Hledáme ojetinu s automatem za 50 000 Kč. Našli jsme několik, co stojí za úvahu. Rovněž poradíme, kterým se naopak vyhnout

Nárůst popularity automatických převodovek je znát i na trhu ojetin a vozů s automatem je v nabídce dost. Kdo nechce řadit (nebo třeba nemůže ze zdravotních důvodů), výběr má opravdu široký. Ovšem nesmí být zas tolik omezený penězi. Pokud máte na bazarovku s automatem 250 000 Kč, máte opravdu z čeho vybírat.

Jenže co dělat, když máte rozpočet napnutý? Dá se vůbec nějaké auto se samočinným řazením koupit jen za pár desítek tisíc? Pojďme se podívat na pět nejzajímavějších aut s automatickou převodovkou, která se dnes dají koupit klidně za padesát tisíc, připomeneme si i další akceptovatelné vozy v této cenové relaci. Samozřejmě s každým mírným navýšením rozpočtu se výběr zlepšuje a kdo si může dovolit utratit třeba sedmdesát tisíc, možnosti má mnohem širší.

Proč ho chtít: Spolehlivá technika, levný provoz, zaparkujete všude.

Proč dát ruce pryč: Malá přepravní kapacita, omezená dynamika, komplikovanější servis.

První a druhá generace malého městského Smartu jsou rozšířená auta a u nás je celkem slušný výběr. Přes kompromisní řešení - pokud jde o komfort a přepravní kapacitu, má Smart nesporné výhody. Vejde se všude. V případě první generace dokonce můžete parkovat i v podélném stání kolmo. O tento bonus však už druhá generace kvůli větší délce přišla. Nejlevnější Smarty seženete klidně za 40 tisíc korun, do 100 tisíc je velký výběr včetně vozů druhé generace.

Auto vždy pohání vzadu umístěný tříválec a jinou než robotizovanou převodovku tady nedostanete. Smarty jsou překvapivě spolehlivá a bezproblémová auta, pokud se nevykašlete na servis a neutrápíte je absolutním ignorováním běžné údržby. Zatímco první generace uměla zlobit stávkující elektronikou (hlavně kvůli pronikání vlhkosti do řídicí jednotky a kabeláže), druhá generace (W451) je mnohem spolehlivější. Přesto pozor na podezřele levné kusy. Většinou právě nějaký šotek v elektronice či řízení motoru a převodovky bývá důvodem, proč se auta někdo levně zbavuje.

Ačkoli byl malý diesel 0,8 l mechanicky spolehlivý, mnoho uživatelů ho utrápilo vytáčením za studena. Občas mu zlobí okruh EGR a otázkou bude životnost pozdějšího částicového filtru. Benzinové verze jsou jistota, jen u provedení MHD s odpojitelným alternátorem pozor právě na tento prvek. Přeplňované verze litrového benzinového tříválce jedou nejlépe, ale jejich ceny se už blíží hranici 100 000 Kč. U robotizované převodovky se smiřte s pomalým řazením a občasným škubáním při rozjezdech, ale přežít se to s ní dá.

Proč ho chtít: Nenáročný vůz s levným provozem, dostupnými díly a snadnou údržbou.

Proč dát ruce pryč: Už se špatně hledá kus v opravdu dobrém stavu, který nezačal rezavět.

Kompaktní Opel byl svého času nejdostupnější plnohodnotné auto se samočinnou převodovkou. Ačkoli je robotizovaná převodovka Easytronic diskutované téma, umí být spolehlivá, a kdo se o auto stará, zlobit ho nemusí. Stačí jednou za čas vyměnit spojkovou kapalinu a hlídat úniky oleje, ke kterým může u starších aut běžně docházet. Elektronický mozek převodovky u Corsy zlobivý moc není. Jelikož se jedná o koncepčně jednoduché zařízení, není tu moc choulostivých míst.

