Největší překvapení v autobazarech. Testovali jsme Nissan Micra (K14)

S tím, jak prudce vzrostly nároky na nízkou tabulkovou spotřebu (tabulkové emise CO2), dostal se automobilový průmysl do pasti. Prakticky se můžeme rozloučit s jednoduchými auty s jednoduchými motory, která jsou levná. I do městských vozů určených na krátké trasy jsou montovány motory, které se na takové použití vůbec nehodí.

Až si člověk říká, že na to městské courání je dnes lepší elektromobil. Opravdu je, jenže… Elektromobil je sice fajn do města, ale musíte mít kde nabíjet a dál než na hranici okresu se s ním stejně nedostanete. Elektromobilita je stále ještě kratochvíle pro bohaté, kteří aut mohou mít několik, případně už nikam nepospíchají a celý svět na ně trpělivě počká.

Přesto lze i mezi moderními vozy s přeplňovanými motory najít takové, kterým by častý městský provoz s krátkými cestami nemusel vadit. Jedním takovým je poslední generace kompaktního hatchbacku od Nissanu, který je neprávem opomíjen a přehlížen. Dejte mu šanci, je to dobré auto.

Na test jsme si v Auto ESA půjčili Nissan Micra s přeplňovaným tříválcem 0,9 l a s pětistupňovou manuální převodovkou. Pěkně vybavený vůz z roku 2018 měl na začátku testu najeto jen 17 000 km a prodejce za něj chtěl 315 000 Kč.

Zatímco předchůdci bývali na českém trhu hojně rozšířená auta, se čtvrtou generací začal počet Nissanů Micra klesat. Posledních se moc neprodalo a je to vidět i v nabídce ojetin. Aktuálně je na portálu sauto.cz jen asi deset aut, když tedy vynecháme nabídku nových vozů s prakticky nulovými nájezdy.

Nejlevnější Micra páté generace stojí od 180 000 Kč, ale takové kusy mívají více najeto. Vozy s nižšími nájezdy začínají u 220 000 Kč. Cena se odvíjí od výbavy, historie, nájezdu a samozřejmě celkového stavu. Vozy s nízkými nájezdy, jako je náš testovaný, obvykle stojí okolo 300 tisíc, a to i v zahraniční, když se podíváme i na evropskou nabídku. Relativně levné Euro teď sice dělá ze zahraničních ojetin lákavou nabídku, ale individuální import má svá úskalí, tak se nejprve podívejte do české nabídky.

A jak si Nissan Micra stojí v bazarech? Odpovídá Filip Kučera z Auto ESA: „Nissan Micra poslední generace je na sekundárním trhu méně častý model. Jeho prodeje v Evropě poslední roky výrazně klesaly, a tak byla výroba ukončena. Později bude tento malý hatchback nahrazen čistě elektrickým vozem. Nikdo se ale nemusí obávat o dostupnost servisu nebo náhradních dílů. Micry se spalovacími motory mají stejnou techniku s mnohem rozšířenějšími Renaulty a Daciemi. Micra páté generace se od ostatních malých hatchbacků odlišuje odvážným designem. Je přitažlivá pro mladé řidiče a často plní funkci druhého auta do rodiny. Testovaný vůz splňuje vysoké nároky kategorie Premium. Kdo se poohlíží po městském hatchbacku v technickém stavu nového vozu a za dobrou cenu, neměl by modrou Micru v naší nabídce přehlédnout.“

Zatímco „vykulený“ předchůdce byl mnohými srovnáván spíše s miniauty, jako je třeba Škoda Citigo, tak poslední generace Nissanu Micra, označovaná kódem K14, je o poznání větší, i když stojí na stejné platformě V. Nissan použil vlastní platformu, upravený základ předchůdce, nikoli platformu z Renaultu Clio, ačkoli se vůz vyráběl ve stejné továrně a logicky sdílí i několik celků, třeba motory a převodovky.

