Obyčejnost jako přednost. Opel Astra s tříválcem je sympaticky normální auto, které moc nežere

Pojďme si na úvod připomenout, že současná Astra L je postavena na koncernové platformě EMP2 třetí generace, na které stojí také Citroën C5 X, DS 4 a Peugeoty 308 a 408. Nejblíž má k takřka stejně velké 308, s níž sdílí dvě karosářské verze (hatchback a kombík), stejný rozvor (2 675 mm v případě hatchbacku a 2 732 mm u kombi) a velice podobou nabídku motorizací.

Přestože toho Peugeot 308 a Opel Astra mají mnoho společného, v několika podstatných věcech se ale také liší. Jde zejména o přístup k designu a řešení interiéru.

Zatímco francouzská značka u svého kompaktního modelu vsadila na extravagantní vzhled s řadou dramatických detailů, Němci pro Astru přichystali minimalističtější a strožejší podobu. Hlavní designový prvek představuje pro Opel charakteristická černá maska chladiče, na niž navazují jednoduše tvarované a vcelku úzké světlomety.

Konzervativnější přístup Němci zvolili také v interiéru. Určitě víte, že Peugeot se už několik let drží konceptu i-Cockpit s malým volantem a vyvýšeným přístrojovým panelem, který mnoha řidičům nevyhovuje – komplikuje zejména nalezení optimální šoférské pozice.

V Opelu se do tak velkých dobrodružství nepouštěli a interiér uspořádali poměrně tradičně. Palubní desce, která je „ohnuta“ tak, že řidiče příjemně obklopuje, dominují dva desetipalcové barevné displeje uložené do jednoho velkého panelu s leskle černým povrchem. Výrobce tomuto řešení říká Pure Panel.

Levá obrazovka samozřejmě funguje jako přístrojový štít, druhá slouží k ovládání infotainmentu a různých palubních funkcí. U obou displejů si můžete pohrát s možnostmi zobrazení, grafika je ale vždy ostrá a prostředí hezky čitelné.

Digitální budíky jsou také pěkně na očích, navíc je může doplňovat head-up displej. A špatný není ani samotný infotainment. Poté, co si ho důkladně prošmejdíte, zjistíte, že je poměrně logicky uspořádán. Navíc si můžete jeho prostředí přizpůsobit.

Ještě lepší je, že Opel zatím odolává trendu redukce fyzických ovladačů. Takže i když Astra díky dvěma velkým obrazovkám a modernímu palubnímu systému drží krok s dobou a dokáže nabídnout řadu současných funkcí, není to na úkor ergonomie. Na středovém panelu najdeme několik klasických tlačítek, která ovládání výrazně usnadňují. Jde například o aktivaci vyhřívání sedadel, vyhřívání volantu nebo regulaci teploty klimatizace. Nechybí ani otočný ovladač hlasitosti.

Trochu mě ale mrzí, že se nedostalo na vypínání systému stop-start a deaktivaci hlídání jízdy v pruzích. Kvůli tomu už musíte ťukat prstem na displej. A zatímco stop-start jde vypnout ještě přijatelně rychle, u asistenta jízdy v pruzích musíte jeho deaktivaci naprosto zbytečně ještě potvrdit.

A když už jsem u kritiky, uměl bych si v kabině představit zajímavější materiály a nápaditější zpracování některých povrchů. Například část vnitřních výplní dveří působí vyloženě lacině. Osobně mám ještě velký odpor k lesklému černému plastu, který se mi nejen nelíbí na pohled, ale vadí mi, že se rychle zašpiní – nebo přesněji řečeno, je na něm více vidět prach.

Pochvalu naopak zaslouží ergonomické sedadlo řidiče (AGR), které poskytuje úžasnou kombinaci komfortu a podpory těla. Křeslo je standardní součástí testované výbavy Elegance.

A prostornost? Vpředu bez výhrad, vzadu spíš průměr, který uspokojí dva cestující s výškou okolo 180 centimetrů. Větší pasažéry už může omezovat skromnější místo na nohy.

Zavazadlový prostor má objem 422 litrů, po sklopení opěradel zadních sedadel kapacita naroste na 1 339 l. Potěší šířka podlahy mezi podběhy, dvojité dno, průvlak na lyže (od výbavy Elegance) nebo vcelku nízko umístěná nakládací hrana.

