Nejlepší bazarovky na zimu: Podle čeho je vybírat a co chtít plus pět tajných tipů Garáže

Zimní provoz má svá specifika. Klade mnohem větší požadavky jak na techniku aut, tak na samotného řidiče. Současná situace na trhu ale není moc jednoduchá, a i když prakticky každý výrobce nabízí několik vozů kategorie SUV, nemůžeme o nich říci, že by to byla ideální „zimní“ auta. Nemají totiž neprůstřelnou techniku. A mnohdy ani pohon všech kol, kteří lidé u zimních aut často vyžadují.

Problémem jsou samozřejmě i ceny a jen málo z nás má milion na nové auto. Trh ojetin nabízí širší možnosti a jak jsou nová auta dražší, zbytečně složitější (a kvůli některých technickým záležitostem pro mnoho lidí neakceptovatelná), jinde než mezi ojetinami si ani nevyberou. Jenže jaké auto na zimu koupit a co by mělo mít?

Pokud jde o koncepci pohonu, tak pro zimní provoz je nejjistější klasický benzinový motor. Ne snad, že by slušný diesel neuměl topit, ale rizika provozu dieselu v zimě jsou známá, zejména když udeří tuhé mrazy. Kdo potřebuje auto hlavně na krátké trasy a mít ho neustále v pohotovosti, pro toho je stejně benzinový motor jasná volba.

Vyhnuli bychom se také downsizovaným motorům s přímým vstřikováním, u kterých jsou rizika přeci jen vyšší, zejména pokud jezdíte krátké trasy. A také mají jednu citelnou nevýhodu: malé motory jsou lehké a auta s nimi mají na kluzkém povrchu výrazně horší trakci, protože nejsou přední kola (dnes navíc mnohdy nesmyslně široká) pořádně přimáčknutá k silnici. A čtyřkolkou to nezachráníte.

To, co vás drží na silnici, není čtyřkolka, ale pneumatiky. Na sjetých slupkách s mizernými vlastnostmi nebude fungovat ani čtyřkolka, naopak na dobrých gumách vyjedete všude i s autem s pohonem jen jedné nápravy. Samozřejmě je to ale o tom, kam jezdíte, a když to máte k domu půl kilometru po neupravované cestě, budete potřebovat jak čtyřkolku, tak i velmi kvalitní pneumatiky. A ještě řetězy.

Soužití s autem v zimě usnadňuje mnoho komfortních prvků, bez kterých se, jakmile je jednou vyzkoušíte, už nikdy neobejdete. První vás asi hned napadnou vyhřívaná sedadla, ale velmi příjemným doplňkem je třeba také vyhřívaný volant. A to nejsou komfortní prvky, které by byly vyhrazeny jen velkým a drahým luxusním vozům. Najdeme je i v malých autech, například v Opelu Corsa v rámci zimního paketu.

Kdo parkuje venku, určitě ocení i vyhřívané čelní sklo. Pomáhá s odmlžováním a odmrazováním, i když velkou vrstvu ledu a sněhu stejně neodstraní a budete si muset pomoci škrabkou. Nevýhodou vyhřívaných oken je ale jejich vyšší cena, zvažte proto dodatečné připojištění skel.

Všechno se dá samozřejmě řešit v rámci servisů, ale jestli chcete mít klid a místo pobíhání po servisech chcete hned bez starostí jezdit, zkontrolujte, jestli jsou důležité věci v pořádku. Hlavní je funkce základní mechaniky, převodovky, pohonu všech kol, brzd a podvozku.

Třeba funkci pohonu všech kol, který je řešen mezinápravovou spojkou, snadno ověříte tak, že předními koly najedete na kluzký povrch a zkusíte se rychle rozjet. Pokud se zadní náprava nepřipojí, tak víte, že je tu problém, který nepůjde vyřešit levně a rychle.

Výhodou budou taková auta, která prodejce nabízí se sadou zimních kol (případně rovnou na slušných zimácích). Nechte také zkontrolovat stav akumulátoru, který u moderních aut trpí, hlavně u těch se stop/startem a inteligentním dobíjením. Pamatujte na to, že i v zimě musí auto klimatizovat. Funkční klimatizace pomáhá třeba s odmlžením oken.

Pojďme se teď podívat na pár aut, se kterými určitě chybu neuděláte. Jestli potřebujete něco teď hned a rychle, abyste měli čím v zimě jezdit, snižte své požadavky na luxusní výbavu a dynamiku a prostě si kupte auto, které bude především spolehlivé. A až vás nebude po zimě bavit, prakticky bez ztráty ho pošlete zpátky do světa.

