Ojetiny za 150 000 Kč, které si svou hodnotu snadno udrží: Škoda, Volvo nebo Citroën

Teď si asi říkáte, že jsme se dočista zbláznili, když mezi investiční auta řadíme starý Citroën, Volvo a masově vyráběnou Škodovku. Jenže o stopětkách a favoritech jsme si také mysleli, že je pak jen hodíme ze skály. Těžko předvídat chování trhu a lidé si i ke starým autům, pokud budou v hezkém stavu, cestu najdou.

S rozpočtem 150 000 korun se dá samozřejmě sehnat mnoho rozumných a spolehlivých aut, ale u nich nelze očekávat, že jim hodnota poroste a budou vyhledávanými raritami. Přesto se nám podařilo najít pět zajímavých kousků, které by v budoucnu na ceně nemusely ztratit, spíš naopak budou nabírat. Berte to jen jako návod k zamyšlení. Určitě vás také napadne několik zajímavých vozů s potenciálem růstu hodnoty. Pište nám tipy do komentářů!

Původně tu měla být extravagantní C6, ale ta už začala na ceně růst, klidně za 400 tisíc a víc. Totéž by se podle nás mohlo v budoucnu přihodit také druhé generaci o třídu menšího Citroënu C5 (uvedena na trh byla v roce 2007), což je jedno z neprávem přehlížených aut. On to totiž není takový krám, jak se o francouzských autech říká. To, že má za sebou plno ojetin dost pohnutou historii, kdy se majitelé (uživatelé) o auta moc nestarali, je pak na jiné povídání. Udržovaná C5 může fungovat a z jejího jízdního projevu budete nadšeni.

Největším lákadlem, ale také největším rizikem, je systém hydropneumatického odpružení. Pokud funguje, jezdí tenhle citroën lépe než Mercedes třídy S. Bohužel starší kusy trpí na úniky náplně, korozi trubek, netěsnost hadic a další „vnitřní“, obtížně diagnostikovatelné problémy. Naštěstí i u nás najdete pár specialistů, kteří se podvozkům citroënů věnují a pomohou vám auto uvést do plně funkčního stavu.

Naopak prakticky neprůstřelný je diesel 2.0 HDI, ideálně kombinovaný s hladkým měničovým automatem. Verze o výkonu přes 120 kW mají vždy zmíněné odpružení, slabší motory ho mohly mít za příplatek (pokud má auto elektronickou ruční brzdu – zde také dost poruchovou –, má i ten „lepší“ podvozek). Vyhnuli bychom se šestiválcům 2.7 HDI a 3.0 HDI, které jsou těžké, servisně náročné a proti silnému, spolehlivému čtyřválci nejedou o nic lépe. Plně funkční a zachovalá C5 na „vzduchu“ bude jednou mezi fanoušky ceněná vzácnost.

U nás už je nadšenci vykoupili, ale pár se jich ještě sehnat dá, především v ne tak atraktivní verzi Combi. Spíš ale doporučujeme vyrazit za hranice, kde nemají škodovky takový status jako tady a jejich ceny ještě nenabraly rostoucí tendenci. První generace Octavie s přídomkem RS je pořád zajímavé a vlastně i řidičsky vděčné auto. Pokud ji zachováte v originálním stavu, vždycky pro ni najdete kupce ochotného platit. Na tomhle autě určitě už nikdy neproděláte, naopak.

Motor 1.8 Turbo má sice pár choulostivých míst, ale celkově je to povedená jednotka, která krom pečlivějšího přístupu a kvalitního paliva (tahle výkonnější verze o výkonu 132 kW potřebuje navíc osmadevadesátku) nic moc nepotřebuje. Starší a více ojeté kusy budou asi brát trochu oleje, ale to se dá řešit. Pokud auto budete brát jako hračku, se kterou najezdíte pár tisíc kilometrů ročně, asi vás to moc trápit nebude, dokud nebude motor brát litr oleje na jednu nádrž benzinu jako dvoutakt.

Spíše si u kupovaných aut dejte pozor na korozi. Octavie RS za sebou nemívají tak těžkou službu a půlmilionové nájezdy jako soudobá tédéíčka, ale už je to přece jen přes dvacet let staré auto a zejména prahy vpředu, blatníky a uložení zadních náprav patří mezi citlivá místa. Výhodou je, že na Octavii seženete úplně všechno. Nicméně ta velkorysá zásoba náhradních dílů nebude trvat věčně.

Volvo V70 není zajímavé designem, technikou nebo nějakou historickou událostí. Je zajímavé tím, že je to prakticky nezničitelný ingot. Kdyby teď Zemi zasáhl desetikilometrový meteorit, tak jediné, co z výtvorů lidské civilizace přežije, budou egyptské pyramidy. A stará volva. Dokud je v nich benzin a olej, pořád jezdí.

