Lepší než Passat a Karoq. Tyhle alternativy k ojetinám koncernu VW jsou levnější nebo spolehlivější

Poslední dva roky se trh s ojetými vozy zbláznil a bude trvat ještě dlouho, než se situace uklidní. Současný stav ale ke klidu moc nevede. Ceny rostou, a to nejen kvůli neuspokojené poptávce, ale především kvůli inflaci.

Papírově tak zdražila všechna auta a nemusí jít jen o škodovky a volkswageny. I když jsou třeba ojeté Octavie dražší, tak stejně zdražily i konkurenční modely ve stejné třídě. Ceedy, i30, dokonce i Mégany a Peugeoty jsou dražší. U některých žádaných modelů a verzí jsou ty ceny ale opravdu už přemrštěné. Ale když se to za ty peníze prodává, nebude přece bazar, jehož primárním cílem je vydělávat a ne pořádat charitu, pouštět takové auto do světa zbytečně levně.

Vybrali jsme pětici aut koncernu VW poslední doby, která jsou podle našeho mínění opravdu přehnaně drahá, aniž by to odpovídalo objektivním kvalitám těchto vozů. K nim jsme následně našli nejen srovnatelné, ale v mnohém i lepší (a často také spolehlivější) alternativy, které se dokonce dají koupit levněji o desítky (a i stovky) tisíc korun.

Tahle malá SUV jsou zvláštní kategorie. Reálně nejsou o nic praktičtější než obyčejný hatchback segmentu C, akorát si připlácíte tak 150 až 200 tisíc. To vám vážně nestačí třeba Scala za 350 tisíc a musíte mít Karoq za půl milionu minimálně? Se stejným tříválcem, jaký je v té Scale? Techniku to má sice spolehlivou a špatně nejezdí, ale není to jediné SUV na trhu.

Kdo chce nějaké „to poslední auto na klidný důchod“, má pár zajímavých a podle všeho i lepších alternativ. Dívali jste se třeba na Suzuki SX4 S-Cross? Také má výše umístěnou sedačku, takže se do něj dobře nasedá, bývá slušně vybavené a s nájezdem do 50 000 km můžete mít auto se silným čtyřválcem a cenou o 100 000 Kč nižší než u srovnatelného Karoqu s tříválcem.

Pro Suzuki hovoří také dlouhodobě vysoká kvalita a spolehlivost a rozumné ceny servisu. Ne snad, že by škodovka dřela ze zákazníků v servisech kůži, ale rozhodně tady neplatí, že japonská auta stojí na údržbě mnohem víc. To platí spíše o korejských značkách, které na cenách dílů a práce dohánějí tu podbízivou cenovou politiku nových vozů.

Kodiaq rozhodně není, i přes ostudné nedodělky z prvních let výroby, špatné SUV. Do vkusu českých zákazníků se trefil. A proto si tak dobře drží cenu. Dvoulitrový diesel, automat, čtyřkolka, stáří do pěti let a nájezd do 100 000 km? To musíte mít aspoň 700 tisíc, abyste si takový Kodiaq mohli koupit. Je to prostě ojetá škodovka, na kterou potřebujete s rezervou aspoň tři čtvrtě milionu. Za to ještě před pár lety byla nová Octavia RS…

Přímého soupeře budete ke Kodiaqu hledat těžko, protože stejně jako třeba Octavia i on stojí velikostí chytře na pomezí kategorií. Nabízí více než většina konkurenčních kompaktních SUV, ale zas to není překomplikovaný autobus. Přesto třeba takový Hyundai Santa Fe se silným a spolehlivým dieselem 2,2 l, automatem, čtyřkolkou a obvykle i plnou výbavou koupíte klidně o 50 až 80 000 Kč levněji. Zejména teď, když minulá (v pořadí třetí) generace i v posledním ročníku vypadává z pětileté tovární záruky.

Určitě stojí za to připomenout, že i druhá generace Santa Fe, vyráběná v letech 2005 až 2012, má stále co nabídnout, pokud máte omezený rozpočet a potřebujete velké SUV. Je to možná „volba z nouze“, jak uvádí náš titulek výše, ale špatné auto to rozhodně není. Zajímavou alternativou může být také třeba Volvo XC60, které se dá za 600 až 650 tisíc Kč sehnat ještě s povedeným naftovým pětiválcem 2,4 l. Ten patří mezi nejlepší diesely všech dob. Pro Volvo hovoří také prémiová image, často velmi bohatá výbava, spolehlivost a s tímhle motorem také potenciál uchovat si hodnotu. Generačně jsou to sice starší modely než Kodiaq, ale na atraktivitě jim to neubírá. Zmínili bychom i větší XC90, ale ta se v první generaci z posledních ročníků téměř nedá sehnat. Nicméně i druhá generace se dá koupit levněji než Kodiaq, jen ale bude o dva až tři roky starší.

