Ojetý Volkswagen T-Roc je slušné SUV, ale bohužel šetří na nesprávných místech

Není to zas tak dávno, co nejprodávanějšími automobily v Evropě byly klasické hatchbacky segmentu C, tedy například Volkswagen Golf. Preference zákazníků se ale změnily a dnes „chtějí“ lidé SUV. Výsledkem je to, že klasické modely vypadávají z nabídky, ale vozů typu SUV je na jednom technickém základu hned několik.

O modulární platformě MQB koncernu Volkswagen jste určitě už slyšeli. Upravená verze MQB A1 je pak určena právě pro kompaktní SUV, jako je tento T-Roc, s ním ji používá i Audi Q2 a Škoda Karoq. Rozvorem 2 590 mm (a celkovou velikostí) je T-Roc někde mezi Golfem a Polem.

Zajímavé je, že Volkswagen nabídl obrovské množství motorizací, můžete mít dokonce i čtyřkolku (ve třídě kompaktních SUV už vůbec není samozřejmostí). A v nabídce nechybí ani ostrá sportovní verze či třeba kabriolet. My se ale teď v testech ojetin podíváme na auto ze začátku ceníku, které se zpravidla mezi novináře v testu nových vozů nedostane.

Na test jsme si v Auto ESA půjčili Volkswagen T-Roc s motorem 1.0 TSI o výkonu 85 kW s šestistupňovou manuální převodovkou a pohonem předních kol. Skromně vybavený vůz z roku 2020 měl v době testu najeto 75 000 km a prodejce za něj chtěl 345 000 Kč.

Když vynecháme nová auta, tak ojetých či předváděcích Volkswagenů T-Roc je v inzerci na webu Sauto.cz necelá stovka. Jen vzácně najdete T-Roc za méně než 300 tisíc, spíše počítejte s 350 tisíci, které potřebujete na nejdostupnější vozy. Testovaný T-Roc se řadí mezi nejlevnější u nás, a to ani nemá zdaleka nejvíce najeto.

Zhruba pětina t-roců má diesel, desetina pohon všech kol, polovina aut samočinnou převodovku. Benzinové motory nejčastěji reprezentuje čtyřválcová patnáctistovka, koupíte ale i vrcholný dvoulitr s 221 kW. Diesely jsou nejčastěji 2.0 TDI. Čtyřkolka je jen s automatem, do půl milionu se s takovým autem vejdete.

A jak si T-Roc stojí v bazarech? Odpovídá Filip Kučera z Auto ESA. „Volkswagen T-Roc představuje kompaktní SUV, které cílí především na městské zákazníky hledající praktický vůz s vyšší pozicí za volantem. U Auto ESA se o tento model zajímají zejména mladé rodiny a aktivní jednotlivci, kteří ocení kombinaci prostorného interiéru s kompaktními vnějšími rozměry. Mezi hlavní konkurenty patří Škoda Karoq, Hyundai Tucson či Peugeot 3008, proti nimž T-Roc vyniká kvalitou zpracování, jízdními vlastnostmi a tradicí značky Volkswagen. Ojetý pětiletý T-Roc ztrácí přibližně polovinu své původní hodnoty, důležitým faktorem je, že od pátého roku stáří se pokles hodnoty výrazně zpomaluje. T-Roc si tak dlouho udrží hodnotu pro následný prodej a ztráta nebude tak výrazná jako při koupi nového vozu. Díky možnostem výhodného financování jsou naše kvalitní a prověřené vozy ještě dostupnější.“

Zkoušený T-Roc je na první pohled velmi skromně vybavené auto. Nemá ani vyhřívané sedačky, je tu mechanická klimatizace. Na interiéru je vidět, že výrobce dost šetřil a u základní verze moc nápaditý nebyl. Moderní infotainment tu sice je, ale to je tak všechno. Ale vadí to? Lesk a plno opičáren na palubě možná zlepšují pocit, ale užitné vlastnosti nijak neovlivní.

Spíše to vypadá, že Volkswagen udělal tu základní verzi uměle šedou a nudnou, aby motivoval lidi připlatit si za vyšší výbavy a motorizace. Například překvapí, že neumožnil kombinovat základní tříválec s automatem, což v mnoha jiných modelech koncernu VW samozřejmě možné je.

Velmi záleží na specifikaci a výbavě, ale když máte před sebou skromně vybavené auto, všimnete si snáze míst, kde se šetřilo. Osobně mám rád, když ve voze nejsou zbytečnosti a v testovaném kusu mi chyběly jen vyhřívané sedačky a tempomat. Zvolené materiály přístrojové desky a detailů jsou ale opravdu hodně laciné a spíše to tu vypadá jak v nějaké dacii. Nic proti daciím, ale ony se aspoň mohou pochlubit cenou, což „prémiový“ volkswagen jaksi neobhájí (aktuálně stojí základ 540 tisíc). Přitom třeba z mini nebo Fiatu 500X víme, že i základní verze lze udělat nápaditá a hezká na pohled i uvnitř.

