Prémiovka za třetinu ceny nového auta: Ojetý Mercedes-Benz třídy E All-Terrain si zamilujete, i když brzdí, kdy nechcete

U nás se ojetá auta německých značek Audi, BMW a Mercedes-Benz těší velké oblibě. Na sekundárním trhu mají větší obchodní podíl než na trhu nových vozů, což je dáno především importy ze zahraničí, hlavně pak z Německa.

Je to celkem logické, protože jako bazarovky jsou tato auta dostupnější širší veřejnosti, která prostě na nový Mercedes milion a půl nemá. Ojetina má samozřejmě nějaká rizika, ale prověřená vozidla s jasným původem a historií nemusí být příšerná past. Ani když mají už trochu více najeto a nejsou to „voňavky“ s třiceti tisíci kilometry.

Dnes vám na prémiový vůz vyšší třídy od zavedených německých značek stačí zhruba půl milionu až 600 000 Kč. Do tohoto rozpočtu koupíte slušný kombík s nájezdem do 200 000 km. Pojďme se tak na jednoho atraktivního zástupce této kategorie podívat podrobněji.

Na test jsme si v Auto ESA půjčili Mercedes-Benz třídy E v provedení All-Terrain s naftovým čtyřválcem o výkonu 143 kW, automatickou převodovkou a pohonem všech kol. Vůz z roku 2017 měl v době testu najeto necelých 174 000 km a prodejce za něj chtěl 566 000 Kč.

Cenový rozptyl ojetých Mercedesů E W213 je na českém trhu obrovský. Auta koupíte už za 200 tisíc korun, ale také pořád ještě za dva miliony. Nejlevnější kusy jsou často bývalé německé taxíky a mají najeto klidně přes 400 000 km. Reálná nabídka běžných ojetin startuje spíše u 450 000 Kč. Aktuálně na trhu nenajdete vůz s manuální převodovkou.

Dostupnější jsou spíše čtyřválce, na silné naftové šestiválce pořád potřebujete skoro 700 000 Kč. Auta s nájezdem do 100 000 km se dají ve skromné výbavě a motorizaci koupit za zhruba 650 tisíc korun, 63 % nabízených vozidel má diesel, 64 % jich má pohon všech kol, na karoserii kombi připadá téměř polovina nabídky (třída E se prodává také jako kabriolet A238 a kupé C238).

A jak si mercedesy třídy E stojí v bazarech? Odpovídá Filip Kučera z Auto ESA. „Mercedes-Benz Třída E 220d 4MATIC z roku 2017 je skvělou volbou pro náročné zákazníky, kteří hledají kombinaci luxusu, výkonu a praktičnosti. Tento vůz je ideální pro manažery středních a vyšších pozic nebo podnikatele, kteří potřebují reprezentativní a spolehlivý automobil pro dlouhé cesty. Kombi verze nabízí velkorysý zavazadlový prostor, jaký ocení rodiny nebo aktivní jedinci s potřebou přepravovat větší náklad. Pohon všech kol 4MATIC zajišťuje vynikající jízdní vlastnosti za všech podmínek, což je v České republice velmi ceněno. Zákazníci často chválí kombinaci výkonného dieselového motoru a automatické převodovky, která poskytuje plynulou a úspornou jízdu. Interiér s koženým čalouněním a pokročilými technologiemi, jako je satelitní navigace a adaptivní tempomat, uspokojí i ty nejnáročnější. V této třídě Mercedes-Benz E konkuruje především modelům jako BMW řady 5 nebo Audi A6, ale vyniká svou pověstnou kvalitou zpracování a prestiží značky. Je to ideální volba pro ty, kdo hledají prémiový vůz s všestranným využitím.“

Historie Mercedesu třídy E sahá až do roku 1953, kdy byla spuštěna výroba modelu W120 s přezdívkou „Ponton“. Poprvé se označení „třída E“ objevilo na faceliftovaném modelu W124 v roce 1993. I když se tedy papírově jedná o pátou generaci třídy E, ve skutečnosti je to generace už devátá, pokud počítáme všechny poválečné mercedesy.

Třída E s označením W213 se představila na jaře 2016 nejprve jako sedan a postupně byla uváděna do prodeje jako modelový rok 2017. Kombi následovalo o něco později, v roce 2017 dorazilo kupé a nakonec i kabriolet. Řada W213 sdílí základní architekturu MRA s menším Mercedesem C, ale také crossoverem GLC, modelem CLS, čtyřdveřovým sedanem AMG-GT a elektromobilem EQC.