Ne že by ojetých Passatů a Superbů bylo málo, ale bývají to příšerně drahá auta. Když si totiž vyfiltrujete třeba maximálně čtyřletá auta s nájezdem do 100 000 km a s dvoulitrovými diesely (aby se vám nezobrazovala ta armáda žebráckých naftových šestnáctistovek), tak se pod 550 tisíc takový vůz prakticky koupit nedá. Spíše si připravte tak 600 tisíc na slušné auto „s razítky“. A to je opravdu hodně.

Ale dívali jste si na Insignie od Opelu a Mondea od Fordu? Vozy se stejnými parametry bývají klidně o sto tisíc levnější! A to je v téhle kategorii opravdu obrovský rozdíl. Navíc jak dvoulitrové nafťáky v Opelech, tak i poslední klasické diesely od Fordu bývají velmi spolehlivé a prakticky bezproblémové. A třeba Opel má ve srovnání s DSG rozhodně příjemnější (a spolehlivější) klasický automat, pokud nechcete řadit.

Mondeo s Insignií nabízejí odpovídající praktičnost a komfort, samozřejmě seženete i kombík a také jsou k dispozici verze s pohonem všech kol. U importů si ale dejte pozor na historii, hlavně u Fordů, se kterými se často podvádí. Ale to platí pro každé auto téhle kategorie, i pro Passaty a Superby.

Velká MPV se také stávají nedostatkový zbožím. Jak mizí z trhu nových vozů, logicky nejsou k dispozici ani jako ojetiny. Na trhu tak zůstávají stále starší auta a k nám míří především kusy z dovozu, u kterých se historie vůbec nedá dohledat. A protože taková auta si také kupují lidé, kteří se o auta nezajímají a nejsou to nadšenci, často skočí na lep podvodníkům. Koupí si pak předražený vrak těsně před smrtí.

Místo dost rizikového Sharanu (a příbuzného Seatu Alhambra), kde ojetiny začínají na půl milionu a na hezké auto s historií a jasným původem si musíte připravit tak 700 tisíc, se dá koupit i jiné MPV. Rozhodně se nebojte Opelu Zafira, což je jedno z nejvíce nedoceněných aut na trhu. S dvoulitrovým dieselem a automatem je to navíc velmi spolehlivé MPV. Výhodou Zafiry, která se dá koupit klidně o 200 000 Kč (!) levněji než Sharan, je i slušný jízdní projev, komfort a kultivovanost.

Další dobrou alternativou je Citroën C4 Gran Picasso, případně menší Picasso, pokud nepotřebujete sedm sedadel či gigantický kufr. Picasso je ještě o pár desítek tisíc levnější než Zafira, ale třeba s dvoulitrovým dieselem a automatem je to jedno z nejpříjemnějších MPV na trhu. I spolehlivost je velice dobrá, hlavně pokud jde o mechaniku tohoto pohonu. Trh ale kvality těchto alternativ začíná chápat a už i Zafiry a Picassa začínají z nabídek bazarů mizet. A to bude tlačit ceny nahoru, podobně jako u konkurenčních Fordů Galaxy a S-Max. Ty už se za rozumné peníze také shánějí velmi těžko.

Když se řekne praktická rodinná dodávka, každý si vybaví Multivan. A ono se není čemu divit, protože tenhle model sice nabízí praktičnost dodávky, ale zároveň dostatek komfortu na to, aby s ním nebyly rodinné výlety v plném obsazení utrpění. Je pohodlný, kultivovaný a celkově je to opravdu výborné auto. Jenže je také kvůli své oblíbenosti příšerně drahý. A bohužel se nedá říci, že by to byla zázračná ojetina: vysoké nájezdy, zanedbávaný servis, mechanická choulostivost a z toho plynoucí pochybná spolehlivost z něj dělají značně rizikovou koupi. Kdyby byl aspoň levný, ale on není. Naopak.

Na trhu jsou ale dostupnější alternativy. Zatímco pětiletý Multivan s nájezdem 250 000 km bude stát přes 800 000 Kč, tak o masivních 300 000 korun méně seženete třeba takový Renault Trafic v osobní verzi s polovičním nájezdem. Trafic možná nemá tak vytříbený jízdní projev a uvnitř vypadá opravdu jak dodávka, ale jestli potřebujete vozit osm lidí, tak je to jednoznačná volba. Navíc je i spolehlivý, pokud se o něj v aspoň rozumné míře staráte. Rozhodně vám po 150 000 km nevyndá ventil do válce, což bohužel zanedbaná dvoulitrová tédéíčka v Multivanech s přetaženými olejovými intervaly umí.

A na trhu je ještě jedna alternativa pro lidi, kteří potřebují velké prostorné auto, ale na Multivan ten milion nemají. Ani půl milionu na Trafic. Jmenuje se Fiat Freemont, což je vlastně takové americké MPV. Je to ale starší model, nicméně se dá koupit za 250 tisíc korun a nemusí mít na hrbu brutální nájezd. Mechaniku má spolehlivou, je pohodlný, bývá dobře vybaven a početné rodině ještě dobře poslouží.