Jestli nechcete řešit „blbosti“, kupte si tohle Suzuki, prodávané i ve verzi s pohonem všech kol. Je to sice jednoduché, ale nesmírně spolehlivé a praktické auto. S motorem 1.6 16V přežije všechno, tedy pokud na něj nenecháte nabastlit nekvalitní zástavbu LPG. Čtyřkolka je také velmi spolehlivá (pokud nespálíte její spojku při pokusu vyprostit z příkopu sousedovo dvoutunové prémiové SUV) a mnoho motoristů potěší i zvýšená pozice za volantem. Užitečná může být i slušná průchodnost lehčím terénem.

Ačkoli se jedná o japonské auto, tak u nebouraných vozů nejsou potíže s korozí. Doporučujeme přesto drobnosti hned opravit a nechat auto dodatečně ošetřit kvalitním nástřikem, ať se oranžový mor případně nerozlele. Pokud dáte autu včas nový olej, budete s ním mít trpělivost prvních pár kilometrů za studena a jednou za pět let zkontrolujete ventilové vůle, vydrží navždy.

Ruský sedan je na našich cestách spíše kuriozita, ale rozhodně to není tak zlé auto, jak by se mohlo zdát. Mechaniku má robustní, podvozek je docela slušný a vůbec nejezdí špatně. Snese srovnání s budgetovými evropskými vozy zavedených značek. Klidně můžete Vestu brát jako takový lepší Logan. Vážně. Více jsme o tomto ruském voze psali v samostatném testu ojetiny:

Benzinová šestnáctistovka kombinovaná s manuálem je vlastní konstrukce a velmi rychle se ohřívá. Ujedete kilometr a auto už topí. Vozy pro evropský trh bývaly i dobře vybavené včetně vyhřívaných sedaček a dalších komfortních funkcí, za které se jinde muselo draze připlácet. Bohužel je těchto aut málo a navíc se teď budou velmi těžko shánět specifické náhradní díly. Naštěstí Lada nutně nepotřebuje kvalifikovaný servis, postaráte se o něj sami doma.

Nebýt kolísavé kvality zpracování a některých zbytečně laciných řešení (koroze olejové vany, nekvalitní držáky výfuku, sporadické výpadky elektroinstalace), byla by poslední Panda nejlepší malé auto na trhu. I tak ale stojí za úvahu, pokud chcete něco jednoduchého, co má šanci vydržet fungovat třeba dvacet let jen s běžným servisem jednou za rok.

Ideální je starý motor 1.2 FIRE, který bylo možné kombinovat i s velmi spolehlivou čtyřkolkou. Jednotka je trvanlivá, olej nebere a překvapivě přežívá i zanedbávaný servis (opožděné výměny rozvodů plánované po pěti letech a neseřízené ventilové vůle, které stejně většinou zůstávají v toleranci i po velkých nájezdech). U dvanáctistovky pozor jen na funkci topení, motoru se pravidelně porouchává termostat, takže auto se pak pořádně neohřeje. Výpadky zapalování často vyřeší nové svíčky a případně i kabely a cívky.

Z praktičtějších aut vůbec nezatracujte tuhle Dacii. Dokker je takový novodobý levný Roomster a jako přepravník funguje perfektně, s nízkými provozními náklady a s obyčejným motorem 1.6 MPI od Renaultu je to nesmrtelné auto. Jednotka K7M s osmi ventily a výkonem 60 kW je na krátké cesty mimo dálnice ideální. Jen se raději vyhněte neodborným přestavbám na LPG.

Kdo potřebuje čtyřkolku, tu dostane u Dacie jen v Dusteru a navíc vůbec ne levně. V něm chtějte ale starší motor od Renaultu (má výkon 77 kW), který je spolehlivější než rizikový a pocitově trochu zdechlý motor od Nissanu (dodávaný od roku 2015, výkon 84 kW). Zatímco motor od Renaultu celého Dustera přežije, dokud bude v autě benzin a olej (a snese i přestavbu na LPG), jednotka od Nissanu umí olej ve velkém žrát a kvůli nezbytnému mechanickému seřizování ventilů se pro dlouhodobý provoz na neodborně udělané LPG moc nehodí.

Jestli prostě nutně musíte mít „nějaký tamto esúvéčko fštyrkolce“, tak si kupte tuhle toyotu. A je jedno, jakou generaci, záleží jen na vašich možnostech a rodinném rozpočtu. Recept je prakticky pořád stejný: spolehlivý atmosférický benzinový dvoulitr, manuál a čtyřkolka. Nějaká rizika? Prakticky jen všechna vyplývající ze zanedbaného servisu, takže pokud auto bude mít včas nový olej, fungovat bude.

U nejstarších vozů s cenami pod 100 000 korun si dejte pozor na korozi karoserie a celkový stav. Ale kusy z posledních ročníků druhé generace a auta generace třetí bývají stále ještě ve velmi slušném stavu i po vyšších nájezdech. RAV4 s benzinovým dvoulitrem sice nejezdí „za šest na sto“ a neplachtí po dálnici sto padesát v tichosti, ale je to až moc spolehlivé auto na to, abyste ho v bazarech ignorovali.