Dá se vůbec ještě koupit ojeté auto do 100 000 Kč? Zapomeňte na diesel a luxus! Zde jsou tipy na nejlepší ojetiny

Do 100 000 Kč se dá koupit slušné auto, ale je to stále těžší a těžší. Jak všechno zdražuje, rostoucí ceny se projevují i na ojetinách. Inflace prakticky zcela zastavila přirozený pokles cen ojetých aut, takže slušné vozy, které před pěti lety stály 100 tisíc, dnes stojí prakticky pořád to samé. A to jsou o několik let starší a mají více najeto.

U některých aut se dokonce trend otočil a populární modely s oblíbenými motory rostou na ceně. Chcete Fabii III 1.2 TSI 81 kW? Ta stojí klidně 250 tisíc, když má hezkou výbavu a najeto do 100 000 km. Ale stačí se podívat i na ceny jiných žádaných škodovek. Jenže co dělat, když máte rozpočet omezený a více než sto tisíc korun za auto dát nemůžete? Dá se vůbec něco slušného koupit?

Když chce člověk ušetřit při nákupu, určitě chce ušetřit i při provozu. Útraty za palivo ale nejsou to jediné, s čím musíte počítat. Doba, kdy si člověk koupil relativně jednoduchý diesel a pak celé roky jezdil za čtyři litry fritovacího oleje na 100 km, už je ale pryč. Naftové motory jsou dnes příšerně složité, choulostivé a servisně velmi náročné. Případné opravy pak snadno převýší hodnotu celého auta a nedávají ekonomický smysl.

Povinné částicové filtry stojí i na starší a malá auta kolem 50 tisíc korun, vstřikovač vyjde třeba na 14 tisíc a podobně. A odporoučet se může i turbo za dvacet až třicet tisíc. A to jsme pořád u zcela obyčejných automobilů a ne nějakých luxusních prémiovek, kde ceny mohou být i dvojnásobné. DPF na některé ojeté hondy a hyundaie za 130 tisíc jsou už také známá a bohužel pravdivá legenda. Jestli chcete mít klid, hledejte auta s benzinovými motory, ideálně s ještě nepřímým vstřikováním a bez turba.

Pozor také na vozy s úpravou na LPG. Plyn sice umí provozní náklady dále snížit, ale jsou tu zase jiná rizika. Předně je potřeba pravidelně jezdit na revize a technické kontroly, plynová nádrž má omezenou životnost a ne všechny úpravy jsou udělané kvalitně a funkčně. Dobrá přestavba dnes vyjde klidně na 50 tisíc korun a montovat ji na starší ojeté auto s kdoví jakou zbývající životností je s velkým otazníkem nad návratností takové investice.

Vyhněte se zbytečně složité výbavě. Čím je auto jednodušší, tím méně starostí s ním bude. Co ve voze není, nemůže se rozbít a i věci jako klimatizace, elektrická okna a dálkové centrální zamykání stačí k tomu, aby si vyžádaly nečekané investice do oprav. Tak proč mít v autě další složitosti, zejména pak na technice? Natáčení zadní nápravy? Pohon všech kol? Adaptivní podvozek? Tohle všechno si s omezeným rozpočtem odpusťte.

Určitě ze svého výběru eliminujte všechny luxusní vozy prémiových značek. Sice dnes za sto tisíc koupíte BMW nebo mercedes a každý se rád určitě sveze silným šestiválcem, ale to jsou auta pro nadšence, kterým není líto do nich sypat peníze a držet je v provozu. Pro normálního smrtelníka, jenž potřebuje jezdit a šetřit, je to finanční sebevražda.

Bohužel už je dnes stále větší problém do 100 000 Kč koupit solidní auto segmentu C. Dříve byl takovou klasikou Focus II s motorem 1.6 16V, ale podobný vůz už dnes spíše zavání problémy než zcela spolehlivým provozem. A kdo plně funkční Focus v hezkém stavu má, asi se ho jen tak zbavovat nebude. Vůbec by si totiž ve stejném rozpočtu nepolepšil. Na srovnatelně solidní auto, jakým Focus před lety byl, dnes potřebujete tak 250 až 300 tisíc.

