Sedmimístný Volkswagen nemusí být nudný spotřebič. U delšího Tiguanu záleží, jak si ho sestavíte

Přesně s myšlenkou zmíněnou v perexu jsem Tiguan vyzvedával. Věděl jsem, že bude dělat všechno přesně tak, jak po něm budu chtít. Bez zaváhání, bez jediné chyby, ale taky bez ducha a s charakterem spotřebiče. Popravdě jsem se děsil chvíle, kdy budu psát tyhle řádky a přemýšlet nad tím, jak jim vtisknout alespoň náznak čtivosti, abyste v půlce neusnuli – nebo ještě hůř, nezavřeli okno s tímhle článkem.

Jenže u Tiguanu se opět projevila ona „krása možností v konfigurátoru“, kterou německá auta často oplývají. Podle toho, jak si jeden model navolíte, z něj můžete mít několik různých aut, která jsou si sotva podobná. Na jedné straně může být Tiguan dokonale nudný a vlastně i celkem přehlédnutelný, na straně druhé mu můžete vtisknout i jistou osobitost, vybrat zajímavý motor a všechno to, co k atraktivnímu autu patří.

Auto nedělají jen kola, ale i ten zbytek. Konkrétně v tomhle případě nárazníky, nástavce prahů, leskle černé detaily… prostě ty věci, které náleží do paketu R Line. Když se to celé zkombinuje s titanově šedou barvou, byl jsem vlastně až překvapen, jak moc se mi tenhle Tiguan líbil. Neřeknu, že vypadá „sexy“, to dělám jenom naprosto výjimečně, ale rozhodně má tenhle konkrétní kus k onomu ocenění mnohem blíž než jakýkoliv jiný Tiguan, se kterým jsem kdy jezdil.

Usednutí za volant je příjemné hlavně po stránce ergonomie. Tuhá kožená sedadla s bočním vedením, perforací a kontrastním ohraničením vypadají dobře, ale hlavně si v nich klidně střihnete tisíc kilometrů bez zaváhání. Veškeré ovládací prvky jsou pak sympatické tím, že jsou ještě ze starší generace současných Volkswagenů a nespoléhají téměř výhradně na dotykový displej – tak jako třeba ovládání v novém Multivanu nebo Golfu.

Klimatizace má svůj vlastní panel, stop-start a aktivace parkovacích senzorů svoje vlastní fyzické tlačítko, přitom však elektronika na palubě nepřichází o žádnou z moderních vymožeností. Apple Carplay se propojuje bezdrátově a bezdrátově se nabíjí i telefon v přihrádce, budíky oplývají spoustou možností zobrazení a na vlastní jízdu dohlíží spousta jízdních asistentů. Prostě je všechno tak, jak by to člověk u moderního rodinného auta očekával.

Akcent na rodinu – potažmo na opravdu velkou rodinu, je pak umocněn i tím, že tohle provedení je Tiguan Allspace. Rozvor je oproti standardnímu Tiguanu delší o 111 milimetrů a celá zadní partie je protažená, což udělalo místo většímu kufru, v jehož podlaze našla místo přídavná dvojice sedadel. Tiguan Allspace je dokonce jediným SUV v nabídce Volkswagenu, který sedm míst nabízí. Větší Touareg takovou možnost paradoxně nemá.

Hned vzápětí je však potřeba podotknout, že ona sedadla ve třetí řadě se hodí výhradně pro dětské pasažéry – už kvůli poněkud krkolomnému přístupu. Nicméně tak je to u většiny aut podobného ražení, a pokud řešíte primárně převoz dětí, bude vám místo stačit.

Uznejte sami, že při pohledu na zevnějšek by bylo celkem nemístné mít pod kapotou motor bez pořádného elánu. Testovaný kus má proto rovnou ten nejsilnější, jaký si lze pod kapotu Tiguanu objednat. Je jím přeplňovaný benzinový dvoulitr o výkonu 245 koní a točivém momentu 370 Nm. Síla čtyřválce putuje přes sedmistupňovou dvouspojkovou převodovku DSG na systém pohonu všech kol 4Motion, ovládaný mezinápravovou spojkou.

Jde o sympatické a hlavně svižné svezení. Přímovstřikový turbomotor má spoustu chuti do života i ve velmi nízkých otáčkách, ohromně silné střední pásmo a dokonce i slušný vršek. Výkon ani síla mu prostě nechybí, inteligentně a rychle řadicí převodovka dá motoru hezky vyniknout a třeba takové předjíždění na silnici první třídy nebo zrychlení zpoza kamionu na dálnici je vyloženě dílem okamžiku. Vždyť z nuly na sto peláší „dlouhý“ Tiguan s tímhle motorem za 6,2 sekundy. To je hodně pěkný čas…

Takhle silný motor přirozeně vyvolává obavy kolem spotřeby, ale není třeba se bát. Já jsem za týden testování najel necelých 500 kilometrů, z toho dost po dálnicích, něco i po městě a vždycky spíš ve svižnějším tempu. Průměr se mi nakonec ustálil na hodnotě 10,7 litru na sto. Úspornější řidiči se tedy do deseti vejdou jako nic, mistři v eko-rally to klidně zvládnou kolem devíti. Což je s ohledem na velikost a výkon naprosto akceptovatelné.

V souvislosti s jízdou musím samozřejmě zmínit i podvozek a taky pro ten mám v podstatě samou chválu. I přes velká dvacetipalcová kola se umí Tiguan na adaptivním podvozku, nastaveným do komfortního režimu, nést po silnici skoro jako na obláčku. Na nerovnostech se rozvážně pohupuje a statečně žehlí spáry a propadlé kanály. Na druhou stranu v režimu Sport celé auto ztuhne, reaguje o mnoho svižněji a působí velmi jistě. Střední standardní režim, který je logicky na půl cesty mezi oběma výše zmíněnými, jsem pak prakticky nevyužil. A vlastně ani ten sportovní nepřišel moc ke slovu – koneckonců proč bych se se sedmimístným SUV vydával za sportovním jezděním. Většina lidí pravděpodobně zapne ten komfortní mód a nechá ho tam už navždy.

Co naplat, tenhle Tiguan mě prostě bavil – bavil mě mnohem víc než kterýkoliv Tiguan před ním. Stále jde o to perfektně fungující, prostorné, praktické a komfortní auto, jenže v tomhle případě má dokonce i slušnou dávku charakteru. Paket R-Line posouvá vzhled na novou úroveň, benzinový dvoulitr zase poskytuje solidní dynamiku a výkonovou rezervu. Prostě se „krása možností v konfigurátoru“ projevila opět naplno.

Projevila se však pochopitelně i na ceně, která není z nejnižších. Za Tiguan Allspace si Volkswagen říká v základu o 926 900 Kč, ale testovaná varianta, tedy provedení R-Line s nejsilnějším benzinovým dvoulitrem, už vychází na 1 365 900. Celá řada příplatků pak zvedla cenu o dalších bezmála 400 tisíc na výsledných 1 758 200 korun.