Spořílci budou z hybridního Suzuki Vitara nadšení, ostatní tolik ne

Čtvrtá generace Suzuki Vitara je s námi již sedmý rok a uplynulo tedy dost času, aby si všichni zvykli na její přerod v kompaktní SUV (na rozdíl od předchozích tří, které byly spíše off-roady). Za tu dobu si taky spousta majitelů oblíbila její svěží design, účelnou praktičnost, uživatelskou přístupnost, nenáročný provoz a příjemnou řidičskost. Nezamíchá ale nucená elektrifikace kartami v její neprospěch?

Tou elektrifikací je v tomto případě plnohodnotný hybridní pohon dobíjený pouze jízdou – na rozdíl od modelů Swace a Across převzatých od Toyoty si ho však tentokrát Suzuki vyvíjelo samo. Jádrem pohonu je atmosférická benzinová patnáctistovka o výkonu 102 koní spojená s elektromotorem o síle 33 koní a 60 Nm, kombinovaný výkon celého hybridního je tak docela skromných, ale na kompaktní auto dostatečných 115 koní.

Nezvyklou součástí celého ústrojí je pak robotizovaná manuální převodovka. Systém se tedy chová jako automat, ale místo nerušené akcelerace u CVT převodovek nebo hladkých změn rychlostí prostřednictvím hydrodynamického měniče či dvouspojkových převodovek můžete slyšet i cítit jednotlivá přeřazení, jakkoliv se je systém snaží vyhladit velejemnou prací se spojkou a výkonové prodlevy často vykrývá zátah elektromotoru.

Jízda klidným tempem je tak docela hladká, ale každý ostřejší start od semaforů nebo přišlápnutí plynu za jízdy převodovku poněkud vynervují a přinutí k pocukávání nebo zmatkování.

Suzuki prostě sáhlo po jednodušším a levnějším konstrukčním řešení a to platí pro celé hybridní ústrojí – nijak zvlášť silný elektromotor totiž sosá energii z baterie o skromné kapacitě 0,84 kWh pracující s napětím 140 V (pro srovnání trakční baterie ve Swace má 3,6 kWh a napětí přes 200 V), takže funguje spíš jako lehká podpora spalovacího motoru, než že by se na elektřinu dalo ve větší míře jezdit.

O efektivitě odpovídá slušná, ale nijak zázračná kombinovaná spotřeba kolem pěti a půl litru (tedy o necelý půllitřík méně ve srovnání s běžným motorem 1,4 BoosterJet) – při poskakování ve městě a při plutí po okreskách to stáhnete ke čtyřem litrům, naopak na dálnicích s hybridní Vitarou v tom budete tak za sedm.

Pro uživatele se však nic zásadního nemění – Vitara je stále sympatickým a uživatelsky přátelským autem, s nímž se snadno žije a příjemně se řídí. Hybridní ústrojí na sebe neupozorňuje žádnými komplikovanými postupy, složitými zobrazeními nebo nepřehlednými grafy.

Nejspíš si ho tak všimnete jen díky nezvyklému tichu při jízdě na elektřinu nebo pak u benzinové pumpy díky nižší spotřebě. Ani po vás nevyžaduje žádnou zásadní úpravu jízdního stylu, protože určitě stejně jezdíte spíš rozvážně a defenzivně – a pro to je tento hybrid jako dělaný.

Upřímně, nový hybridní pohon není velkým skokem vpřed oproti 1,4 BoosterJet, na to nemá dost síly ani komfortu jízdy (chtělo by to silnější elektromotor, větší baterii a lepší převodovku), není zásadně úspornější, a přitom je s přehledem nejdražší. Ale pokud chcete Vitaru se čtyřkolkou a automatem, stejně nemáte na vybranou…

Pokud však automat oželíte a vystačíte si s manuálem, můžete mít Vitaru stále s povedeným 1,4 BoosterJet (s pohonem předních či všech čtyř kol) a za rozumné peníze – a to je verze, po kterém bychom sáhli my.

Suzuki Vitara Strong Hybrid s automatickou převodovkou a pohonem všech čtyř kol (jiná varianta k dispozici není) stojí ve výbavě Premium 679 900 Kč (v nejvyšší výbavě ji pak pořídíte za 731 900 Kč). Ve srovnání s tím 1,4 BoosterJet s manuální převodovkou pořídíte ve stejné výbavě za 537 900 Kč s pohonem předních kol a za 601 900 Kč ve čtyřkolce. Tohle je vážně snadná volba…