Verze All-Terrain generace W213 (setkáte se i s jejím označením X213) je vůz ve stylu Audi A6 Allroad nebo Volvo V90 CrossCountry. Standardně dodávaný nastavitelný vzduchový podvozek je o 15 mm vyšší a dalších 14 mm světlosti navíc přidávají větší kola s tlustými pneumatikami. Auto poznáte i podle černých krycích plastů lemů blatníků a imitace ochrany nárazníků. Standardně je zde i pohon všech kol s rozložením účinnosti 45/55 % ve prospěch zadní nápravy.

Jinak se All-Terrain od klasického kombíku zas tak zásadně neliší, určitě ne uvnitř. Jen se prostě nastupuje a sedí o malinko výš, ale ne jako v SUV. Sedačku si podle tradice Mercedesu můžete samozřejmě velmi široce nastavit a jestli tady mám něco chválit (moc toho nebude), tak jsou to právě sedačky. V těchto křeslech budete rádi trávit dlouhé cesty.

Zajímavostí je funkce přifukování bočnic v zatáčkách, takže při klidné jízdě rovně vás sedačka nesvírá jako závodní skořepina, ale v zatáčce zas neplavete v autě sem a tam. Ano, já vím, že tuhle funkci mělo už BMW M5 E60 a spousta jiných aut dříve, ale je to hezký detail. Jenom pokud nosíte u pasu pistoli, tak vám ji vždycky měch vrazí v zatáčce pod žebra.

Člověk by řekl, že komfort tady bude hrát hlavní roli, ale obří 19″ kola jsou příliš těžká a do děr v českých silnicích padají s hlasitým žuchnutím, rázová vlna se pak nese celým autem a obrovský zavazadlový prostor kombi zarezonuje jako velký reproduktor. Neříkám, že tohle „éčko“ drnčí a hučí jako Dacia Lodgy, ale fanoušci plavné a tiché jízdy by se spíše měli poohlédnout po sedanu na menších kolech. Ani standardní kombi na menších 17″ kolech není takhle hlučné a ukodrcané.

Přizvednutý podvozek pak vyvolává zvláštní pocit nestability v zatáčkách, jako byste neustále padali z barové židličky. Zatočíte volantem a automobil sebou podivně cukne a horlivě se snaží zatáčet. Tohle přehnaně rychlé řízení by se hodilo k nějakému ostrému AMG se sníženým podvozkem a ne k uvolněnému naftovému kombíku na chůdách, který si hraje na poloterénní auto.

Naftový čtyřválec pak důstojnosti příliš nepřidá. Výkon 143 kW je na velký a těžký kombík nezbytné minimum a asi nebudete mít pocit, že by auto jelo dravěji než třída C se zhruba 110 kW. Vlastně je E220d All-Terrain celkem líný vůz, pokud si neřadíte sami a nestojíte mu na krku. Kdo chce jezdit svižně a nechce se z levého pruhu potupně uklízet, musí si koupit naftový šestiválec, ideálně verzi E400d.

Zatímco mdlému motoru by se člověk nějak přizpůsobil (a určitě spoustě lidí bude pro jejich klidné ježdění stačit), hůře se zvyká na chování „asistenčních“ systémů. Úmyslně dávám to slovíčko „asistenčních“ do uvozovek, protože Mercedes nechce asistovat, ale převychovávat. Takže správně by to měly být systémy „převýchovné“. Automobilka asi usoudila, že její zákazníci jsou nesvéprávní a nevědí, kdy mají šlápnout na brzdu a kdy mají zatočit volantem.

Takže auto se několikrát během dne samo rozhodne, že kopne do brzd a „zaflekuje“ to na místě uprostřed kruhového objezdu. Protože jeho elektronický mozek, zřejmě stižený těžkou demencí, usoudil, že se právě chystáte nabourat do té Octavie, která už dávno odbočila a odjíždí z kruháče pryč. To je pak lahůdka, když někoho vezete a metr za zadním nárazníkem máte nalepenou naloženou dodávku. Slovíčka začínající na písmeno „č“ plynoucí z té dodávky směrem k vám slyšíte i přes vrstvená skla poměrně zřetelně.

