Alternativy k ojeté Octavii III: Za 200 000 korun koupíte i jiná slušná auta, nemusíte mít nutně škodovku

To zase bylo v komentářích pod článkem o ojeté Octavii do 200 000 Kč pobouření, že bude lepší to uvést na pravou míru. To, že je Octavia III dobré auto, neznamená, že je nejlepší a že si ji musíte koupit. Je to prostě jen dobré auto, ke kterému ale najdeme také dobré alternativy, a některým z vás určitě budou vyhovovat více.

Jenže v relaci do deseti let stáří, nájezdu do 200 000 km a ceně do 200 000 Kč zas tak velký výběr není. Přesto jsme na českém trhu pár akceptovatelných vozů našli. Samozřejmě, největší výběr je v téhle kategorii právě mezi octaviemi (ale také lze koupit třeba slušný Rapid), ale to už je pravidlo českého trhu, na kterém má značka Škoda zhruba třetinový podíl všech aut.

Pokud nechcete škodovku z principu, ale koncernové auto by vám nevadilo, se stejnou technikou se dá koupit i zajímavý a nedoceněný Seat Leon, Golf bývá o dost dražší (a také často v žebrácké „výbavě“). Teď už se ale pojďme podívat na zmíněné „mimokoncernové“ alternativy k Octavii, které jsou na trhu k dispozici.

Nejatraktivnější asi bude minulá generace s označením K, která je na trhu od roku 2015. Ale koupit se dají i poslední kusy generace předminulé, jež bývají za opravdu dobré peníze. Jedná se o povedené a designově střízlivé auto, které osloví především konzervativnější zájemce. V našem rozpočtu do 200 000 Kč ale najdete ve variantě kombi jen diesely 1.6 CDTI, zpravidla s manuální převodovkou a vyšším nájezdem blízko naší hranici 200 000 km. Opely však zvládají vysoké nájezdy dobře a i jim vydrží v dobrém stavu interiér.

Diesel se podařilo zlepšit a například s okruhem EGR už tu nebývají takové problémy jako kdysi, dálkově provozovaná auta nebudou mít zatím potíže ani s částicovým filtrem. Jenže už pár motorů muselo dostat nový rozvodový řetěz, někteří majitelé si stěžují na nízkou životnost spojky a také bude otázkou, jak pečlivým servisem auta ve firemních flotilách a „z operáků“ procházela. Zajímavá verze s klasickým automatem a bez povinného AdBlue je vzácná a docela drahá. Benzinové 1.4 Turbo pak stojí až tak od 250 000 Kč.

V relaci od 150 do 200 000 Kč je široká nabídka Fordů Focus, hlavně pak i ve verzi kombi. Nejčastěji jsou s tříválcem 1.0 EcoBoost a dieselem 1.6 TDCI, později 1.5 TDCI. Focus je oblíbený pro své jízdní vlastnosti a pokročilejší podvozek, i když ve srovnání s jednodušším řešením například Octavie nebo Astry vyžaduje pravidelné seřizování geometrie a údržba se prodraží. U Focusu III potěší zatím slušná antikorozní ochrana, trochu horší je to s kolísavou kvalitou interiérů. Také je ale otázkou, kolik mají všechny ty importované ojetiny bez jakékoli historie opravdu najeto…

Tříválec 1.0 EcoBoost je trochu kontroverzní volba. A ačkoli to umí být spolehlivý motor, dost majitelů muselo řešit problémy s chlazením, turbem, zarůstáním sání karbonem, spotřebou oleje, a dokonce i umí prasknout píst. Je to ale hodně o servisu, údržbě a provozování. Neděláme si ovšem iluze o tom, jak se k tomuto autu chovají služební řidiči. Diesel se bude hodit spíše těm, kdo jezdí delší trasy. Pozor na olejový servis, motor má pořád tu nešťastně tvarovanou olejovou vanu, ze které nejde vypustit celá stará náplň. Stav dieselu nechte prověřit odborníka s diagnostikou, ať se podívá na vstřikovače a zkusí odhadnout zbývající životnost částicového filtru.

Hojně rozšířeným autem je i Peugeot 308 v praktické verzi SW. Nejčastěji ho koupíte s dieselem 1.6 HDI, což je prakticky totožný motor jako ve Focusu, i když s jinak řešeným systémem řízení emisí. Motory to umí být spolehlivé, stačí včas měnit olej a tankovat kvalitní naftu. Občas selže regulace turba nebo sem tam nějaké čidlo. Horší je to s ověřováním historie, mnoho importů ze zahraničí nikde nemá žádné záznamy.

Sehnat se dá i tříválec 1.2 PureTec, ale to je trochu rizikový motor kvůli citlivosti na zacházení, servis a kvalitu paliva. Vozy bez historie s tímto motorem jsou časovanou bombou, neboť se jim kvůli nekvalitnímu oleji (a ještě naředěnému benzinem) může rozleptat rozvodový řemen. Ucpe se tím sací koš olejového čerpadla a motor se zadře. Takže opatrně! Peugeoty mají nicméně velmi dobrou antikorozní ochranu, jsou celkem dobře zpracované a problémy s nimi nebývají. Pokud vám nevadí ten podivný neergonomický volant, budete spokojeni.