T-Roc ale nejezdí špatně a jeho funkci se nic zásadního vytknout nedá. Sedí se trochu výše, ale celková ergonomie je podle vzoru Volkswagenu v pořádku. Může mi ale někdo vysvětlit, co je ergonomického a bezpečného na nastavování sklonu světlometů a intenzity osvětlení přístrojů někde v padesáté sedmé položce menu dotykového infotainmentu? To jsou opravdu dvě kolečka vedle otočného ovladače světel problém, který by celý koncern VW ekonomicky zruinoval?

Litrový tříválec TSI není špatný motor, což už jsme si mnohokrát vysvětlili. Asi nejlepším důkazem budiž náš test ojeté Octavie 1.0 TSI s 280 000 km. Když motor dostává kvalitní servis, celé auto přežije. Jen je potřeba mu pomoci ideálním jízdním režimem, což nejsou krátké trasy pár kilometrů.

Výrobce postupně motor modernizoval a hlavně se mu podařilo uhladit schodovou charakteristiku tříválce. Rozjezdy jsou teď mnohem plynulejší, auto má skvěle nastavené adaptace (rozjede se i do docela prudkého kopce bez přidání plynu naprosto plynule). Povinná instalace částicového filtru (od srpna 2018) sice sebrala motoru trochu ostrosti, ale na druhou stranu reaguje měkce. A výkon pořád má, s relativně lehkým autem cvičí ochotně. Realistická zimní spotřeba v příměstském režimu s občasnou cestou po dálnici a předjížděním je mezi 6 a 6,5 l /100 km, mimo město a dálnice s rezignací na předjíždění se dá jet i za pět.

Z nabízených motorizací je litrový tříválec asi nejméně rizikový, hlavně když pak vezmeme v potaz celé auto. Luxusnější čtyřkolky a automaty přinášejí další servisní složitosti, rizikovější výbavu a potenciál mnohem dražších oprav. U skromně vybaveného 1.0 TSI budete řešit jen spotřební věci (gumy, brzdy, oleje), a když najedete do 15 000 km ročně, je na nějaké mimořádnosti ještě času dost. Doporučená preventivní výměna rozvodového řemene po 10 letech se vás teď ještě týkat nebude, modernizovaná spojka už u tříválce vydrží klidně 150 až 200 000 km.

Asi víte, že volkswageny mají standardně nastavený proměnný servisní interval, kdy se brzy stane, že softwarový výpočet opotřebení oleje se po pár letech rozhádá s prohlídkami a vy pak jedete třeba v březnu na výměnu oleje, abyste v červnu jeli na prohlídku. Vždycky šlo nastavit si pevný roční interval s limitem 15 000 km nebo 1 rok na olej a prohlídku, abyste to zvládli v jednom, ale to lze doporučit jen u vozidel, která jezdí pravidelně delší trasu. Ve městě trápené kusy, jež jezdí trvale za studena, si totiž klidně mohou říci o nový olej ještě dříve než po roce či 15 000 km.

Tříválcový litr naštěstí moc nekarbonuje a díky rychlému ohřevu (teplý vzduch začne i v zimě foukat za pár minut) netrpí tolik na ředění oleje benzinem, i když se tomuto fenoménu samozřejmě nikdy zcela nevyhne. Spotřebu oleje nezná, ale pozor na jeho úniky kolem turba. Asi největší hrozbou jsou tu kuny. Když si projdete fóra majitelů škodovek a volkswagenů, tak právě poškozené kabely lambda sond jsou asi to jediné, co dokáže auto znehybnit. Kuny ale poškodí klidně i hadice vedení podtlakového ovládání a samozřejmě tepelnou izolaci motorového prostoru.

Základní verze má jednoduchý podvozek, který je celkem bytelný s dobrou životností komponent. Vůle se tu nevyskytují, vzácně vzadu začne hučet ložisko. Pozor jen na stav brzd, vozy VW z této doby používaly nevhodný materiál způsobující zrychlenou korozi. Kdo hodně brzdí, ten si brzdy ojede, ale plynule jezdící řidiči využívající setrvačnost auta k plachtění si na orezlé kotouče stěžují.

Svolávací akce musely napravovat samovolné uvolnění elektronické parkovací brzdy, výrobní vadu brzdového pedálu, vadný navíječ pravého předního pásu, vadný zajišťovací kolík tažného zařízení, uvolněný kryt motoru a ložisková pouzdra kol. A výrobce vyhlásil i několik akcí servisních, které mají doladit nedodělky z výroby, na něž se rychle přišlo. Vozy se servisní historií „ve značce“ ale tohle budou mít určitě podchycené.

Protože se Volkswagenu chytře podařilo vměstnat T-Roc mezi Golf a Polo, nemůžu vám říci, ať si raději koupíte jedno, nebo druhé. Stejně budou nakonec rozhodovat osobní preference a co se vám líbí. T-Roc s litrovým tříválcem je naprosto normální moderní ojetý volkswagen, který moc slabých míst v technice nemá. Motor je spolehlivý, základní mechanika také. Chtějte ale auta se servisní historií, neboť je šance, že některé nedostatky odstranil právě servis v rámci vyhlášené servisní akce. Mladé vozidlo pak může být ještě v záruce (u VW až 5 let nebo 150 000 km). Vlastně jen zamrzí, že základní tříválec nešlo kombinovat s automatem. Kdo tedy nechce řadit, musí si koupit benzinový čtyřválec nebo diesel. S naftou ale opatrně.