Kupujeme větší ojeté auto do 500 000 Kč: Seženete Superb, Passat, BMW, ale i jeden tajný tip

Čtenář má požadavek, že by se mělo jednat o větší sedan, liftback a případně kombi segmentu D, což jsou auta, kam spadá třeba Mondeo, Superb nebo i základní německé prémiovky BMW 3, Mercedes C a Audi A4. Hlavní je prý komfort, tišší provoz, slušné jízdní vlastnosti, spolehlivost.

Auto by nemělo být starší než z roku 2018, nájezd by měl být ideálně do 100 000 km a cena do 500 000 Kč. S autem se bude dojíždět téměř denně, ale po delších cestách a primárně mimo město. Specifikace motoru a převodovky je prý jedno a spíše se bude zájemce rozhodovat podle toho, co bude vůbec na trhu k dispozici. Tak se na to pojďme podívat.

Velmi atraktivní volbou je v této kategorii poslední Ford Mondeo. Aktuálně je v inzerci přes dvacet aut vyhovujících zadaným parametrům. Nejčastěji jsou s naftovým motorem 2,0 l a benzinovým 1.5 EcoBoost. Ceny jsou od asi 320 tisíc korun, pěkně vybavené kombíky se dají pořídit od necelých 400 tisíc. Cenově vychází Mondeo opravdu pěkně a špatné auto to rozhodně není.

Benzinová patnáctistovka s manuálem je rozumná varianta, neboť kombinuje slušnou dynamiku pro dálniční cesty a spotřebu udržitelnou kolem sedmi litrů. Jsou výletníci, kteří s velkým Mondeem s benzinovým motorem jezdí i za šest. Jednotka 1.5 EcoBoost se zbavila dřívějších bolestí šestnáctistovky (prasklé písty, hromadné nánosy karbonu), ale zcela bez rizik není. „Mokrý“ rozvodový řemen potřebuje jen speciální olej (4,8 l SAE 5W-20 Ford WSS-M2C948-B), pořád se tu musí hlídat ventilové vůle a nezbývá než doufat, že dříve často praskající těsnění pod hlavou je už minulostí (pro ročníky 2018 a mladší snad už ano).

Jestli chcete naftu, zkuste sehnat ještě starší motor 2.0 TDCI (kódy motoru začínající T), což je stará známá klasika. Ještě nemusí mít AdBlue a při nešizeném servisu (olej po roce nebo 20 000 km) a spíše mimoměstském režimu celé auto přežije. Novější 2.0 EcoBlue (kódy BC, YM a YL) je s velkými otazníky. Emisní systémy rády zlobí (hlavně povinné AdBlue, ale i okruh EGR), motor potřebuje opět speciální olej kvůli ochraně máčeného rozvodového řemenu (SAE 0W-30 Ford WSS-M2C950-A, od srpna 2021 SAE 5W-30 Ford WSS-M2C913-D) a dokonce se objevily kusy s prasklým blokem.

Druhá generace Insignie je také neprávem opovrhované auto. Možná není nejdokonalejší, ale jezdí slušně a se správným motorem a odpovídající péčí umí být spolehlivá. Do zvolených požadavků se vejde aktuálně zhruba dvacet aut s cenami od asi 340 tisíc korun. Překvapivě koupíte i vozy, které mají najeto klidně jen 50 000 km. Insignie se skromným motorem a výbavou si totiž kupovali často i soukromníci a nebýval to typický služebák pro padesátitisícové roční nájezdy. Samozřejmě i taková auta jsou, jen nebudou mít najeto sto tisíc za sedm let.

Benzinová patnáctistovka ujde. Výkon má slušný, spotřeba se dá mimo město udržet kolem sedmi litrů. Potřebuje jen kvalitní benzin a včasný servis (olej měňte po roce nebo maximálně 15 000 km, v motoru jsou jen čtyři litry oleje SAE 0W-20 OV0401547-A20). Mechanickou bolestí bývá spojka, respektive její hydraulické ovládání. Moc příjemných automatů je bohužel v inzerci minimum.

V zadaných kritériích seženete i dost dieselů a vedle patnáctistovky i velký dvoulitr s moc hezkou dynamikou. Na dlouhé cesty tohle asi bude jasná volba. Opět je příjemnější s automatem, Opel používá klasické skříně s měničem momentu a ne drahé a ucukané dvouspojky. U dvoulitru pozor na vzácnou vadu krátkého řetězu pohánějícího druhou vačku (hlavní rozvody pohání řemen s intervalem výměny 150 000 km nebo šest let). Jestli ale něco bude zlobit, tak spíše jen čidlo systému AdBlue, případně se vyskytne chyba v řídicí jednotce.

V zadaných parametrech se jen velmi těžko shání naprosto skvělá Mazda 6 (aktuálně jen dva kusy v inzerci). A když už, bude jen těsně pod půl milionu. Buď budete muset navýšit svůj rozpočet, nebo se smířit s vyšším nájezdem, který motorům Skyactiv nevadí. Stačí, když dostávají kvalitní palivo, včas nový olej a jezdí se s nimi spíše mimo město. Pak se „nezahnojí“ karbonem.

Když si posunete limit nájezdu na 150 000 km, najednou těch mazd vyskočí víc. Můžete mít i základní dvoulitr s manuálem, který nabízí překvapivě slušné svezení. Auto jede lépe, než by tabulkové parametry atmosférického motoru napovídaly. Ani bychom zcela nezavrhovali diesel, který se proti dřívějším verzím dost zlepšil. Už nevydírá vačky a při nešizeném servisu funguje dobře. Jen ve srovnání s benzinovými motory nepřináší zázračnou úsporu paliva.

