Toyota využila u nové Supry německé motory. Výsledkem je skvělý vůz, který nepozorné řidiče vytrestá

Znovuzrození legendární Supry bylo pro lidi z Gazoo Racing, sportovní divize Toyoty, významným pracovním i životním cílem. Za celou historii japonského automobilového průmyslu totiž Toyota vyrobila jen málo aut, která by byla minimálně tak ikonická jako nejslavnější Toyota Supra z devadesátých let. Když pak Toyota na detroitském autosalonu v roce 2019 odhalila novou GR Supru, bohužel se dočkala rozporuplných ohlasů fanoušků i potenciálních zákazníků.

Hlavním cílem kritiky je skutečnost, že se Toyota rozhodla spojit s BMW a vyvinout následovníka kultovního japonského kupé se zdánlivě obyčejnou německou technikou, což v některých lidech vyvolalo dojem, že Toyota vývoj novodobé Supry zkrátka odbyla. Jenže opak je pravdou – pro Toyotu byl vznik GR Supry od prvního prototypu až po produkční verzi doslova během na dlouhou trať, jež byla plná malých překážek i velkých ztrát.

Nepochybně si všimnete, že si mne Toyota GR Supra získala na svou stranu, ale není to jen o tom, že je jedním z nejlepších řidičských aut současnosti. Nejsilnější kouzlo GR Supry totiž spočívá v jejím příběhu. V červnu 2019 jsem sledoval závodní debut moderní Supry na čtyřiadvacetihodinovce na Nürburgringu, který měl pro tým Toyota Gazoo Racing mnohem větší význam než jen odstartovat se zbrusu novým autem do prvního závodu a dojet do cíle.

Poslední minuty závodu jsem díky japonské pohostinnosti sledoval na obrazovkách v zázemí týmu, viděl jsem oslavy krátce po projetí cílem a poté jsem se ocitl na „pozávodním“ brífinku. A tam jsem to pochopil – Toyota GR Supra je dítětem a splněným snem člověka, který ji nemohl řídit ani spatřit. Duchovním otcem GR Supry byl Hiromu Naruse, bývalý hlavní testovací jezdec automobilky a spoluzakladatel divize Gazoo Racing.

Japonec Hiromu Naruse tragicky zahynul při testování Lexusu LFA poblíž Nürburgringu 23. června 2010, tedy na den přesně devět let předtím, než GR Supra projela cílem svého vůbec prvního závodu. Naruse navíc významně ovlivnil dnešní zálibu Toyoty ve sportovních modelech, protože naučil sportovní jízdu a závodění samotného Akia Toyodu, generálního ředitele automobilky, kritizujícího elektromobilitu a milujícího rychlou jízdu. To on projel novodobou Supru cílem na jeho počest.

Japonská odhodlanost inspirovala Toyotu, aby dokončila Naruseho projekt, přičemž spojila síly s BMW. Toyota nemá svůj řadový šestiválec ani jemu odpovídající platformu, a proto pro novou GR Supru využila vypůjčenou platformu CLAR, sdílenou se současným BMW Z4, včetně kompletního pohonu se šestiválcem B58 a vybavení interiéru. A přestože se může zdát, že GR Supra je jen upraveným roadsterem se střechou, v Japonsku si mnichovskou techniku oblékli a naladili po svém.

Ani s blížící se polovinou standardního životního cyklu moderních aut se Toyota GR Supra netváří jako stárnoucí auto – typické mimozemské tvary japonských návrhářů jsou moderní a nadčasové. GR Supra svými předními světlomety odkazuje na legendární čtvrtou generaci (A80), boule na střeše připomínají slavný podpisový prvek italské karosárny Zagato a široké zádi dominuje „ducktail“ ve spojení se spodním difuzorem s diodovou mlhovkou ve stylu monopostů Formule 1 a dvě macaté výfukové koncovky.

Pokud milujete dvoumístná sportovní kupé s originálním designem, dlouhou kapotou a krátkou zádí, je Toyota GR Supra naprosto okouzlujícím autem. Jen musíte návrhářům odpustit ty falešné sací otvory, přidávající na dramatičnosti. Inženýři Gazoo Racing pod nimi údajně ukryli funkční aerodynamické kanály pro tuningové společnosti. A mimochodem, víte, že jedinými viditelnými díly karoserie, jimiž se GR Supra shoduje se Z4, jsou vnější zpětná zrcátka a čelní sklo?