Přidejte si k tomu neustálé falešné poplachy a pípání, když jedete podél zaparkovaných automobilů, samočinné přibržďování v momentě, kdy vozidlo usoudí, že jste o 1 km/h překročili rychlostní limit (protože přední kamera přečetla třicítku ve vedlejší ulici a hned vás začne auto peskovat, že jezdíte na padesátce jako pirát), a dojdete k závěru, že bude lepší tuhle protivnou krabici odstavit za domem a jezdit dvacet let starým bavorákem, který sice nemá multifunkční displej infotainmentu přes celý interiér, neumí „spotyfáj“, bere 9 litrů osmadevadesátky a plní jen Euro 4, ale nemluví vám do řízení, nekope samovolně do brzd a vlastně vás vůbec ničím neobtěžuje.

Vždycky jsem měl za to, že jízda Mercedesem má být hlavně uvolněná, klidná a pohodlná. A ne, že jako řidič budete v neustálém stresu, kdy na vás zase vybafne nějaký falešný poplach a kdy se auto samo rozhodne, že prudce zabrzdí. Pak je celkový úsudek značně zkreslen, a i kdyby ten vůz byl sebelepší, těžko si k němu po takových zkušenostech najdete cestu.

Ano, já vím, že to jde vypnout, ale chce se vám vždycky před každou jízdou asi pět minut proklikávat palubním menu a tyhle vlezlé protivnosti postupně vypínat? To ani když jsem si dělal papíry na letadlo, tak jsem nemusel nosit tak dlouhý check-list nezbytných předstartovních úkonů. Cokoli nad vypnutí systému stop-start jedním tlačítkem je už zbytečné otravování. Proto jsem chtěl původně chválit, jak je skvělé, že když systém varování a udržování v pruhu jednou vypnete, zůstane definitivně vypnutý. Systém stop-start se také deaktivuje a zůstává vypnutý, i když si třeba jen odskočíte na chvíli z auta a za chvíli se zase vrátíte.

Takže jak jsem se nakonec na Mercedes docela těšil, takhle je z toho když už ne zklamání, tak aspoň rozčarování. Ale třeba se to otočí, pokud jde o pověstnou kvalitu a spolehlivost. Tak se na techniku můžeme podívat teď.

Dlouhou dobu byly v mercedesech standardem naftové čtyřválce řady OM651 o objemu 2,1 l. V tomto „éčku“ už je novější celohliníkový motor OM654 o objemu necelé dva litry, který si vystačí s jedním turbem (originální díl 56 614 Kč), ale jsou i dvouturbové verze pro dodávky. Jednotka je o něco kultivovanější a tišší, i když naftového čtyřválcového klapání se nezbaví a v těžkém autě se nadře, takže o ní budete vědět víc.

S parametry 143 kW a 400 Nm ale umí kombi zrychlit na 100 km/h za 7,8 s a rozjede se až na 233 km/h. Výrobce sice slibuje spotřebu 4,9–5,2 l / 100 km, ale v reálném provozu počítejte spíše se sedmi litry. Za šest budete jezdit jen při snaze o plynulost a mimo město. V Mercedesu E je motor standardně spojen s devítistupňovým automatem, manuál tu už nedostanete. Ruční řazení mohla mít jen benzinová verze E 200, a to jen do dubna 2018.

Nejznámějším problémem nového motoru OM654 je selhání vahadel ventilů. Projevovalo se to hlukem na volnoběh a vibracemi, případně i svítící kontrolkou motoru. Nejčastěji to postihovalo taxíky, které dlouho stály na volnoběh. Mercedes na to vydal servisní akci a motory opravoval v zárukách. Originální vahadlo stojí 376 Kč, zdvihátko 423 Kč, ale je s tím samozřejmě spoustu práce. Také hrozí, že bude poškozená hlava motoru, pokud se s tím takhle jezdilo dlouho.

Další známou potíží je pronikání vody a oleje do podtlakového systému ovládání motoru přes vadné olejové čerpadlo a také čerpadlo chladicí kapaliny. Pozná se to nejčastěji podle nutnosti vyvinout větší tlak na brzdy, ale i podle náhlého poklesu výkonu bez rozsvícené kontrolky motoru.

Některým autům se už musel také měnit rozvodový řetěz, a když to servis pokazí, špatně seřídí časování vysokotlakého palivového čerpadla. To pak svítí kontrolka motoru (a spolu s ní se uloží chyby P0601, 0602 a 0607). Mercedes také rád občas hlásí nízkou nebo naopak vysokou hladinu oleje. To bývá vadný snímač hladiny oleje (originál 2270 Kč) a vadný elektromagnetický regulační ventil tlaku oleje.

