Článek
I když u nás nejsou nijak kruté zimy, mnoho lidí má zažitou představu, že strašně nutně potřebují SUV s pohonem všech kol, aktivními diferenciály a uzávěrkou… aby s ním ráno odvezli v Praze děti pět kilometrů do školy, protože přece nepojedou hromadnou dopravou. Ale když vynecháme tyto jedince, dost lidí čtyřkolku opravdu využije. Máte chatu na Vysočině nebo jezdíte každý víkend na lyžovačku do Krkonoš? To už se čtyřkolka může hodit.
V aktuální nabídce inzertního portálu Sauto.cz je skoro 70 000 ojetých aut, z toho hned 18 600 vozů je s pohonem všech kol, tedy přibližně čtvrtina. To je na zemi s poměrně mírnými zimami a žádným velkým pohořím celkem vysoký podíl. Cenové rozpětí je opravdu extrémní, od nejlevnějších aut za necelých třicet tisíc po luxusní vozy za několik milionů.
Když omezíme výběr na automobily ve stáří do deseti let, nájezdem do 150 000 km a s cenou do 500 000 Kč, pořád uvidíme zhruba tisícovku inzerátů. I v této relaci koupíte čtyřkolku za zhruba 100 000 Kč, ale spíše počítejte s rozpočtem tak 200 až 250 000 Kč minimálně, abyste sehnali solidní větší auto s rozumnými kilometry a ve slušném stavu.
Základní typy pohonu všech kol
Stálý pohon všech kol: Obvyklý u vozů Audi s motorem vpředu podélně a u Subaru, případně u některých luxusnějších off-roadů. Výhodou je stálá trakce všech kol, lepší vlastnosti v terénu a mechanická spolehlivost. Je ale náročnější na údržbu a má větší jízdní odpory, tedy spotřebu.
Přiřaditelný pohon všech kol: Vyskytuje se hlavně u pracovních aut, off-roadů a dodávek. Standardně má auto poháněnou většinou zadní nápravu a přední přiřadí ručně v případě potřeby. Hodí se zpravidla jen do terénu a povrchu se sníženou adhezí. Výhodou je výborná trakce, nevýhodou vyšší hmotnost, složitost systému a náchylnost na špatné zacházení. Nesmí se používat na asfaltu. V osobních autech spíše nebývá.
Mezinápravová spojka: Jedná se o nejrozšířenější systém v moderních autech, především těch vycházejících z koncepce s motorem vpředu napříč a pohonem předních kol. Spojka připojuje zadní kola podle potřeby, obvykle při ztrátě trakce předních kol. Jednoduchá viskózní spojka jen čeká na prokluz předních kol (levné a celkem spolehlivé řešení), složitější elektronicky ovládané systémy připojují druhou nápravu podle aktuálních podmínek a zvoleného jízdního režimu. Výhodou je nižší spotřeba při běžné jízdě, když je systém odpojený. Nevýhodou mohou být zhoršené schopnosti v terénu, ale většině lidí to i tak stačí. Systémy některých výrobců ale vyžadují pečlivou údržbu a může je poškodit nevhodný jízdní režim (tahání auta z příkopu, jízda v náročném terénu).
Subaru XV
Skvělou volbou jsou vozy Subaru se svým permanentním pohonem všech kol. Vedle povedeného SUV Forester (které je ale pořád docela drahé) myslete i na model XV. Je to takový „Golf na chůdách“, uvnitř je docela slušně prostorný a určitě například na horách a mimo asfalt oceníte jeho schopný podvozek a větší trakci než u konvenčních aut.
Skvělé SUV Forester bývá pořád velmi drahé, ale celkem výhodně se dá koupit povedené Subaru XV. Pozor, vozy Subaru s variátorovým automatem ale nemají stálý pohon všech kol, také se spoléhají na mezinápravovou spojku. Ale pořád fungují lépe než konvenční systémy konkurence.
Skvělou volbou je benzinový dvoulitr, ale někomu bude třeba stačit i základní šestnáctistovka. Oba zážehové motory mají atmosférické sání a nepřímé vstřikování, takže lépe snášejí kratší trasy, městský provoz a celkově jsou velmi spolehlivé, pokud včas měníte olej a zastudena se k nim chováte rozumně. Můžete je mít s manuálem nebo variátorovým automatem Lineartronic. Subaru XV se ale dělalo i s dieselem, kterému se také nevyhýbejte. Automobilka ho po problémech v prvních letech podstatně zlepšila. Do studených podmínek ale asi budete chtít spíše benzin, takže diesel vás zaujme tehdy, když jezdíte hodně a dálky.
Po modernizaci přišlo přímé vstřikování k benzinovému dvoulitru a také hybridní e-boxer. I tato auta koupíte do půl milionu. Zakazovat je nikomu nebudeme, ale milovníci jednoduché techniky asi skočí spíše po starší verzi, kterou koupíte opravdu výhodně. Podrobněji jsme se modelu XV věnovali v testu ojetin, tak jen připomeneme, že vozy se servisní historií prověřené mechanikem budou vždycky dobrá volba.