Německé geny jsou nejvýraznější v interiéru, protože z nedávných bavoráků se v nejsilnější sportovní Toyotě objevuje vše, co potřebujete k ideální funkci techniky či staršího infotainmentu iDrive. Zrovna v interiéru si Toyota nechala od BMW poradit, takže Němci spolupracovali i na vývoji přístrojového štítu GR Supry. Celkově pak je interiér s výbavou z mnichovských skladů rozumnou volbou, protože odpovídá tomu, co za cenu GR Supry očekáváte. Toyota totiž nic takového nabídnout neumí, vyjma Lexusů. Za volantem navíc sedíte tak, jak se má sedět ve sportovním autě – nízko, jen kousek nad podlahou, ve sportovních sedadlech a v pozici dlouhé ruce – krátké nohy.

Již druhým rokem je standardní motorizací novodobé Supry přeplňovaný dvoulitrový čtyřválec B48 (u BMW označovaný jako 30i) o 258 koních a 400 newtonmetrech, přičemž vrcholnou volbou i nadále zůstává plnotučný třílitrový řadový šestiválec s Twin Scroll turbodmychadlem o 340 koních a 500 newtonmetrech. Zklamáním však je, že se na evropském trhu kvůli emisím nijak nevyvíjí – v USA či Japonsku má po modernizaci až 387 koní.

V obou verzích je GR Supra zadokolkou s osmistupňovým automatem ZF, zatímco se slabším čtyřválcem je pomalejším, avšak o přibližně sto kilogramů lehčím a obratnějším sporťákem, se silnějším šestiválcem je opravdu rychlým autem pro zkušenější řidiče. Bavorácká technika je sice naladěná s typickou jemností, ale šestiválec s výbušnou náturou umí roztáčet zadní kola až brutální silou.

V mrazu se šestiválcová GR Supra na zimních pneumatikách (testované auto obouvá Nokian WR Snowproof P) chová jako zákeřná bestie – s krátkým rozvorem, skoro čtvercovým půdorysem a silným motorem má na prochladlém a ideálně i mokrém asfaltu jen těžko odolatelnou vášeň pro driftování. Krátce před rychlým rozjezdem z místa si rovnou připravte kontra, a dokonce i při razantním pružném zrychlení ze stovky na studeném vlhkém asfaltu cítíte v zádech mírnou tendenci auta zavrtět se.

Jakmile to máte v ruce, jízda je mnohem zábavnější, ale na klikatých okreskách si musíte dávat pozor, protože vůz ochotně reaguje na sebemenší povely i přenosy hmotnosti. Vjeďte do zatáčky moc rychle, špatně odlevte z plynu nebo přibrzděte silnými a ostřeji nastupujícími brzdami, a budete mít plné práce s přetáčivým smykem. Ten vlivem krátkého rozvoru nastává rychle a vyžaduje ještě rychlejší ruce ke zkrocení. V zimě se pak nelze spolehnout ani na jízdní asistenty, protože co pneumatiky nepodrží, elektronika nezachrání.

V novinářském autě v barvách Gazoo Racing je navíc jízdní zážitek ještě intenzivnější, protože má sportovní výfuk Remus s tlumicí klapkou, otevíranou se sportovním režimem motoru. S plně otevřeným výfukem je už tak hluboký zvuk šestiválce ještě hlubší, hlasitější a lépe slyšitelné je i prskání motoru po ubrání plynu. Zavřením výfuku se GR Supra naopak zklidní a s kultivovaným adaptivním sportovním podvozkem je i relativně komfortní.

Novodobá Toyota GR Supra asi nikdy nezíská slávu legendární generace A80, ale lidem z Gazoo Racing se povedlo splnit cíl Hiromu Naruseho a ve spolupráci s BMW připravit jedno z nejlepších sportovních aut moderní éry. Německá technika naladěná japonskými inženýry byla dost možná jedinou možností, jak nová Supra mohla vzniknout, a dokonce se říká, že kdyby si ji Toyota vyvinula sama, stála by dvojnásobek.

Přijela na svět s jediným cílem – poskytnout řidičskou zábavu s minimem kompromisů, přičemž navazuje na tradici ikonických předchůdců a ukazuje, že Toyota a Gazoo Racing umí vyvinout návyková auta pro opravdové řidiče. S obyčejnějším čtyřválcem získáte solidní základ s agilnějšími jízdními vlastnostmi, ale plnohodnotnou volbou je vždycky silnější šestiválcová verze s ryzími emocemi.

Toyota GR Supra se v Česku prodává za cenu od 1 250 000 korun za základní verzi Dynamic s přeplňovaným čtyřválcem. Za šestiválcovou variantu Executive zaplatíte 1 800 000 korun a jediným příplatkem je barva karoserie, přičemž základní barvou obou verzí je žlutá. Všechna auta vyrábí továrna Magna Steyr ve Štýrském Hradci v Rakousku.