Škoda Superb Combi se silnější naftou, pohonem všech kol a automatem. Proč se vlastně vyrábějí jiná auta?

Napadá mě asi jenom jedno objektivní proti, respektive důvod, proč by někdo potřeboval jiné auto než velký kombík. Rodiny se třemi dětmi a výš skutečně využijí Multivan a jemu podobné, pochopitelně, pokud na ně mají.

To samé platí i pro Superb Combi, výčet pozitiv je sice dlouhý (projdeme si je), nicméně levné auto to rozhodně také není. Za testovanou konfiguraci kombík, dvoulitr TDI s výkonem 147 kW, automat a pohon všech kol dáte nejméně 1 157 900 Kč. Málo to určitě není, na druhou stranu ceny aut v poslední době vystřelily naprosto absurdně a zrovna u Superbu Combi alespoň stále víte, za co jste ty nemalé peníze utratili.

Občas si tady ve svých článcích zavzpomínám, pobrečím, znovu mi, prosím, odpusťte jeden takový menší výlet do minulosti. Velmi dobře si vzpomínám, když jsem aktuální Superb viděl poprvé. Bylo to v roce 2015, v ateliéru na Strahově. Škodovce se podařilo novinku skutečně absolutně utajit, tehdy jsem vůbec netušil, co mě v ateliéru čeká.

A musím říct, že mi tehdy solidně spadla brada. Superb mi přišel nádherný, až prémiový, za mě jedna z nejhezčích škodovek. Dnes už nadšení logicky umírnilo těch osm let, kdy Superb každý den potkáváme na českých silnicích. Ale že je to pořád velmi hezké a nadčasové auto, dokazuje i testovaný kousek v úžasné zelené barvě Amazonian za pětadvacet tisíc. Proč není víc takových? Krásný odstín, bohužel opomíjený. Lité osmnáctky Antares se k naší verzi Style dodávají bez příplatku a Superbu také víc než sluší. Stále velmi koukatelné auto, souhlasíte?

A interiér, to vám byla taková pohoda! Já už si bohužel začínám zvykat na všechny ty dotykové displeje a ovládání sdružená do infotainmentu, ale když se jednou za čas vrátím tam, kde bylo ještě dobře, je to takové povzdechnutí. Viz Superb – ventilace klasickými otočnými ovladači, samostatná tlačítka pro vstup do menu jízdních režimů, vypínání stop-startu… Udržování v jízdním pruhu jsem vypnul jednou provždy a asistent se neprobudil ani s dalším nastartováním. Nádhera! Jenže, ctnosti těchto dříve homologovaných a dnes již starších aut nám jednou zkrátka nenávratně zmizí.

Přitom, Superb rozhodně není z pohledu konektivity jakkoliv předpotopní, Apple CarPlay i Android Auto podporuje bezdrátově. Skutečně je nutné řidiče obtěžovat čímkoliv jiným? Ale to by mohlo být tisíc studií, jak je sdružené dotykové ovládání nebezpečné a to hlasové zatím nedotažené, ale směr je zkrátka určen a ve chvályhodných vymírajících výjimkách si můžeme už jen povzdechnout.

Okrajově připomeňme obří prostor pro nohy na zadních sedačkách, to ví snad každý, stejně tak jistě nepochybujte o obřím kufru se základním objemem 660 litrů. Že ale Superbu Combi nově chybí vnitřní lampička na magnet, která tuto černou díru osvětlovala, to jste možná neslyšeli. Pamatujete? Vyjímatelná lampička, již jste díky magnetu mohli připevnit třeba na blatník a přisvítit si na výměnu kola. Dobře, takových případů asi běžný motorista moc nezažije, ale průšvih je, že lampička byla hlavním zdrojem světla pro tu černou díru. Nyní ji zastupují dvě bludičky v pátých dveří, ty ovšem v horších světelných podmínkách krutě nestíhají. U „simply clever“ značky dost zvláštní šetření.

Superb Combi, dvoulitr TDI, převodovka DSG a pohon všech kol, to je asi taková ta klasická kombinace, kterou za ideální považuje typický český zákazník. Rozhodně vám ji nebudu vymlouvat, i když uznávám, že bez pohonu všech kol bych se nejspíš obešel.