Proti čtvrté generaci ale tahle Micra opravdu narostla. Rozvor se zvětšil z 2450 na 2520 mm, vůz je delší (3999 proti 3780 mm) a také je širší (1743 proti 1665 mm). Uvnitř to ale poznáte spíše na prostoru vpředu a hlavně pozici řidiče. Sedí se níž, cestující vpředu mají více místa. Vzadu to žádná sláva nebude, ale děti se sem vejdou. Zvětšení auta se podepsalo i na hmotnosti. Zatímco předchůdce v základní verzi vážil jen 925 kg, tento model ukáže na váze 1052 kg. Ale i to je pořád docela nízká hmotnost, aspoň na poměry segmentu B.

Největší posun je ale znát v celkovém zpracování. Předchůdce byl pocitově dost laciný a i když to nebylo špatné auto (a s kompresorem přeplňovaným tříválcem 1,2 l vlastně i docela rychlé), tak bylo těžké z něj mít pocit plnohodnotného vozu. Člověk ho bral prostě jako nákupní tašku. Tahle pátá generace ale působí lépe, dospěleji.

Interiér je hezky zpracovaný, v této testované verzi působí dokonce docela prémiově. Některé materiály jsou sice lacinější, ale detailům výrobce věnoval velkou pozornost a nemuselo by se za ně stydět ani mnohem dražší auto. Třeba audiosystém je na poměry kategorie nečekaně výkonný a kvalitní. A to v testovaném autě nebyl ten nejluxusnější, který dokonce mohl mít zabudované reproduktory v sedačkách. Konečně se tu nesedí jako na barové stoličce, naopak je pozice za volantem velmi dobrá odpovídající evropským zvyklostem. Volant má příjemný tvar, celková ergonomie je v pořádku a člověk si rychle na ovládání auta zvykne.

Z benzinových motorů mohly být pod kapotou jen tříválce. V testovaném autě byl přeplňovaný motor 0,9 l známý z Dacií a Renaultů. Na malou Micru tenhle motor samozřejmě stačí a ve srovnání s jinými aplikacemi se zdá být plynulejší a lépe odhlučněný. Sice se nezbavil trochu gumových reakcí, ale výkonu má dost a zvládá i dálniční přesuny. Spotřeba nijak zázračná není, ale lze jezdit za nějakých 6 až 6,5 litru i s větším podílem dálnice a městského provozu. A to zas není úplná katastrofa.

U Micry není potřeba tápat nad tím, jaký motor koupit. Prakticky všechny jsou slušné, velmi spolehlivé a vyžadující jen běžný servis. Základní atmosférický tříválec 1,0 l s parametry 54 nebo později 52 kW a 95 Nm je ale vhodný jen do města. Pokud víte, že po dálnici jezdit nebudete a na mimoměstské etapy vyrážíte jen výjimečně, bude vám stačit.

Přeplňovaný tříválec 0,9 l (H4Bt) prodávaný pod označením 0.9 Turbo nebo IG-T 90 o výkonu 66 kW (90 k) je díky slušnému točivému momentu 140 Nm už o poznání živější motor, kterému nevadí ani dálnice a lze s ním i předjíždět. Technicky je to velmi jednoduchá jednotka a zatím se jeví jako velmi spolehlivá. Známe ji třeba z Dacií a Renaultů a nic hrozného se o ní neříká.

Má spolehlivý rozvodový řetěz (pokud tedy motor neutrápíte podtáčením a jinak necitlivým zacházením), jednoduché turbo a dokonce i nepřímé vstřikování paliva, což možná zhoršuje účinnost a zvyšuje o pár deci tabulkovou spotřebu, ale spolehlivosti to rozhodně pomůže. Motoru nevadí krátké trasy, neředí olej benzinem a nekarbonuje. V Micře se rychle ohřívá a dokonce tu má pocitově lepší pružnost než v jiných aplikacích, třeba v Daciích.

Pro dlouhodobou spolehlivost jsou klíčové servisní intervaly. Nissan naštěstí nastavil maximálně roční interval, s limitem 20 000 km. Pokud dáváte autu často za uši, klidně zkraťte interval na 10 000 km, protože i přes nepřímé vstřikování tady olej docela rychle degraduje. Jestli je něčím tento motor znám, tak špatným snášením extrémního vytěžování, na což doplatil v některých služebních Daciích, ve kterých ho řidiči prostě uhnali k smrti. Vyhněte se provozu v nízkých otáčkách. A jestli chcete, aby auto lépe jelo, tankujte benzín s vyšším oktanovým číslem.

