Pět spolehlivých ojetých aut do 100 000 Kč: Vybrali jsme klasiku, ale i překvapivější kousky

Když se dříve řeklo, že máme na auto jen sto tisíc korun, dalo se vždycky něco slušného vybrat. Dnes se však nabídka povážlivě ztenčila a nelze s naprostou jistotou ukázat na několik aut, která by byla jednoznačnou volbou. A už vůbec ne, pokud mají být trochu větší a plnit roli rodinného vozu pro více lidí, a nejen městského přibližovadla pro jednoho.

Samozřejmě, že když si ve vyhledávačích inzerátů ojetých aut zadáte jako cenový limit 100 000 Kč, vyskočí na vás stále tisíce možností. Jenže mnoho z nich je zcela neakceptovatelných pro svůj stav, nájezd, stáří, rizikovost či parametry. Pojďme se podívat na aspoň pět aut, která se za sto tisíc dají stále koupit a mohou udělat spoustu práce a odvést poctivou službu. A dokonce lze v tomto rozpočtu koupit i slušný diesel, pokud prostě naftu nutně potřebujete nebo chcete.

Nabídka hezkých kusů se pomalu tenčí, pořád však lze ještě sehnat slušnou Fabii s dobrým potenciálem do dalších let. Verze kombi pak může plnit roli plnohodnotného rodinného auta s nízkými provozními náklady, ale vejdete se i do krátké. Je prostornější, než se vám může zdát. Hezkou Octavii II za 100 000 korun totiž prakticky neseženete. To s Fabií budete mít asi větší štěstí.

Verze s motorem 1.4 16V se dají v této cenové relaci najít s nájezdy 100 až 150 000 km, což není na Fabii nic významného. Počítejte jen s preventivním servisem (vedle provozních kapalin to asi také bude chtít nové řemenové rozvody). Motor jako takový je velmi spolehlivý a prakticky bezproblémový. Je to asi nejméně riziková jednotka, která se ve Fabii II objevila.

Pozor si dejte na korozi (prahy vpředu, páté dveře) a známé problémy (vadný kabelový svazek vzadu, zatékání do vozu vzadu, selhávání automatické klimatizace, vrzání horního uložení předních tlumičů), ale pokud je kupované auto v celkově slušném stavu, mělo by ještě dlouho vydržet. Chtějte kusy, které jsou na první pohled zachovalé, s pěkným interiérem, mají hlavně v pořádku dokumentaci a ideálně i vedenou servisní historii. Na kilometry moc nekoukejte, Fabie zvládnou přes 300 000 km s prstem v nose.

Jednoznačnou volbou „auta za sto tisíc“ býval vždycky Ford Focus s benzinovým motorem 1,6 l, ať už šlo o jakoukoli generaci. S korozí první generace si už všichni užili své, druhá generace prodávaná od roku 2005 je na tom o poznání lépe, i když po 18 letech na silnici už od nejstarších a nejvíce ojetých kusů také nemůžete očekávat zázraky. Čím mladší a méně jetý najdete, tím lépe.

V rozpočtu do 100 000 Kč se ale dají najít i faceliftované kusy s šestnáctistovkou, které za sebou nemají vražedné nájezdy (budou mít nejčastěji najeto v intervalu 150 až 200 tisíc km). Pokud má Focus do 150 nebo i pod 100 000 km, bude stát pravděpodobně přes 100 tisíc. Občas se objeví také Focus s motorem 1.8 16V, který také nemůžeme zakázat. Benzinový dvoulitr je vzácnost, s dieselem 1.6 TDCI budou spíše problémy.

Nejlepší verzí je „slabší“ provedení motoru 1.6 16V o výkonu 74 kW, které je prakticky bez starostí (jen občas potřebuje vyřešit problémy se zapalovacími cívkami či kabely). Silnější verze může zazlobit proměnným časováním ventilů, což postihuje hlavně kusy se zanedbaným olejovým servisem. Indikátorem pečlivosti servisu je, zda měnil špatně přístupný kabinový filtr (musí se odmontovat plynový pedál). Každých 8 let nebo 160 000 km se má měnit rozvodový řemen (osmnáctistovka má řetěz), ventilové vůle se do dvou set tisíc většinou vůbec nemusí řešit. Největší bolístkou těchto jinak slušných ojetých fordů bývají rozličné potíže s elektronikou, ale často za to může jen nepořádný servis či amatérské zásahy.

