Ojetá rodinná auta s jednoduchými motory, které vydrží: Dá se vůbec něco koupit? Pár jsme jich ještě našli

Opět se na nás obrátil jeden čtenář s tím, že by rád výhledově vyměnil svůj starší Focus II 1.6 16V za něco novějšího. S ohledem na omezený rozpočet čtenáře je ale otázkou, zda by si s nějakým moderním autem vyloženě polepšil, pokud Focus pořád jezdí a funguje. Jenže to je prý ta potíž, už se začínají objevovat problémy, s nimiž si některé servisy vůbec nevědí rady. Přišel tedy čas na výměnu. Ale za co?

Čtenář jezdí především kratší trasy a velmi často po městě. „Jsem vyznavačem zenové jízdy,“ zaznělo v naší korespondenci, takže požadavky na výkon vozu asi nejsou příliš vysoké. Hlavní je prý spolehlivost, nenáročnost údržby a minimální rizikovost. Z tohoto pohledu vycházejí pořád nejlépe klasické vozy s atmosférickým motorem a nepřímým vstřikováním, ovšem auto by mělo patřit minimálně do segmentu C, aby se do něj vešly děti a zavazadla.

Jak ale sami víte, naprostá většina automobilek přešla na downsizované přeplňované motory s přímým vstřikováním. Jakkoli jsou některé naprosto skvělé a spolehlivé, pro krátké trasy a příměstský provoz se moc nehodí a rizika jsou přece jen vyšší než u klasiky. Tak se pojďme podívat, která auta segmentu C zachovávající klasickou koncepci motoru (atmosférické sání, čtyři válce, nepřímý vstřik) se ještě dají sehnat. Vůz by totiž neměl být starší než deset let a měl by mít rozumný nájezd.

Posledním autem s klasickou koncepcí motoru je Hyundai i30 1.5 DPI. Je to taková moderní Felicia 1.3 MPI – dostatečně prostorné rodinné auto s jednoduchou a bezrizikovou technikou, která není moc náročná na servis a zacházení. Kdo jezdí převážně krátké trasy a chce mít klidné spaní, rozhodně toto auto můžeme doporučit. Samotná i30 je totiž solidní a spolehlivá. Zatímco první verze měla 81 kW, aktuální už má jen 70 kW a hlavně na dálnici jede o poznání hůře.

V inzerci je obrovské množství aut a je z čeho vybírat. Nejlevnější jsou od asi 230 tisíc korun, kolem 270 tisíc začíná nabídka méně jetých kusů. Do 300 tisíc seženete vozidlo, které má najeto do 50 000 km. Záleží samozřejmě na výbavě, celkovém stavu a historii. Důležité je si pohlídat, jestli u Hyundaie pořád platí slibovaná pětiletá záruka.

Výhodou je, že Hyundai nastavil klasický servisní interval s výměnou oleje po roce nebo 15 000 km. V motoru je jen 3,4 l oleje SAE 0W-20, který vyhovuje normě API SN+ nebo API SP. Doporučujeme jen zkrátit interval výměny zapalovacích svíček z nesmyslných 160 000 km a deseti let aspoň na polovinu. Ventilové vůle se tu díky hydraulice neřeší, spolehlivý je i rozvodový řetěz. U i30 se občas vyskytne vadný sloupek řízení a vadná jednotka ABS. Ověřte také, jestli se auta týkala některá ze svolávacích akcí a byla už provedena.

Klasickou atmosféru s nepřímým vstřikem prodával také Opel v poslední „vlastní“ Astře, než se z ní stal peugeot. Bohužel tato motorizace není příliš rozšířená a aktuálně v inzerci najdete jen zhruba deset aut. Ale nemívají moc najeto (to pak stojí do 250 tisíc), nebo mají najeto hodně, ale koupíte je klidně už za 120 tisíc. Pro lidi s hodně omezeným rozpočtem je tohle atraktivní nabídka.

U této Astry hrozí jen čtyři systémové potíže modelové řady K - vadný elektrický zámek volantu (dá se to vyřešit montáží emulátoru), vadné senzory otáček kol, poškozené hydraulické ovládání spojky nebo spojkový válec a zavzdušněné brzdy. Na motoru se jinak neřeší nic vážného, pokud necháte včas vyměnit olej a za studena se k němu budete chovat s citem.