Jakékoli benzinové Suzuki
Skvělé čtyřkolky dělá i Suzuki. Sice mají jednoduchý systém s připojováním zadní nápravy, ale celkově to bývají velmi spolehlivá auta bez velkých servisních nároků a s poměrně levným provozem. Komu stačí menší Swift, určitě chybu neudělá. Je to skvělé kompaktní auto, které kromě pravidelného základního servisu nic nepotřebuje. U čtyřkolek jen pamatujte na výměnu oleje v rozvodovce po 30 000 km nebo dvou letech a hlídejte si stav zadního diferenciálu.
Obyčejná malá suzuki jsou velmi spolehlivá auta a platí to i o jejich jednoduchém pohonu všech kol. Na nějaké terénní radovánky to není, ale abyste vyjeli v zimě na hory nebo po zablácené cestě k chatě naprosto stačí.
Obyčejná suzuki se dají ve slušném stavu se čtyřkolkou koupit do 100 000 Kč. Na moderní Vitaru si ale připravte tak 350 tisíc a víc. Populární je crossover SX4 (se čtyřkolkou dostupný od zhruba 80 000 Kč) a nástupce S-Cross. Osvědčená je jejich benzinová šestnáctistovka s atmosférickým sáním a nepřímým vstřikováním, ale jako velmi spolehlivý se ukazuje i moderní přeplňovaný motor 1.4 Boosterjet s přímým vstřikem. S ním jedou tato auta moc pěkně, mají rozumnou spotřebu a zatím je nic hrozného netrápí. Přesto takový motor berte spíše tehdy, když jezdíte delší trasy a nejen ve městě a na krátkých trasách.
S pohonem všech kol koupíte od Suzuki i nové miniauto Ignis, případně naprosto skvělý off-road Jimny. Oba tyto modely budou asi pro specifickou klientelu, ale například Jimny je naprosto skvělý pracant a zvládne toho v náročnějším terénu víc než kdejaké luxusní SUV „na vzduchu“. Jenom pozor, ať za sebou kupované auto nemá moc náročnou práci v lese. Zas nechcete úplně zdevastovaný kus, se kterým jezdil někdo, kdo za něj nedal vlastní peníze.
Levnou Dacii? Proč ne, ale zas tak levná není
Svého času byla cenově vždy dostupná Dacia Duster, kterou můžeme považovat za schopné SUV s pohonem všech kol. Jenže Duster ve čtyřkolce nikdy nebyl vyloženě levný, a to platí i teď. Vždyť i nejlevnější desetileté dustery pořád stojí tak 170 000 Kč, a to za sebou mají opravdu vysoký nájezd a také podle fotek v inzerátech nepůsobí jako příliš reprezentativní auta. Druhá generace Dusteru stojí tak od 250 tisíc korun.
Duster s pohonem všech kol je poměrně schopný i mimo asfalt, ale do hlubokého bahna a do lesa si spíše kupte pravověrný off-road.
Výhodou Dusteru je poměrně jednoduchá a bytelná konstrukce a právě spolehlivě řešený pohon všech kol s mezinápravovou spojkou. Jsou tu sice jisté limity, ale pro běžné použití to funguje a bahnem projedete, pokud jsou na autě solidní pneumatiky. Duster má i docela velkou světlost podvozku a zvládne v terénu víc, než byste čekali. Ale pozor na přeceňování jeho schopností. Na některých ojetinách je bohužel vidět, že si z nich lidé udělali tažného koně a otloukánka do lesa.
Benzinové dvanáctistovce se vyhněte, je to rizikový motor. Raději si připlaťte za novější 1.3 TCE, což už je povedená a spolehlivá jednotka. Navíc pěkně jede a má rozumnou spotřebu. Oblíbenou volbou je diesel 1.5 dCi, který je při dodržování servisních pravidel spolehlivý. Ale jednou se jeho emisní systémy ozvou a potřebuje pravidelně měnit řemenové rozvody. Takže je to o vašich prioritách. V rozvodovce a zadním diferenciálu je olej SAE 80W-90 specifikace API GL-5, a když ho necháte vyměnit každé dva roky, nic tím nezkazíte.
Čtyřkolky od koncernu VW (tedy i škodovky)
Velmi rozšířený je pohon všech kol napříč vozy koncernu VW, tedy včetně aut domácí značky Škoda. Vedle SUV Yeti, Kodiaq a Karoq mají pohon všech kol i octavie a superby. Výběr je na trhu obrovský, ale jak už to tak bývá, nákup ojetých koncernových aut je vždycky trochu loterie. Vyhněte se hlavně rizikovým verzím, což jsou dnes hlavně hodně ojeté diesely, ale i některé starší benzinové motory. Našim kritériím ale naštěstí odpovídají už lepší motorizace.
Systém pohonu všech kol u koncernových aut prochází kontinuálním vývojem. Vyžaduje ale údržbu, na kterou bohužel mnoho majitelů kašle, a pak čtyřkolka nefunguje a kupec ojetiny s ní má drahé problémy. Takže vybírejte opatrně.
