Překvapivé hity autobazarů: Jako nové měly špatnou pověst, staly se z nich ale skvělé ojetiny

Nemusíme chodit daleko, stačí se podívat na třetí generaci Renaultu Laguna. Předchůdce totiž značce a jménu tohoto modelu natolik pokazil pověst, že to po všech směrech mnohonásobně lepší nástupce se spolehlivou technikou a docela kvalitním zpracováním zachránit nedokázal.

Laguna III se tak, i přes své kvality, stala přehlíženým zbožím. Až nyní jí přicházejí zájemci o cenově dostupné auto na chuť, ale to už bývá často pozdě. Leda byste sehnali nějaký z posledních ročníků, které ještě nestačili původní majitelé zničit.

Existuje ale i několik dalších aut, která přicházela na trh s nedůvěrou zákazníků a nesla si nějaká ta stigmata z minulosti. Na následujících řádcích tak uvádíme nejtypičtější příklady z českého trhu. A protože mnoho těchto aut trpělo na nedůvěru od začátku, je teď velký problém se k nim v bazaru dostat, neboť jich je málo.

„No jo, sice vypadá krásně, ale to zas bude klasickej Ital, kterej bude furt v servisu, nic na tom nebude fungovat a pak to stejně jednou shoří,“ vykřikovali snad všichni v době, kdy se Alfa Romeo vrátila ke klasické koncepci s motorem vpředu a pohonem zadních kol. Model Giulia opravdu vypadal, a dodnes vypadá, skvěle. Jenže pověst italské automobilky po několika přešlapech v nedávné minulosti utrpěla tolik, že novému modelu nikdo nevěřil.

A bohužel to nebyl problém jen českého trhu, Giulia se neprodávala ve velkém ani v zahraničí. Je to opravdu škoda, že Alfa Romeo nedokázala přesvědčit více zákazníků. Značce nevěřili ani provozovatelé fleetů, takže se ve velkém nerozšířila ani do firemních flotil a nebývala v nabídkách operativních leasingů. To znamená, že na trhu ojetin je teď málo aut.

Přitom je to vlastně velmi slušné auto se spolehlivou technikou, které jen vyžaduje pečlivého majitele. Nesmíte se vykašlat na přísný servisní plán, pak bude tahle Alfa fungovat bez problémů. Například s dieselem a automatem se jedná prakticky o bezproblémovou volbu. Zamrzí jen absence manuální převodovky k benzinovým čtyřválcům, ale to už nějak přežijete. Auto nerezne, má spolehlivou i elektroniku a servisy řeší jen běžné spotřební věci, maximálně sem tam nějakou drobnost. Podobně dobrou bilancí se rozhodně například konkurenční BMW řady 3 generace F30 pochlubit nemůže.

To bylo zase řečí, jaké jsou ty Dacie ošklivé nespolehlivé krámy… Ale zatímco vozy prémiových značek s ostudnými závadami již po malých nájezdech se servisy jen hemží, tak Dacie si jezdí jen jednou za rok pro nový olej a spotřební věci. Druhá generace Loganu (a příbuzného Sandera) možná nejsou nějaké luxusní vozy a jejich ergonomie a celkový komfort jsou hodně kompromisní (určitě to i u levného auta šlo udělat lépe), ale pokud jde o provozní spolehlivost, bývá vše v pořádku.

Hlavní výhodou Dacií je skromná výbava a jednoduchá technika. Podle hesla „co v autě není, nemůže se rozbít“ tak neřešíte naprosto zbytečné problémy věcí, které skromný motorista k životu stejně nepotřebuje. Podstatné celky Dacií fungují a podvozky platí za docela bytelné. Když to musí vydržet v Rumunsku, vydrží to i u nás. S motory a převodovkami problémy prakticky vůbec nejsou, pokud se o auto aspoň trochu staráte a chováte se k němu rozumně.

Ani není potřeba varovat před některými z motorů. Jistě, diesel 1.5 dCi bude po letech a kilometrech vyžadovat klasické dieselové věci, ale vždycky si na sebe aspoň vydělá nízkou spotřebou. Dobrou volbou je jak atmosférická dvanáctistovka, tak i přeplňovaný tříválec 0.9 TCE. Na rozdíl od zlobivé dvanáctistovky od Renaultu se stejným označením má tenhle tříválec nepřímé vstřikování a spolehlivou techniku. A Dacie s ním umí pěkně upalovat. Vůz se dělal i v tovární verzi na LPG.

Náhrada za Octavii Tour byla v prvních letech vysmívané auto pro mnohé laciné detaily, ale ve srovnání s přímou konkurencí levných sedanů Rapid rozhodně tak špatný nebyl. A cenově citliví zákazníci mu stejně dali šanci. Zklamaní podle všeho nebyli, protože z Rapidu se stalo docela žádané auto i na trhu ojetin, aspoň pokud má slušný motor a je zachovalý. Dobité služebáky, na kterých si zaměstnanci vybíjeli svůj vztek, že nenafasovali aspoň Octavii, brzy z trhu zmizely.

