Článek
Posilující kurz české měny proti euru nahrává dovozcům a kdo zrovna teď shání nějaké ojeté auto, může v tom cítit příležitost, jak si ze zahraničí výhodněji nějaké přivézt. Počin je to ale trochu dobrodružný, takže není od věci si připomenout pár základních pouček, ať nenaletíte.
Nemyslete si, že kultura prodeje ojetých vozidel v Německu, ale i jinde za hranicemi, nepřipomíná místy „divoké české devadesátky“. Stejně jako u nás tak lze narazit na poměrně dost falešných a podvodných inzerátů a zavádějících údajů. Kdo nemá vytipované spolehlivé prodejce, zpravidla napoprvé hned naletí. Nemusí to tak být, ale buďte ostražití.
Zatímco u nás vás cesta sto kilometrů někam pro auto, ze kterého se vyklube past, tolik mrzet nebude, tak strávit celý den na cestách a projet 6 000 korun za benzín či naftu jen proto, abyste u nizozemských hranic zjistili, že to inzerované auto neexistuje, je přinejlepším nepříjemnost.
Typickým trikem prodejců je uvádění ceny bez DPH, nepřesné uvádění roku výroby či požadování různých manipulačních poplatků. Nepoctivý prodejce vycítí, že se vám nebude chtít po celodenní cestě odjet s prázdnou, tak vás bude chtít řádně podojit, případně oblafnout.
Ve značce zaplatíte nejvíc
Nejspolehlivější jsou značkoví prodejci ojetých aut, zpravidla přidružení k showroomu nových vozidel. Vozidla bývají prověřená, s kompletní historií a zpravidla ve velmi dobrém stavu. Pro nezkušeného kupce se jedná o asi nejbezpečnější cestu, protože je nejvyšší šance, jak se případně domoci nějakých záruk. Na druhou stranu jsou ale taková auta nejdražší. I tak se ale může se silnou korunou jednat o výhodný nákup, zejména pokud aut stojí třeba 20 tisíc eur a konkrétní verzi u nás prostě sehnat nemůžete.
Nákup u značkového prodejce vozů z koncernu VW v Německu nemusí být i přes výhodný kurz eura nutně výhodnější
Pozor na to, co podepisujete. Předložené dokumenty budou v místním jazyce, a pokud jím nevládnete, tak si vezměte někoho zkušenějšího s sebou. Dnes už i docela dobře fungují různé překládající aplikace v mobilu. Nespoléhejte se na to, že každý prodejce bude umět slušně anglicky.
Větší prodejci vám nabídnou také pojištění a zprostředkování dokumentace potřebné k převodu. Obvykle je to ale všechno za další poplatek a stejně musíte na úřad. A u značkových prodejců se obvykle nesmlouvá o ceně, naopak je to mnohdy považováno za neslušnost.
Pozor na DPH a převody peněz!
V rámci Evropské unie platí taková zvláštnost. Pokud má auto najeto do 6 000 km, nebo bylo poprvé registrováno před méně než šesti měsíci, považuje se za auto nové a z takového vozu budete muset v Česku po dovozu zaplatit DPH. Velký pozor si na to dejte právě při koupi takto mladých a málo ojetých vozů.
Také si dopředu domluvte, jak to bude s převodem peněz. Někteří prodejci už u dražších aut nechtějí akceptovat hotovost a vyžadují jen převod na firemní účet. Při převádění peněz si zjistěte, jak je to s podmínkami a poplatky u vaší banky a která cesta bude nejvýhodnější, ať právě na poplatcích nakonec nezaplatíte víc, než kolik jste původně chtěli ušetřit na výhodném kurzu koruny a eura.
Soukromá inzerce a překupníci jsou velké riziko
Nejrizikovější bývá koupě od soukromníka či nějakého místního překupníka. Prodej od soukromníka je podobně rizikový jako u nás: zamlčování důležitých informací, riziko podvodu. V inzerátech takto číhají vytopená auta, vozy s právními vadami či prostě auta, kterých se prodávající nemůže zbavit přes nějakého zavedeného prodejce, který to s takovým autem nechce riskovat.
V soukromé inzerci hledejte spíše jen speciální, sportovní, vzácná či jinak zajímavá auta. Pro „oktávku v kombíku“ či pětkový bavorák s dieselem ale jeďte raději k zavedenému značkovému prodejci
Podobně jako u nás, když větší bazary odmítnou auto z nějakého důvodu vykoupit, pak tyto ojetiny končí v soukromé inzerci. Tím neříkáme, že všichni prodejci aut jsou šejdíři a podvodníci. Někdo prostě prodává auto soukromou cestou, protože na to nespěchá. Typicky se jedná o sportovní vozy, obytná auta, veterány a auta určená spíše pro sezonní provoz.
Zahraniční překupníci jsou pak naprostá past. Obvykle se snaží přes Německo „vylepšit“ auta původem z východní, postsovětské části Evropy a podobně. Stačí jim udělat německé „papíry“, aby pro kupce byla atraktivnější. Naprosto běžně se u takových aut setkáte se stočeným tachometrem. Občas se takto snaží rychle udat s falešnými dokumenty auto kradené.
Rady a tipy pro nákup vozu v zahraničí
Nejezděte naslepo pro jedno auto. Dopředu si na internetu vyberte v nějaké lokalitě pár aut, ať nemáte pocit, že musíte za každou cenu to auto přivézt. Kontaktujte prodejce, projevte zájem. Vyžádejte si informace o vozidle, dostupnosti a podmínkách prodeje. Už z komunikace s prodejcem toho zjistíte hodně.
Vyberte si v nějakém rozumném okruhu několik potenciálních aut, ať nemáte pocit, že to jedno konkrétní musíte koupit, když už tam jedete. Ať pak na vás nečeká na místě místo naleštěné voňavky nějaký takový vrak
Mimo značkových či zavedených prodejců ale nikdy nikomu neposílejte peníze předem jako zálohu. A i u těch značkových prodejců je to na pováženou. U těch bychom to schválili snad jen tehdy, když si auto fyzicky na místě prohlédnete a už podepíšete smlouvu a peníze necháte jako zálohu.
V takovém tom pofidérním minibazaru na předměstí Wuppertalu se vám bude hodit turečtina nebo arabština, tam s němčinou moc nepochodíte. Jestli si myslíte, že v takovém místě koupíte výhodně hezkou ojetinku s kompletní historií a bez právních vad, těžko vám můžeme cokoli radit.
Jak je to s registrací vozů koupených v cizině
Pokud chcete jet s autem domů po ose, musíte si zařídit pojištění a převozní značky. Auto také musí mít platnou technickou kontrolu. Na místním evidenčním úřadě dostanete malý techničák a číslo značek, ale „červené “ mezinárodní převozní značky vám dá pojišťovna, u které si auto pojišťujete. Při převozu auta „na valníku“ značky mít nemusíte. Stejně vás pak čeká byrokratické kolečko u nás. Ale to papírování si detailně popíšeme příště.