Servisní interval mohl být dlouhý, až 30 000 km. Ale aspoň Opel hnal lidi pro nový olej maximálně po roce, takže kdo jezdil méně, auto si „píplo“. V motoru jsou čtyři litry oleje SAE 0W-20 plnícího normu OV0401547 – A20. Klidně postačí jakýkoli kvalitní olej vyhovující normě API SN a novější. Svíčky se mění po 60 000 km nebo čtyřech letech, po 150 000 km nebo šesti letech se mění řemen pohonu příslušenství. Motor má spolehlivý rozvodový řetěz a hydraulické vymezování ventilové vůle, takže to řešit nemusíte.

Zavedeným modelem je i Mégane s motorem 1.6 SCE, ale na rozdíl od výše uvedených aut to naprosto jednoznačná sázka na jistotu není. Šestnáctistovka od Nissanu proslula protivnými závadami (selhání pomocného řemenu, výpadky zapalování, problémy se startováním v mrazech), a dokonce i zvýšenou spotřebou oleje. Motor má sice rozvodový řetěz, ale každých 90 000 km by se měly zkontrolovat ventilové vůle. Aspoň že u aut provozovaných na benzin bez přestavby na LPG se na to obvykle nemusí do 200 000 km sáhnout.

V inzerci je aktuálně kolem dvaceti vozů různých karosářských verzí a s cenami od 180 do 300 000 Kč v závislosti na stáří, nájezdu a výbavě. Nejvíce aut je mezi 240 a 280 tisíci Kč, takže je z čeho vybírat. Pokud se vám Mégane líbí, těžko vám ho můžeme vymlouvat, protože vyloženě špatné auto to není. Nevýhodou jsou až dvouleté servisní intervaly s limitem 30 000 km, což citlivému motoru nedělá moc dobře. Pečlivější motorista vymění olej každý rok.

V motoru je 4,3 l oleje a používat by se měla náplň SAE 0W-30 vyhovující normě Renault RN0700. Ostatní intervaly jsou normální - svíčky po 60 000 km nebo čtyřech letech, pomocný řemen a nemrznoucí kapalina po 150 000 km nebo šesti letech. Mégane trápí závady předních světlometů (vada ve spínací skříňce nebo poškozené kabely) a problémy s komunikací vozu s akumulátorem (občas si auto myslí, že má zcela vybitou baterii, ale klidně může být opravdu vybitá). Také se dost problémů vyskytovalo po uvedení na trh, ale to už snad vyřešily svolávací a servisní akce. Bylo jich dohromady přes 30, tak ověřte, co se auta mohlo týkat a jestli to bylo udělané.

Focus je stálice a ještě třetí generace mohla mít populární šestnáctistovku, i když už trochu složitější než minulou klasiku. Navíc jsou tu třeba nastavovače proměnného časování ventilů, což je asi jediná věc, která umí selhat, hlavně u zanedbávaných vozidel. Z uvedených vozů je to jeden z nejsilnějších motorů, atmosférická šestnáctistovka může mít až 92 kW (i když se prodávaly i verze 63 a 77 kW). Servisně je ale nejnáročnější, neboť se tu vedle ventilových vůlí musí hlídat ještě rozvodový řemen. Ten má interval výměny 160 000 km nebo osm let.

Olejový servis se dělá každý rok nebo maximálně po 20 000 km, zapalovací svíčky se mění po čtyřech letech. V motoru je 4,1 l oleje SAE 5W-20 Ford WSS-M2C948-B nebo SAE 5W-30 Ford WSS-M2C913-D. Celkově tu ale moc rizik není, i když ford umí občas trápit vskutku kuriózními závadami. Například špatně těsnící ostřikovače protékají, kapalina se může dostat k řídicí jednotce a pak tam vyreznou jednotlivé spoje a kontakty.