Největší výhodou Rapidu je jednoduchá a vlastně velmi spolehlivá technika, ať už jde o celkovou konstrukci nebo podvozek. Dílů je dostatek a až na pár drobností si prakticky všechno zvládnete opravit sami. Ale ani značkový servis vás u Rapidu zas tolik nepodojí, přeci jen je to budgetové auto a lze získat i výhody a využívat cenových akcí pro majitele starších škodovek. To majitelé nabušených Kodiaqů za milion mohou vyprávět, kolik stojí běžná návštěva škodováckého servisu…

V Rapidu se podařilo zlepšit i dříve problémový motor 1.2 TSI generace EA 111, který už v tomto modelu dostal pevnější rozvodový řetěz, a díky elektrickému přihřívání tolik netrpí na ředění oleje benzinem. Když pak s modernizací přišla nová generace čtyřválce EA 211, stalo se z Rapidu vlastně naprosto skvělé a velmi spolehlivé auto, které moc nežere a zároveň pěkně jede. Slušný je i pozdější tříválec 1.0 TSI. Vyhněte se ale dieselům, hlavně pak tříválci 1.4 TDI. S úspornými benzinovými motory nedávají v Rapidu smysl, a kdo chce jezdit 50 000 km, asi si raději koupí pohodlnější auto.

Když v roce 2007 přišel první diesel od Subaru, bylo to zjevení. Jenže první ročníky této zvláštní pohonné jednotky (plochý čtyřválec byl mezi diesely unikát) způsobovaly mnoho problémů, a to jak v modelu Legacy, tak i v třetí generaci Foresteru. Věrní zákazníci měli tolik trpělivosti, že všechno zlo sypali jen na tenhle diesel, takže modelová řada Subaru to naštěstí ustála. Ale diesel bohužel ne.

Výrobce přitom všechny potíže rychle napravil, a když pak v roce 2012 dorazila na trh čtvrtá generace Subaru Forester, měla už pod kapotou značně vylepšený nafťák. Závady vstřikovačů jsou ty tam, kusy s nájezdy přes 350 000 km mají stále původní rozvodový řetěz… Evidentně je to už dobrý motor. Jenže lidé mu nevěřili a už tak okrajová značka, jakou je Subaru, těch naftových foresterů prodala velmi málo. Škoda, protože je to objektivně nejlepší SUV široko daleko: projede horším terénem, je z něj parádně vidět, je praktické a pořád si zachovává dobré jízdní vlastnosti. A je spolehlivé, bezpečné a kvalitní. Tedy má vše, co zájemci o rodinná SUV chtějí.

Nabídka v bazarech se tak počítá na jednotky kusů, což je zatraceně málo. Není pak divu, že se jednotlivé vozy v bazarech moc dlouho neohřejí, i když mají vysoký nájezd a ne zrovna perfektní stav. Prodá se všechno. Kdo pak Forester má a stará se o něj pečlivě, jen tak ho prodávat nebude. Objektivně by si totiž ničím na současném trhu nepolepšil.

Když se začaly na našem trhu rozšiřovat hybridní Toyoty, setkaly se s ne zrovna pozitivním přijetím. Vedle toho „vnucování ekologie“, což nemají konzervativní Češi rádi, panovaly obavy také o spolehlivost složitého hybridního systému a životnost trakčních baterií. A když pak futuristický Prius hučel při akceleraci jako skútr a jel o poznání hůř než o sto tisíc levnější Golf 2.0 TDI, tak měli čeští novináři o králi úsporných hatchbacků jasno.

Jenže pak začaly těm Golfům a jiným nafťákům padat rozvody, zaklepávat se ventily do hlavy válce, a když se k tomu přidaly problémy s částicovými filtry a dalšími emisními systémy, najednou ty stále funkční hybridní toyoty začaly dávat smysl. Jako nová auta je Toyota neuměla moc dobře prodat, ale teď by se ni remcaví Češi klidně poprali. Pomáhá tomu i docela vstřícná cenová politika značkových servisů.

Už jsme si hybridní systém Toyoty představili v samostatném článku, který máte přiložený nad tímto odstavcem. Věřte, že se jedná o snad nejspolehlivější typ pohonu, jaký kdy kdo vyrobil a jaký se dá v ojetině koupit. Jsou tu jistá rizika, ale to spíše u vyplavených, bouraných a dlouhodobě odstavených vozů. Ty baterie ale jinak i po více než 300 000 km fungují, a pokud vůz dostává pravidelný servis, najede klidně milion kilometrů.