Toyota GR Supra 2.0 je jednou z nejvýhodnějších nabídek mezi sporťáky

Doménou Toyoty Supra byl tradičně dvojicí turbodmychadel přeplňovaný řadový šestiválec vpředu, pohon zadních kol a také vysoká spolehlivost. Ta auta majitelé často ladili, kolikrát až na dvojnásobky továrních výkonů a kliková hřídel to většinou nevzdala. Supra byl určitý pojem a slavné jméno. Byla proto velká škoda, když po skončení výroby v roce 2002 nedostala vůbec žádného nástupce. Čekalo se předlouho.

Živě si pamatuji na diskuze před čtyřmi lety, kdy se japonská novinka odhalila a prozradila, že se jedná tak trochu o BMW. Svatokrádež – říkalo se tehdy. Samozřejmě, že to bylo celé jinak. V aktuální době je potřeba přijmout fakt, že vyvinout samostatný model stojí obrovské peníze.

Pokud BMW lavírovalo nad tím, zda vůbec postavit zbrusu novou Z4 (G29), nebo celou modelovou řadu odpískat, mohl se nápad Toyoty na technickou spolupráci velmi hodit. Nakonec má auto všechno dobré od obou automobilek. A vyrábí se v rakouském Štýrském Hradci u firmy Magna, která je pověstná svou dobrou kvalitou. Projekt BMW Z4 a Toyota Supra se stal ukázkovým příkladem úspěšné kolaborace mezi automobilkami.

Dalším odvážným krokem Toyoty je aktuální škála techniky, s níž si vůz můžete koupit. Můj kamarád zvolil cestu rozumu a jeho žlutá Supra, kterou vidíte na fotografiích, je základním modelem, jen dovybaveným o paket Sport, jenž stojí o osmdesát tisíc navíc. Za barvu nepřiplácíte ani za nic dalšího. Veškerá funkční i komfortní výbava je v ceně. Supra stojí v základním provedení verze Dynamic s dvoulitrovým turbomotorem 1 285 000 Kč. A se zmíněným paketem, který obsahuje elektronicky řízený samosvorný diferenciál, silnější brzdy a také adaptivní podvozek, platíte 1 365 000 kč s DPH. To je samozřejmě dost peněz, ale v reálu je to vynikající nabídka mezi sportovními automobily.

Když Toyota předloni oznámila, že se do Supry podívá i přeplňovaný čtyřválec (B48) od BMW, mnoho fanoušků sprásklo rukama, že to přece nemůže fungovat. Sám jsem byl zvědavý. A Toyota hlavně potěšila výrazně nižší cenou, než za kterou byste měli přeplňovaný řadový šestiválec (BMW B58). Základní cena silnější Supry totiž lehce přesahuje hranici 1,8 milionu a to už je vážně balík peněz. Sedl jsem si tedy za volant našeho žlutého čtyřválcového exempláře, startovacím tlačítkem nechal rozeznít pod obrovskou přední kapotou motor a zařadil „D“.

Zvuk motoru není v reálu vůbec limitující. Čekal jsem, že tento dvoulitr, který znám už i z Mini nebo BMW 128ti, bude přece jen unylejší svým projevem a nebude mít příliš chuti do otáček. Opak je pravdou. Inženýři Toyoty výrazně doladili software řízení motoru tak, že se vesele vytáčí daleko přes šest tisíc otáček a má z nich radost. Třeba v Mini je tento motor naladěný opravdu na co nejsilnější kroutící moment ve středních otáčkách a v těch vysokých toho moc nepřevede. V Toyotě je to vážně jiné. Čtyřválec má příjemný brumlavý zvuk a na turbomotor vlastně pozoruhodnou, až lineární charakteristiku. Má opravdu chuť zatahovat až nad pěti tisíci otáčkami, zkrátka gradovat jako správný motor sportovního auta.

Dvoulitr vygeneruje výkon 190 kW (258 koní) a zejména až 400 Nm kroutícího momentu, a to už od velmi nízkých otáček. Tah je hybnou silou tohoto pohonu a 400 Nm (dokonce motoru věřím i větší reálnou porci) se Suprou pořádně cvičí. Líbí se mi, že je se čtyřválcem navíc i o nezanedbatelných 100 kg lehčí. I proto je dynamika auta tak dobrá. Kamarád motor navíc pečlivě zajel, aktuálně mělo testované auto najeto šest tisíc kilometrů a já bych snad i přísahal, že je tam těch koní víc, než uvádí automobilka.

Supra není nijak velké auto. Když ji zaparkujete vedle běžného nového osobáku, je ve skutečnosti nízká a maličká. Jenže, když si sednu dovnitř, mám pocit, že jsem utopen mezi materiálem přístrojové desky, i hrana bočního okna je poměrně vysoko. Ten průzor bočním i čelním oknem je nebývale úzký. Hned jsem si vzpomněl na Herr Grubera z mého oblíbeného a už hodně starého britského sitcomu „Haló, haló“. Cítím se přesně jako v jeho „tančíku“. To jen vtipkuji s majitelem, když ze Supry po zkušební jízdě vylézám a beru si klíčky zase od svého starého sporťáku. Ve skutečnosti je to samozřejmě jen o zvyku, ale opravdu úzká prosklená plocha Supry a výhled z ní mě dost překvapil.