V inzerci je focusů dost, nejčastěji je to oblíbený rodinný kombík. Nejlevnější kusy seženete už klidně pod 100 000 Kč, ale mívají opravdu hodně najeto. Mladší vozy s nižším nájezdem ale budou klidně za 250 tisíc. Kolem 200 tisíc jsou ale auta se stále ještě rozumnými nájezdy. Škoda jen, že se hlavně u importů špatně ověřuje servisní historie a skutečný nájezd. A mnoho kusů už má za sebou velmi těžký život a je to na nich vidět (a uvnitř to bývá i cítit).

Papírově nejvýkonnější je šestnáctistovka od Toyoty, nejčastěji dostupná v Aurisu nebo Corolle sedan. Má 97 kW a koupíte ji od asi 200 tisíc, pokud to auto musí být maximálně deset let staré. V Aurisu kombi s nějakým rozumným nájezdem bude stát pořád tak 260 až 300 tisíc korun, levné tyto toyoty rozhodně nejsou.

Výhodou je opět nepřímé vstřikování, spolehlivý rozvodový řetěz a také hydraulické vymezování ventilové vůle. Přesto se už několikrát stalo, že se motoru doslova rozletěla složitá hlava válců s proměnným časováním a zdvihem ventilů na prvočinitele. Servisy se dušují, že za to mohl uživatel, který špatně zařadil, ale rozhodně je to věc, na kterou je potřeba si dát pozor.

Spíše se ale setkáte s vadným akčním členem proměnného časování ventilů, vadnou „váhou“ vzduchu nebo netěsnostmi v systému nasávání vzduchu. Většina aut je ale v pořádku a s velmi transparentní servisní historií. Stačí každý rok nebo po 15 000 km měnit olej (4,2 l oleje SAE 0W-20 API SL). Krom běžné údržby toyoty obvykle nic nechtějí.

Mezi podobná auta patří i Fiat Tipo, i když je v inzerci nejčastěji dostupný jako ne moc praktický sedan. Seženete i hatchback nebo kombi, ale je jich výrazně méně, kombíků aktuálně jen pár kusů. Nejlevnější vozy jsou od 120 tisíc korun, ale mladé a málo jeté kusy budou stát klidně 260 tisíc. Pořád ale seženete vozidla, která mají najeto třeba jen do 30 000 km. Zajímavostí je, že Tipo se dělalo i s jednoduchým motorem 1,6 l s klasickým automatem. Takže kdo nechce (nebo nemůže) řadit, měl by o něm aspoň přemýšlet.

Ani technicky jednoduchému fiatu se nevyhýbají sem tam nějaké potíže. Vyskytuje se vadný kompresor klimatizace nebo vadné zapalovací svíčky či cívky. Občas bývá také vadná jednotka ABS, kabeláž plynového pedálu nebo těleso škrticí klapky. Celkově ale s palubní elektronikou potíže moc nebývají a udržované fiaty jsou spolehlivá auta.

Servisní plán je konzervativní a motory Fiatu jsou na kvalitu a množství oleje tradičně velice citlivé. Olej se mění po roce nebo 15 000 km, ale klidně to zkraťte jen na 10 000 km (v motoru jsou jen tři litry oleje SAE 5W-40 normy FIAT 9.55535-S2 nebo API SN), zapalovací svíčky se mění dokonce každé dva roky. Myslete také na rozvodový řemen a řemen pohonu příslušenství, interval výměny je 120 000 km nebo šest let. Ventilové vůle jsou naštěstí vymezované hydraulicky.

Ne, na dacie jsme nezapomněli, jenže třeba Sandero je spíše auto segmentu B a MPV Lodgy (s motorem 1,6 l) má stejná rizika jako výše uvedený Mégane se stejnou pohonnou jednotkou. Mazdy jsou sice spolehlivé, ale dost drahé a mimo rozpočet čtenáře. A jelikož automobil s turbem nechce, je potřeba škrtnout všechna koncernová auta s jinak slušnými motory 1.2, 1.4 a 1.5 TSI.

Mimo stanovený rozpočet (ideálně do 300 000 Kč) bývají i jinak velice spolehlivé hybridní toyoty, pokud nemají najeto přes 200 000 km. Zkrátka, výše uvedená auta jsou asi nejrozumnější volba v této kategorii, i když některá z nich mají své mouchy a jiná se zas shánějí špatně. Nakonec z toho asi ten Hyundai i30 vychází jako nejbezpečnější volba.