Suzuki Vitara je i po devíti letech a druhé modernizaci příjemným autem ze staré školy. A za rozumné peníze

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Pro Vitaru, auto vyráběné v Maďarsku, jde dokonce už o druhý facelift. A zajímavé je, že ten přináší především povinné záležitosti, „dobrovolné“ změny jsou spíše decentního charakteru.

Na první pohled podruhé omlazenou Vitaru nejsnadněji poznáte podle nové černé čelní masky, kterou doplňuje nárazník s výraznou černou částí, jež svým tvarem trochu připomíná ochranný rám. Na přepracovanou masku ještě navazují nové světlomety.

Uvnitř se na první dobrou zdá být všechno při starém, detailnější zkoumání ale přece jen několik změn prozradí. Palubní deska především dostala 9palcovou dotykovou obrazovku s novým infotainmentem, který si poradí s Apple CarPlay a Android Auto – i bezdrátově. Samotný systém je spíše jednoduchého ražení, ale právě také díky tomu působí hezky přehledně.

Přístrojový panel stále ještě nabízí analogové budíky, které jsou pěkně čitelné. Mezi nimi se nachází malý barevný displej palubního počítače, u něhož narazíme na jednu raritu. Tedy minimálně v současnosti. Ovládá se totiž tyčinkou vyčnívající z přístrojů, což je vyloženě – ohleduplně řečeno – klasické řešení, které z moderních automobilů už prakticky zmizelo. Jeho nevýhodou je, že kvůli každému úkonu spojenému s palubním počítačem musíte dát ruku z volantu a po tyčince sáhnout. A ani samotná práce s ní není moc příjemná.

Tlačítka na volantu představují výrazně lepší a intuitivnější způsob, zvlášť v době dotykových obrazovek, které kvůli ovládání také vyžadují ruku a k ní ještě velkou část řidičovy pozornosti.

Tu (a únavu) mimochodem v omlazené Vitaře sleduje nová kamera. Jde o jeden z nových bezpečnostních a asistenčních systémů, které auto muselo kvůli legislativě Evropské unie dostat, aby se tu smělo vůbec prodávat. V Suzuki k instalaci kamery přistoupili zajímavým způsobem, prostě ji vložili do prostředního „kruhu“ mezi kruhové výdechy klimatizace v horní části palubní desky. Jestli si pamatuji správně, před druhým faceliftem tu byly klasické hodiny.

Další povinnou novinkou je akustické upozorňování na překročení povolené rychlosti, které tu stejně jako v ostatních automobilech různých značek funguje často nepřesně. Ale zatímco v mnoha vozech výrobci našli jednoduchý způsob, jak tuto otravnou pitomost snadno vypnout (byť se to musí udělat po každém nastartování), v Suzuki se pípání musí deaktivovat v nabídce palubního počítače, který se, jak už víte, ovládá nešťastně tyčinkou. Tohle se mělo vyřešit lépe!

A je to o to větší škoda, že jinak výrobce pro ovládání většiny často používaných (a vypínaných) funkcí našel místo pro fyzická tlačítka nebo dotykové zkratky pod displejem. Snadno si tak poradíte například s deaktivací systému, který udržuje auto v jízdním pruhu, s nastavením klimatizace, zapnutím vyhřívání sedadel nebo vypnutím systému stop-start.

Pro úplnost ještě dodám, že podruhé modernizovaná Vitara dostala také chytřejšího hlídače dění před autem, který rozpozná kromě vozidel i motorkáře, chodce či cyklisty a také si umí spočítat, pokud odbočujete vlevo a proti vám jede auto, jestli je váš manévr ještě bezpečný. Pokud ne, mělo by Suzuki umět potenciální nehodě předejít.

Jinak tohle malé SUV uvnitř zůstává vlastně stejné, stále sází na interiér, který neohromí designovými výstřelky nebo přehlídkou výstředních materiálů. Tady dominují obyčejné plasty a jednoduchost, což ale nemusí být nutně na škodu. A prostor odpovídá vnějším rozměrům - vzadu není místa vyloženě nadbytek, velikost kufru pak odpovídá zhruba malému hatchbacku.

Podruhé modernizované Suzuki Vitara je k dispozici se dvěma zážehovými čtyřválci. Zájemci mohou vybírat mezi hybridní patnáctistovkou a turbodmychadlem přeplňovanou mild-hybridní čtrnáctistovkou, obě jsou pak k mání s pohonem předních nebo všech kol. S hybridem však dostanete vždy šestistupňovou automatickou převodovku, s mild-hybridem šestistupňový manuál.

