Otestovali jsme vrcholnou verzi nové Škody Kodiaq. Je silná, skoro nic nežere, ale stojí majlant

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

S uvedením druhého Kodiaqu, jehož jméno mimochodem vychází z medvěda kodiaka, vyvstala vášnivá diskuze o nově pojatém designu této druhé generace. Prach zvířila zejména zadní část nastiňující sdružené zadní svítilny, které ovšem v reálu nejsou s diodami prosvícenou lištou propojeny. No, museli jsme to udělat my, a to ZDE.

Každopádně druhý Kodiaq proti minulému značně zmohutněl a dojem z něj naživo vyvolává pocit, že stojíte před plnotučným evropským SUV. Ruka designéra tady úřadovala v ideovém duchu svalnatých borců makajících ve fitku.

Kromě zádě patří mezi typické znaky Kodiaqu číslo dvě také zadní široký D-sloupek, v našem případě dekorovaný barevně odlišenou částí. Nesmíme zapomenout ani na dělená přední světla s pokročilou technologií adaptivního stínování ostatních vozidel. Lidově se takovým světlům říká „Matrix“.

Velký posun je znát i po usednutí dovnitř, kde sice pár prvků typu kliky a jiné díly poznáte z ostatních škodovek, ovšem jinak je kabina Kodiaqu hodně svěže pojatá. A hlavně fakt prostorná, jak ostatně bývá u modelů Škoda Auto zvykem.

V zásadě vás pak více upoutají tři prvky. Prvním jsou skutečně velká zpětná zrcátka nabízející příjemně široký výhled dozadu. Možná (výhledem) srovnatelný s tím, jako kdyby výrobce namísto zrcátek namontoval kamery a do rohů palubky umístil displeje.

Druhý prvek nazvaný „smart dials“ (chytré číselníky) jsou kulaté víceúčelové voliče, primárně nastavené na ovládání klimatizace. Něco podobného už dříve ukázal Renault a pak toto řešení převzala i Dacia, ovšem škodováci tyhle regulátory ještě vylepšili.

Předdefinovali jim totiž několik funkcí, takže těmi krajními můžete řešit nejen teplotu, ale i výhřev či ventilaci sedadel, zatímco středové kolečko lze mít na regulaci chodu ventilátoru nebo třeba pro jízdní nastavení, což jsme radostně využívali, zejména pohodlný režim Comfort.

A do třetice zmizela řadicí páka ze středového tunelu a přesunula se pod volant, čímž se uprostřed uvolnilo místo pro více krytých přihrádek, potažmo pro dvě bezdrátové nabíječky mobilů s chlazením. Přesun řadičky a vzniklé užitné místo je rozhodně vítaný krok správným směrem, na který některé velké evropské automobilky přichází až v posledních letech.

Potěšilo nás též nasazení většího displeje infosystému, jehož rozhraní je přepracované a rychlejší než předtím. A to jak z hlediska továrních funkcí, tak bezdrátové konektivity Apple CarPlay / Android Auto.

Rozhodně se vám s tímhle softwarem bude z hlediska svižnosti žít lépe než v minulé generaci, ovšem také přicházíte o některé fyzické voliče, proto se pro určitá nastavení budete muset ponořit do hlubin virtuálního menu.

Než se přesuneme do kufru, oceníme také dvě úložné přihrádky u spolujezdce a aktivaci masáže sedadel pomocí fyzického voliče umístěného na sedačce. Masážní funkce zde sice nedosahuje takové úrovně jako u drahých bavoráků nebo mercedesů, ovšem nejde ani o primitivní vyfukování/nafukování celé bederní opěrky.

A konečně zavazadelník! Jde o takřka 1,2 metru dlouhý 910litrový úložný prostor s vyjímatelnými bočními přihrádkami, háčky na tašky (milujeme je!) a s přípravou pro další příslušenství. Kdyby takhle vypadaly všechny kufry, bylo by většině praktických motoristů na světě lépe.