Zhoubou jsou pro diesel natažené servisní intervaly a trápení motoru jen ve městě (ředí olej naftou, ničí částicový filtr nedokončenými regeneracemi, umí si vytahat rozvodový řetěz). Ale výhradně městský provoz utrápí i benzinový Skyactiv. U aut s manuálem pozor na opotřebovanou převodovku (vypadávání rychlostí). Mazda 6 už má ale dnes spíše automat.

Tradičně slušný výběr je mezi škodovkami a volkswageny, superbů a passatů do zadaných parametrů spadá asi stovka. Superby startují těsně pod 400 tisíci, ale vzhledem k cenám nových aut je to vlastně skvělá nabídka za stále funkční a atraktivní vozidlo, které mnohdy řidiče irituje o řád méně než nové vozy s protivným infotainmentem a vlezlými „asistenčními“ systémy.

Vůbec se nebojte benzinových motorů. Jednotka 1.5 TSI, zejména v kombinaci s manuálem, bude jasná volba pro lidi, kteří chtějí hlavně nenáročné a pohodlné auto. Výkon má motor slušný, spotřeba se dá udržet mezi 6 a 7 litry na 100 km a servisní nároky jsou minimální. Stačí každý rok udělat prohlídku a vyměnit olej. Zejména městská auta s dieselem si ale o olej mohou říci velmi brzy, klidně po půl roce. Servisní výzvu neignorujte. Do půl milionu se vejde i fantastický motor 2.0 TSI.

S naftou opatrně. Základní motor 1.6 TDI si škrtněte, větší 2.0 TDI je lepší ve verzi 110 kW s příjemnějším projevem v nízkých otáčkách. Nafta dává větší smysl asi s automatem, je zde totiž komfortnější a robustnější DSG s tzv. mokrými spojkami. Sice potřebuje po 60 000 km vyměnit olej, ale celkově funguje lépe než „malé“ DSG se suchými spojkami u motorů 1.5 a 1.8 TSI. Pro Passat a Superb platí prakticky stejné technické i servisní poučky, takže výběr necháme na vás.

Tajný tip je Renault Talisman - zajímavý francouzský sedan (a také kombi) se solidní mechanikou. Z kvality zpracování některých detailů si asi člověk na zadek nesedne, stejně tak z funkce palubního infotainmentu, který vyžaduje hodně trpělivosti, než se s ním naučíte pracovat. Ale jinak není Talisman vůbec špatný.

Nemůžeme ukázat na špatný motor, protože pohonné jednotky se Renaultu docela povedly. Chtějí jen běžnou údržbu. Nejčastěji asi půjdete po dieselu, ale ani benzinové motory nejsou problematické. Jen tento renault nevyniká v úspornosti, hlavně v kombinaci s automatem. Ale Talisman je pořádný kus těžkého auta.

Talisman jsme měli zhruba před rokem v testech ojetin, takže vás odkážeme na technické detaily a potenciální rizika tam. Vozy se servisní historií a jasným původem ale nebudou velká past. Pozor jen na stav interiéru. Bývalý taxík však poznáte snadno a po většinou soukromých uživatelích bude Talisman snad v pořádku.

V této cenové relaci koupíte i prémiovky. Pod půl milionu je pár Audi A4 s nájezdem do 100 000 km, dokonce i s motorem 2.0 TDI, v kombíku a s manuálem. Častější je ale automat, i s motorem 1.4 TFSI. Takové auto nikomu nezakazujeme, takže jestli chcete prémiovku, prosím. Když se neomezíte nájezdem 100 000 km, bude výběr o něco větší a dopřát si můžete i velmi atraktivní motorizaci.

Koupit se dá i BMW řady 3, nejčastěji ale s tříválcem 1,5 l. To ovšem není špatný motor. Dokonce seženete i málo jetý dvoulitr ve verzi 330i, vzácně pak diesel 318 a 320d. Tyto základní motorizace se občas dají sehnat i s pohonem zadních kol a manuálem, ale automat a čtyřkolka je u BMW stále běžnější. A když u BMW posunete limitní nájezd na 150 000 km, dá už se sehnat i řada 5 (G30), i když v holotě s motorem 2,0 d.

Mercedes třídy C v této cenové relaci seženete jen těžko, vzácně verzi C 200 d. Museli byste navýšit kilometrový limit na 150 000 km, aby tam spadlo i dost docela atraktivních C 220 d se silnější verzí čtyřválcového dieselu. Pozor ale, ať nekoupíte bývalého německého taxíka s třikrát stočeným tachometrem.

Do 100 000 km velké volvo pod půl milionu koupíte obtížně, ale když si posunete limit na 150 000 km, pár velkých S90 nebo V90 do výběru spadne, stejně tak S60 a V60. Nejčastěji se u nás vyskytuje diesel, ale jak jsme si napsali v testu ojeté XC90 druhé generace, s naftou buďte velice opatrní. Benzinové motory v novějších volvech bývají větší jistota.

Pro všechny prémiovky platí, že je potřeba auto nechat důkladně prověřit odborníkem na konkrétní značku, protože můžete narazit jak na hezké kusy s historií, tak i naprosté pasti, do nichž se vysypete za dalších 150 až 200 tisíc korun. Chozením kolem naleštěného vozu technické problémy neodhalíte. To ale platí pro všechny ojetiny, nejen ty od prémiových značek.