Článek
Legendární velký americký pick-up se nabízí už od října 1980 jako nástupce řady D, v roce 1993 se objevila druhá generace a v roce 2002 tato třetí s designem Cliffa Wilkinse. Právě z tohoto roku je i auto na našich fotografiích. Na výběr byla kromě této malé kabiny ještě prodloužená. Auto bylo výrazně zmodernizováno, dostalo nový rám, zavěšení, odpružení, motory i přepracovaný interiér.
Zvenčí má Ram velkou masku vzdáleně připomínající svými otvory příď sportovního Viperu a vzbuzuje hezky mohutný dojem. I na prodeje měl nový vzhled pozitivní vliv, byť na Ford F-150 v tomto ohledu prostě nikdo nemá. Navíc díky chromu působí i docela elegantně a originální kola mu sluší, jen jeden z předchozích majitelů nahradil přední světlomety tuningovými díly. Už jsou ale objednané originální lampy, aby Ram vypadal, jak má. Přídavná dálková světla v podobě LED pruhu v nárazníku na autě ale asi zůstanou.
Logo berana je pro pracanty od Dodge typické.
O interiéru už řeč byla, toto je vlastně jedna ze základních variant s krátkou třímístnou kabinou a menší výbavou. I tak tu ale najdete kožené čalounění a posez jako na gauči, plasty ovšem prozrazují původ auta zpoza oceánu neomylně. Materiály Dodge zkvalitňoval postupně a třeba po modernizaci „ramka“ vypadala zase o něco lépe. Pokud ovšem nečekáte luxus prémiových SUV (a to snad nečeká u starého pick-upu nikdo), tak jeho komfortem zklamáni nebudete.
Hlavně, aby se vešlo hodně dozadu
Nakonec Ram není žádná luxusní limuzína, ale poctivý pracant. Korba je dostatečně velká na euro paletu s až tunovým nákladem. Není divu, ono celé auto je vlastně docela velké (na délku měří 5,3 metru), půdorysem ne nepodobné velké dodávce a na silnici působí příjemně mohutným dojmem. Je to i díky tomu, že evropské pick-upy jsou sice velké, ale na ty americké přece jen nemají.
I u nás je mnoho lidí, kteří místo klasické evropské dodávky upřednostní pro práci velký pick-up.
Dodge sice nabízel také čtyřkolky, ale tohle je obyčejná zadokolka na rámovém podvozku, takže má i vpředu tuhou nápravu. V lehčím terénu se však Ram 1500 ani tak neztratí, i když automobilka počítala s tím, že na častější výlety mimo asfalt si majitelé koupí čtyřkolku.
Nabídka motorů byla široká od šestiválce Magnum s objemem 3,7 litru po desetiválec o objemu 8,3 litru z Viperu. Pod kapotou tohoto exempláře je vidlicový osmiválec Magnum o objemu 4,7 litru spojený s čtyřstupňovým automatem s voličem pod volantem. Víc americké to už snad ani být nemůže. Pracant disponuje solidním výkonem 235 koní a točivým momentem 400 Nm, takže si v provozu ostudu neudělá a předjíždět, vozit náklad nebo tahat vlek s ním je opravdu hračka.
Nezanedbatelná spotřeba k tomu prostě patří
Auto řadí naprosto hladce a bez škubání a je velmi citlivé i jen na polechtání plynového pedálu. Když dám kick-down, tak automat řadí až v 5500 otáčkách, podobně funguje i ve sportovním režimu. Hezky je motor v zátahu také slyšet, což docela lechtá mé ješitné mužské ego. Co si budeme nalhávat, zvuk silných motorů máme většinou rádi a tenhle objemný osmiválec moc hezky brumlá a zní docela mohutně. Osmiválec ale samozřejmě nepatří mezi nejskromnější pohonné jednotky a tenhle to svou spotřebou pohybující se kolem patnácti litrů jen potvrzuje.
V americkém autě je slušnost mít vidlicový osmiválec. Jen nezapomeňte, že ho budete muset také poctivě krmit.
Novinkou této generace bylo i hřebenové řízení, takže byl pick-up mnohem čitelnější a ovladatelnější. To se hodí, protože za volantem se tak nějak nemůžu zbavit pocitu určité nadřazenosti. Jo, je to směšně malicherné, ale za volantem si připadáte jak pán světa. I malý americký pick-up je na evropské poměry docela velký, a když každému koukáte na střechu, jste najednou děsný macho.
Jenže nic není zadarmo a i Ram budete potřebovat občas někde zaparkovat a běžné parkovací místo mu samozřejmě nestačí (znovu upozorňuji na délku 5,3 metru). Nakonec si na to ale velmi rychle zvyknete a zpoza volantu vám Ram nebude připadat nijak nepatřičný. A oč je manévrování těžší kvůli rozměrům (ale za chvilku si na ně zvyknete, věřte mi), o to snazší zase je díky velkému rejdu a výrazným zásahům posilovače. Od řízení jste zkrátka tak trochu odtržení a zpětnou vazbu máte asi stejnou, jako když nějaké auto řídíte v počítačové hře. Ovšem i díky tomu je Ram překvapivě pohodlný a hrboly na silnici vůbec nepostřehnete.
Ram se z nabídky jen tak nevytratí, jen už se dnes nabízí pod samostatnou značkou Ram Trucks a občas bývá oceněn jako nejlepší auto roku v tomto segmentu. Třetí generace se přestala vyrábět v roce 2009 a o deset let později se objevila pátá, u které mě mrzí, že přišla o tu typickou masku s křížem. Ovšem na prodejní čísla Fordu F-150 nikdy nedosáhla. Nepomohla ani výrazná modernizace v roce 2006.
„Ramka“ ale díky tomu nebývá nejdražším pick-upem v nabídce, zvláště, když vyberete nějaký obyčejný model jako tento a vyhnete se limitkám. Nejlacinější kousky najdete v sousedním Německu za ceny pod sto tisíc, za dvojnásobek sumy pak už vážně docela hezké exempláře. Pak si můžete vyzkoušet, co přesně Američané na těchto pracantech vidí. Pokud tedy potřebujete podobné auto a máte pro něj využití, vlastně Ram není jen frajeřinkou, ale vážně docela dobrou volbou. Akorát se asi na srazu amerických aut dostanete do debaty, proč jste si nekoupili Ford F-150 nebo Chevrolet Silverado…