Vybrali jsme jednoduché a spolehlivé ojetiny s malým nájezdem do 200 000 Kč, u kterých nehrozí drahé opravy

Doba nyní volá po skromnosti. Nikdo neví, co bude za půl roku, a všichni doufáme, že bude hlavně končit zima. Kdo ale teď potřebuje koupit nějaké auto a nemá na nové, nemá situaci také zrovna jednoduchou. Zapomenout můžete na prémiová auta, velká SUV a dvojkové superby. U těch vás levný provoz nečeká.

Kritéria pro náš výběr byla jasná: nájezd do 50 000 km a cena do 200 000 Kč. A především spolehlivá a jednoduchá technika, u které nehrozí, že se něco příšerně drahého vysype hned první měsíc. Takže ano, škrtneme si i všechny diesely. Zůstaneme tak v kategorii malých vozů, které i přísnými emisními normami prolezly ještě s poměrně jednoduchými motory bez složitého vstřikování a přeplňování. Servisní rizika tak budou minimální.

Swift páté generace je jedno z nejlepších kompaktních aut vůbec, a když vezmeme v úvahu spolehlivost, provozní a servisní náklady a ceny dílů, dává tohle vozidlo opravdu velký smysl skoro každému, kdo chce od automobilu hlavně levný a spolehlivý provoz. To, že se se Swiftem i dobře svezete, je už jen takový příjemný bonus.

Malý čtyřválec 1,2 l není takový lenoch, jak by se ze skromného objemu mohlo zdát, a dost možná je to nejlepší motor v téhle objemové třídě. Má dobrou pružnost, nebojí se otáček a lehkému Swiftu uděluje velmi solidní dynamiku. To vše při spotřebě okolo šesti litrů na 100 km. Pokud se nevykašlete na servis (olej „po patnácti“, svíčky každé tři až čtyři roky), nebude po vás nikdy chtít nic navíc. Ventilové vůle se tu řeší jen u ledabylých přestaveb na LPG.

V rozpočtu do 200 tisíc korun lze sice sehnat i opravdu zajímavou verzi Swift Sport s šestnáctistovkou, ale bude mít hodně najeto a neslibovali bychom si od ní kdoví jak zázračný stav. Naproti tomu dvanáctistovka díky velkému rozšíření může mít najeto málo, klidně i třicet tisíc kilometrů. A najede bez problémů ještě desetkrát tolik.

Král levných aut je pořád dobrá ojetina. Pokud vám stačí malý vůz, protože si třeba nemusíte ani ve městě honit ego, Citigo je zcela dostatečné jako auto denní služby. Pro dva cestující vpředu je dost místa, přežít to jde chvíli i vzadu. Překvapivě nejsou jízdní vlastnosti ani komfort tak kompromisní, jak by se mohlo zdát. Citigo (a příbuzný Up! od VW nebo Mii od Seatu) je takový VW Brouk moderní doby: umí toho víc, než by se od koncepce levného malého vozu dalo očekávat.

Nejrozšířenější je litrový tříválec 1.0 MPI o výkonu 44 kW, silnější 55kW verze stejně vynikne jen na dálnici nad 4 000 otáčkami. V běžném provozním režimu oba motory jedou stejně. Do našeho rozpočtu a kilometrového nájezdu asi těžko seženete automat, těch je stejně docela málo. A navíc není o co stát, robotizovaná převodovka trochu cuká a je spíše řešení z nouze pro ty, kteří neumí nebo ze zdravotních důvodů nemohou řadit.

Citigo je velmi spolehlivé a odolné auto, ale má jedno slabé místo. A tím je ochrana proti korozi v zadní části, především kolem podběhů a lemů blatníků. Výrobce zde totiž v základu nedával plastovou ochranu a odletující štěrk v nedostatečně ošetřeném plechu udělal své. Pokud má ale Citigo kryty podběhů a nemá načaté plechy, vydrží. Servisně a provozně je to velmi nenáročné auto a dnes se dá levněji provozovat snad už jen elektromobil. A to jen tehdy, pokud máte výhodný tarif na elektřinu.

Minulá Corsa je povedené auto a čert ví, proč nemá tak dobrou pověst. Mezi vozy segmentu B stále ještě patří mezi auta, která mohla mít relativně jednoduchou techniku bez složitého přeplňování a přímého vstřikování. Motor 1.2 16V je jednoduchý, hodí se do města, a i když s ním Corsa netrhá asfalt (vinou dlouhých převodů), bude většině lidí na kratších cestách stačit. Není citlivý na kvalitu paliva a potřebuje vlastně jen pravidelný servis. Zanedbaným autům, u kterých se nemění včas olej, brzy přestanou fungovat nastavovače proměnného časování ventilů.

Občas lze narazit i na verzi s robotizovanou převodovkou Easytronic, ale kdo nechce řadit, ať raději hledá verzi 1.4 16V s klasickým hladkým automatem. Je příjemnější a z dlouhodobého hlediska bude i spolehlivější. Do rozpočtu 200 000 Kč se ale asi vejdete těžko, určitě takové auto nebude mít najeto do 50 tisíc kilometrů.