Tato absence by mohla povýšit i komfort na palubě, čtyřkolka se pochopitelně neobejde bez kardanu spojeného s převodovkou a u zadní nápravy s diferenciálem, což akustické pohodě na palubě nepřidá. Hned na začátku kariéry motoru 2.0 TDI/147 EA 288 Evo jsem jednotku vyzkoušel v Audi A6 a zde byl její zvukový projev skoro až zaměnitelný se šestiválcem. V Suberbu podobné zmatení nehrozí, za prvé se Audi jako hierarchicky výše postavená značka koncernu na odhlučnění více zaměřila, čtyřem kruhům jistě pomůže také podélné uložení této čtyřválcové jednotky.

Proti Octavii je ale dvoulitr TDI v Superbu ještě zlatý. Chvilku před Superbem jsem jezdil v Octavii RS 2.0 TDI/147 kW a zde byla nafta nepoměrně hlučnější. A jeden tip – slabší verze se 110 kW spoléhá na litinový blok, který vibracím a hluku obecně odolává lépe než ten hliníkový u 2.0 TDI/147 kW.

Ale chápu, výkonnější verze je holt výkonnější verze, navíc se za ni připlácí relativně rozumných šedesát tisíc, což v částkách kolem milionu korun asi není úplně rozhodující. Současnou verzi Evo silnějšího dvoulitru musím pochválit ještě za plynulejší nástup točivého momentu, novější variantě stačí nějakých patnáct set otáček a už citelně zatahuje. U starší specifikace dvoulitru TDI s výkonem 147 kW jste potřebovali minimálně dva tisíce.

Spolupráce motoru se sedmistupňovým DSG mi vyhovovala víc ve sportovním režimu. On to vlastně ani žádný sportovní režim není, byť se tak jmenuje, motor však nezůstává zbytečně vytočený, DSG řadí tak nějak normálně. Jenom přijdete o vlažné reakce převodovky třeba na výjezdech ze zatáček, které jsou vlastní komfortnějším módům.

Spotřeba se v mém denním mixu převahy dálnice a poté ucpané Prahy nejčastěji pohybovala lehce pod sedmi litry. Nepochybuji, že v příhodnějších podmínkách to půjde o plus minus litr méně.

Podobně jsem sportoval i při nastavení adaptivních tlumičů. Superb je od začátku svého působení zvlášť v normálním a nedejbože komfortním módu nastavitelného podvozku extrémně měkký, jeho předek se občas umí až rozhoupat. Ve sportovním režimu je o něco tužší, ale stále v prvé řadě pohodlný, označení „sportovní“ je nutno vybavit obřími uvozovkami, já bych ho označil za optimální, v zásadě jediný použitelný. Rozhodně se nemusíte bát ani toho, že by takto „přitvrzený“ (bez těch uvozovek to fakt nejde) Superb jakkoliv nezvládal nerovnosti, výmoly, že by si na nich lité osmnáctky bouchly. Superb je na adaptivním podvozku (ve sportu, jak jsme si řekli) a osmnáctipalcových kolech vzorně pohodlným autem.

Za mě určitě ano. Zase mě, prosím, nechytejte za slovo, jsou samozřejmě lepší auta, ale pokud se budeme držet ještě celkem při zemi (i když základní cenovka 1 157 900 Kč testované specifikace přízemní už úplně není) a budeme od vozu chtít pohodlné, dostatečně dynamické, úsporné a praktické svezení, velký kombík s naftovou motorizací vám udělá skvělou službu.

A Superb Combi se vznětovým dvoulitrem, automatem a čtyřkolkou zvládá prakticky vše výše popsané na výbornou. Je prostorný, s obřím kufrem, pohodlný, svižný a celkem úsporný. K perfektně zpracovanému a kvalitnímu vnitřku přidal ještě nedostižné tradiční ovládání s převahou fyzických tlačítek, o nejmodernější konektivitu však posádku neochudil. Je to zkrátka takové ještě předkrizové, poctivé auto.

Jestli to vidíte podobně jako já, ještě jednou připomínám základní cenu za Superb Combi 2.0 TDI/147 kW DSX 4 × 4 1 157 900 Kč. Testovaná a typicky rozšafná novinářská specifikace (typ „zaškrtni v ceníku úplně všechno“) pak přišla na 1 378 000 Kč.