Kia Rio 1,25 CVVT je sňatek z rozumu, který se přetaví ve vřelý vztah

O emocích asi nemá smysl příliš hovořit. Vybíráme dnes levné nenáročné auto, které motoristu nenadchne, ale nabídne spolehlivou službu. A o automobilech značky Kia (ale podobné by platilo i o příbuzném Hyundai) má smysl uvažovat, pokud vybíráte vůz racionálně. Na druhou stranu, korejská auta ušla obrovský kus cesty. Vývoj třetí generace supermini Rio probíhal v Německu a na autě je hodně vidět, že je evropsky laděné. V některých detailech působí zevnitř laciněji než třeba konkurenční trojková generace Fabie, ale Rio má v rukávu i nějaké ty trumfy.

Když vybíráte ojetinu, řešíte vždycky její provozní náklady. Auta třídy „Fabia“ nejčastěji vybírají motoristé čistě z úsporných důvodů a je jasné, že chtějí co nejspolehlivější techniku a levné náhradní díly. A tady začíná být na trhu problém. Domácí výrobce, potažmo koncern Volkswagen Group už delší dobu nabízí poměrně složitou a choulostivější techniku.

Motory řady TSI mají přímý vstřik paliva, turbodmychadla a tím pádem i recirkulaci spalin. Automatické převodovky jsou typu DSG se suchými spojkami, nejsou zrovna vzorem dlouhodobé trvanlivosti. Díly na opravy jsou drahé, v případě motorů TSI také musíte bedlivě sledovat, který typ motoru je chronicky problémový a jakých už se bát nemusíte. A nejde jen o VW Group, Ford si zažil své potíže s prvními Ecoboosty, koncern PSA spolu s BMW zase se čtyřválci typu THP, dalo by se pokračovat.

Kia tento problém nemá, nabízí sice výrazně slabší nepřeplňované motory, ale na oplátku velmi spolehlivé. Námi zkoušený vůz Rio 1,25 CVVT zapůjčený v AAA Auto by se dal označit za ideál výběru pro motoristického šetřílka. Bál jsem se, že nebude výkonově stačit a zůstane velmi kompromisní, například při jízdách po dálnici, ale docela jsem se spletl. Zejména v porovnání se základními pohonnými jednotkami třeba pro trojkovou Fabii vůbec nepokulhává. Maximální výkon čtyřválce řady Kappa DOHC je 62,5 kW (86 koní) a motor má díky variabilnímu časování ventilů příjemný průběh točivého momentu ve středních otáčkách. Má nevtíravý zvuk, a pokud správně řadíte a nenecháte otáčky padat pod dva tisíce, dynamicky postačí.

Rio se dalo koupit i s turbodieselovým tříválcem 1,1 CRDi (55 kw/ 75 koní) anebo čtyřválcovým 1,4 CRDi (66 kW/ 90 koní), které nespolehlivé nejsou, ale vzhledem k udivující nízké spotřebě zážehové 1,25 není potřeba diesel vůbec vyhledávat. Nejsilnějším motorem v nabídce byl rovněž atmosféricky plněný čtyřválec DOHC, ale starší konstrukce. Ten měl objem válců 1,4 litru a výkon 80 kW (109 koní). V reálu není výrazně dynamičtější než základní motor a má dražší údržbu. Totiž větší motor nemá hydraulicky vymezované vůle ventilů, ty se musí nejpozději každých devadesát tisíc kilometrů seřizovat. Není to však vůbec jednoduchá práce, protože se díky tomu musí rozebrat i rozvody motoru.

Když se v Riu usadíte, máte před sebou tmavé plasty i volant, který není potažený kůží. Mám k dispozici poměrně základní výbavu, ta však není ochuzena o klimatizaci, centrální zamykání ani rádio s připojením na USB. I přední okna jsou ovládána elektricky, ale víc tu nečekejte. Jak praví známé pořekadlo: kde nic není, nic se ani nerozbije. Možná, kdyby si člověk nechal obšít volant nějakou pěknou kůží, dalo by se s Riem jezdit veseleji.

Pozitivní však je, že tu nic nevrže ani neskřípe, pozici za volantem si můžu nastavit přesně, jak chci, protože volant jde přitáhnout k sobě i od sebe a samozřejmě polohovat i horizontálně. Základní sedačky jsou docela měkké a z obyčejné látky, ale záda z nich nebolí. Interiér zkrátka a dobře nenadchne, ale není mu co zásadního vytknout. Ve své době byla navíc tato generace Kia Rio obrovským skokem kupředu. S autem, které se jmenovalo Rio před ním, nemá nic společného a je daleko lepší.

Mnoho soukromých zákazníků tehdy Rio nalákalo na nebývale velkorysou záruku 7 let. Automobilce se to vyplatilo, protože příliš záručních oprav nezažila (snad kromě zákazníků s motory 1,4 CVVT) a současně motivovala majitele jezdit každoročně na prohlídku k autorizovanému dealerovi Kia déle než by běžně určitě dělal. Auta z posledních dvou vyrobených let stále ještě v záruce jsou, a je to tedy cesta, jak si za cenu maximálně dvě stě tisíc korun zajistit bezproblémovou osobní přepravu na další léta dopředu.

Spotřeba v týdenním testu se mi pohybovala na 5,5 litru na 100 km a to mi přišlo velice dobré. Jezdil jsem i po dálnicích a neměl jsem problém se pohybovat kolem maxima povolené rychlosti, aniž bych měl dojem, že se auto trápí. Rio můžete bez problémů provozovat jako jediné auto na všechno, dynamika mu opravdu nechybí. Ceny nejstarších ročníků, které nedávno přesáhly 11 let stáří, se pohybují už kolem sta tisíc korun. Novější a méně ojetá auta stojí většinou kolem sto padesáti. Pokud se rozhodnete pro co nejnovější kousek (poslední ročníky tohoto modelu jsou 2017), tak za ty si mnohdy prodejci ještě řeknou o zhruba dvě stě tisíc korun. Pořád to ale není špatné ve světle dnešních cen.

Samozřejmě, že Rio není tím nejlepším autem své kategorie, je to takový sympatický kompromis. Cena bývá na trhu lepší než u druhé a pak zejména i třetí generace Fabie a nabídne jednodušší techniku. Mým favoritem by však byla Toyota Yaris s benzinovým motorem 1,33 litru. Takové auto ročníku výroby 2012 jsem osobně delší dobu provozoval a bylo nejen naprosto spolehlivé, ale také vypadalo uvnitř o velký kus hodnotněji, lépe se i řídilo. Na druhou stranu, za srovnatelnou ojetou Toyotu Yaris si oproti Kia Rio musíte připlatit pár desítek tisíc korun, protože je velmi populární. A pokud si to zrovna dovolit nemůžete, můžete mít alespoň klid v duši, že s Kia Rio 1,25 CVVT kupujete velmi solidní auto za naprosto rozumné peníze.