Takže po čem se podívat, aby to byla slušná koupě a nejen jáma na peníze? Základem úspěchu je sáhnout po osvědčené technice. Atmosférický benzinový motor s nepřímým vstřikováním je jasná volba. Takové pohonné jednotky nejsou příliš citlivé na kvalitu paliva a servisu a i po letech je šance, že nijak extra opečovávané vozidlo bude bez problémů fungovat a chtít bude jen běžnou údržbu.

Ne všechny atmosférické motory s nepřímým vstřikem jsou ale zcela bezproblémové. Třeba taková 1.6 VTI v peugeotech, citroënech (a některých mini a BMW) umí draze zlobit. A určitě si vzpomenete i na jiné průšviháře, například na svého času problémové čtrnáctistovky ve vozech Hyundai a Kia (rozvody, katalyzátory a vydřené válce), na tříválce 1.2 HTP, šestnáctistovky od Nissanu (byly i v renaultech a daciích) s hrozivou spotřebou oleje a další.

Teď se ale podíváme na pár obecně bezproblémových a dobrých aut, která stojí za úvahu, pokud máte jen sto tisíc a potřebujete hlavně jezdit a ne postávat v servisech.

Do sta tisíc se dá celkem dobře sehnat Swift třetí generace s kódovým označením RS, který byl v výrobě v letech 2004-2010. Nejrozšířenější je čtyřválec M13A s výkonem 68 kW, seženete i patnáctistovku, nebo dokonce sportovní verzi Swift Sport s motorem 1,6 l. Ale ta bývá pod sto tisíc už hodně unavená. Nástupce pod 100 000 Kč spadne jen velice vzácně, takže zůstaneme u třetí generace.

Swifty nejenže jsou kvalitní auta, ale Suzuki nastavilo přísný servisní plán (inspekce a výměna oleje po roce nebo 15 000 km), který majitelé rádi dodržovali. Olej v převodovce se mění po třech letech, stejně tak svíčky nebo chladicí kapalina. Po pěti letech vyměňte i pomocný řemen pohonu příslušenství. Ventilové vůle se obvykle jen hlídají poslechem. Motor má spolehlivý rozvodový řetěz.

Jediným problémem bývá vadný snímač tlaku v sacím potrubí a vadný snímač hmotnosti nasávaného vzduchu (motor po nastartování zhasne, svítí kontrolka motoru, auto nemá výkon). Závady zapalování jsou zvácné, na spotřebu oleje motor přirozeně netrpí. Auto má také spolehlivou elektroinstalaci a teď, když už může být swiftům klidně i dvacet let, si jen dejte pozor na korozi. Přesto i hodně ojeté vozy mohou být stále ještě pěkné.

Do 100 000 Kč je dobrá volba i Honda Jazz druhé generace (GE, GG), která byla ve výrobě od roku 2008 do roku 2015. Logicky jsou nejlevnější nejstarší kusy, ale bát se jich nemusíte. Prověřte karoserii a interiér, a pokud jsou v pořádku a funguje jim motor i převodovka, bude to jezdit. Jazz se dá sehnat i s automatem CVT, ale s ním buďte opatrní.

Honda musela u Jazzu řešit v rámci servisních akcí jen únik oleje mezi motorem a převodovkou (to už dnes bude určitě opravené) a hlavně se modelu dotkla celosvětová svolávací akce na airbagy Takata (zkontrolujte, zda byla provedena). Systémové problémy atmosférické motory L12B netrápí, třináctistovka L13Z má jen občas vadné svíčky či vinou nesprávné specifikace oleje až moc hlasité ventily. Motor L15A na našem trhu skoro není.

Opět stačí měnit olej po roce nebo maximálně 15 000 km (jestli jezdíte hodně po dálnici, tak raději po 10 000 km), ventilové vůle se tu seřizují celkem snadno a levně a klidně je nechte po 100 000 km přeměřit. Každé tři roky vyměňte svíčky. Myslete i na olej v převodovce, hlídejte brzdy a podvozek, a dokud bude v autě olej a benzin, bude jezdit.

Nesmíme vynechat ani českou stálici – Fabii druhé generace. S motorem 1.4 16V je to totiž skvělé obyčejné auto, které ještě pár let poslouží. Za chvíli už bude Fabia skoro dvacet let stará, ale udržované čtrnáctistovky pořád jedou a klidně v našem rozpočtu koupíte auta, co ještě nemají najeto ani 100 000 km. Sice má řemenové rozvody (výměny ideálně po 120 000 km nebo šesti letech), ale ventilové vůle tu vymezuje hydraulika. Pokud je o motor postaráno, problémy s ním nebudou.