Zatímco u přímovstřikových motorů to tak znát není, tady „osmadevadesátka“ dělá divy. Bohužel nebyla kapacita a čas to ověřovat na „brzdě“, ale někdy si auto s motorem 0.9 TCE půjčíme a vyzkoušíme to, ať to máme i na papíře. Ale pocitově je natankování benzinu s vyšším oktanovým číslem opravdu znát. Aspoň tedy na reakci motoru a vnímané dynamice.

Motor má sice pevně nastavené ventilové vůle, ale protože se s ním počítalo i pro provoz na LPG, tak tu u standardních verzí na benzín běžně nebývá potřeba s nimi cokoli dělat. Jedinou hrozbou pro tento motor jsou natahované servisní intervaly a používání nekvalitního oleje. U kusů s vyššími nájezdy také pozor na úniky chladiva, vzácně se objevuje netěsnost olejového chladiče. U pravidelně servisovaných aut se ale na tohle přijde v rámci prohlídek.

Nástupce v podobě motoru H4D je prakticky jen objemnější varianta devítistovky a platí pro ní to samé. Má stále nepřímý vstřik a vlastně je velmi spolehlivá. Doufejme, že výrobce při modernizaci nepřistoupil k šetření a že rozvodový řetěz či hrníčková zdvihátka ventilů vydrží stejně jako dříve.

Vzácně se lze setkat s Microu DIG-T 117, což byla jakási sportovní verze. Má litrový tříválec, ale s přímým vstřikováním. Poznáte ji podle šestistupňové manuální převodovky. Jakkoli to bude dynamicky zajímavé auto, tak bychom se v ojetině této verzi asi raději vyhnuli, protože do budoucna s ní bude asi nejvíce problémů.

S dieselem se u nás prakticky nesetkáte. Nicméně naftová patnáctistovka není špatný motor a pokud ji nezabijete oddalovaným servisem, nekvalitní naftou a nevhodným provozem, přežije celé auto. S regenerací částicových filtrů při převážně mimoměstském provozu problémy nebudou a na zadírání na klice tento motor už dávno netrpí, tedy pokud nenecháte v motoru olej tři roky a 40 000 km, jak to někteří majitelé umí.

Nissan Micra páté generace mohl mít i automat. K přeplňovanému litrovému tříválci šlo přikoupit bezestupňovou převodovku. O CVT od Nissanu nekolují moc hezké historky, ale ty pochází hlavně od amerických šestiválců s kdo ví jakou servisní historií. U malého tříválce netrpí CVT pod takovým nánosem točivého momentu a pokud dostane převodovka každých 40 až 60 000 km nebo tři až čtyři roky nový olej, měla by vydržet. Přesto bychom takovou verzi označili spíše jako volbu z nouze. Nejlepší auta s automatickým řazením do města jsou dnes hybridy od Toyoty, tak s touto informací naložte, jak chcete.

Jednoduché řešení podvozku znamená snadný servis a minimum nezbytných investic a oprav. Elektronická výstroj je rovněž spolehlivá. Na posuzování antikorozní ochrany je příliš brzy, ale doby reznoucích aut u Nissanu snad skončily s první generací modelu Qashqai. Navíc Micra nebývá zas tak vytěžována jako pracovní SUV, takže i s vyšším nájezdem by neměla být napadená korozí. U auta, které má najeto ani ne dvacet tisíc kilometrů (jako tato testovačka), stačí udělat preventivní ochranu karoserie, spodku a dutin a máte na mnoho let vystaráno.

Můžete sice říkat, že si přece nebudete připlácet za takhle drahé auto, když se stejným motorem můžete mít Dacii. Jenže ta zas o tolik levnější nebude a věřte mi, že Micra je celkově lepší. Laděním podvozku, řízením, ergonomií a vnímanou kvalitou. Osobně mi přijde Micra také lepší než minulé Clio. Tříválec 0,9 l je pak velmi spolehlivý motor a jako jednomu z mála podobně koncipovaných moderních pohonných jednotek opravdu nevadí, když se s ním budete courat jen po městě. Já považuji tuhle Micru za jedno z největších příjemných překvapení na trhu ojetin. Snad se v ní nepletu.