Dvanáctistovka je rovněž jednoduchý motor, který toho také moc nechce. Jen každý rok nebo 15 000 km nový olej, jednou za čtyři roky nové svíčky a dávat si pozor na netěsnosti. Pár kusům sice prasklo těsnění pod hlavou nebo už zrezavěly výfukové svody, ale celkově je tohle odolné a spolehlivé auto. Hlavně na něj všechno seženete a díly nestojí nesmysl. Zároveň si na něm spoustu věcí s běžným nářadím opravíte sami.

U generace C si už dejte pozor na korozi, ale vozy z posledních let výroby, které za sebou nemají vražedný nájezd, na tom ještě bývají docela dobře. Zrovna dvanáctistovka s „robotem“ není vůz, který by najížděl 30 000 km ročně, takže právě tyto kusy nebývají utrápené a pořád se dají najít auta, která mají najeto i pod 100 000 km. Jelikož si ale lidé své corsy drží, zas takový přetlak v inzerátech není.

Proč ho chtít: Pořád je to slušné auto, seženete na něj všechno, dá se koupit levně.

Proč dát ruce pryč: Počínající koroze, ojetiny bývají dost zanedbané.

Jedním z nejrozšířenějších aut s automatickou převodovkou s cenami hluboko pod 100 000 Kč je čtvrtá generace Volkswagenu Golf s motorem 1,6 l. A nutno říci, že špatné auto to není. Na rozdíl od legendárních „té-dé-íček“ 1,9 l totiž nebude mít reálně najeto přes půl milionu kilometrů a za nějakých šedesát tisíc korun vlastně můžete mít slušné robustní vozidlo, s jehož údržbou si poradí opravdu každý.

Šestnáctistovka sice může uživatele trápit spotřebou oleje, ale týká se to hlavně zanedbaných kusů, které nedostávaly včas nový olej. Kdo jezdí málo, třeba jen do 10 000 km ročně, tomu navíc asi nebude moc vadit, že v průběhu sezony párkrát dolije několik deci oleje. Velká spotřeba oleje ovšem ohrožuje katalyzátor a svíčky, tak zas pozor, ať auto nehulí jako dvoutakt. Z některých motorů se zase ztrácí olej jen proto, že někdo strhl závit ve výpustním otvoru v olejové vaně. Horší je to s pronikáním vody do řídicí jednotky, což může auto zcela ochromit.

Klasický automat s měničem momentu je sice líný, ale z principu spolehlivý. Jen bychom v něm asi nechali vyměnit preventivně olej, protože je možné, že to nikdy nikdo neudělal. Pevně stanovený interval tu není, takže bychom se drželi obvyklého intervalu 60 000 km nebo čtyři roky. Pokud převodovka řadí, při popojíždění neškube a prokluz měniče není přehnaně velký, zcela bychom toto auto nezavrhovali. Jako levný prostředek za šedesát až osmdesát tisíc ještě poslouží dobře.

Proč ho chtít: Slušný vnitřní prostor, jednoduchá a spolehlivá technika, nízké ceny ojetin.

Proč dát ruce pryč: Těžko najdete kus bez koroze a ve stavu nevyžadujícím další opravy.

Velice levně se dá sehnat i třetí generace Astry a ani to nemusí být korozí prolezlé auto. To se zase týká především dieselových kombíků, které mají najeto už milion. Sedan nebo liftback s automatem a nejčastěji benzinovým motorem 1,6 l naopak mohou být vozy s poměrně nízkými nájezdy a v ještě celkem slušném stavu.

Proti předchůdci tato Astra tolik nerezaví, ale samozřejmě nelze čekat u více než dvacetiletého automobilu zázraky. Nicméně s cenami klidně i pod 50 000 Kč je tohle vlastně akceptovatelné auto, které má docela prostorný interiér, ve verzi kombi obrovský kufr a většinou disponuje aspoň základní komfortní výbavou, jako je klimatizace, centrální zamykání a elektrická okna.