Stále ještě dobrou volbou by mohla být Toyota Avensis druhé generace. Pořád se totiž dají najít docela zachovalá auta bez koroze, která by před sebou mohla mít ještě několik let naprosto spolehlivé služby. Jistotou je vždycky benzinová osmnáctistovka, občas lze také narazit na dvoulitr či verzi s motorem o objemu 2,4 l. Dieselu bychom se asi v tomto stáří raději vyhnuli. Odkýváme jen zcela transparentní kusy se servisní historií, které vám servisní specialista schválí po důkladné prohlídce a diagnostice.

Avensis s motorem 1.8 16V klidně může mít najeto jen okolo 150 000 km, v této cenové relaci se občas objeví i zachovalá Corolla Verso, která rovněž může plnit roli plnohodnotného a hlavně spolehlivého rodinného přepravníku. Nájezdy přes 200 000 km už jsou častější, pro tohle auto ale nic neznamenají.

Motor 1ZZ-FE je v základu spolehlivý, rozvodový řetěz bývá do 300 000 km stále v pořádku, a pokud měníte včas olej, nemělo by ho nic vážného potkat. Olej berou jen zanedbané a za studena utrápené motory. Na ventilové vůle se tu zpravidla nemusí vůbec sahat. Známé problémy jsou jen vadný spojkový válec (drhnutí, pískání a nerovnoměrný záběr spojkového pedálu), drhnutí brzd vinou chybné montáže a výpadky klimatizace, kdy odejde relé pro spojku kompresoru. Tohle je opravdu mimořádně spolehlivé auto.

Francouzské vozy bývají vždycky levnější, případně lze za stejné peníze sehnat mladší a méně jeté auto s lepší výbavou. Největším lákadlem je však velmi dobrá antikorozní ochrana těchto vozů. Stačí se projít po bazarech a uvidíte, že i dvacetiletý Peugeot nemusí mít na sobě ani jeden pupínek počínající koroze. Ačkoli lze mít k jízdnímu projevu a dynamice některých modelů výhrady, pokud vám jde hlavně pro prostor a pohodlí, dá se Peugeot 308 minulé generace akceptovat.

Jestli v téhle cenové třídě musíte mít nutně nějaký diesel, tak právě tento model dává asi nejvíce smyslu. Slušný dvoulitr za sto tisíc neseženete, ale motor 1.6 HDI může fungovat dobře. Chtějte verzi Euro 5, která má už osmiventilovou hlavu a netrpí na masivní karbonování šestnáctiventilového předchůdce. Potřeba je jen nechat vyměnit olejovou vanu se zapuštěným šroubem za upravený díl, ze kterého jde vypustit všechen starý olej. Usnadní to servis a autu to pomůže. Pokud už to kupovaný vůz má, je to velký bonus: bývalý majitel věděl, co dělá, a chtěl, aby mu auto vydrželo.

Bez filtru pevných částic už tohle auto asi neseženete (to jen některé verze Euro 4, které ale mohou mít problémy s karbonováním a netěsnými vstřikovači). Právě zacpaný částicový filtr bývá zpravidla jediným důvodem, proč se tohoto vozu lidé zbavují. Stačí to vyřešit (v rámci ojetých dieselů to je ještě akceptovatelný výdaj), vyměnit rozvody a můžete jezdit dalších 200 000 km se spotřebou kolem 5 litrů na 100 km.

Ani třetí generace Renaultu Mégane není špatné auto. V relaci do 100 000 Kč se dá sehnat s benzinovou šestnáctistovkou (moc nejede a pozor na proměnné časování ventilů), ale na přesuny mezi vesnicemi a na krátké cesty do města to stačí. Koupit se dá také verze s docela povedeným dieselem 1.5 dCi. Mezi podobnými motory je tenhle vlastně velmi dobrý.

Zbavil se už dřívějších potíží, a pokud včas měníte olej a trochu ho pošetříte za studena a na dálnici, měl by dlouho vydržet. Nebáli bychom se ani verze s částicovým filtrem, neboť Renault tady pro regeneraci DPF použil externí pátý vstřikovač do výfuku, takže při kratších cestách neředí motor olej naftou. Na to konkurenční motory docela dost trpí, když se s nimi nejezdí pravidelně dlouhé trasy.

Mégane také nerezaví (pokud tedy není hodně bouraný a lajdácky opravený) a kupodivu už ani nemá takové problémy s elektronikou jako dříve. Chtějte ale co nejjednodušší verzi a ideálně takové auto, které má kompletní servisní historii. Pochybné importy bez servisky a dohledatelné minulosti mohou být stočená past bez další perspektivy na bezproblémové stáří. Udržované kusy naopak nemají problém naběhat 400 000 km jen s běžným servisem.