Je ale škoda, že spousta majitelů tahle volva odkáže do podřadných rolí, jako je odvoz stavebního materiálu na chalupu nebo zablácených psů do lesa. Pak podle toho ta auta bohužel vypadají. Najít zachovalý kus s interiérem ve slušném stavu je poměrně těžký úkol. Verze s benzinovými motory, které nemusejí mít najeto 700 000 km jako ikonické diesely, ještě ale mohou být v akceptovatelném stavu.

Docela zajímavý je atmosférický pětiválec 2.4i, který sice nemá údernou dynamiku, ale je to vcelku spolehlivý a hlavně jednoduchý motor s rozumnými náklady a malými požadavky na pečlivost údržby. Spíše vás časem bude trápit unavená převodovka než problémy s tímto motorem. Prověřte ale, aby auto nebylo prolezlé korozí. Drobnosti se dají opravit, ale shnilé auto nechcete, to už vám bez obrovských investic nikdo nezachrání. A zas taková vzácnost tohle volvo není, abyste do něj museli nasypat dalších dvě stě tisíc. Vyšší hodnotu bude mít jen tehdy, pokud bude fungovat a bude v hezkém stavu bez koroze.

První generace kompaktního kupé od Audi uzrála a stává se z ní zajímavá kuriozita, a dokonce už i investiční příležitost. Trh vždycky ocení neobvyklé auto s historií, i když v tomto případě trochu pohnutou, které bude v hezkém stavu. Sice se v inzerátech válí plno zubožených a zdevastovaných aut, ale když si dáte práci, tak v našem rozpočtu najdete ještě pár slušných kusů, které by mohly vyžadovat jen pár obvyklých investic.

Nejlepší volba bude motor 1.8 Turbo, zde ještě klasická jednotka známá i z Octavie RS. Motor je to robustní a spolehlivý, ovšem je otázkou, v jakém stavu bude v kupovaném autě. Moc optimisticky bychom to v tomto rozpočtu neviděli, ale pokud jste šikovní, máte na to čas a místo a třeba kamarády, kteří vám pomohou, můžete se do „rozborky-sborky“ pustit. Na čtyřválec 1.8 Turbo seženete všechno.

Zatímco motor bude maximálně brát trochu oleje, ale jinak poběží, horší to bude se stavem karoserie. Audi TT rádo koroduje, zejména pokud má za sebou nedbale opravenou bouračku. A jak jistě víte z historie, první ročníky uměly své řidiče (a hlavně řidičky) nepěkně vytrestat. I přes sdílení prvků v rámci koncernu Volkswagen (Audi TT toho má dost společného s modelem A3 či s Golfem) je tu plno specifických dílů, které se neshánějí snadno a levně. Staré pořekadlo ale praví, že trpělivost přináší růže.

V českých inzerátech se tahle designová kuriozita vyskytuje velmi vzácně, a i když si projdete hlavní celoevropské vyhledávače ojetých aut, najdete už jen pár kusů na prodej, které by stály za úvahu. Zrestaurované vozy už jsou drahé a za investiční ceny, ale přesto se dá i v rozpočtu do 150 000 Kč najít pár aut, která mohou stát jako základ zajímavého nadšeneckého projektu.

Avantime si ale nekupujete pro dynamiku nebo jízdní vlastnosti, nýbrž pro design či spíše jeho zvláštnost. Po stránce podvozku, řízení a dynamických vlastností je tohle příšerné auto, které se chová spíše jako dodávka. Ale závodit s ním nikdo nebude, a pokud ho budete brát jako vzácnou zvláštnost pro klidné projížďky někam na srazy fanoušků a uvedete ho do pěkného a plně funkčního stavu (což bude trochu oříšek), časem by se vám ta investice mohla vrátit. Těchto aut bude opravdu málo.

Poměrně bezproblémovým motorem je benzinový čtyřválec 2.0 Turbo, u kterého je potřeba hlídat jen běžné věci. Rozšířenější je diesel 2.2 dCi, který tu má ještě docela choulostivý klikový mechanismus a potrpí si na opravdu pečlivý přístup. Ale pokud s autem neplánujete najezdit 30 000 km v levém dálničním pruhu, bude stačit včas měnit olej. Navíc servisy o problémech starších dieselů od Renaultu vědí a všechno se dá vyřešit. Navíc slušný Avantime bez koroze se dá právě díky „lehnutému“ motoru koupit velmi levně. Pokud si to umíte opravit sami, nikdy na tom neproděláte, protože tohle auto si sběratele kuriozit vždycky najde.

A jestli vám Avantime přijde jako moc velký risk, můžete sáhnout po podobně laděném Vel Satisu, který je praktičtější, vyrobilo se ho víc kusů, a proto na něj snáz najdete náhradní díly. Není to taková rarita jako Avantime, přesto jde o velmi o neobvyklý kus automobilové historie, který bude na ceně už jen získávat.