S novou generací nám medvěd Kodiaq nijak moc nezhubl, zejména v testované specifikaci s nejsilnějším dieselem, automatem a ve čtyřkolce. Zkoušené SUV totiž váží přes 1,7 tuny bez řidiče, což není úplně málo a pro konstruktéry tak šlo opět o výzvu z hlediska dynamiky i odhlučnění.

Nicméně povedlo se. Druhý Kodiaq je tišší a svou hmotnost umí podobně jako třeba těžké bavoráky slušně maskovat. Vyladěním prošlo rovněž adaptivní odpružení i nadále poskytující cestovní komfort létajícího koberce (v režimu Comfort), což si mnoho řidičů oblíbilo už u prvního Kodiaqu.

Pro lepší zážitek ovšem doporučujeme auto nechat na základních 18palcových či volitelných 19palcových discích. Námi zkoušené příplatkové 20palcové ráfky s pneu 235/45 už byly v některých jízdních situacích trochu moc tvrdé i na komfortní režim.

Srdcem testovaného vozu je dvoulitrový čtyřválcový turbodiesel o výkonu 142 kW (193 koní) a točivém momentu 400 Nm, ten posílá primárně na přední nápravu (v případě potřeby i na zadní) samočinná sedmirychlostní převodovka DSG s mokrými spojkami.

V druhé generaci se vrcholový diesel víceméně jen optimalizoval, avšak úplně nezbavil svého traktorového projevu. V zátěži prostě bude slyšet a bude „chrochtat“, ovšem jeho naddimenzovaná síla si solidně poradí jak s hmotou samotného SUV, tak s přívěsem až do hmotnosti 2,3 tuny (až 2,5 t je pro 7místné provedení).

Produkovaná síla je znát i ve vyšších rychlostech a při dynamických zrychleních, kdy nejsilnější naftový Kodiaq jednak umí svižně vystřelit kupředu a také udržovat sílu tahu konstantní a neuvadající.

Automobil prostě jede a jede jako malá dieselová lokomotiva, takže s tímhle silničním vlakem můžete polykat kilometry po stovkách, i v kombinaci nájezdu s vyšším (nadpolovičním) podílem dálnic není ani žíznivý. Náš celkový svižný průměr byl rovných šest litrů nafty na sto, což je na velikost, hmotnost a třídu vozu skvělé.

Takže celkově tady máme skutečně prostorné SUV zaměřené na ergonomii celé posádky (nejen řidiče) s gigantickým kufrem a silným úsporným dieselem, což z Kodiaqu druhé generace dělá rodinného univerzála zejména na dlouhé trasy.

Jasně, nafta není pro každého, ovšem kdo hodně jezdí a chce mít pro klid duše dostatek výkonu i do zásoby, ten zvolí tuto nejsilnější 193koňovou vznětovou variantu. Rovněž po tomto motoru musí sáhnout všichni, kteří chtějí pohon 4 × 4, ten se pro jinou motorizaci zatím nenabízí.

Na druhou stranu tohle vrcholové naftové provedení 142 kW (193 k) stojí v poměrně bohatém základu Selection 1 170 000 Kč, ovšem pokud si chcete dopřát ještě něco lepšího, dáte za vůz Exclusive Selection 1 415 000 Kč, potažmo i přes 1,5 milionu, jestliže si k nejvyšší výbavě (Kodiaq zatím nabízí jen dvě) přikoupíte třeba panoramatickou střechu, tažné zařízení a 20palcová kola (testovaný vůz).

Ale vážně to za ty peníze stojí? Druhá generace se základní cenou 980 000 Kč (1,5 TSI DSG) ušla skutečně pořádný kus cesty a užitnou hodnotu jako takovou má obrovskou, jenom potenciálně zaplatit skoro 1,5 milionu za škodovku (byť za Kodiaqa) už chce buď firemní flotilu, nebo musíte jít po vrcholovém provedení s tím vědomím, že jej prostě chcete navzdory tomu, že od konkurence byste za ty peníze mohli mít třeba i o něco zajímavější (a někdy i levnější) srovnatelný dopravní prostředek, byť ne pokaždé s dieselem.