Ojetý Opel Insignia je skvělá alternativa k Passatu a Superbu. Může být bezproblémová, navíc ji koupíte levněji

Po bouřlivých letech se Opel ustálil pod křídly koncernu Stellantis a zdá se, že si snad značka zachovává i svou vlastní identitu. Sdílení platforem a motorů se dnes nevyhne nikdo a asi neoznačíte moderní opely jen za peugeoty s jinou maskou a logem. Jsou to odlišná auta.

Insignia byla svého času radikální změna proti modelu Vectra, který měl pokaženou image a netěšil se příliš velké oblibě. Tehdy nová Insignia ale měla tu smůlu, že přišla do krizového období a prodeje prostě nešly tak, jak by si výrobce představoval. Bylo to ale zajímavé auto, přeplňovaný šestiválec s účinnou čtyřkolkou a na přání manuálem či automatem vám v téhle třídě nikdo nenabídl.

První Insignia byl ale také pořádný tank, který ukázal na váze klidně 1 800 kg, zatímco soupeřící auta byla třeba o čtvrt tuny lehčí. Bohužel se některým verzím také nevyhýbaly technické problémy. Druhá generace je o něco jednodušší, a i když jí někteří lidé stále nevěří, určitě je to vozidlo, které stojí za úvahu. Tak si ho pojďme připomenout.

Na test jsme si v Auto ESA půjčili Opel Insignia druhé generace v praktické verzi kombi s motorem 2.0 CDTI o výkonu 125 kW, pohonem předních kol a osmistupňovou automatickou převodovkou. Vůz z roku 2018 měl v době testu najeto 145 000 km a prodejce za něj chtěl 350 000 Kč.

Insigniemi inzeráty vyloženě nepřetékají, aspoň když se podíváte na počet ojetých superbů a passatů. Přesto je v inzerci zhruba 150 aut a z toho se už dá vybírat. Insignia B přišla na trh v polovině roku 2017, takže se nám do výběru ještě míchají poslední kusy první generace. Asi nikoho nepřekvapí, že nabídce dominují diesely, asi dvě třetiny ojetin mají automatickou převodovku a zhruba pětina aut jsou čtyřkolky. Dvě třetiny aut mají karoserii kombi.

Nejlevnější Insignia II se dá koupit už od 200 000 Kč, realistická nabídka začíná až tak u čtvrt milionu. Insignie mohou mít hodně najeto, rekordman v inzerátech má teď přes 288 000 km. Seženete ale dost aut s nájezdem do 100 000 km a může vám na ně stačit rozpočet do 350 000 Kč. Záleží samozřejmě na motorizaci a výbavě. Faceliftovaná Insignia z roku 2021 a mladší se dá sehnat i pod 400 tisíc Kč.

A jak si Insignia stojí v bazarech? Odpovídá Filip Kučera v Auto ESA. „Opel Insignia Sports Tourer si na trhu ojetin drží stabilní pozici. Tento prostorný kombík přitahuje pozornost především manažerů a rodin, kteří hledají reprezentativní vůz s velkým zavazadlovým prostorem. Díky komfortnímu podvozku a kvalitnímu odhlučnění si Insignia získala přízeň řidičů, kteří často cestují na dlouhé vzdálenosti. Majitelé si pochvalují především spolehlivé dieselové motorizace 2.0 CDTi, které nabízejí dobrý poměr výkonu a spotřeby. Nejžádanější jsou verze s výkonem 125 kW, jež poskytují dostatečnou rezervu pro dynamickou jízdu i při plném zatížení. Mezi další přednosti patří bohatá výbava, která často zahrnuje prvky jako LED světlomety, vyhřívaná sedadla či adaptivní tempomat. V segmentu velkých kombíků Insignia konkuruje především modelům jako Volkswagen Passat, Škoda Superb či Ford Mondeo. Zákazníci vnímají Insignii jako praktickou volbu nabízející dobrou hodnotu za peníze. Naše flexibilní možnosti financování činí pořízení tohoto vozu dostupným pro širokou skupinu zájemců.“

