Nejen hybridní Toyota: Podívejte se na nejspolehlivější ojetiny za méně než sto tisíc

Čas od času se některým automobilkám podaří vytvořit opravdu kvalitní auto, které snese i ty nejnáročnější podmínky a vydrží jen s minimální údržbou. Na našem evropském trhu, svázaném emisními regulacemi, se ale takových aut vyskytuje už jen velmi málo. A ta opravdu dobrá jsou pořád velmi drahá.

Mohli bychom tak jednoduše ukázat třeba na Nissan Patrol nebo Toyotu Land Cruiser, ale taková auta se ve slušném stavu za pár korun rozhodně koupit nedají. Potřebujete na ně minimálně tři sta tisíc. Takže jsou vůbec na trhu nějaké robustní a spolehlivé ojetiny, na která vám stačí pěticiferná částka?

V následujícím seznamu nenajdete auta, se kterými se jen tak můžete pustit do mezikontinentální expedice někam za Ural. I když možná by to některá z nich bez větší přípravy i zvládla. Ale pokud potřebujete rychle nějakého levného a nenáročného pracanta za méně než sto tisíc korun, který snese i trochu hrubší zacházení (tím nemyslíme skoky na rallykrosové trati), měli byste se zajímat o následující auta.

Nejspolehlivější ojetiny do 100 000 Kč:

Funkční Logan koupíte za třicet tisíc, faceliftovaný model od roku 2008 nebo mladší se dá koupit do padesáti tisíc. Osmiventilový motor 1,4 l od Renaultu je snad jedna z nejjednodušších a nejspolehlivějších věcí, jakou kdy kdo vyrobil, a dokud v něm je aspoň nějaký olej a benzin, bude se točit pořád. Vůle ventilů se u aut bez mizerné přestavby na LPG řešit prakticky nemusí a kvalitní sada rozvodů vydrží i přes 90 000 km (ačkoli některé servisy doporučují je měnit nejpozději po 60 000 km). Pokud bychom hledali nějaký motor do stavby postapokalyptického vozidla, byl by to právě tenhle.

Levněji se auto takového stáří koupit nedá a on Logan není zas taková katastrofa, když k němu přistupujete jako k vysvobození z hromadné dopravy. Za těch třicet až padesát tisíc si ale koupíte privilegium svobodně jezdit, ne si užívat nějakou dynamiku, komfort a luxus. I když je plno aut naprosto zbídačených, zmlácených a vybydlených, pár slušných kusů po majitelích, kteří nebyli úplná prasata, se ještě sehnat dá a bez nějakých velkých investic stále pár let jezdit budou. Takže pokud má Logan čerstvou technickou, slušné gumy a skrze podlahu a prahy neprochází světlo, klidně mu šanci dejte. Když musí přežít na rumunském venkově, přežije i mezi českými vesnicemi.

První generace Fabie bylo opravdu velmi dobré a bytelné auto. Na stavu nejstarších kusů je vidět, že byl tenhle model vyrobený přeci jen lépe než druhá generace, která i třeba o šest let mladší a méně ojetá už nevypadá tak pěkně a bývá mnohdy i více napadená korozí. Nejlevnější Fabie se dají koupit také za třicet tisíc nebo i méně, ale ceny jednoduchých motorů 1.4 MPI ještě s rozvodem OHV už klesat moc nebudou.

Tenhle jednoduchý motor si oservisujete sami. Stejně jako výše uvedený Logan nic krom oleje a benzinu nepotřebuje. Navíc tady neřešíte pravidelné výměny rozvodů (i když krátký řetízek bychom možná do 300 000 km preventivně vyměnili) a ani vymezování ventilových vůlí. Pokud to není utrápené auto, nebude mít ani problém se spotřebou oleje. Nejstarší Fabie spíše zastaví jen zlobivá elektronika, pokud se v ní někdo neodborně hrabal. Mechanika ale přežije všechno. A protože Fabie ve slušném stavu i docela dobře a komfortně jezdí, těžko seženete levnější a finančně méně náročné auto na denní provoz mezi vesnicemi.

Levnější bytelnou čtyřkolku asi bez pořádné dávky štěstí nekoupíte. Možná nějakou utrápenou Imprezu za padesát tisíc, která ale bude klepat a brát hektolitry oleje. Pěkné Subaru se pod sto tisíc koupit nedá a ani kolem této částky to nebude žádná sláva. Ale když jsme u Subaru, tak jeho model Justy je vlastně to samé auto jako Suzuki Ignis. Zatímco Justy je na trhu málo, Ignisů ve čtyřkolce docela dost a dají se koupit za méně než padesát tisíc korun. Pěkný kus stojí tak sedmdesát tisíc.

Pokud někdo v jejich benzinové třináctistovce aspoň někdy vyměnil olej a svíčky, problematický motor to nebude. Celkově je to velmi robustní, spolehlivé a jednoduché auto, velmi spolehlivý je i jeho pohon všech kol. S jakýmkoli ojetým Suzuki ve čtyřkolce a s benzinovým motorem chybu neuděláte, záleží jen na vašem rozpočtu. Takže pokud nemáte 150 až 200 tisíc na modernější Swift či SX4 (nebo 450 tisíc na Vitaru), tak s tímhle Ignisem opravdu nemůžete šlápnout vedle. Někam na hory je to nezdolný držák do jakéhokoli počasí, který se nelekne ani horší neupravené cesty.