V inzerátech je také celkem dost kombíků Hyundai i30 a Kia Ceed SW, což jsou technicky příbuzná auta. Nejvíce je vozů druhé generace, ale občas pod 200 000 Kč spadne už i skromně vybavený kombík i30 generace třetí. Sázkou na jistotu je diesel 1.6 CRDI, což je opravdu povedený motor. Starší verze U2 s řetězovými rozvody a robustní mechanikou je jedním z nejlepších malých dieselů na trhu. Stačí jen měnit olej, tankovat kvalitní naftu a chovat se k autu s citem za studena. Udržované kusy najedou klidně půl milionu kilometrů.

Mechanika korejských vozů bývá velmi odolná, ale sem tam hučí autům ložisko nebo klepe unavené zavěšení. Není to pravidlo, ale v takovém případě se připravte na dražší opravu, pokud to budete řešit formou originálních dílů. Už se ale začíná plnit druhovýroba, tak snad to nebude tak hrozné. Příznivci benzinových jednotek mají na výběr mezi čtrnáctistovkou MPI (celkem dobrý, i když na naložený kombík sotva dostatečný motor) a šestnáctistovkou GDI. Motor 1.6 GDI sice jede lépe, ale má citlivé přímé vstřikování a umí zarůst karbonem, když včas neměníte olej. Aspoň že tihle „korejci“ zatím nerezaví, což se o prvních generacích Ceedu a i30 už bohužel říci nedá.

Do 200 000 Kč je v nabídce i pár desítek Renaultů Mégane minulé generace, což není vůbec špatné auto. Má dobrou antikorozní ochranu, celkem slušný podvozek a už i spolehlivou elektroniku. Většinou se řeší jen běžná údržba a čas od času nějaká drobnost na podvozku, což se ale týká všech slušných ojetin. Procházejí prostě běžným opotřebením a majitelé zkrátka některé méně nutné opravy delegují až na další kupce. Jediné, čemu se určitě vyhněte, je motor 1.2 TCE, což je vyhlášený průšvihář s vysokou rizikovostí. I když jezdíte mimo město, olej měníte „po deseti“ a tankujete prémiový benzin, nikdy nevíte, co má tenhle motor za sebou. Nebrat!

Naopak dobrá volba je diesel 1.5 dCi, zde už vycvičený k vysoké spolehlivosti. Pokud ho neutrápíte nekvalitním palivem a oddalovaným olejovým servisem (měňte olej každý rok nebo nejpozději po 15 000 km), zvládne vysoké nájezdy. Pamatujte také na řemenové rozvody, ať se vám to někde nepotká. Špatné nejsou ani jednoduše řešené dvouspojkové automaty, rozhodně jsou méně rizikové než „malá“ 7DSG v octaviích a příbuzných koncernových autech.

Občas se dá narazit i na vůz trochu jiné kategorie, který by vás mohl zaujmout. Velice „levně“ se dá koupit velký Citroën C5 ve verzi kombi se skvělým dieselem 2.0 HDI a někdy i klasickým automatem. Bude mít ale hodně najeto. Častěji ale do 200 tisíc koupíte manuál. Hydropneumatické odpružení sice nebývá standardem, ale jsou vozy i s ním. Tohle rozhodně není špatné auto, motor je spolehlivý a korozi automobil nezná. Pokud v elektronice všechno funguje teď, zřejmě už to bude fungovat vždy.

Druhou zajímavou možností je v tomto rozpočtu poslední Berlingo (a příbuzný Peugeot Partner) klasické koncepce, nejčastěji ho seženete s motorem 1.6 HDI. Je to stejná osvědčená jednotka, kterou jsme zmínili už u Focusu a Peugeotu 308, takže pro ni platí to samé. U Berlinga pozor na vozy po nehodách na bok (mechanismus posuvných dveří) a také na celkový stav interiéru. Dost napoví o tom, co má auto za sebou. Pro někoho, kdo občas potřebuje vozit něco velkého, je Berlingo naprosto skvělým vozem.

Tenhle Fiat mnozí přirovnávají spíše k Dacii, ale je to dobré auto s celkem spolehlivou technikou a také je o něco větší. Když se o něj staráte (italská auta potřebují pečlivější olejový servis a kvalitní olej), problémy s ním nebudou. Tipu se dokonce vyhýbají i lidové pověsti o zlobivé elektronice italských vozů. Pár drobností se tu sice řeší, ale spíše jsou to „kraviny“ v podobě příliš laciného a nefunkčního klíčku nebo stávkujícího infotainmentu. A to netrápí jen Fiat, ale prakticky všechny moderní automobily. Stačí to aktualizovat.

Naftový motor 1.6 Multijet je spolehlivý, a pokud si pohlídáte nezbytné servisní úkony (filtry, oleje, rozvody), najede toho hodně. Benzinové motory 1,4 a 1,6 l nenadchnou dynamikou ani spotřebou, ale jsou to velmi jednoduché a spolehlivé jednotky, kterým nevadí krátké trasy a snesou i obyčejný benzin. Šestnáctistovku lze mít s příjemným automatem s měničem momentu, ale taková auta jsou na našem trhu bohužel velmi vzácná, a když se objeví, bývají docela drahá.

Narazit samozřejmě můžete i na zcela jiné auto, ale výše zmíněné vozy jsou v námi vybraných kritériích (do deseti let stáří, do 200 000 km nájezd, do 200 000 Kč cena) celkem hojně zastoupené a je z čeho vybírat. Sami si udělejte názor, jestli byste chtěli raději některý z výše uvedených automobilů, nebo Octavii III například s motorem 1.2 TSI, případně 1.6 TDI. Nikomu nic nevnucujeme. Vy s tím autem budete jezdit, takže si vyberte podle svých preferencí a možností.