Ergonomie v kabině je přímo perfektní. Sedadlo s vnitřní částí potaženou materiálem připomínajícím Alcantaru drží mé tělo správně na místě, před sebou mám volant, výhled na otáčkoměr a rychloměr není nijak omezený. Tady je všechno dobře. Ovládací prvky jsou po ruce, a pokud znáte současné modely BMW, tak jste v Supře hned jako doma. Dokonce mi přijde, že Toyota původní kokpit pro BMW Z4 ještě zjednodušila a lépe orientovala na řidiče, je takový přehledný a jednoduchý. To se mi líbí.

Auto má krátký rozvor náprav (jen 2470 mm) a kdyby bylo malinko užší, bylo by to ještě lepší. Supra je totiž na běžné české okresce druhé a třetí třídy ve svém pruhu tak akorát, příliš různých variant stopy si nevyberete, sednou jí spíš širší silnice. Na standartních osmnáctkách je velice pohodlná, ale inženýři zvolilli poměrně široké pneumatiky. Vpředu obouvá šířku 255 a vzadu 275 mm, a to je podle mě na malý dvoumístný sporťák zbytečně moc. Přišla tak o cit v řízení, který nahradila dobrá stabilita ve vyšších rychlostech, ale ubrala na řidičském prožitku. Zatáčkami se protáhnu mrštně, přesně, ale citu ve volantu příliš není.

Na výjezdu z úzkých zatáček jde jít poměrně brzo na plyn a točivý moment turbomotoru rychle překoná trakci, řidič musí být ve střehu. To je další věc, co jsem úplně od čtyřválce neočekával. Se Suprou se dá ale jet velice plynule, reakce čtyřválce jsou hezky progresivní, a když člověk udrží emoce na uzdě a nenechá zadek auta klouznout, jsou i výjezdy ze zatáček opravdu rychlé. Ani v jeden moment jsem neměl pocit, že bych potřeboval silnější motor. Dokonce i jeho zvuk je fajn. Supra sice neskryje malý počet válců, ale brumlá opravdu příjemně. Z výfuku pubertálně nepráská, je to spíš decentní, sportovně laděný a hlavně přirozený tón, což se mi opět vyloženě líbí.

Dnešní aktuální trh sportovních vozů je docela pestrý. Kdo říká, že se už zajímavá řidičská auta nevyrábí, nemá přehled a sám by se nakonec divil, jak moc se plete. Některé věci už samozřejmě jinak jsou. Posilovače řízení bývají u všech sportovních vozů dnes elektrické, ta auta se musíte naučit vnímat trochu jinak než přes extrémně komunikativní řízení. Za cenu do jednoho a půl milionu si můžeme jen u Toyoty vybrat mezi třemi modely (Yaris GR, GR86 a Supra). Tak pestrou nabídku řidičských aut tahle automobilka nikdy v minulosti snad ani neměla.

Pokud svůj rozpočet dokážete malinko navýšit, dosáhnete na Alpine A110, která z mého pohledu mezi současnými sporťáky absolutně vyčnívá. Když jsme ji s kolegou Lukášem testovali a fotili pro náš web, protáhl jsem ji po všech svých oblíbených okreskách a nechtělo se mi vystupovat. Jízdu jsem si prodlužoval, přestože jsem věděl, že budu muset klíčky brzy přece jen zase vrátit. Je lehká a nejen obratná, ale na poměry nových aut extra komunikativní. S tímhle vozem jsem se velice dobře sžil.

A jak je na tom v porovnání základní verze Supry? Je to auto jiného zaměření než Alpine nebo i sesterská GR86. Bude sedět řidiči, který není úplný řidičský purista nebo třeba nikdy v minulosti ještě sportovní auto nevlastnil. Když řidič nechce, může se s ní jen svižně vozit a vůz udělá spoustu věcí tak nějak sám. Na své si přijde i zkušený řidič, který dovede výkon a jízdní vlastnosti podvozku patřičně využít. Auto je už tak rychlé, že není potřeba připlácet za šestiválec. Ten cenový odstup je vysoký a svůj řidičák si spíš uhájíte snáz v téhle slabší variantě.

A že nemá čtyřválcová Supra manuál? Já si myslím, že typický zájemce o tuhle Supru ani ručně řadit chtít nebude. Fajnšmekr si zkusí počkat, jestli mu nakonec dodají jednu z purističtějších Toyot GR86, nebo půjde rovnou do šestiválcové Supry s manuálem.

Ti ostatní budou z dvoulitru s osmistupňovou automatickou převodovkou nadšeni. Užijí si fakt, že je Supra nestála víc než plně vybavený Superb, a nadchne je bleskurychlé řazení pádly pod volantem. První čtyři převody jsou hezky krátké, takže je sázíte s pěkně ostrou kadencí. Když jsem svému kamarádovi a majiteli žluté Supry po naší společné projížďce vracel klíčky, měl jsem takové smíšené pocity. Jenže pak jsem si uvědomil, že ačkoli Supra není úplně přesně to pravé puristické sportovní auto pro mě, může být ideální volbou pro mnoho ostatních.

Základní čtyřválcová Supra GR 2.0 Dynamic stojí 1 285 000 Kč, nabízí se jen s automatickou převodovkou; šestiválcové provedení Supra GR 3.0 Executive vyjde na 1 835 000 Kč, za stejnou cenu můžete mít automatickou, nebo nově i manuální převodovku.