Druhá generace oblíbeného malého auta od Fiatu, dostupného i s pohonem všech kol, patří také mezi velmi spolehlivé a nezdolné dělníky. Nejlepší je s atmosférickou dvanáctistovkou řady FIRE, ideálně v pozdější verzi 51 kW, která je docela živá a velmi úsporná (běžně jezdí do 6 l na 100 km). Ale ani se starší 44kW neuděláte chybu. Ačkoli je tu pár servisních nezbytností (kontrola ventilových vůlí, výměny rozvodů), tak tenhle motor úspěšně přežívá i v autech, kde mu nikdo nadstandardní servisní péči nevěnuje.

Panda má i docela robustní podvozek, a i když verze 4×4 není žádný drsný off-road, hrubší zacházení jí zas tolik nevadí. Pokud se nepouštíte do brodění kamenitou horskou bystřinou, tak zavěšení vydrží opravdu hodně. Slušná Panda se dá dnes koupit za méně než padesát tisíc, sedmdesát tisíc stojí pěkná čtyřkolka. Jediným nepřítelem může být koroze, tak se nebojte ohnout a pořádně prověřte podvozek. Pokud ale Panda nedostala velkou ránu a není špatně opravená, jen tak reznout ještě nebude.

Druhá generace tohoto rodinného Volva je překvapivě velmi levné auto. Koupit se dá za třicet tisíc s benzinovým motorem, hezké kusy a diesely stojí kolem padesáti tisíc. Jasně, pěkná a zachovalá auta budou stát dvojnásobek, ale jestli chcete jen nějaký přepravník a moc vám nezáleží na tom, jak vypadá, tak i otlučený kus může pořád naprosto spolehlivě fungovat. Základní mechanika je velice spolehlivá a i podvozky jsou docela bytelné.

Bohužel stav těch nejlevnějších kusů nebude nijak zázračný, hlavně pokud jde o kondici spodku auta a karoserie. Benzinové motory mohou vykazovat vyšší spotřebu oleje, což je ale spíše důsledek naprostého zanedbávání. Pětiválcové diesely 2,4 l olej normálně neberou a ve verzích ještě bez částicových filtrů slibují opravdu levný provoz. Zklamat může ale mechanická převodovka, jenže ono se také není čemu divit, když tahle auta mají reálně najeto přes milion kilometrů. Pokud ale nechcete své dva zablácené psy vozit ve vašem novém autě, kupte si tohle Volvo v kombíku. Jako malý náklaďák je k neutahání.

Dobrá čtyřkolka se levně koupit nedá a i vybydlené a korozí napadené kusy předchůdce Audi A6 se pod 50 000 korun dostávají jen velmi neochotně. Relativně slušná auta, kterým čtyřkolka stále funguje, motor dobře běží a nekouří jako dvoutakt, budou stále tak za sto tisíc korun. Nabídka je navíc už velmi omezená, protože poslední slušné ojetiny nadšenci vykoupili a na světě zůstává už jen pár aut. Nezbývá než kupovat, co je. Spousta lidí se ale těchto velmi robustních Audi zbavuje jen kvůli tomu, že už nechtějí řešit vůle v opotřebovaném podvozku. Samotný pohon, tedy motor, převodovka a čtyřkolka, bývají většinou v dobrém stavu.

Klasický a velmi spolehlivý diesel 2.5 TDI se levně koupit také nedá, ale třeba s nějakým benzinovým motorem se tohle Audi dá pořídit ještě za rozumné peníze. U benziňáků, hlavně šestiválců, se lidé bojí spotřeby. Motor 2.8 E, hlavně ve své pětiventilové verzi, bere často olej. Pětiválec 2.3 E není dynamický zázrak, ale problémů s ním bývá nejméně. Jestli jezdíte málo, na krátkých trasách a potřebujete permanentní čtyřkolku, tak vám asi bude s ročním nájezdem pár tisíc kilometrů jedno, že tohle auto bere 10 až 12 litrů na 100 km.

První generace Priusu se dá koupit za méně než sto tisíc. Za hranicemi zpravidla levněji než u nás. Vysoký nájezd nemusí vadit, naopak pro trakční baterii hybridního systému je pravidelný provoz optimální. To právě jen u dlouhodobě odstavených aut, se kterými se půl roku nehnulo, dojde k degradaci akumulátoru. Auto ale jede i bez něj, jen má pak vyšší spotřebu a výhoda tohoto hybridního pohonu se ztratí. A novou baterii za čtyřicet tisíc už asi kupovat nechcete. Pokud vše funguje správně, je tenhle hybrid v městském provozu velmi úsporný (spotřeba do 5 l/100 km, ale i méně) a nesmírně spolehlivý.

Auto nemá žádnou třecí spojku nebo dvouhmotnostní setrvačník a převodovka vydrží navěky, pokud v ní každé čtyři roky vyměníte olej. Motor chce olej každý rok nebo po 15 000 km, nezapomínejte ani na svíčky a hlavně samostatné chladicí médium, které potřebuje hybridní pohon, respektive invertor. Spolehlivost, odolnost a vysoká kvalita materiálů těchto první priusů stojí za tím, proč se hybridní Toyoty na trhu velmi dobře uchytily a proč si tak drží cenu. Jestli sháníte stroj, který najede milion kilometrů jen s běžnou údržbou, hybridní Toyota je jasná volba. A pokud jste nadšený elektrikář, můžete si Priuse sami přestavět i na plug-in hybridní pohon, koupit se dají různé kity s akumulátory o kapacitě od 4 až do nějakých 14 kWh.