K nám dorazila jedna-čtyřka, která je z uvedené dvojice výkonnější. Zatímco 1.5 DualJet dává maximálně 75 kW, 1.4 BoosterJet poskytuje 95 kW. Testovaný exemplář byl vybaven pohonem předních kol.

Mild-hybridní ústrojí během modernizace nedoznalo změn. Kromě spalováku zahrnuje ještě elektromotor o výkonu 10 kW s funkcí startéru a generátoru, který je ke spalovacímu motoru připojen přes klínový řemen (plní i funkci konvenčního alternátoru). Vše doplňuje 48V lithium-iontová baterie, do níž se ukládá energie, která by jinak přišla nazmar, především při brzdění.

Uloženou energii pak elektromotor využívá k pomoci čtyřválci, a to zejména při akceleraci. Elektromotor se umí postarat také o udržování volnoběžných otáček, takže drží motor v běhu, aniž by k tomu byl potřeba benzin. Efektivnější je také systém stop-start. To všechno by mělo pomáhat šetřit palivo.

A skutečnost? Špatná není, palubní počítač po týdenním testu, zahrnujícím cestování po Praze, menších městech, po dálnicích i okreskách, ukazoval slušnou dlouhodobou průměrnou spotřebu 6,2 l / 100 km.

Mild-hybridní čtrnáctka ale především moc hezky funguje jako pohonné ústrojí. I díky drobné elektrické pomoci velice ochotně reaguje na plyn, zvlášť ve druhé polovině otáček. Otáčky mimochodem turbodmychadlem přeplňovanému motoru vyloženě chutnají. Hezky se ale sbírá i z otáček nižších.

A protože Vitara představuje na dnešní poměry hodně lehké auto, je výsledkem dojem, že tohle malé SUV působí až překvapivě svižně a rychle. Pocitově prostě jede podstatně lépe, než by napovídalo „papírových“ 92 kilowattů a 235 newtonmetrů. Nebo údaj o zrychlení z nuly na sto za 9,5 sekundy. Fakt jsem byl často - i na dálnici - překvapený, kolik elánu v sobě neškodně vyhlížející Vitara ukrývá.

Skvělý dojem podtrhuje ještě přesné řazení s krátkým a takovým příjemně mechanickým chodem, dokonale se chová také spojkový pedál.

Živému motoru navíc sekunduje sympaticky naladěný podvozek, díky němuž se jízdní projev v zatáčkách skoro přibližuje klasickému hatchbacku. Vitara na zakroucené silnici působí hezky tuze, jistě, nadšeně mění směr a celkově působí úžasně obratně. Nedotáčivost skoro nezná, náklony karoserie jsou na malé SUV minimální, řízení je přesné a tak akorát tuhé a strmé.

Výrobci se však současně povedlo jistý podvozek zkombinovat s velice slušnou porcí komfortu. Vitara (i díky obutí o rozumné velikosti 215/55 R17) rozhodně nepůsobí prkenně, naopak. Podvozek dovede hezky odfiltrovat většinu nerovností a působí nadprůměrně poddajně. Suzuki se prostě podařilo najít hodně sympatický balanc mezi ovladatelností a pohodlím.

Suzuki Vitara je zvláštní úkaz. Přestože je s námi v aktuální generaci více než devět let a její už druhá modernizace vlastně nepřináší nic zásadně nového, stále jde o příjemně pohodové auto, které podle mě v opravdu důležitých věcech takřka nestárne.

Ano, interiér už přece jen poněkud archaicky působí, ale co se funkčnosti týče, až na ty tyčinky k ovládání palubního počítače a některých bezpečnostních a asistenčních systémů k němu vlastně mnoho výhrad nemám. Malé SUV navíc dokáže nabídnout slušnou výbavu a hlavně se s ním krásně jezdí.

A je tu ještě jedna důležitá věc. Vitara stále zůstává autem se zajímavou cenovkou, které v základním provedení s testovaným motorem startuje na částce 552 900 Kč. Na vůz s pohonem všech kol už budete potřebovat nejméně 617 900 Kč, mnoho levnějších čtyřkolek však na českém trhu nenajdete. Naše specifikace Premium s pohonem předních kol a slušnou výbavou začíná na 570 900 Kč.

Nejdražším provedením pak je hybrid 1.5 DualJet Elegance Panorama s pohonem všech kol za 707 900 Kč.