Že nafta patří do kamen? Alfa Romeo Giulia vás naučí ďáblovo palivo vzývat, za benzin bychom neměnili

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Omlazená Alfa Romeo Giulia se v rámci modernizace zase tolik nezměnila. Zvenčí ji poznáte na první dobrou hlavně podle přepracovaných světel s technologií Matrix, která mají animované blinkry.

Jinak to je stále ten ladný zakulacený sedan s krátkými převisy o délce bezmála 4,7 metru, který se možná snaží působit větší, než ve skutečnosti je.

To ovšem ničemu nevadí, protože tahle alfa v sobě nosí to typické italské designové DNA. Trochu svalů, támhle oblouky, trojúhelníková maska a ikonická vykrajovaná kola. Je to bezesporu hezké auto, na které se příjemně kouká.

Pohled do kabiny ukazuje, že koncepčně jde o starší model, jenž ještě nepodlehl masové digitalizaci. Na jednu stranu jsou tu krásné digitální budíky se třemi vzhledovými profily a na tu druhou displej infosystému s mizernou kvalitou obrazu.

Být tohle v bavoráku, mercedesu nebo tam, kde očekáváte určitou kvalitativní úroveň digitalizace za svoje peníze, asi vztyčíme prst. U alfy je to vesměs jedno, tam centrální displej potřebujete (nebo spíš chcete) pro prvotní nastavení vozu, sportovní displeje, vypínání otravného upozornění rychlosti a kabelovou konektivitu Apple CarPlay / Android Auto.

Možná kdyby to všechno automobilka soustředila do přístrojového štítu podobně jako Ferrari, vůbec by nám to nevadilo. Giulia nemá být a není počítač na kolech.

Navíc tím, že je interiér staršího uspořádání, nabízí dostatek fyzických voličů. A to je čím dál větší vzácnost. Zejména nás bavil středový soubor ovladačů, kde přišlo vhod zapínání výhřevu sedadel, volantu a regulace klimatu.

Rozhraní dotykového infosystému jde ovládat i středovým kulatým voličem a nechybí ani samostatný otočný volič pro audio. Ten měla v minulosti třeba i Audi Q5. Páka převodovky pak na pohmat působí spíše levněji, určitě ne tak kvalitně jako starší bavorácké páky převodovky, v nichž designéři alfy možná hledali inspiraci.

Na co se rychlé zvyká, to je startovací tlačítko na volantu plus celkově volant samotný. Padne dobře do ruky, má optimální tloušťku věnce, klasická tlačítka (ne ta senzorická) a obří magneziová pádla pro všechny, kteří automobil rádi proženou svižnějším tempem pod taktovkou manuálního řazení.

Za zmínku stojí rovněž sportovní přední sedačky s širokým bočním vedením a stehenní podpěrou. Sice nejsou masážní ani nijak aktivní (to umí třeba Mercedes), ovšem tělo podrží více než obstojně a platí za pohodlné i na delších cestách.

Možná si budete říkat, proč je palubní deska vozu tak krátká? Má to svůj důvod (vlastně je to trochu trik), a to pro dosažení většího prostoru uvnitř vzhledem k vnějším rozměrům sedanu Giulia. Nejde zkrátka o škodovku, kde si libují dospělí i vzadu.

Kufr sedanové karoserie Giulie pak nabídne objem 480 litrů, což na denní potřeby bohatě dostačuje. A pokud byste k autu nutně potřebovali tažné zařízení, zvládne až 1 600 kg v benzinovém i naftovém pohonu.

Zcela záměrně jsme si vybrali Giulii s naftovým čtyřválcem 2,2 litru JTDm o výkonu 210 koní. Říkáte si, že to není moc? Ne, ale točivý moment 470 Nm posílaný skrze povedený německý osmirychlostní automat ZF na všechna čtyři kola s preferencí zadku je to, co vás ve finále uchvátí.

Model má navíc samosvorný zadní diferenciál a adaptivní odpružení, které na sportovní režim není překvapivě tvrdé.

Naftovou Giulii si pořídíte jednoduše proto, že má tah už (hodně) odspodu a nepolevuje. Sice váží bezmála 1,6 tuny, ovšem v zatáčkách se kolikrát chová jako hatchback. Je poslušná, chce se jí zatáčet, pustí vás do lehké přetáčivosti (zvlášť když je trochu vlhká silnice), avšak zároveň předními koly a elektronickou stabilizací podporuje to, aby vaše radovánky pod plynem neskončily rotací.

Auto je rozhodně nastavené tak, že potěší i zkušenější jezdce, ale zase nevyděsí sportovní nováčky, kteří se chtějí občas trošku „sklouznout bokem“ nebo svézt dynamičtěji. A ve finále když nasněží, tak můžete využívat benefit toho, že máte čtyřkolku, a nebát se (tolik) běžného cestování. Není tak nutné spěchat pro SUV.

Nás diesel v sedanu Giulia bavil dokonce natolik, že bychom ho z fleku zvolili namísto 280koňového benzinu. Ten je sice také samá radost, ovšem podobný rohlík radosti na obličeji vám vykouzlí i kdejaký povedený hot hatch.

Beze srandy, jestli jdete po Giulii (nepočítáme Quadrifoglio), dejte naftě šanci. Je jiná než benzin, možná trochu méně divoká, nemá takový zvukový projev, ale přitom zůstává příjemně hravá, předvídatelně čitelná a poskytuje jízdní jistotu.

Navíc, a to je obrovská výhoda nafty, vrcholový vznětový model jednoduše nežere. Dálky Giulia JTDm 210 koní zvládá s přehledem za 6 litrů na sto ve svižném tempu a na podobných hodnotách se ustaluje i průměrná spotřeba. Pozor, už jsme testovali na zimním obutí. Do nádrže dáte 52 litrů paliva, takže na benzinku zavítáte jen občas.

Všimli jsme si jedné zajímavosti, kterou moc jiných modelů nenabízí. Jakmile zasáhne ABS, například při ostrém/krizovém brzdění, auto vás o tom informuje nejen vibracemi do brzdového pedálu, ale také oranžovou kontrolkou ABS Active.

Alfa nás však i trochu pozlobila. Námi zkoušený kousek během deště vyhazoval chyby pro čtení značek, přednárazový asistent nebo adaptivní světla. A těm se také kolikrát nechtělo aktivovat automatické dálkové lampy, hluboké tmě navzdory. Během zhoršeného počasí není vysazení asistentů nic neobvyklého, většinou se však děje až za opravdu prudkého deště, například. U alfy však stačila celkem běžná přeháňka.

Alfa Romeo Giulia je menší a méně prostorný sedan, na kterém několik kompromisů nebo uživatelských nedostatků najdete. I ve svém naftovém provedení ovšem platí za primárně sportovní, spojení ďáblova paliva se zábavným modelem se Italům v Giulii fakt povedlo. Zároveň však jde o normální auto na běžné ježdění, použitelné pro každý den.

Základní dieselová zadokolka o 160 koních stojí od 1 199 000 Kč, zatímco 210koňová čtyřkolka vyjde na 1 279 000 Kč. Nejlevnější 280koňový benzin s pohonem všech kol se prodává od 1 499 000 Kč a námi testovaná vrcholová nafta v edici Tributo Italiano stojí od 1 499 000 Kč.