Například benzinová Octavia 2.0 TSI je se čtyřkolkou velmi zajímavé auto. Zadarmo sice nejezdí, ale zároveň to není žrout trávy kolem silnice a pohon není tak rizikový jako moderní diesely. Celkem výhodně se dá koupit i motor 1.8 TSI, ve čtyřkolce „otevřený“ na 280 Nm a s lepší převodovkou. Pod půl milionu koupíte i benzinový Kodiaq 1.4 TSI s pohonem všech kol. Vůbec to není špatná verze.
Vedle celku ale prověřte speciálně čtyřkolku. Mezinápravová spojka totiž vyžaduje údržbu, a když se v ní nemění olej, často pak nefunguje. Původní interval 60 000 km nebo tři roky koncern upravil jen na časový interval. A kdo najezdí 50 000 km za rok, může mít s pohonem opravdu problém, pokud si nenechá olej vyměnit nad rámec plánu. A to se u leasingových aut bohužel neděje. Vedle varovných hlášek zadní náprava vůbec nespíná, tak ať se pak v zimě pod sjezdovkou nedivíte, že hrabete předními koly a auto nechce vyjet z parkoviště. Opatrně s diesely, zejména pozdějšími verzemi se systémem SCR vyžadujícím dolévání AdBlue. Plošně to u koncernových ojetin draze zlobí.
Pozor na drahé prémiovky
Do našeho rozpočtu se vejdou i vozy od známých prémiových značek Audi, BMW a Mercedes-Benz. Do 400 000 Kč koupíte celkem slušné BMW 320d s pohonem xDrive ve verzi Touring, do půl milionu seženete spoustu atraktivních mercedesů, pětkové BMW, Audi A6, poměrně dost oblíbených SUV. Lze mít i auta s velmi výkonnými motory a vskutku luxusní výbavou.
U prémiových značek obvykle pohon všech kol funguje skvěle. Ale jsou to velmi složitá auta, která vyžadují mnohem pečlivější údržbu, než co u nich výrobce předepisuje. Kupec ojetiny má u vozů po záruce hodně složitou situaci.
Velkým problémem prémiových aut je zanedbaný servis (a také stále falšovaný původ a stočený tachometr). A to i v případě, kdy mají vedenou servisní historii. Jak je to možné? Protože výrobci nastavili nesmyslně dlouhé servisní intervaly a mnoho komponent pohonu na oddalovaný olejový servis trpí. Olej v diferenciálech, rozvodovce a převodovce? Vždyť u spousty vozů vůbec žádný servisní interval nastavený není (a pak to podle toho také vypadá). Olej v motoru po dvou letech a 30 000 km? I to je moc dlouho.
Mnoho aut má předplacený servis, ale tam spadá jen naprosto základní údržba a jakékoli úkony navíc si musíte zaplatit. Takhle v rukou prvních majitelů žijí prémiovky nejčastěji prvních pět let nebo do 100 000 km a pak se jich „rychle“ zbavují, protože všechny nezbytné investice delegují na dalšího kupce. A že těch investic může být… Neříkáme, že nejde hezké ojeté Audi, bavorák nebo Mercedes koupit, ale nemyslete si, že takové auto bude jezdit zadarmo. Spotřeba paliva není všechno.
Myslete také na to, že čtyřkolka vás sama z problému nedostane. Auto také potřebuje špičkové pneumatiky, aby vám vůbec byl pohon všech kol k něčemu dobrý. A zatímco se čtyřkolka na sněhu vždycky lépe rozjede a snáze nabere rychlost, zastavit jí dá stejně (nebo spíše více) práce než vozu s jednou poháněnou nápravou.
Hlavně u složitých čtyřkolek moc neexperimentujte s rozměry kol. Auta bývají velmi citlivá na to, jaký rozměr kol se použije. Stačí nesouhlasný obvod kol na druhé nápravě a rozdílné obvodové rychlosti pak čtyřkolku rozhádají. Například xDrive od BMW je na to velmi citlivý, ale trpí na to i jiné systémy. Profesionální repase rozvodovky je pak záležitost za 50 až 70 tisíc korun, takže levně to rozhodně opravit nejde.
Jak už jsme to nakousli u koncernových automobilů, spousta vozů má dnes pohon všech kol řešený mezinápravovou spojkou, která druhou nápravu připíná až v momentě, kdy by začala hlavní hnaná „hrabat“. Tento systém sice šetří palivo, když čtyřkolku nepotřebujete, ale je citlivý na údržbu. Elektrohydraulické systémy jsou plynulejší, ale potřebují měnit olej. Kromě aut koncernu VW na zanedbaný servis trpí třeba volva s podobným řešením čtyřkolky. Některá vozidla mají jednodušší systém s elektromechanickým ovládáním, které sice není tak komfortní, ale je méně náročné na servis. Přesto údržbu nepodceňujte, a když vám servisák říká, že by to chtělo vyměnit olej v rozvodovce a diferenciálu, nedělá to jen proto, aby z vás vytáhl peníze navíc.