Asi víte, že druhá generace Insignie je ještě globální počin koncernu GM, pod který Opel tehdy patřil. Na severoamerickém trhu a také v Číně se prakticky totožné auto prodávalo pod názvem Buick Regal, a dokonce i v Austrálii koupíte „Insignii“ jako Holden Commodore. O tom, že druhá Insignia v závislosti na verzi proti předchůdci zhubla skoro 200 kg, jsme už psali. A také jsme už psali, že na jiných trzích pod tou obří hliníkovou kapotou mohl být i velký šestiválec, který však evropské klientele zůstal zapovězen.

U nás ale stejně frčí diesely a tomu odpovídá i skladba bazarových aut. Benzinové motory 1.5 a 1.6 Turbo, případně i výkonný 2.0 Turbo, jsou zajímavé alternativy, ale v bazarech jsou poměrně vzácné. Někdy si benzinovou Insignii půjčíme, ale teď tu máme asi nejžádanější verzi, tedy dvoulitrový diesel v kombíku.

S ojetými opely mám zvláštní zkušenost. Jsou to jediná auta, se kterými nikdy nemám sebemenší problém. Docela často se stává, že v některých ojetinách (hlavně těch, ke kterým se dostanu mimo testy) něco nefunguje (ať už jsou to nějaké drobnosti, komfortní prvky výbavy nebo i něco zlobí na pohonu), ale v opelech bývá vždy vše funkční. Potvrzuje to i tento kus, který sice už má něco za sebou, ale jediným citelným neduhem je hluk zezadu, což budou zřejmě jen unavená ložiska, problém řešitelný v druhovýrobě za asi 2 600 Kč na jedné straně.

To víte, nikdo nebude dávat do bazaru auto, které má nové brzdy, nové tlumiče a je čerstvě po servisu či nějaké velké opravě. I když bazary musí někdy některé věci řešit (a zhruba tři čtvrtiny nabízených vozů raději zcela odmítají vykoupit), aby bylo vozidlo vůbec prodejné, většinou prodávají tak, jak nakoupily. Jak tak ale na Insignii koukám, další majitel si jen koupí nové gumy, nechá udělat brzdy, pořeší zadní ložiska, srovná geometrii a může jezdit. A sveze se hezky.

Insignia druhé generace těží z toho, že je lehčí než předchůdce a není to takový náklaďák, těžký, hlučný a trochu nemotorný. Vlastně tohle auto jezdí dobře a vždycky mě fascinovalo, že i třeba na 18″, nebo dokonce 20″ kolech zvládala Insignia dobře nástrahy českých silnic. Lépe to vyniklo na adaptivním podvozku (a u zvednuté verze Country Tourer), ale vy chcete v ojetině klasické zavěšení bez elektroniky. Na 17″ kolech (225/55 R17 97W je minimální základ) ale auto drncat nebude. Insignia jezdí opravdu slušně, příjemně se řídí, a i když nebudete mít pocit, že řídíte sportovní vůz, nezklame vás.

Naftový dvoulitr s výkonem 125 kW autu naprosto stačí a kombinace s automatem mu sluší. Převodovka má osm rychlostí, ale to je možná až zbytečně moc, protože silný motor by si vystačil klidně s pěti. Hladký automat sice trochu zaklouže, ale jinak řadí celkem rozumně, popojíždění je s ním velmi komfortní, a když chcete, můžete mu pomoci v manuálním režimu voličem převodovky. Při klidné jízdě se pak hodnoty spotřeby dají srazit i pod 6 l / 100 km, i když reálně počítejte s hodnotami tak 6,0 až 6,5 l / 100 km podle toho, v jakém režimu a jak naložení jezdíte.