U těchto více než dvacetiletých aut je těžké ukázat na konkrétní slabá místa, protože velmi záleží na tom, jakou péči vůz dostává. Atmosférické benzinové motory s nepřímým vstřikováním jsou jednoduché a krom pravidelných výměn oleje a běžné údržby nic nepotřebují. A to platí i o jednoduchém čtyřstupňovém automatu Aisin-Warner (AF13-II u motoru 1,4 a 1,6 l, AF17 u motoru 1,8 l). U převodovky pozor na úniky oleje, zanedbaným kusům nefungují solenoidy. Pokud není auto napadené rozsáhlou korozí, základní věci fungují, motor běží dobře a převodovka řadí, asi není důvod ho nekoupit, když víc než 50 tisíc nemáte nebo dát nechcete.

Proč ho chtít: Obrovský vnitřní prostor, často bohatá výbava, elektronika moc nezlobí.

Proč dát ruce pryč: Robotický automat cuká, takto levné kusy vždycky potřebují drahý servis.

V inzerátech najdete i docela dost Citroënů C4 Picasso, případně Peugeotů 5008 s motorem 1.6 HDI a robotizovaným automatem. Jakkoli mohou tato auta vypadat lákavě (protože prostorné MPV nabízí dostatek místa, většinou má slušnou výbavu a nejezdí úplně špatně), buďte opravdu hodně opatrní. Obvykle má totiž ta velmi nízká cena zásadní důvod.

Samotný motor by byl celkem spolehlivý, hlavně tedy v pozdější osmiventilové verzi, ale už toho bude mít hodně za sebou a je otázkou, jak kdo v minulosti přistupoval k výměnám oleje, zejména u motoru se špatně navrženou olejovou vanou. Nedostatečné mazání ohrožuje drahé turbo, porouchat se umí i jeho regulace. A pak je tu částicový filtr, jehož reálná životnost je maximálně 180 000 km. I když se dá nový filtr sehnat relativně levně, pořád je to vysoký výdaj, když máte napnutý rozpočet.

Žádná sláva není ani ten robotizovaný automat, který si s velkým a těžkým autem moc nerozumí, cuká, jeho spojka nemá moc dlouhou životnost a pozlobit u něj umí i elektronika ovládání. Auto je tedy potřeba důkladně prověřit, ať si třeba za šedesát tisíc nekoupíte kus, do kterého hned spadne ta samá částka znovu.

Když si dáte vyhledat ojetá auta s automatem s cenami kolem 50 000 Kč, vyleze toho na vás dost, ale dvacetiletý mercedes s naftovým šestiválcem a na vzduchovém podvozku není auto, které by se dalo udržet v provozu levně. A to samé platí třeba o Audi A6 Allroad 2.5 TDI. Prémiovým vozům se složitou elektronikou a technikou bychom se raději zcela vyhnuli.

Občas narazíte na nějaký starší fiat, ale sem tam se objeví slušná Fabia první generace se čtrnáctistovkou a automatem (ta je obvykle rychle fuč), případně i Octavia I, která se s automatem prodávala také. A jedničkovou Octavií, pokud není zrezavělá, nezkazíte nikdy nic. Ford Fusion také není úplná katastrofa.

Z větších aut se občas v inzerátu objeví levná Vectra nebo třeba i Volvo V70, případně Ford Mondeo. V inzerátech jsou i Hondy Accord, Mazdy 6 a Toyoty Avensis, což jsou statisticky spolehlivá auta. Ale buďte opatrní, protože tyto vozy se v opravdu hezkém stavu běžně prodávají kolem 100 000 Kč nebo i za víc, takže nezvykle nízké ceny mívají často nějaký důvod.

Určitě bychom se vyhnuli komplikovaným dvouspojkovým převodovkám, jejichž údržba a opravy levné nejsou, a sebemenší problém často auto znehybní. Robotizovaný automat sice není moc komfortní, ale je to jednoduchá převodovka levná na opravy a s minimálními nároky na údržbu.

Klasické automaty s měničem točivého momentu jsou komfortní a umí být spolehlivé. Bohužel bývají v ojetinách velmi zanedbané. Přitom stačí jen jednou za pár let vyměnit v převodovce olej.

V některých autech lze narazit i na převodovku CVT. V malých vozech s nižšími hodnotami točivého momentu to nemusí být úplně špatné řešení, ale CVT využívající ve své konstrukci řetěz potřebují velice pečlivý olejový servis.