Corsa má slušnou antikorozní ochranu a docela dobrou bezpečnostní výbavu. Výrobce si ale za moderní „hračky“ nechal zaplatit a v našem rozpočtu asi plně vybavená auta nebudou. Ale třeba budete mít štěstí a narazíte na kus, který má zimní paket včetně příjemného vyhřívaného volantu. Motor 1.4 16V s přece jen lepší dynamikou doporučit můžeme také, ale smiřte se v tomto rozpočtu s vyšším nájezdem.

Řekněme si upřímně, že s ojetým Loganem nebo Sanderem člověk moc parády neudělá, ale pokud potřebujete nezdolného dělníka na denní službu, tak zas tak špatná auta to nejsou. Díly na ně jsou levné, servisní práce také, spoustu věcí si opravíte svépomocí… A ve skutečnosti ty díly zas tak často potřebovat nebudete.

Dacie jsou totiž spolehlivé. Proč? Protože když v autě něco není, nemůže se to rozbít. V tomhle má jejich primitivnost určitě výhodu. Když jim každý rok dáte nový olej, postaráte se o základní věci a nenecháte je shnít, budou jezdit, dokud v nich bude olej a benzin. Doporučit můžeme jak starší motor 1.2, tak novější litrový tříválec. Přeplňovanou jednotku 0.9 TCE, která jede docela pěkně, v tomto rozpočtu a s takovým nájezdem najdete jen obtížně.

U dacií pozor na korozi, jež ale napadá nejprve bouraná a špatně opravená auta. Vyhnuli bychom se také vozům, u kterých měl někdo potřebu dodělávat napevno různé lišty, nosiče a „ozdoby“. Většinou to skončí nevratným zásahem do karoserie a pak to tam také začne rezavět. Určitě chtějte auto se servisní historií a pečlivě vedenými záznamy. U dvanáctistovky se totiž musí měnit rozvody a lidé na to zapomínají (je tu interval nejen na kilometry, ale i na věk, v tomto případě šest let), tříválec 1.0 SCe má spolehlivý řetěz.

Čtvrtá generace populárního Clia má sice své mouchy, ale ty se týkají spíše některých ergonomických detailů a řešení v interiéru. Jako celek tohle auto špatné není, je i docela spolehlivé a především po vzoru ostatních francouzských vozů nerezaví. U vozu s nájezdem do 50 000 km vás to stejně asi zajímat nebude, ale aspoň máte o starost méně do budoucna.

U vozů s nízkými nájezdy nebudete muset řešit ventilovou vůli (to až tak kolem 150 000 km), jen si pohlídejte, ať vám v servisu vymění rozvody, což by se mělo dělat po šesti letech, i když se na ně nenajede 120 000 km. Nepřímé vstřikování nemá zvýšené nároky na kvalitu paliva a hodí se, pokud jezdíte často krátké trasy se studeným motorem.

Jednotka 0.9 TCE také vůbec není špatná. Má totiž stále nepřímý vstřik a jede vlastně docela dobře, jen si musíte zvyknout na turboefekt a trochu gumové reakce. Vozu ale uděluje slušnou dynamiku, zejména když natankujete benzin s vyšším oktanovým číslem. Motor totiž nemá účinný mezichladič. Doporučujeme ale měnit olej po 10 000 km a používat mazivo, které omezuje vznik samozápalů LSPI.

Pátá generace Fordu Fiesta je slušné auto. Má dobrý a odolný podvozek, příjemné řízení a jezdí se s ním docela hezky. Sice vlastnosti podvozku vyniknou až s nějakým silnějším motorem, ale ani se základní jednotkou nebudete zklamáni. Fiesty zatím vůbec nerezaví, potěší i docela příznivé ceny dílů a program zvýhodněných cen pro majitele starších vozů, takže nemusíte odmítat ani značkový servis.

Mechanicky je motor 1,25 l velmi spolehlivý, i když to samozřejmě není žádný závodník. Ale na ježdění po městě stačí, navíc mu nevadí krátké trasy za studena, při kterých díky nepřímému vstřikování neředí olej benzinem jako většina moderních přímovstřikových motorů. Potřebuje jen pravidelný olejový servis a po osmi letech nebo 160 000 km vyměnit rozvody a zkontrolovat ventilové vůle. Ale to teď, s nájezdem do 50 000 km, řešit vůbec nemusíte.

U Fiesty občas stávkuje palubní infotainment, ale většinou to vyřeší „ajťácká“ rada „vypnout a zapnout“. Spíše člověka zamrzí kolísavá kvalita detailů jednotlivých aut. Některým fiestám se viklají sedačky, jiným drnčí plasty vzadu, další má zase něco jiného, co nemá vliv na funkci, ale vypadá to, jako by už auto někdo dvacetkrát rozebíral… Je to trochu ostuda, ale pokud najdete slušný kus se servisní historií, určitě na něj nadávat nebudete.