Opel nabízel velice rozsáhlé možnosti výbavy, ale tato Insignia je spíše skromnější. Je tu sice modernější přístrojový panel, nechybí head-up displej, couvací kamera či fungující propojení telefonu s autem (nevím, proč je Opel jediná značka, ve které se mi to daří vždy na první pokus), dokonce je tu i velice příjemný vyhřívaný volant. Ale bývalý majitel si odmítl připlatit za naprosto fantastická AGR sedadla, za která by se nemusel stydět ani Maybach. Přesto i tyto sedačky jsou povedené, Opel sedačky vždycky uměl. Celková ergonomie je pak v pořádku a milovníci klasického uspořádání, jednoduchosti a velikých tlačítek budou mít toto auto rádi.

Pod označením B20DT nebo později D20DT se skrývá mírně přepracovaný dvoulitr známý už z minulé Insignie. Je to jednotka původem od Fiatu a vlastně to není špatný motor. Dřívější problémy s těsněním olejového čerpadla jsou snad už dávno pryč. Pokud včas vyměníte rozvodový řemen (sada rozvodů 8 800 Kč) a nebudete motor trápit jen ve městě, neměly by s ním být problémy. Jen hodně ojeté kusy (nebo auta se zanedbávaným olejovým servisem) mohou mít vytahaný pomocný řetěz pohánějící druhou vačku (sada s ozubenými koly 4 200 Kč).

Opel musel vyhlásit svolávací akci na únik oleje kolem turbodmychadla (týkala se pouhých tří aut) a na zpětné vedení oleje od turba (to postihlo 82 vozů). V rámci servisních akcí výrobce napravoval nesprávně namontované vstřikovače a řešil vadné připojení mezichladiče, kdy se unavil plastový spoj a hadice upadla, nejčastěji při požadavku na plný výkon. Dnes hadici seženete za asi 4 800 korun.

Selhat umí i snímač diferenčních tlaků (3 600 Kč). Čidel je tu dost a jestli něco bude zlobit, tak právě tohle. Dva snímače NOx přijdou každý na asi 13 000 Kč, snímač pevných částic stojí 18 900 Kč, vstřikovač AdBlue 11 300 Kč (diesel 2.0 CDTI už je tu vždy s AdBlue), termostat 4 700 Kč, žhavicí svíčka 620 Kč. Pozor na stav turbodmychadla. Originální stojí komplet 71 219 Kč, repasovaný díl seženete asi za třicet tisíc. Olejové čerpadlo přijde na více než 12 tisíc korun. Kompletní chladič EGR s ventilem stojí hrozivých 42 534 Kč.

Auto si vypočítává opotřebení oleje podle zatížení a jízdního režimu, a dokonce zobrazuje odhad zbývající životnosti oleje v palubním počítači, takže si o výměnu řekne. Auto si dokonce řekne i o to, že potřebuje delší jízdou zregenerovat částicový filtr. Maximem je 30 000 km nebo jeden rok pro prohlídku a olejový servis. Používá se olej SAE 5W-30 vyhovující normě OV0401547 – D30, alternativně aspoň musí plnit normu ACEA C3 nebo A3/B3. V motoru je jen 4,9 l oleje, takže s výměnou neotálejte.

Kabinový filtr, palivový filtr a brzdová kapalina se mění každé dva roky, filtr sání má interval výměny 60 000 km nebo čtyři roky. Každých pět let se mění chladicí kapalina a rozvodový řemen včetně řemenu pohonu příslušenství se mění po šesti letech nebo 150 000 km podle toho, co nastane dříve.

Převodovky tu interval výměny oleje předepsaný nemají, ale životnosti automatu pomůžete tím, když necháte každé čtyři roky nebo po 60 000 km olej vyměnit. Osmistupňový Aisin AF50-8 používá 7,1 l oleje AW-1, v devítistupňovém automatu GM 9T60 nebo 9T65 je kolem 9 litrů oleje Dexron VI, ale při výměně obvykle vyteče maximálně šest litrů. Šestistupňové automaty GM 6T40, 6T45 a 6T50 používají stejnou kapalinu a podobné plnící množství. Manuál F40 by si také aspoň jednou za čtyři roky zasloužil nový olej (1,8 l oleje SAE 70W API GL-4), stejně tak rozvodovka F48 (0,65 l oleje GM 95599727). U manuálu pozor na selhání hydraulického vedení spojky a poškozený spojkový válec (hlavně u 1.6 CDTI).