U Fabie pozor na korozi. Utahaná auta mívají vyrezlé prahy, hlavně vpředu. Korodují také páté dveře kolem lampiček RZ. Ale pokud to není havarijní stav, asi vám to bude jedno. Navíc na Fabii seženete díly všude a za rozumné peníze. Potěší i to, že si na vozidle spoustu věcí snadno uděláte svépomocí, základní údržbu určitě zvládnete. Olej měňte klidně po 10 000 km nebo maximálně jednom roce, stačí náplň SAE 5W-30 normy VW 502.00.

Zatímco základní mechanika obvykle funguje bez problémů, na fabiích zlobí věci okolo jako zámky (auto se klidně samo zamkne nastartované s klíčkem uvnitř), drahý posilovač řízení a klimatizace (hlavně ta plně automatická). Není od věci nechat vůz prohlédnout technika a klidně do něj po koupi nějakou tu kačku pustit, ať zas dalších pár let bez problémů jezdí. Pozor na stav katalyzátoru, ať nemáte problém na emisích a STK.

Skvělá volba je i povedený Fiat Panda, jedno z nejlepších malých aut. Překvapuje velice dobře využitelným vnitřním prostorem a zcela dostatečným motorem 1,2 l, ideálně ve verzi o výkonu 51 kW. Jede slušně, spotřebu má kolem 6 litrů na 100 km a servisně není moc náročná. Chce jen po pěti letech vyměnit rozvody a pohlídat ventilové vůle, ale jinak stačí měnit olej, tankovat benzin a jezdit.

Na motoru obvykle nic nezlobí. Občas vynechávají svíčky (stačí vyměnit, případně pomůže i výměna cívky a příslušných kabelů), vzácně zlobí řídicí jednotka. Spíše vás potkají věci okolo - vadné servořízení, nefunkční zámky a světla a další protivné projevy zanedbaných starších aut. Pozor hlavně na korozi, některé pandy už si prožily svoje a mají za sebou více neodborně opravených nehod.

Ačkoli se Panda dělala i ve verzi 4 × 4, tu v pěkném stavu pod 100 000 Kč koupíte jen těžko. Pokud to jde, vybírejte spíše z dražší kategorie a vyhněte se autům s přestavbou na LPG. Ne snad, že by to byla špatná volba, ale se staršími plynovými systémy už jsou dnes často problémy a je otázkou, jestli byste vůbec něco ušetřili.

Dacia Logan a Sandero 1.2 16V - Logan i Sandero se dají sehnat s rozumnými nájezdy a jsou to akceptovatelná auta, pokud se vyhýbáte dálnicím a jezdíte spíše kratší trasy. Řeší se tu jen běžná údržba (olej měňte klidně po 10 000 km) a nezapomeňte na rozvodový řemen po šesti letech nebo 120 000 km a také na ventilové vůle. Dacie možná nejsou vrchol luxusu, ale jsou to upřímná a spolehlivá vozidla.

Opel Corsa D - solidní je i Corsa D s motory 1,2 nebo 1,4 l. Sice není tak lehkonohá jako předchůdce, ale je o dost dospělejší a bezpečnější. Stejně jako všem jiným autům v tomto seznamu jí stačí jen běžná údržba. Dokonce se tu ani nemusíte starat o ventilové vůle (jsou vymezovány hydraulicky) a rozvody jsou poháněny spolehlivým řetězem. Pozor na korozi (není běžná, týká se hlavně bouraček a extrémně zanedbaných aut) a nadměrné opotřebení interiéru. Vozů je na trhu ojetin dost, tak vybírejte jen ty hezké s historií. Do sta tisíc jich je hodně.

Další slušná auta, která stojí za úvahu, už vyjmenujeme jen v rychlosti. Nezapomínejme ani na Ford Fiesta 1.25, případně Mazdu 2. U obou pozor na korozi a stav interiéru, u Fordu občas stávkuje elektroinstalace. Z větších aut nelze zakázat již zmíněný Focus II 1.6 16V, případně Golf VI s motorem 1.4 MPI. Dynamicky žádný zázrak, ale technika je slušná. U fordu rovněž pozor na stávkující elektroinstalaci (hlavně přístrojovou desku). Úplně bychom nezavrhovali ani Renault Clio III s dvanáctistovkou D4F.