Praktická rodinná ojetina za 100 tisíc: Fiat Multipla má všechno, jen se vám asi nebude líbit

Víte, že novodobé Fiaty Multipla mají už i své fanouškovské kluby a srazy? Auto mělo dokonce i svůj exemplář vystaven v muzeu moderního umění (MOMA) v New Yorku. Multipla je ve skutečnosti hodně starý název, pro Fiat navíc docela tradiční. V Itálii se stavěla na bázi oblíbeného Fiatu 600 malá dodávka, která měla svůj vlastní styl a lidé ji milovali. Původní Multiply s protisměrnými předními dveřmi už dnes moc nepotkáme, rezivěly děsivě rychlým tempem a zrenovované kousky jsou dnes už nejen velmi drahé, ale zůstalo jich opravdu jen velmi málo.

I novodobých Fiatů Multipla tradičně se svými třemi páry předních světlometů a designem ve stylu zvláštního „blobu“ potkávám na silnicích už méně než dřív. Hodně jich dosloužilo, a sehnat tak pěkný kousek ještě v původním polarizujícím designu a navíc třeba v bláznivé hráškově zelené barvě nebude lehké. V AAA auto se nedávno objevil už exemplář inovované řady, která měla komplet přestylizovaný předek. Multiply se v bazarech už často neobjevují, a tak jsem ani na jiný kousek nečekal a vzal zavděk faceliftem, který se objevil pro rok 2004 a sjednocoval vzhled s ostatními tehdejšími modely.

Design původního vzhledu Multiply má na svědomí Roberto Giolito, autor mimo jiné i veleúspěšného moderního Fiatu 500, respektive konceptu Trépiuno, který mu předcházel. Na produkční verzi „pětistovky“ totiž pracoval známý Frank Stephenson, autor New Mini. Ústředním motivem je maximální vzdušnost kabiny pro posádku, skvěle využitelný prostor a dokonce šestimístné provedení. Design se ale nelíbil a auto se prodávalo hůř, než kdyby bylo konvenčnější. Ale o to víc mám dnes po letech Multiplu rád, je svá a to se cení.

Dnes jsou Multiply už na svém cenovém dně a pojízdné kousky s platnou technickou zpravidla nestojí více než padesát tisíc korun, ty nejhezčí atakují stovku, protože ojetá auta za poslední rok a půl bohužel enormně zdražila. Pointa je ovšem taková, že levnější prostorné auto s variabilitou malé dodávky stěží seženete. Multipla se narodila do doby, kdy vznikala rodinná auta nižší střední třídy, která nebyla úplně MPV ani kombi, ale propojovala to zajímavé z obou světů. V té době hodně „frčel“ Renault Mégane Scénic, ale Multipla měla proti němu trumf v podobě šestisedadlového uspořádání.

Trik, jak se můžou do dvou řad sedadel vejít tři dospělé osoby vedle sebe, spočíval v nezvykle tenkých dveřích a sedadlech, která jsou skutečně na boku dost namáčklá. Bezpečnost proti bočnímu nárazu tu tak byla horší než u konkurence, tehdy Multipla získala v hodnocení NCAP jen tři z pěti možných hvězdiček. Opel Zafira nebo už zmíněný Renault Mégane Scénic na tom byly v bezpečnosti posádky tehdy líp.

Ani jeden však nenabídl možnost každé ze zadní řady sedadel individuálně vyjmout či posunout v uchycení do podlahy dopředu či dozadu. Sedadla šla i individuálně sklopit, a vytvořit tak mezi těmi krajními praktický stoleček i s místem, kam šlo umístit pití. Praktičnost Multiply mě dodnes baví. Když jsem všechna tři sedadla zezadu vyndal, zůstala opravdu rovná plocha na naložení rozměrného nákladu. Myslím si, že tato variabilita prostoru bude u Multiply udivovat lidi i v budoucnu, protože poslední dekádu se staví auta sice velká a mohutná zvnějšku, ale často dost nepraktická uvnitř. Na sklonku devadesátých let frčela tato malá MPV a byla to moc fajn kategorie.

Ve zkoušeném autě byla pod kapotou zážehová šestnáctistovka. Z pohledu dnešního pojetí benzinových motorů je to extrémně jednoduchý motor, přitom na svou dobu velmi výkonný. Motor má rozvod DOHC, vačky jsou poháněny ozubeným řemenem a s atmosférickým plněním a vícebodovým vstřikováním paliva nabízí solidních 76 kW (103 koní). Aby motor jel, musí se celkem svižně vytáčet, a k tomu hezky koresponduje krátká pětistupňová převodovka. Letitá Multipla měla poměrně nebývale nízký nájezd jen 90 tisíc kilometrů a jednotlivé rychlosti zapadaly do vyvýšené kulisy řazení v přístrojové desce jako po másle. Ani motor nebyl vůbec vyběhaný a hezkým sytým čtyřválcovým zvukem se proháněl rafičkou otáčkoměru.