Čtyřkolky používají důmyslný systém Twinster od GKN, což není klasický diferenciál, ale systém s dvojicí spojek, které přenášejí točivý moment na jednotlivá kola podle potřeby. Tato čtyřkolka umí tzv. vektorovat točivý moment, faceliftované modely dokonce umí zadek zcela odpojit (a tím šetřit spojky a také trochu paliva). Na papíře to vypadá zajímavě, v praxi je to ale trochu horší. V servisních datech vůbec nic není o výměnách náplní a jsou tu dvě - 0,9 litru pro ozubené soukolí (kapalina Dexron LS) a 0,35 litru pro spojky (kapalina Pentosin CHF). Našli jsme, že některé americké servisy doporučují u příbuzných modelů výměnu kapalin po 20 000 mílích (32 000 km) nebo dvou letech nejpozději.

Tento složitý systém se velmi těžko opravuje. Sice koupíte opravnou sadu těsnění a řídicí elektroniky s kabeláží (podle výrobce a typu do 25 000 Kč), ale pokud se něco vyláme, je zle a čeká vás zřejmě výměna celého „diferenciálu“, který stojí kolem dvou set tisíc korun (po internetu seženete celek za 4 až 6 000 dolarů). A to se nikomu na ojeté Insignii za 350 až 400 tisíc korun nevyplatí dělat. Jestli chcete mít klid, nechte čtyřkolky raději být a smiřte se s předním pohonem.

Pokud jde o náhradní díly, záleží na tom, co kupujete. Spotřební materiál nijak neutíká z průměru tohoto segmentu. Sada pro výměnu předních brzd (dva kotouče a destičky) přijde na 9 300 Kč. Ale když se podíváme na specifické díly, tak už to taková pohádka není. Třeba jedno adaptivní LED světlo (svítí opravdu skvěle!) stojí v originále dost vysokých 57 392 Kč. V druhovýrobě se ale začíná nabídka množit, takže blatník koupíte za asi 5 000 Kč, hliníková kapota však přijde na drahých 23 100 Kč i v druhovýrobě.

Když jsou insignie servisované, bývají to slušná auta. Bohužel dost kusů rychle vypadne ze značkového servisu a zmizí u nich jakékoli oficiální servisní záznamy, tak můžete jen hádat. Výměna oleje v převodovce a diferenciálu nad rámec plánu? Řešení drobných úniků oleje? Ale jděte… A pak to podle toho vypadá a taková auta kazí celému modelu pověst. Lidi si levně koupí utrápené 2.0 Turbo ve čtyřkolce a diví se, že jsou s autem jen drahé problémy. A pak jsou podle nich automaticky všechny insignie krámy. I ty, které už bez problémů točí třetí stovku tisíc kilometrů, protože jejich majitel není „dobytek“ a chápe, že každé auto, a to starší a více ojeté zvláště, potřebuje pečlivou údržbu.

Když se budete o Insignii starat, bude to dobré auto. Nesmíte se vykašlat nejen na základní údržbu, ale musíte poslechnout i servisáka, který vám řekne, že ten olej v automatu by to opravdu chtělo udělat. Nechte si kupované vozidlo rohlédnout odborníkem na značku, ať vám udělá férový odhad očekávaných výdajů a hlavně ať koukne na choulostivé věci. Moc jich tu není, ale když už, může to být drahé (hlavně pohon 4 × 4). S benzinovou 1.5 nebo 1.6 Turbo, případně s dvoulitrovým dieselem v předokolce nemůžete šlápnout vedle. Zadarmo tohle auto jezdit nebude, ale to ani Passat 2.0 TDI DSG. Insignii navíc koupíte o dost levněji, často dostanete lepší výbavu a na dobrém podvozku i o chlup lepší jízdní projev.