny nejsou, je doporučené olej měnit, pokud je vůz provozován v obtížnějších podmínkách. Na evropském trhu je interval nastaven na 45 000 km (v USA to bylo 60 000 km). Určitě pro dlouhodobou životnost převodovky olej každé tři roky nebo těch 45 000 km vyměňte. Interval 60 000 km nebo čtyři roky je pak maximum.

Výměna oleje v převodovce je za zhruba 5 000 korun. Pokud ale není o výměně oleje v automatu nikde záznam, bude lepší udělat preventivní velký servis převodovky s proplachem a čištěním. Na to si připravte tak 12 000 Kč. Ještě je potřeba připomenout, že by se měly používat výhradně originální kapaliny Subaru, výrobce jiné alternativy nepřipouští.

Náklady na servis převodovky se mohou zdát jako vysoký výdaj, ale nijak se to neliší o běžných servisů automatů jiných značek a životnosti převodovky to opravdu pomůže. A protože Subaru s manuálními převodovkami některým necitlivým řidičům doslova žerou spojky, může se v dlouhodobém horizontu automat vlastně i vyplatit (u dieselu sada spojky s dvouhmotou stojí zhruba 30 000 Kč a někteří ji mění co 100 000 km).

U testované motorizace lze ještě zmínit, že ventilové vůle nejsou vymezované hydraulicky, ale pevně. Ovšem použité jsou takové materiály, aby nebylo potřeba je během životnosti vozu seřizovat. Pozor ale na přestavby na LPG, to je pak lepší vůle kontrolovat a už kvůli tomu pár motorů mělo problémy.

Z ostatních věcí stojí za zmínku velmi dobrá odolnost podvozku, i když se dost odvíjí od způsobu používání auta. Vytěžované kusy mohou mít vpředu potrhané silentbloky předních ramen a příčného stabilizátoru. Antikorozní ochrana karoserie je ale velice slušná, nebourané kusy vůbec nereznou.

Tradičně spolehlivá je i elektronika. Slábnoucí akumulátory a občasné výpadky palubního infotainmentu jsou bohužel potíže, které potkávají naprosto všechna moderní auta. Baterii lze řešit výměnou a průběžným dobíjením (pokud auto pravidelně nejezdí), zlobící rádio většinou vyřeší servisní aktualizace řídícího programu. U vozů se systémem EyeSight občas bezpečnostní systém vykazuje chybu, ale to spíše vinou špatné nebo žádné kalibrace po výměně čelního skla. Servisy Subaru potvrzují, že se běžně setkávají s případy, kdy kalibrace bezpečnostního systému není provedena vůbec, typicky právě po neodborné výměně čelního skla mimo servisy Subaru.

Forester je povedené SUV, které dělá přesně to, co má SUV dělat: je pohodlné, velmi praktické, bezpečné, schopné v terénu a přidává k tomu dobré jízdní vlastnosti a provozní spolehlivost. Variátorový automat Lineartronic není takový průšvih, jak se říká. S pravidelnou údržbou a při běžném používání najede přes 300 000 km bez problémů. V případě Subaru ale potěší i rozumné ceny servisu a spotřebních dílů, u této motorizace se k tomu přidává i akceptovatelná spotřeba paliva. Takže i s tímto variátorovým automatem a benzinovým dvoulitrem lze Forester právem považovat za nejlepší ojeté SUV ve své kategorii.