Je pravda, že krátké zpřevodování a docela dunivé tóny motoru kolem čtyř tisíc otáček znamenají, že benzinová Multipla nebude to nejideálnější rodinné auto na dlouhé výlety po dálnici. Navíc, když jsem od ní chtěl přeci jen lepší dynamiku, měla tendenci „žrát“ i dost benzinu. S lehkou nohou se ale dá pohybovat kolem sedmi litrů a ideální dálniční rychlost nepřesahuje sto dvacítku. Za touto hranicí už je Multipla totiž znatelně hlučnější. Benzinový motor se ale odvděčí spolehlivostí, rychle se v zimě zahřeje a na kratší trasy bude naprosto ideálním společníkem.

Většina inzerátů s ojetou Multiplou bude mít v kolonce motor zaškrtnuto „diesel“. Jako nový byl skoro o sto tisíc korun dražší, benzinová Multipla vyšla v roce 2004 v základní výbavě na ceníkových 554 tisíc korun, ale dnes po letech je to úplně jedno. Cenu určuje čistě použitelnost celkového stavu auta, nikoli motorizace. Onen diesel pod kapotou Multiply byl motor 1,9 JTD o výkonu 77 kW (105 koní) až 88 kW (120 koní) podle verze a roku, kdy se prodával.

Je to už diesel se vstřikováním common rail, a i když spolehlivý, přeci jen jej po letech trápí různé problémy. Jedním z nich jsou nepochybně netěsné vstřikovače, tlumič torzních kmitů v řemenici pomocných agregátů a taky regulace tlaku turbodmychadla. Na druhou stranu udržovaná a pojízdná dieselová Multipla bude mít jistě již hodně z typických problémů za sebou a vyřešených. U benzinové verze je údržba jednodušší, ale je potřeba myslet na výměnu rozvodového řemene a nechat ho spolu s kladkou a napínákem vyměnit nejpozději jednou za deset let, ročně měnit olej, nezapomenout i na olej v převodovce a na svíčky. Samozřejmě je nutno počítat i s tím, že se na patnáct až dvacet let staré Multiple porouchá i leccos na elektrice, ale nebude to nic, s čím si šikovný autoelektrikář neporadí.

Je až legrační, jak moc vzhled Multiply polarizuje. Když jsem poslal fotku auta, se kterým budu týden jezdit, kamarádům, dostal jsem odpověď v různorodé škále, od „blinkajícího smajlíku“ až po obdivné „jé Multipla, tu zbožňuju“. Nemá tedy vážně cenu toto auto někomu doporučovat nebo nedoporučovat. Komu se líbí její vzhled, ocení i její unikátní praktičnost a bude vědět, že mu bude lacino sloužit a rodina si ji jako nenáročné přibližovadlo na kratších výletech oblíbí. A komu se Multipla nelíbila nikdy, ten jí nepřijde na chuť ani dnes. Nezjistí tedy, o co všechno přichází…

Žerty stranou. Můj osobní názor není tak vyhraněný. Vždy se mi líbilo, jak byla Multipla jiná a její tvůrci se nebáli odlišit. Mám rád automobilový design, a proto mám rád Multiplu. Ale nelíbí se mi tento facelift, kterým Fiat jakoby říkal: „My jsme to asi přestřelili, vracíme Multiplu trochu víc do normálu“. Myslím, že to je škoda, ale facelift byl snahou oživit špatné prodeje, a prodloužit tak autu už tak docela dlouhý život, což ostatně splnil. Multipla sjela naposledy z výrobních linek Fiatu v Turíně v roce 2010 a to se pak ještě dál vyráběla licenčně v Číně.

Jestli mi na Multiple něco vadí, přeci jen už má z dnešního pohledu horší pasivní bezpečnost. Je to auto, ve kterém hlavně vozíte děti a chcete je maximálně ochránit. Na druhou stranu, když máte hlouběji do kapsy, sto tisíc korun na koupi auta je limit, vybrat relativně hezké a bezpečné auto není zrovna snadná věc. Běžné praktické ojetiny jsou dnes až absurdně drahé. Co stálo předloni kolem padesáti tisíc, se dnes klidně kolem té „stovky“ prodá.

A jestli dát svých padesát tisíc za jedničkovou Fabii, ve které budeme s rodinou sedět namačkaní jako sardinky, zvolím radši chytře navrženou Multiplu. Pořád se dá i v kategorii levných aut vybírat a rád se zase příště podívám pod drobnohledem na nějaké zajímavé levné rodinné auto do sta tisíc korun. Pár dalších zajímavých možností rozhodně stále existuje.