Vyskytovat se může i zacpané palivové čerpadlo plastovými úlomky (pak auto škube a motor vibruje), vadný software řídicí jednotky SAM nedovolí nastartovat a klasikou jsou dnes vadné snímače NOx, které plošně postihují moderní diesely. Vadný software bezklíčového přístupu nebo jednotky spínací skříňky zase způsobuje zrychlené vybíjení baterie. Okruh AdBlue zatím moc potíží nepřináší, ale sem tam selže čidlo, případně se poškodí čerpadlo. V osobních autech jsou diesely na kvalitu použité kapaliny AdBlue strašně citlivé.

Stejně jako u jiných moderních vozů si Mercedes potřebný servis vypočítává podle zatížení a fixní intervaly tu nastavené nejsou. Maximum pro motorový olej je 25 000 km, takže kdo jezdí hodně, bude měnit olej klidně dvakrát do roka. Jestli najedete patnáct až dvacet tisíc kilometrů ročně, nechte olej i tak nejpozději po roce vyměnit. Nic tím nezkazíte.

Kabinový filtr a brzdová kapalina se mění každé dva roky, po třech letech (nebo maximálně 75 000 km) přichází na řadu palivový filtr a filtr sání motoru. Mercedes, na rozdíl od většiny konkurentů, předepisuje ještě výměny oleje a filtru v automatické převodovce, a to po 125 000 km. Po 200 000 km nebo deseti letech se má ještě vyměnit chladicí kapalina.

V motoru OM654 je podle verze 6,0 nebo 6,8 l oleje, automobilka dovoluje různé specifikace a normy. V tabulce na stránce bevo.mercedes-benz.com najdete schválené specifikace pro váš motor. V automatické převodovce je 10 litrů oleje, měl by plnit normu MB 236.17. V rozvodovce je kapalina MB 236.15, v předním diferenciálu 0,55 l kapaliny MB 239.72 a v zadním diferenciálu nejčastěji jeden litr kapaliny SAE 75W-85 MB 239.71 (ale Mercedes má čtyři typy diferenciálů podle verze a výbavy, liší se i konstrukce, například se používá ocelový, ale i hliníkový).

Automobilka na tento model vyhlásila celkem 85 svolávacích akcí a na auta s naftovým čtyřválcem bylo vydáno 29 technických servisních bulletinů, což jsou tzv. servisní akce, kdy se výrobce snaží objevené problémy napravovat v rámci pravidelného servisu. I proto je potřeba hledat vozidla s kompletní servisní historií, která nemají v minulosti několikaleté „slepé“ okno.

Může to všechno vypadat jako strašení, ale bavíme se o drahém prémiovém autě, tak je lepší upozornit na všechny možné neduhy. Mercedesy umí být spolehlivé a zvládnou vysoké kilometrové nájezdy, ale musí tomu odpovídat kvalita údržby. Neznačkové servisy se ale zatím s těmito auty učí, takže si servisáka vybírejte opatrně. Moc se tu experimentovat nedá, a když se pak v automobilu hrabe někdo bez „razítka“ a rozbije se něco například na složitém emisním okruhu AdBlue, už vám značka na záruku nebo aspoň částečnou kulanci nic nedá.

Pozor také na poškození karoserie a podvozku. I když je zavěšení celkem odolné, po 200 000 km se už opotřebované silentbloky a vůle vyskytovat mohou, to je běžný jev z českých silnic. Začnou se objevovat také netěsnosti ve vzduchovém podvozku, selhat může i jeho kompresor. To jsou desetitisícové položky, navíc v druhovýrobě toho moc neseženete a pro díly budete muset zatím jen do značky.

Třída E v karoserii kombi je pořád prostorné a pohodlné auto, což od něj asi všichni očekávají. Je pak otázkou, jestli vám bude stačit naftový čtyřválec, ale pokud jezdíte klidným tempem a plynule, tak asi ano. Verze All-Terrain přidává více použitelnosti v náročnějších podmínkách, i když u nás ji asi lidé budou chápat jen jako stylovou verzi. Lehčí terén ale zvládne lépe než běžná verze s pohonem všech kol. Škoda neodladěných asistenčních systémů, které pak zážitek z jízdy kazí. Přesto nelze pochybovat o tom, že ojeté mercedesy třídy E budou vždycky atraktivní a žádaná prémiová auta. Počítejte ale s tím, že si za provoz takového vozu připlatíte. Na trhu určitě najdete plno levnějších velkých kombíků. Ale vy chcete Mercedes, takže s vyššími náklady počítáte.