Nabídka motorizací pro novou Astru působí na první pohled bohatě, ale je spíše rozmanitá než opravdu bohatá. Zahrnuje čistě elektrické provedení a dvě plug-in hybridní provedení. Pokud však toužíte po autě jezdícím na naftu, máte jedinou možnost (1.5 CDTI s 8stupňovou samočinnou převodovkou o výkonu 96 kW), jestli chce benzinový motor, musíte zase zvolit malý tříválec.

Turbodmychadlem přeplňovaná dvanáctistovka je k dispozici ve verzích s 81 a 96 kW. Silnější provedení lze kombinovat nejen s šestistupňovým manuálem, ale také s osmistupňovým automatem. Mně dělal společnost výkonnější tříválec s ručně řazenou převodovkou.

Astra s ním jede docela hezky. Dechberoucí dynamiku samozřejmě neumí, ale když dvanáctistovce vyjdete vstříc, poskytne vám dostatek síly v situacích, kdy to potřebujete – například při předjíždění nebo v připojovacích pruzích. Tříválci pomůžete vhodným podřazením, malý motor totiž nejlépe funguje ve středních otáčkách. Bát se ho nemusíte ani na dálnici, nejenže nepůsobí utrápeně, ale dokonce zvládne ochotně akcelerovat i v rychlostech nad českým dálničním limitem. V tomto tempu mimochodem Astra potěší dobře odhlučněnou kabinou.

A i když „jedna-dvojka“ tříválcový původ neutají, působí obstojně kultivovaně. V nízkých otáčkách neduní ani nevibruje, ve vyšších je sice už zřetelně slyšet, ale „nevrčí“ nikterak výrazně. Ještě víc mě však zaujala spotřeba - palubní počítač po týdenním testu ukazoval průměr 6,3 l/100 km.

Přestože Astra v kabině díky jiné koncepci interiéru působí odlišně než příbuzný Peugeot 308, stejně jsem si na francouzský hatchback občas vzpomněl. Ani ne díky tomu, že Opel využívá některé stejné ovladače, ale spíš kvůli pocitu z řízení. Astra totiž svoje kořeny nezapře a 308 je jízdně dost podobná.

Podvozek je spíš měkčí, skoro až houpavější, a auto je díky němu příjemně pohodlné. Tedy většinou, na větších dírách se přece jen umí ozvat a trefení hlubokého výmolu nebo série nerovností pak doprovodí zřetelné rázy od kol.

Měkčí naladění se projevuje také v zatáčkách. I díky lehkému motoru v přídi Astra sice poměrně ochotně mění směr a dlouho odolává nedotáčivosti, ale neubrání se u toho náklonům karoserie a jistému pohupování. Zvláštní je řízení, které je nejen v nižších rychlostech hodně lehké, především je ale „pomalé“ (chybí mu strmost, mezi dorazy jsou tři otáčky) a prakticky neposkytuje jakoukoli zpětnou vazbu od předních kol.

Původ nezapře ani řazení, které je na německé auto trochu měkké, takové „nemechanické“ a s poměrně dlouhými drahami. Příjemné je „nastavení“ chodu všech pedálů.

Přiznávám, že jsem po týdnu Astru vracel s rozporuplnými pocity. Šestá generace stálice německé značky je zajímavé auto, které dělá spoustu věcí velice dobře, ale současně se nemohu zbavit dojmu, že mi neukázala nic, čím by mě vyloženě zaujala. V mých očích jí prostě něco chybí, něco navíc, něco, čím by mě vážně upoutala.

Ale jak říkám, neznamená to, že jde o špatný vůz. Naopak. Astra je auto s poměrně povedeným interiérem, který konzervativně založené řidiče (jako jsem já) potěší přehledným ovládáním s fyzickými tlačítky a v testované verzi Elegance také slušnou výbavou a skvělým sedadlem pro šoféra. Přeplňovaný tříválec do českého provozu naprosto dostačuje, navíc dokáže být mile úsporný. Jestli patříte k lidem, pro které auto představuje jen dopravní prostředek a druh spotřebního zboží, budete snad spokojeni i s tím, jak se Astra - hlavně díky měkčímu a komfortně naladěnému podvozku - řídí.

Když se podíváme do aktuálního ceníku, zjistíme, že Opel Astra startuje na částce 549 990 Kč. Za tyto peníze dostanete vůz v základní výbavě Edition s 1,2litrovým tříválcem o výkonu 81 kW. Za silnější verzi stejného motoru se připlácí 20 tisíc korun. Testované provedení s 96kW tříválcem a výbavou Elegance stojí 629 990 Kč.